PROSTŘEDNÍK

Ten, kdo zprostředkovává smíření mezi dvěma stranami, které jsou spolu v rozporu; přímluvce; zprostředkovací jednatel neboli zprostředkovatel. V Písmu je tento výraz použit na Mojžíše, který byl prostředníkem smlouvy Zákona, a na Ježíše, který byl prostředníkem nové smlouvy. (Ga 3:19; 1Ti 2:5)

Aby byla smlouva platná, je vyžadována krev. Inspirovaný pisatel knihy Hebrejcům pojednával o dvou základních smlouvách — o smlouvě Zákona a o nové smlouvě. V tomto pojednání poukázal na to, že prostředníkem nové smlouvy je Kristus. (Heb 9:15) Pavlova slova v Hebrejcům 9:16 byla mezi biblickými učenci předmětem sporů. Tento text byl tedy přeložen následujícími způsoby: „Nebo kdež jest kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.“ (KB) „Vždyť kde jest závěť, tam jest nutno, aby osvědčena byla smrt toho, kdo závěť učinil.“ (ČB-Hč) „Při závěti se musí prokázat smrt toho, kdo ji ustanovil.“ (EP) „Aby totiž vstoupila v platnost smlouva obsažená v závěti, musí být napřed prokázána smrt toho, kdo tu závěť udělal.“ (Pe) „Vždyť kde je závěť, musí nutně docházeti k smrti zůstavitele.“ (Pa) „Vždyť kde je smlouva, tam musí být opatřena smrt lidského účastníka smlouvy. (NS) „Neboť kde je smlouva závěti, musí býti prokazována smrt toho, kdo učinil odkaz.“ (Ži) „Nebo kde jest testament, potřebí jest, aby smrt přišla toho, kdož testament činí.“ (ČB)

Doslovný překlad řeckého textu, jak je uveden v meziřádkových překladech, zní následovně: „Kde totiž smlouva, smrti nutnost být snášena toho, kdo si udělal smlouvu.“ (Heb 9:16, Int) „Vždyť kde je smlouva, smrt je nezbytné nabídnout toho, kdo dělá smlouvu.“ (The Interlinear Greek-English New Testament, do angličtiny přeložil Alfred Marshall.)

Překlad slova di·a·theʹke jako „smlouva“ přesně vyjadřuje to, co měl pisatel na mysli. Překlady tohoto slova výrazy jako „závěť“ (archaicky „kšaft“) nebo „testament“, jak je lze najít v mnoha překladech, jsou v rozporu s tím, jak se toto slovo používá v řecké Septuagintě a rovněž i na jiných místech v Křesťanských řeckých písmech. (Lk 1:72; Sk 3:25; 7:8; Ří 9:4; 11:27; Heb 8:6–10; 12:24) Slova „testament“ a „závěť“ nejsou také v souladu s tím, o čem Pavel mluvil, protože v kontextu pojednával o smlouvě Zákona a nové smlouvě. Ani smlouva Zákona, ani nová smlouva nebyly ‚závětí‘.

Je zřejmé, že v Hebrejcům 9:16 apoštol Pavel mluvil o smlouvách mezi Bohem a lidmi (ne o vzájemných smlouvách mezi lidmi), které vyžadovaly oběti. Stojí za povšimnutí, že když lidé, zvláště Hebrejci, přistupovali k Bohu a uzavírali s ním smlouvy, byly tyto smlouvy obvykle založeny na obětech. Při příležitosti uzavření smlouvy byly oběti někdy rozsekány na kusy. Je zcela zřejmé, že k tomu, aby smlouva Zákona i nová smlouva vstoupily před Bohem v platnost a byly účinné, se vyžadovalo prolití krve. V opačném případě by je Bůh považoval za neplatné, a s lidmi, kteří byli zahrnuti do smluvního vztahu, by nejednal. (Heb 9:17) Aby smlouva Zákona byla uvedena v platnost, byly použity oběti v podobě zvířat — býků a kozlů —, která zaujala místo Mojžíše, prostředníka. (Heb 9:19) Aby byla uvedena v platnost nová smlouva, byl obětí lidský život Ježíše Krista. (Lk 22:20; viz Rbi8, dodatek 7D.)

