MILÉTOS

Město na záp. pobřeží Malé Asie; nyní jsou z něj rozvaliny. Leží blízko ústí řeky Meander (Menderes) a ve starověku mělo čtyři přístavy. Do sedmého století př. n. l. již Iónové zřejmě z Milétu vybudovali prosperující středisko obchodu, a toto město mělo celou řadu kolonií v Černomoří a v Egyptě. Vlněné zboží z Milétu bylo proslulé. Svědčí o tom skutečnost, že podle znění Ezekiela 27:18 v řecké Septuagintě byla mezi zbožím, s nímž obchodoval Tyros, „vlna z Milétu“. Z Milétu také pocházeli slavní filozofové, například Thalés (asi 625–547 př. n. l.), který je považován za zakladatele řecké geometrie, astronomie a filozofie. V pátém století př. n. l. Milétos dobyli a zničili Peršané, protože se toto město účastnilo povstání. Město bylo znovu vybudováno a později (334 př. n. l.) je dobyl Alexandr Veliký. V helénském a v římském období probíhala v Milétu rozsáhlá stavitelská činnost. Impozantním dojmem působí rozvaliny velkého divadla, které bylo v tomto období vybudováno na otevřené ploše.

Během doby město postupně ztrácelo svou důležitost. Tvrdí se, že příčinou bylo to, že řeka Meander zanášela přístavní prostor bahnem. Starověký Milétos patrně ležel na mysu, který vybíhal z již. strany Latmijského zálivu. Dnes však leží rozvaliny města ve vzdálenosti asi 8 km od pobřeží a z bývalého zálivu vzniklo jezero.

Pavlovy návštěvy. Pavel se dostal do Milétu asi v roce 56 n. l. Do Letnic se chtěl, pokud by to bylo možné, dostat do Jeruzaléma a v Malé Asii nechtěl strávit zbytečně mnoho času, a proto se patrně v Assu rozhodl, že nastoupí na loď, která mine Efez. Ale potřeby tamějšího sboru nezanedbal. Nepochybně prostřednictvím posla dal do Milétu zavolat starší muže efezského sboru, který byl vzdálen asi 50 km. K tomu, aby dostali tuto zprávu a aby přišli do Milétu, bylo patrně třeba méně času (zřejmě nejméně tři dny), než kolik času by strávil Pavel, kdyby jel do Efezu. Je možné, že loď (lodi) směřující z Assu do přístavu v Efezu měly cestou více zastávek než loď (lodi) zastavující v Milétu. Nebo kdyby se Pavel zastavil v Efezu, mohly by ho tam zdržet nějaké místní okolnosti. (Sk 20:14–17)

Když Pavel mluvil ke starším mužům z efezského sboru, stručně shrnul svou službu, kterou u nich vykonal, vybídl je, aby dávali pozor na sebe a na stádo, upozornil je na nebezpečí, že do sboru vstoupí „utlačující vlci“, a povzbudil je, aby zůstali bdělí a pamatovali na jeho příklad. Když se tito dozorci dozvěděli, že ho už neuvidí, propukl mezi nimi velký pláč, „padli Pavlovi kolem krku a něžně ho líbali“ a potom ho doprovodili k lodi. (Sk 20:18–38)

V blíže neurčené době po svém prvním uvěznění v Římě se Pavel patrně do Milétu ještě vrátil. Trofimos, který ho předtím doprovázel z Milétu do Jeruzaléma, onemocněl, a proto ho Pavel musel zanechat v Milétu. (Srovnej Sk 20:4; 21:29; 2Ti 4:20.)