KŘEPELKA

[heb. selawʹ].

Malý baculatý pták dlouhý asi 18 cm, který většinu času tráví na zemi. Má velmi chutné maso, a tak se uvádí, že kolem roku 1920 se z Egypta na zahraniční trhy vyvážely asi tři miliony křepelek za rok; od té doby však tento vývoz poklesl.

Ptáci, kteří jsou v Bibli popsáni jako křepelky, patří nepochybně k běžnému druhu křepelky, ke stěhovavé křepelce polní (Coturnix coturnix). Na jaře tito ptáci táhnou z Afriky směrem na S, asi v březnu přiletí do Egypta a potom přeletí Arábii a Palestinu; před příchodem zimy se zase vracejí zpátky. Táhnou ve velkých hejnech, jejich tah probíhá po etapách a často létají v noci. Stavba křídel jim umožňuje létat rychle, ne však na velkou vzdálenost. V poměru k síle svých křídel mají těžká těla, a tak tito ptáci někdy dospějí k cíli své cesty naprosto vysílení. Proto křepelky létají po větru a obvykle poměrně nízko. Plukovník Richard Meinertzhagen vypráví, že muži v egyptském Port Saidu mnohdy využívali sítěk na motýly, aby křepelky pochytali, když za úsvitu slétaly do ulic. (Birds of Arabia, Edinburgh, 1954, s. 569)

První biblická zmínka o křepelkách (2Mo 16:13) je uvedena v souvislosti s událostmi, k nimž došlo na jaře (2Mo 16:1), tedy v období, kdy křepelky létaly na S. Izraelité byli tehdy v pustině Sin na Sinajském poloostrově a stěžovali si na nedostatek jídla. Jehova nato Mojžíše ujistil, že „mezi dvěma večery“ budou jíst maso a ráno budou nasyceni chlebem. (2Mo 16:12) Ten večer „začaly vylétat křepelky a pokrývat tábor“ a ráno se na zemi objevila manna. (2Mo 16:13–15; Ža 105:40) Když asi o rok později, nepochybně zase na jaře (4Mo 10:11, 33), Izraelité opět reptali, že mají k jídlu pouze mannu, Jehova jim předpověděl, že budou jíst maso „až do měsíce dnů“, až se jim to zprotiví. (4Mo 11:4, 18–23) Bůh nato nechal vanout pravděpodobně vých. nebo jv. vítr, který křepelky přihnal od moře, a nechal „padat nad táborem“ spoustu křepelek „jako zrnka mořského písku“, že pokrývaly plochu několika kilometrů kolem tábora. (4Mo 11:31; Ža 78:25–28)

Výraz „asi dva lokte [asi 1 m] nad povrch země“ bývá vysvětlován různými způsoby. (4Mo 11:31) Někteří badatelé se domnívají, že křepelky skutečně padaly na zem a že se jich na některých místech nahromadila tak vysoká vrstva. Jiní naproti tomu říkají, že v takovém případě by nepochybně velké množství křepelek zahynulo a ty už by Izraelité nesměli jíst, a proto tento text chápou tak, že křepelky létaly tak nízko nad zemí, aby je Izraelité mohli snadno srazit na zem a chytit. Podobnou myšlenku vyjadřuje řecká Septuaginta, kde je napsáno „kolem celého tábora asi dva lokty od země“, a latinská Vulgáta, která říká „kolem celého tábora a létaly vzduchem ve výšce dva lokty nad zemí“.

Izraelité strávili sbíráním křepelek jeden a půl dne; „ten, kdo sebral nejméně, nashromáždil deset chomerů [2 200 l]“. (4Mo 11:32) Vzhledem k tomu, že Mojžíš uvádí „šest set tisíc pěších mužů“ (4Mo 11:21), musel počet sebraných křepelek dosáhnout mnoha milionů; Izraelité je nezískali ovšem tak, že by je prostě pochytali při jejich obvyklém tahu, ale díky působivému projevu Boží moci. Chamtiví Izraelité sebrali příliš mnoho křepelek, než tehdy mohli sníst, a proto si je „rozprostírali . . . doširoka všude kolem tábora“. (4Mo 11:32) Možná si chtěli maso zabitých křepelek usušit na slunci, aby si jich uchovali co nejvíce a mohli je sníst později. Tento postup by se podobal obvyklému zvyku starověkých Egypťanů, kteří podle Hérodotova popisu (Dějiny, II, 77) nasolili ryby a pak je nechávali vyschnout na slunci.