EZEKIEL (KNIHA)
Tato pozoruhodná kniha nese jméno proroka, který ji napsal. Kněz Ezekiel, syn Buziho, snad dokončil psaní této knihy v Babylónii asi v roce 591 př. n. l. Kniha zahrnuje období 22 let od roku 613 asi do roku 591 př. n. l. (Ez 1:1–3; 29:17)
Ezekielova kniha se vyznačuje viděními, přirovnáními a alegoriemi či podobenstvími a především tím, že líčí předvádění symbolických činů — například když Bůh řekl Ezekielovi, aby vyryl na cihlu nákres Jeruzaléma a potom aby napodobil obležení města a předvedl je Izraeli jako znamení. (Ez 4:1–17) Jiným symbolickým činem bylo spojení dvou holí, které znázorňovaly dva domy Izraele (37:15–23), a to, že Ezekiel prokopal díru ve zdi a vyšel se svými zavazadly, což znázorňovalo, že Jeruzalém půjde do zajetí. (12:3–13) K živým alegoriím této knihy patří podobenství o Ohole a Oholibě. (Kap. 23) Jiným význačným rysem Ezekielovy knihy je úzkostlivá přesnost, s níž Ezekiel datoval svá proroctví; uvádí nejen rok vyhnanství krále Jehojakina, ale také měsíc a den. (1:1, 2; 29:1; 30:20; 31:1; 32:1; 40:1)
Věrohodnost. Důkazem věrohodnosti této knihy je splnění jejích proroctví. (Viz například hesla AMMONITÉ; EDOM, EDOMITÉ; TYROS.) Věrohodnost této knihy je dále ověřena archeologií. Významný americký archeolog W. F. Albright napsal: „Archeologické údaje . . . dokázaly nad veškerou pochybnost skutečnou původnost knih Jeremjáš, Ezekiel, Ezra a Nehemjáš; potvrdily tradiční obraz událostí a jejich pořadí.“ (The Bible After Twenty Years of Archeology [1932–1952], 1954, s. 547)
O věrohodnosti knihy Ezekiel svědčí také to, že tato kniha je v souladu s ostatními biblickými knihami. Pisatelé Křesťanských řeckých písem z ní sice přímo necitují, ale často zde nacházíme narážky na některé její výroky a nacházíme zde také podobné výrazy. Ezekiel i Ježíš mluví o tom, že strom, který má vláhu, uschne. (Ez 17:24; Lk 23:31) Ezekiel i Ježíš mluví o tom, že lidé budou posouzeni jako ovce, nebo jako kozli. (Ez 34:17; Mt 25:32, 33) Kniha Zjevení používá celou řadu znázornění, jež se podobají znázorněním v knize Ezekiel. (Srovnej Ez 1:28 se Zj 4:3; Ez 10:3, 4 se Zj 15:8; Ez 12:25 se Zj 10:6; Ez 37:10 se Zj 11:11.)
Zajímavé je, že mezi řeckými biblickými papyry Chestera Beattyho je jeden kodex, který obsahuje kromě jiných částí Bible i knihy Ezekiel, Daniel a Ester. Všechny jsou součástí jednoho kodexu, který se původně skládal pravděpodobně ze 118 listů. Je to opis, který pořídili dva písaři asi v první polovině třetího století; je dokladem toho, že se kniha Ezekiel zachovala až do naší doby v podstatě neporušená.
