SEM
[jméno; pověst].
Jeden ze tří Noemových synů, z nichž se po celosvětové potopě „rozšířilo všechno obyvatelstvo země“. (1Mo 6:10; 9:18, 19)
Tito tři Noemovi synové jsou sice vždy uváděni v pořadí „Sem, Cham a Jafet“, přesto však není jisté, zda se skutečně v tomto pořadí narodili. To, že Sem je uváděn jako první, ještě s jistotou nedokazuje, že to byl Noemův prvorozený syn, protože Semův prvorozený syn (Arpakšad) je v rodopisných záznamech jmenován na třetím místě. (1Mo 10:22; 1Pa 1:17) Původní hebrejský text 1. Mojžíšovy 10:21 je možné překládat více než jedním způsobem, a proto se některé překlady zmiňují o Semovi jako o „bratrovi nejstaršího [„staršího“, He] Jafeta“, zatímco jiné se o něm vyjadřují jako o ‚starším bratru [bratrovi] Jafetovu‘. (ČB-Hč, EP, Pent) Podobně se liší i starověké překlady — podle Septuaginty, Symmachova překladu a Targumu Onkelos byl Jafet starší, zatímco v samaritánském Pentateuchu, v latinské Vulgátě a v syrských překladech je Sem uváděn jako Jafetův starší bratr. Významné důkazy v ostatních částech biblické zprávy však ukazují, že Sem byl pravděpodobně Noemův druhý syn, mladší než Jafet.
Z biblické zprávy vyplývá, že se Noe stal otcem synů teprve ve věku 500 let (2470 př. n. l.) a že potopa nastala, když mu bylo 600 let. (1Mo 5:32; 7:6) Sem byl v době potopy již ženatý (1Mo 6:18) a je o něm napsáno, že otcem svého prvního syna Arpakšada se stal dva roky po potopě (2368 př. n. l.), kdy mu bylo 100 let. (1Mo 11:10) To by znamenalo, že Sem se narodil, když bylo Noemovi 502 let (2468 př. n. l.); a protože výrazem „nejmladší syn“ je zjevně míněn Cham (1Mo 9:24), pak Jafet logicky musel být Noemův první syn, který se narodil, když bylo Noemovi 500 let.
Po narození Arpakšada se Semovi narodili ještě další synové (a také dcery), k nimž patřil Elam, Aššur, Lud a Aram. (1Mo 10:22; 11:11) V paralelní zprávě v 1. Paralipomenon 1:17 jsou po Aramovi uvedeni ještě „Uc a Chul a Geter a Maš“, což však podle 1. Mojžíšovy 10:23 byli synové Arama. Z biblických a jiných historických dokladů tedy vyplývá, že Sem byl předek semitských národů: Elamitů, Asyřanů, dávných Chaldejců, Hebrejců, Aramejců (neboli Syřanů), různých arabských kmenů a snad také Lýdů z Malé Asie. To by znamenalo, že Semovi potomci převážně obývali jz. cíp asijského kontinentu, že se rozšířili po většině území Úrodného půlměsíce a že obsadili značnou část Arabského poloostrova. (Viz jednotlivá hesla podle jmen Semových synů.)
Když Sem a jeho bratr Jafet zakryli nahotu svého otce v době, kdy byl Noe přemožen vínem, projevili tím Noemovi úctu nejen jako svému otci, ale také jako tomu, díky němuž je Bůh během potopy zachoval naživu. (1Mo 9:20–23) Noe potom vyslovil požehnání, ze kterého vyplývalo, že Semova rodová linie bude mít zvláštní Jehovovu přízeň a že přispěje k posvěcení Božího jména; v tomto požehnání Noe řekl, že Jehova je „Semův Bůh“. (1Mo 9:26) Ze Sema, z rodu jeho syna Arpakšada, pocházel Abraham a právě Abraham dostal slib, že prostřednictvím jeho semene získají požehnání všechny rodiny země. (1Pa 1:24–27; 1Mo 12:1–3; 22:15–18) Noemova předpověď, že se Kanaán stane Semovým „otrokem“, se splnila, když Semovi potomci Izraelité dobyli zemi Kanaán a tak Semité podmanili Kananejce. (1Mo 9:26)
Sem žil od té doby, kdy se stal otcem Arpakšada, ještě 500 let a zemřel ve věku 600 let. (1Mo 11:10, 11) Zemřel tedy asi 13 let po smrti Sáry (1881 př. n. l.) a deset let po svatbě Izáka a Rebeky (1878 př. n. l.). Vzhledem k tomu se předpokládá, že Sem možná byl Melchisedek (což znamená „král spravedlnosti“), král a kněz, kterému Abraham dal desátky. (1Mo 14:18–20) Biblická zpráva se však o totožnosti Melchisedeka nezmiňuje a apoštol Pavel napsal, že Melchisedek, o němž se neuchoval žádný rodopisný záznam ani jiné důležité údaje, se tedy stal vhodným předobrazem Krista Ježíše, který je Králem a Knězem natrvalo. (Heb 7:1–3)