Prostředník smlouvy Zákona. Mojžíš byl prostředníkem smlouvy Zákona uzavřené mezi Jehovou Bohem a izraelským národem. Jehova s ním mluvil „od úst k ústům“ (4Mo 12:8), ačkoli za Boha ve skutečnosti mluvil Jehovův anděl. (Sk 7:38; Ga 3:19; Heb 2:2) Mojžíš jako Jehovův mluvčí zprostředkovával styk s Izraelem. (2Mo 19:3, 7, 9; 24:9–18) Jako prostředníkovi mu byl „svěřen celý [Jehovův] dům“. (4Mo 12:7) Jako prostředník smlouvy Zákona pomáhal izraelskému národu, aby se smlouvy držel a měl z ní užitek.

Uvedení smlouvy Zákona v platnost. Apoštol Pavel říká: „Není prostředník tam, kde jde pouze o jednu osobu, a Bůh je pouze jeden.“ (Ga 3:20) Ve smlouvě Zákona byl jednou stranou Bůh a druhou ‚stranu‘ tvořil izraelský národ. Kvůli svému hříšnému stavu Izraelité nebyli schopni přiblížit se ve smlouvě k Bohu. Potřebovali prostředníka. Jejich slabost se prokázala tehdy, když Mojžíše žádali: „Mluv s námi ty, a my naslouchejme; ale Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli.“ (2Mo 20:19; Heb 12:18–20) Proto Jehova milosrdně ustanovil Mojžíše jako prostředníka smlouvy Zákona a zařídil, aby byla obětována zvířata, a smlouva tak byla uvedena v platnost. Mojžíš byl pochopitelně také nedokonalý a hříšný, avšak těšil se z příznivého postavení před Bohem, stejně jako dříve Abraham. (Heb 11:23–28; viz heslo PROHLÁSIT ZA SPRAVEDLIVÉHO, Co znamená, být „počítán“ za spravedlivého.) Při příležitosti zasvěcení smlouvy Mojžíš řídil obětování zvířat. Potom vykropil jejich krev na svitek neboli „knihu smlouvy“. Tuto knihu četl lidu a seznámil jej se smluvními podmínkami. Lid ve své odpovědi souhlasil s tím, že bude poslouchat. Potom je (bezpochyby starší muže, kteří zastupovali národ) Mojžíš pokropil krví a řekl: „Zde je krev smlouvy, kterou Jehova s vámi uzavřel s ohledem na všechna tato slova.“ (2Mo 24:3–8; Heb 9:18–22)

Zasvěcení kněžstva. Ustanovení kněží z domu Árona nemohli začít sloužit jako kněží sami od sebe. Do úřadu museli být uvedeni podle pokynů Božího prostředníka Mojžíše. K tomu došlo během 1.–7. nisanu roku 1512 př. n. l., kdy Mojžíš pomazal svatostánek spolu s jeho vybavením a náčiním, a olejem, který měl zvláštní složení, pomazal také Árona. Když Áronovi a jeho synům naplnil ruce obětními dary, pohupoval jim rukama před Jehovou. Tím je zasvětil neboli ‚naplnil jejich ruce mocí‘ pro kněžskou službu. Potom je postříkal olejem pomazání a krví z oltáře. Jednou z Mojžíšových úloh prostředníka tedy bylo slavnostně uvést do úřadu kněžstvo, které bylo význačným rysem smlouvy Zákona. (3Mo 8; Heb 7:11; viz SLAVNOSTNÍ UVEDENÍ.)

Mojžíš hrál důležitou úlohu také v souvislosti s první službou, kterou 8. nisanu 1512 př. n. l. vykonávalo nově ustanovené kněžstvo. Mojžíš tento obřad řídil a společně s Áronem požehnal lidu. (3Mo 9) Mojžíš jednal v úředním postavení prostředníka ve všech věcech, které se týkaly uspořádání pod smlouvou Zákona.