Jeremjáš a Ezekiel byli současníci, a proto je v jejich proroctvích mnoho společného. (Srovnej Ez 18:2 s Jer 31:29; Ez 24:3 s Jer 1:13; Ez 34:2 s Jer 23:1.) Daniel a Ezekiel jsou také současníci a způsob vyjadřování v jejich spisech je podobný. Ezekiel svázaný šňůrami prorokoval o judském království a slovy „den za rok“ poukázal na to, že každému dnu v proroctví odpovídá ve splnění rok. (Ez 4:4–8) Daniel mluvil o spoutaném pařezu, což bylo proroctví o Království, a ukázal, kolik času musí uplynout, dokud nebudou pouta odstraněna. (Da 4:23) Jiné Danielovo proroctví, v němž byly časové údaje, bylo proroctví o 70 týdnech ve spojitosti s příchodem Vůdce Mesiáše a také zde jeden den symbolizoval ve splnění jeden rok. (Da 9:24–27)
Uspořádání látky. Většina Ezekielových proroctví a vidění je uspořádána chronologicky a také tématicky. Čtyři verše v kapitole 29:17–20 jsou umístěny mimo chronologickou souvislost (srovnej Ez 29:1; 30:20), ale námětem sem patří, protože souvisejí s proroctvím proti Egyptu. Až do desátého měsíce devátého roku prvního vyhnanství byl ústředním námětem všech Ezekielových proroctví pád a zpustošení Jeruzaléma, přičemž zmínka o obnově je jen stručná. Toho se týká prvních 24 kapitol. V průběhu obklíčení Jeruzaléma prorok obrátil svou pozornost hlavně k pohanským národům, jimž oznamoval bědu, neboť Jehova Bůh předvídal, že se budou radovat nad pádem Jeruzaléma. Jakmile přišla zpráva, že Jeruzalém padl, tento prorok oznamuje nádherné poselství o obnově, a to je hlavním námětem celé zbývající části knihy. (33:20, 21)
Ezekielova kniha ukazuje, že do prostoru Jehovova chrámu bylo vneseno falešné náboženství Babylóna, především v podobě uctívání babylónského boha Tammuze. (Ez 8:13, 14) Odpadlí Židé nejenže vykonávali takové odporné falešné uctívání v samotném Jehovově chrámu, ale celou judskou zemi naplnili násilím. Proto nijak nepřekvapuje, že Ezekiel ve svém vidění slyší volání, aby Jehovovi vykonavatelé rozsudku přišli se svými zbraněmi k rozbíjení a aby se postavili vedle oltáře ve vnitřním chrámovém nádvoří. Jehova jim potom dává příkazy, aby prošli středem nevěrného Jeruzaléma a zabili každého, kdo není označen jako Jehovův ctitel: „Starce, mladého muže a pannu a děťátko a ženy byste měli vybít — až do zhouby. Ale nepřibližujte se k nikomu, na kom je označení; a měli byste začít od mé svatyně.“ (9:6) Ezekiel podává zprávu o tom, že vykonavatelé Jehovova rozsudku začali tím, že nejdříve pobili těch 70 starších mužů, kteří uctívali modlářské řezby na stěně v jedné místnosti ve vnitřním nádvoří. Pobity byly také všechny ženy, které seděly u brány a plakaly pro babylónského boha Tammuze, a také všichni odpadlíci, kteří u chrámové předsíně uctívali slunce. (8:7–9:8) Ezekielovo vidění bylo jen předběžným pohledem na to, co mělo postihnout Jeruzalém, až jej Jehova přiměje, aby prostřednictvím jeho služebníka a vykonavatele jeho rozsudku, totiž krále Nebukadnecara a jeho vojsk, pil z Jehovovy ruky pohár vína jeho vzteku. (Jer 25:9, 15–18)
Ezekielova proroctví o obnově byla jistě pro židovské vyhnance útěchou. Ve 25. roce svého vyhnanství (593 př. n. l.) měl Ezekiel pozoruhodné vidění jak nového Jehovova chrámu, jehož předloha pocházela od samotného Jehovy Boha, tak přilehlého města, jehož jméno je Jehova-Šammah, což znamená „Jehova sám je tam“. (Ez 40:1–48:35) V zemi, v níž panovalo pohanské modlářství, toto vidění posilovalo v kajícných židovských vyhnancích naději, že budou opět uctívat pravého Boha Jehovu v jeho chrámu.
Ezekielovým proroctvím je zdůrazněn námět Bible — ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti a posvěcení jeho jména prostřednictvím mesiášského Království. Poukazuje na to, že Bůh sice dovolí, aby na Davidově trůnu dlouho nikdo neseděl, ale svou smlouvu o království, kterou uzavřel s Davidem, že nezrušil. Království bude dáno Tomu, kdo má zákonné právo. A tak Ezekiel stejně jako Daniel poukázal Židům na to, že jejich nadějí je Mesiáš. (Ez 21:27; 37:22, 24, 25) Jehova vedl Ezekiela k tomu, aby více než 60krát prohlásil, že lidé „budou muset poznat, že já jsem Jehova“. Ezekiel vyvyšuje Boží pamětní jméno tím, že 217krát používá výraz „Svrchovaný Pán Jehova“. (Ez 2:4, ppč)
[Rámeček na straně 485]
DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY EZEKIEL
Proroctví o tom, že Babylón způsobí zničení Jeruzaléma a že věrný ostatek bude přiveden zpět. Ústředním námětem je, že lidé „budou muset poznat, že já jsem Jehova“
Napsána v Babylóně — větší část v průběhu šesti let před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. a menší část až kolem roku 591 př. n. l.
