PÁNŮV DEN
Pevně ohraničené časové období, v němž Pán Ježíš Kristus úspěšně dokončí určité věci, které souvisejí s Božím záměrem.
Slovo „den“, jak je používá Bible, může označovat časové období daleko delší než 24 hodin. (1Mo 2:4; Jan 8:56; 2Pe 3:8) Z kontextu je patrné, že ‚Pánův den‘, o němž je zmínka ve Zjevení 1:10, není den o 24 hodinách. Jan se ocitl „v Pánově dnu“ „inspirací“, a proto zde nemůže jít o nějaký konkrétní den týdne. K tomu, aby se ocitl v nějakém určitém dnu týdne, by Jan nepotřeboval inspiraci. ‚Pánův den‘ tedy musí být ta budoucí doba, v níž nastanou události, které Jan viděl ve vidění, což pro něj bylo výsadou. K těmto událostem patří válka v nebi a svržení Satana, zničení Velkého Babylóna a králů země a jejich vojsk, spoutání Satana a jeho svržení do propasti, vzkříšení mrtvých a Kristovo Tisícileté panování.
Z kontextu je patrné, že Pánem, kterému tento „den“ patří, je Ježíš Kristus. Jakmile se Jan ocitl „v Pánově dnu“, uslyšel hlas — ne hlas Všemohoucího Boha, ale hlas vzkříšeného Božího Syna. (Zj 1:10–18) Také ‚Pánův den‘, o němž je zmínka v 1. Korinťanům 1:8; 5:5 a ve 2. Korinťanům 1:14, je den Ježíše Krista.