PŘEDENÍ

Výroba nití či příze vytahováním a zkrucováním vláken rostlinného nebo živočišného původu, například lnu, bavlny, vlny a kozí srsti. Spředené nitě byly používány ke tkaní, šití, vyšívání nebo k výrobě provazů.

Hebrejci a jiné národy používali při předení kužel a vřeteno. O schopné manželce je napsáno: „Napřáhla ruce ke kuželi a svýma vlastníma rukama se chápe vřetene.“ (Př 31:19) Kužel neboli přeslice byla tyč, na kterou se volně navinula vyčištěná a počesaná (Iz 19:9) vlákna. Postupy předení byly různé, ale při jednom se kužel držel v levé ruce. Vlákna od kužele se natáhla do určité vzdálenosti a připevnila se k vřetenu. Vřeteno — kratší tyč na jednom konci s háčkem, na nějž se upevňovala vlákna — mělo v blízkosti druhého konce přeslen (kotouč z těžkého materiálu, například z kamene). Ten, kdo předl, pravou rukou otáčel zavěšeným vřetenem a tím vlákna zkrucoval do tvaru nitě. Tato spředená nit se dále navinula na volný konec vřetena a tam přivázala. Celý postup se pak opakoval tak dlouho, dokud se všechna vlákna z kužele nezpracovala do podoby dlouhé nitě.

Ve starověkém Egyptě spřádali nitě muži i ženy, ale zdá se, že u Hebrejců předly hlavně ženy. Když se budoval svatostánek, izraelské ženy měly výsadu spřádat přízi a přinášet tam látky jako dar. (2Mo 35:25, 26)

Ježíš Kristus se zmínil o předení, když své učedníky vyzýval, aby nebyli zbytečně úzkostliví o to, co si obléknou, ale aby měli důvěru, že je Bůh oblékne. Ježíš řekl: „Dobře si všimněte, jak rostou lilie; ani se nelopotí, ani nepředou; ale říkám vám: Ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich.“ (Lk 12:27, 28; Mt 6:28–30)