Jehova pověřuje Ezekiela (tehdy ve vyhnanství v Babylóně), aby byl strážným (1:1–3:27)
Dostává vidění vzbuzující bázeň, a to vidění Jehovovy slávy a také cherubínů, kteří mají čtyři tváře a jsou doprovázeni koly, jež mají loukotě plné očí
Má závažnou odpovědnost jako strážný
Varovná proroctví proti nevěrné Judě a Jeruzalému (4:1–24:27)
Ezekiel dostává pokyn, aby budoucí obležení Jeruzaléma názorně předvedl tím, že před cihlou s rytinou bude 390 dnů ležet na levém boku a 40 dnů na pravém boku a bude se přitom živit jen skrovným množstvím jídla a vody
Země včetně míst používaných k modlářským účelům má být vylidněna; nevěrní lidé mají zahynout, ostatek má přežít; zlato a stříbro bude bezcenné, nepomůže totiž k úniku
V chrámových prostorách se provádí modlářství, a proto se Jehova rozhoduje, že vyjádří svůj vztek a neprojeví soucit; uchráněni budou jen ti, koho tajemník oděný plátnem označí
Útěk krále Sedekjáše a lidu znázorněn tím, že Ezekiel vynáší svá zavazadla dírou prokopanou ve zdi
Jehovův soud proti falešným prorokům a prorokyním
Hádanka o orlu a révě ukazuje, jak trpké následky bude mít to, že se národ obrací o pomoc k Egyptu
Jehova bude soudit jednotlivce podle jejich jednání, a ne — jak se nesprávně tvrdí — pouze kvůli hříchům otců
Koruna ničemného Sedekjáše má být odstraněna a královská vláda Davidova rodu má přestat, dokud nepřijde Ten, kdo má zákonné právo
Nevěrné Samaří a nevěrný Jeruzalém znázorněny jako dvě prostitutky, Ohola a Oholiba; s Jeruzalémem budou jeho dřívější milovníci zacházet tvrdě
Obklíčený Jeruzalém přirovnán k rozpálenému hrnci na vaření a obyvatelé k masu, které je v něm
Proroctví proti okolním národům; Jehova předvídá, že mnohé z nich se budou radovat nad pádem Jeruzaléma (25:1–32:32)
Ammon, Moab, Edom a Filistea mají být zpustošeny
Tyros bude obklíčen Nebukadnecarem a během doby zpustne; zničení je přirovnáno k potopení krásné, plně naložené lodi; tyrský panovnický rod pro svou vypínavost a proradnost skončí
Egypt bude vypleněn Nebukadnecarem, který tak dostane zaplaceno za své služby, protože byl vykonavatelem božského soudu proti Tyru; faraón a jeho zástup jsou přirovnáni k cedru, který bude podťat
Proroctví o osvobození a obnově Božího lidu (33:1 až 48:35)
Jehova opět shromáždí svůj lid, své ovce, a vzbudí svého služebníka Davida, aby je pásl
Edom má být zpustošen, ale izraelská země má vzkvétat jako edenská zahrada
Jako vyhnanci v Babylóně se Izraelité podobají suchým kostem bez života, ale mají být oživeni
Spojení dvou holí, z nichž jedna znázorňuje Josefa a druhá Judu, znázorňuje, že lid, který je ve vyhnanství, bude opět sjednocen pod Božím služebníkem Davidem
Na Jehovův obnovený lid zaútočí Gog, ale Jehova slibuje, že bude svůj lid chránit a Gogova vojska zničí
Ezekiel dostává vidění chrámu a jeho význačných rysů; od chrámu vytéká proud vody a vtéká do Mrtvého moře, jehož vody se uzdraví a v němž se rozvíjí rybolov; stromy podél břehů této řeky přinášejí jedlé plody a jejich listí slouží k uzdravování
Jsou uvedeny údaje o přidělování země; popis města „Jehova sám je tam“