Další úkoly prostředníka. Izrael dostal skrze Mojžíše soubor více než šesti set zákonů, v nichž byla zahrnuta také ustanovení, která se týkala kněží. Mojžíš také díky síle od Boha vykonal ve prospěch lidu mnoho zázraků. Přimlouval se za lid u Jehovy a prosil ho, aby kvůli svému jménu národ ušetřil. (2Mo 32:7–14; 4Mo 14:11–20; 16:20–22; 21:7; 5Mo 9:18–20, 25–29; 10:8–11) Zájmy Jehovova jména a také zájmy lidu ležely Mojžíšovi na srdci dokonce více než jeho vlastní prospěch. (2Mo 32:30–33; 4Mo 11:26–29; 12:9–13)

Podobnosti v úlohách prostředníků. Pokud jde o ty, kdo byli uvedeni do nové smlouvy, je zde určitá podobnost se starověkým Izraelem. Křesťané jsou také hříšní. Jelikož krev zvířat nemůže odstranit hříchy (Heb 10:4), je nezbytná lepší oběť. Touto lepší obětí je Ježíš Kristus. (Heb 10:5–10) Pisatel dopisu Hebrejcům tuto věc vyjádřil následujícím způsobem. Když se zmínil o obětech, které se nabízely pod Zákonem, řekl: „Oč více krev Krista . . . očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom prokazovali posvátnou službu živému Bohu? Proto je tedy prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo byli povoláni, obdrželi slib věčného dědictví, protože nastala smrt pro jejich propuštění výkupným z přestupků pod dřívější smlouvou. Vždyť kde je smlouva, tam musí být opatřena smrt lidského účastníka smlouvy. Smlouva je totiž platná nad mrtvými oběťmi, protože nikdy není v platnosti, dokud žije lidský účastník smlouvy.“ (Heb 9:11–17)

Pavel dále poukazuje na to, že dřívější smlouva nebyla zasvěcena bez krve. Když ji Mojžíš sjednával, byly předloženy oběti a krví pokropil ‚knihu smlouvy‘. (Heb 9:18–28) Podobně Ježíš Kristus, Boží prostředník nové smlouvy, potom, co byl obětován, se objevil před Jehovou Bohem s hodnotou své krve. Další podobnost spočívá v tom, že smlouva Zákona byla uzavřena s národem, a ne s jednotlivci. (2Mo 24:7, 8) Podobně je také nová smlouva uzavřena s Božím ‚svatým národem‘, „Božím Izraelem“. (1Pe 2:9; Ga 6:15, 16)

Ti, pro něž je Kristus Prostředníkem. Apoštol Pavel prohlásil, že je „jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“ — jak Židy, tak i pohany. (1Ti 2:5, 6) Je prostředníkem nové smlouvy mezi Bohem a těmi, kdo byli vzati do nové smlouvy, sborem duchovního Izraele. (Heb 8:10–13; 12:24; Ef 5:25–27) Kristus se stal Prostředníkem, „aby ti, kdo byli povoláni, obdrželi slib věčného dědictví“ (Heb 9:15); nepomáhá andělům, ale „Abrahamovu semeni“. (Heb 2:16) Pomáhá těm, kdo mají být uvedeni do nové smlouvy, aby byli ‚přijati‘ do Jehovovy domácnosti duchovních synů. Nakonec budou v nebi jako Kristovi bratři a stanou se s ním částí Abrahamova semene. (Ří 8:15–17, 23–25; Ga 3:29) Kristus jim předal slíbeného svatého ducha, kterým jsou zapečetěni a který jim byl dán jako závdavek toho, co má přijít, totiž jejich nebeského dědictví. (2Ko 5:5; Ef 1:13, 14) Celkový počet těch, kdo jsou nakonec trvale zapečetěni, je 144 000, jak je to odhaleno ve Zjevení 7:4–8.

