JAH

Básnická zkrácená podoba jména Jehova, jména Nejvyššího Boha. (2Mo 15:1, 2) Tuto zkrácenou podobu představuje první polovina hebrejského tetragrammata יהוה (JHWH), což jsou písmena jódh (י) a heʼ (ה), tedy desáté a páté písmeno hebrejské abecedy.

V Hebrejských písmech se označení Jah vyskytuje 50krát, z toho 26krát samotné a 24krát ve výrazu „Halelujah“, což je doslova příkaz, aby lidé ‚chválili Jah‘. Skutečnost, že v původním textu je uveden výraz „Jah“, je však v některých běžně používaných překladech ponechána zcela bez povšimnutí. (KB, EP) V Kralické bibli podle původního vydání z let 1579–1593 se však výraz „Jah“ vyskytuje 25krát ve spojení „Halelu-Jah“. V Bibli české v překladu Jana Hejčla je uveden ve vysvětlivce k Žalmu 104 a v Písmu podle překladu Vladimíra Šrámka se vyskytuje 41krát ve tvaru „Jáh“. V Písmu svatém Starého Zákona podle překladu Josefa Hegera tvar „Jah“ uveden není, ale ve většině případů je nahrazen tvarem „Jahve“. Překlad nového světa uchovává pro čtenáře označení Jah na všech 50 místech a Rotherhamův překlad Emphasised Bible je uvádí 49krát.

V Křesťanských řeckých písmech se označení „Jah“ vyskytuje čtyřikrát ve výrazu Halelujah. (Zj 19:1, 3, 4, 6) V českých překladech bývá tento výraz převeden z řečtiny beze změny, ale Nový zákon v překladu O. M. Petrů uvádí v poznámce pod čarou význam „chvalte Jahve“ a Překlad nového světa zde uvádí „Chvalte Jah!“

Pokud jde o chronologii, není možné, že by tvar „Jah“ byl prvotní formou Božího jména, která by byla používána dříve než vlastní tetragrammaton. V masoretském textu se v 1. Mojžíšově vyskytuje plná podoba tetragrammata pro jméno Jehova 165krát, ale kratší podoba se poprvé objevuje teprve ve zprávě o událostech po exodu z Egypta. (2Mo 15:2)

Jednoslabičný výraz Jah je obvykle spojován se silnějším citovým projevem, jako je chvála a píseň, modlitba a snažná prosba, a obvykle se vyskytuje v námětech, v nichž je projevována radost z vítězství a osvobození nebo v nichž je vyjadřováno uznání Jehovovy moci a jeho silné ruky. Příkladů tohoto zvláštního použití je velmi mnoho. Výrok „Chvalte Jah“ (Halelujah) se uplatňuje jako doxologie, to znamená vyjádření chvály Bohu, v Žalmech, a to poprvé v Žalmu 104:35. V jiných žalmech bývá toto vyjádření jen na začátku (Ža 111, 112), občas je uvnitř některého žalmu (135:3) a někdy jen na konci (Ža 104, 105, 115–117), ale často bývá jak na začátku, tak i na konci. (Ža 106, 113, 135, 146–150) V knize Zjevení tímto výrokem nebeské osoby důrazně vyjadřují chválu Jehovovi opakovaně. (Zj 19:1–6)

Ve zbývajících případech je výraz „Jah“ rovněž projevem citového povznesení vyjádřeného písněmi a prosebnými žádostmi Jehovovi. Příkladem je píseň osvobození, kterou zpíval Mojžíš. (2Mo 15:2) Ve výrocích, které zaznamenal Izajáš, je zdůraznění dosaženo spojením obou jmen, ‚Jah Jehova‘. (Iz 12:2; 26:4) Když byl Ezekjáš zázračně uzdraven ze smrtelné nemoci, vyjádřil své překypující city děkovnou písní, v níž výraz Jah opakoval. (Iz 38:9, 11) Je ukázáno, že zatímco mrtví chválit Jah nemohou, živí se naproti tomu mohou rozhodnout, že budou žít k jeho chvále. (Ža 115:17, 18; 118:17–19) Ještě v dalších žalmech je vyjadřována vděčnost za osvobození, ochranu a napravování. (Ža 94:12; 118:5, 14)