ZÁŘÍCÍ

Popisné označení ‚babylónského krále‘. (Iz 14:4, 12) Takto přeložený hebrejský výraz (NS) pochází z kořene, který znamená „zářit“. (Job 29:3) Překlad „Lucifer“ (KB, KJ) je odvozen z latinské Vulgáty. V jiných českých překladech se objevují výrazy ‚jasná jitřenka‘ (ČB-Hč; viz také He), „zářící hvězda“ (Šr) a „dennice“ (ČB).

O tom „zářícím“ je uvedeno, že si v srdci řekl: „Vystoupím do nebes. Svůj trůn pozvednu nad Boží hvězdy a posadím se na horu setkání.“ (Iz 14:13) Biblické doklady svědčí o tom, že „hora setkání“ je hora Sion. (Viz heslo HORA SETKÁNÍ.) Hvězdy se mohou vztahovat na krále (4Mo 24:17; Zj 22:16), a tak ‚Božími hvězdami‘ pak musí být králové z Davidovy linie, kteří vládli z hory Sion. „Babylónský král“ (dynastie babylónských králů) zrcadlil postoj Satana, boha tohoto systému věcí, a svou ctižádostivou touhu pozvednout svůj trůn „nad Boží hvězdy“ dal najevo tím, že chtěl z králů Davidovy linie udělat pouhé vazaly a nakonec je sesadit z trůnu. Stejně jako hvězdy, které vydávaly světlo, „babylónský král“ jasně zářil ve starověkém světě, a mohl tedy být označen jako „zářící“.