Zasvěcení nové smlouvy. Po své smrti a vzkříšení vystoupil Ježíš do nebe, aby se objevil před osobou Boha a předložil mu svou oběť, ze které mají užitek nejprve ti, kdo jsou vzati do nové smlouvy. (Heb 9:24) Zde jedná jako Velekněz i jako Prostředník. V souladu se vzorem, podle kterého proběhlo zasvěcení smlouvy Zákona, předložil Ježíš Kristus hodnotu své oběti v nebi před Bohem (stejně jako Mojžíš pokropil krví knihu Zákona [protože Bůh tam nebyl osobně přítomen]). Potom, o Letnicích roku 33 n. l., Ježíš vylil svatého ducha od Boha na přibližně 120 lidí, kteří byli jako první uvedeni do nové smlouvy. Později se ten den připojilo ke sboru asi 3 000 lidí, Židů i proselytů. (Sk 1:15; 2:1–47; Heb 9:19) A právě jako Mojžíš lidu četl Zákon, tak Ježíš Kristus jasně formuloval podmínky nové smlouvy a její zákony pro ty, kdo se na ní podíleli. (2Mo 24:3–8; Heb 1:1, 2; Jan 13:34; 15:14; 1Ja 5:1–3)

Ježíš Kristus, který zastává úřady Prostředníka i Velekněze, je nesmrtelný a je vždy živý a připravený prosit za členy duchovního Izraele, kteří se skrze něj přibližují k Bohu. Tak může zprostředkovávat novou smlouvu, dokud nebudou ti, kdo obdrželi jeho pomoc Prostředníka, úplně zachráněni. (Heb 7:24, 25) Je schopen řídit záležitosti tak, aby nová smlouva byla úspěšně dovršena. Ti, kdo jsou zahrnuti ve smlouvě, jsou nakonec uvedeni do nebeského kněžstva jako nižší spolukněží s Kristem, svým velkým Veleknězem. (Zj 5:9, 10; 20:6)

Požehnání pro lidstvo všeobecně. Ačkoli Ježíš působí jako Prostředník pouze pro ty, kdo jsou v nové smlouvě, je také Božím Veleknězem a Semenem Abrahama. Ježíš splní své povinnosti v těchto dvou dalších postaveních tím, že přinese požehnání i dalším lidem, protože prostřednictvím Abrahamova semene si mají žehnat všechny národy. Kristus, prvotní Semeno, žehná nejprve těm, kdo jsou zahrnuti v nové smlouvě (Ga 3:16, 29), a přijímá je jako spolučleny semene. Díky nové smlouvě, kterou Ježíš zprostředkoval, jsou učiněni králi a kněžími a budou se podílet na udílení požehnání vyplývajících z Ježíšovy oběti a z jeho vlády Království všem národům na zemi. Kristova služba Prostředníka, která splní svůj účel tím, že přivede „Boží Izrael“ do jeho postavení, tak přináší užitek a požehnání celému lidstvu. (Ga 6:16; 1Mo 22:17, 18)

Kromě těch 144 000 „zapečetěných“ jsou tedy ještě další lidé, kteří se také modlí k Jehovovi Bohu ve jménu Krista a vkládají svou víru v hodnotu Kristovy výkupní oběti. Tato oběť není určena jen pro ty, jimž Ježíš zprostředkoval novou smlouvu, ale také pro všechny lidi, kteří projevují víru v Krista. (1Ja 2:2) Ti, kdo nejsou v nové smlouvě, si také uvědomují, že „není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni“. (Sk 4:12) Také vzhlížejí k Ježíši Kristu jako ke svému velkému nebeskému Veleknězi, skrze nějž se mohou přibližovat k Bohu a skrze jehož službu mohou získat odpuštění hříchů. (Heb 4:14–16) Zjevení 21:22–24 poukazuje na to, že ‚národy budou chodit ve světle nového Jeruzaléma‘, kde Jehova Bůh je světlem a Beránek Ježíš Kristus lampou.