MEZUZA

Počeštěná forma hebrejského slova, které se v Bibli používá zpravidla k označení dveřní zárubně neboli dveřního sloupku. Výraz mezu·zahʹ a jeho množné číslo mezu·zóthʹ se objevuje ve 2. Mojžíšově 12:7 (Rbi8, ppč), 22, 23 s odkazem na potření dveřního sloupku krví oběti Pasach. A ve 2. Mojžíšově 21:6 se mluví o otroku, který chtěl zůstat ve službě u svého pána, a tak byl přiveden ke dveřím nebo „dveřnímu sloupku“ a jeho pán mu probodl ucho šídlem. Odkazy jsou také na dveřní sloupky chrámu postaveného Šalomounem (1Kr 6:31, 33; 7:5) a symbolického chrámu, který viděl ve vidění Ezekiel. (Ez 41:21; 45:19; 46:2)

V dnešní době se tento počeštěný termín „mezuza“ používá k označení obdélníkového kousku pergamenu, jenž obsahuje hebrejský text z 5. Mojžíšovy 6:4–9 a z 5. Mojžíšovy 11:13–21, který je většinou zapsán do 22 řádků. Pergamen je srolován a dán do dřevěného, kovového či skleněného pouzdra, které je na obydlích ortodoxních Židů připevněno našikmo na dveřním sloupku po pravé ruce, a to tak, že horní část směřuje dovnitř a dolní část ven. Hebrejské slovo Šad·daiʹ (což znamená „Všemohoucí“) je napsáno na zadní straně tohoto pergamenu a je často viditelné skrze otvor, který je v pouzdru a je zakrytý sklem. Někdy je mezuza umělecky ozdobena. Při vstupu do domu nebo při odchodu z něj se zbožný ortodoxní Žid dotkne rukou mezuzy a odříká modlitbu: „Kéž Bůh střeží mé vycházení a mé vcházení od nynějška až navždy.“ (Srovnej Ža 121:8.)

Používání mezuzy je založeno na doslovném výkladu příkazu zapsaného v 5. Mojžíšově 6:9 (Rbi8, ppč) a 11:20.