LEVITÉ

[z Leviho; (patřící k) Levimu].

Potomci Leviho, který byl třetím synem Jákoba a Ley. (1Mo 29:32–34) Tento název se někdy používá na celý kmen, obvykle však bez Áronovy kněžské rodiny (Joz 14:3, 4; 21:1–3); tudíž výraz „kněží a Levité“ je běžný. (1Kr 8:4, 1Pa 23:2; Ezr 1:5; Jan 1:19) Kněžská služba byla omezena na mužské členy Áronovy rodiny, a Levité, zbytek kmene, měli působit jako jejich pomocníci. (4Mo 3:3, 6–10) Toto uspořádání bylo zavedeno při postavení svatostánku, protože předtím žádná konkrétní rodina či kmen nebyly pověřeni obětováním obětí. (2Mo 24:5)

Přijati jako výkupné za prvorozené. Jehova si vybral Levity jako náhradu za všechny prvorozené z ostatních kmenů. (2Mo 13:1, 2, 11–16; 4Mo 3:41) Levitských mužů od jednoměsíčního výše bylo napočteno 22 000, a ti měli být vyměněni za stejný počet prvorozených mužů z ostatních kmenů. Sčítání proběhlo v pustině Sinaj a ukázalo se, že v ostatních kmenech bylo 22 273 prvorozených synů. Bůh proto vyžadoval, aby Áronovi a jeho synům byla dána výkupní cena pěti šekelů (11 dolarů) za každého z 273 prvorozených, kteří převyšovali počet Levitů. (4Mo 3:39, 43, 46–51)

Povinnosti. Levité tvořili tři rodiny, podle Leviho synů Geršona (Geršoma), Kehata a Merariho. (1Mo 46:11; 1Pa 6:1) V pustině měla každá z těchto tří rodin přidělené místo blízko svatostánku. Áronská rodina Kehatovců tábořila před svatostánkem k V. Další Kehatovci tábořili na již. straně, Geršonovci na Z a Merariovci na S. (4Mo 3:23, 29, 35, 38) Práce Levitů spočívala v postavení svatostánku, jeho skládání a nošení. Když byl čas pokračovat v cestě, Áron a jeho synové sňali oponu, která oddělovala Svatou od Nejsvětější, a přikryli truhlu svědectví, oltář a další posvátné příslušenství a náčiní. Kehatovci potom tyto věci nesli. Geršonovci přenášeli stanové látky, přikrytí, zástěny, závěsy nádvoří a stanové šňůry (zjevně šňůry samotného svatostánku) a Merariovci se starali o dílcové rámy, sloupy, zásuvné podstavce, stanové kolíky a šňůry (šňůry nádvoří kolem svatostánku). (4Mo 1:50, 51; 3:25, 26, 30, 31, 36, 37; 4:4–33; 7:5–9)

Práce Levitů byla za vlády Davida vysoce organizovaná, protože ustanovil dohlížitele, úředníky, soudce, strážce bran a pokladníky a rovněž velký počet těch, kdo kněžím v chrámu, na nádvořích a v jídelnách pomáhali v souvislosti s obětními dary a oběťmi, očišťovacími pracemi, vážením, měřením a různými strážními službami. Podobně jako kněžské oddíly, byli i levitští hudebníci organizováni do 24 skupin a ve službě se střídali. Povinnosti byly určovány metáním losu. V případě skupin strážců bran bylo přidělování brány, kterou měli hlídat, vybíráno stejným způsobem. (1Pa 23, 25, 26; 2Pa 35:3–5, 10)

Za Mojžíše se Levité ve věku 30 let ujímali všech svých povinností, což bylo například nošení svatostánku a předmětů, které k němu patřily, když se svatostánek přemísťoval. (4Mo 4:46–49) Některé povinnosti mohli vykonávat od 25 let věku, ale zjevně se nejednalo o těžkou službu, jakou bylo přenášení svatostánku. (4Mo 8:24) Za krále Davida byl věk snížen na 20 let. David to zdůvodnil tím, že svatostánek (který měl být nyní nahrazen chrámem) již nebude potřeba nosit. Úkoly v rámci povinné služby končily v 50 letech věku. (4Mo 8:25, 26; 1Pa 23:24–26; viz heslo VĚK.) Levité museli dobře znát Zákon, protože často byli vyzváni, aby jej četli na veřejnosti a poučovali o něm obyčejné lidi. (1Pa 15:27; 2Pa 5:12; 17:7–9; Ne 8:7–9)

Prostředky k životu. Levité byli živi převážně z desátků, které dostávali od ostatních kmenů; dostávali desetinu ze všeho, co se vypěstovalo na půdě, a z dobytka. Desetinu z toho zase Levité dávali kněžím. (4Mo 18:25–29; 2Pa 31:4–8; Ne 10:38, 39) Levité byli sice vyjmuti z vojenské služby, ale jak oni, tak kněží měli podíl z vojenské kořisti. (4Mo 1:45–49; 31:25–31; viz heslo DESÁTEK.) Levité nedostali v Kanaánu žádný územní podíl, protože jejich dědictvím byl Jehova. (4Mo 18:20) Ostatní kmeny Izraele jim však daly celkem 48 měst, a tato města byla rozptýlena po celé Zaslíbené zemi. (4Mo 35:1–8)

Zastánci pravého uctívání. Levité dali některé výjimečné příklady nadšení pro pravé uctívání. To bylo patrné v případě zlatého telete a znovu, když se po rozdělení království Levité vystěhovali z Jeroboamova území. (2Mo 32:26; 2Pa 11:13, 14) Levité rovněž horlivě podporovali krále Jehošafata, Ezekjáše a Josijáše a také místodržitele Zerubbabela a Nehemjáše i kněze a opisovače Ezru v jejich úsilí o obnovení pravého uctívání v Izraeli. (2Pa 17:7–9; 29:12–17; 30:21, 22; 34:12, 13; Ezr 10:15; Ne 9:4, 5, 38)

Levité jako kmen však nepodpořili Božího Syna v jeho práci na obnově pravého uctívání, i když se někteří Levité stali křesťany. (Sk 4:36, 37) Mnozí levitští kněží začali být poslušni víry. (Sk 6:7) Při zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 n. l. se rodové záznamy Levitů ztratily nebo byly zničeny, a tím levitský systém skončil. ‚Kmen Levi‘ však tvoří část duchovního Izraele. (Zj 7:4, 7)

Jméno tohoto kmene je také podkladem pro latinský název biblické knihy 3. Mojžíšovy, Leviticus. Tato kniha rozsáhle pojednává o Levitech a jejich povinnostech.