Žít podle svých rozhodnutí
1. Proč je tak důležité žít podle svého rozhodnutí oddat se Bohu, a jak se to projeví na jiných rozhodnutích v životě?
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ rozhodnutí, které člověk může udělat, je rozhodnutí oddat se Jehovovi Bohu a dát se pokřtít ve vodě podle příkladu Ježíše Krista. Kdo jednou učiní toto rozhodnutí, musí se jej bezpodmínečně držet a žít podle něj, chce-li mít podíl na ospravedlnění Jehovova jména a těšit se vnitřnímu pokoji, radosti a uspokojení těch, kteří již učinili toto rozhodnutí. Statisíce pokřtěných svědků Jehovových v celém světě doporučují dnes co nejnaléhavěji všem, kteří poznali Jehovu, kteří vědí, co znamená Kristova výkupní oběť a uznávají působení svatého ducha, aby učinili co možná nejdříve toto důležité rozhodnutí. Žijeme-li pak podle tohoto rozhodnutí, jsme ovlivňováni k dobrému při každém jiném rozhodnutí, které musíme v životě učinit.
2, 3. Jaké rozhodnutí je pro každého člověka rovněž důležité a proč potom musí žít podle svého rozhodnutí?
2 Rozhodnutí uzavřít sňatek nebo zůstat svobodný je pro každého člověka rovněž velmi důležité rozhodnutí. Jestliže se někdo rozhodne vstoupit do manželství, může silně ovlivnit svůj vztah k Jehovovi tím, jak žije podle tohoto rozhodnutí. Jestliže se někdo rozhodne zůstat svobodný, může významně ovlivnit svou službu pro Jehovu tím, jak odpovídá tomuto rozhodnutí. Žít podle těchto rozhodnutí znamená pro dotyčné v podstatě žít též podle svého rozhodnutí konat Jehovovu vůli.
3 Pokud jsi ženatý nebo provdaná, máš ve svém manželství problémy, které působí škodlivě na tvou službu pro Jehovu? Pokud jsi se rozhodl zůstat svobodný, držíš se tohoto rozhodnutí nebo je v tobě rozpor, jímž trpí tvé uctívání Jehovy? Při plnění slibu sloužit Jehovovi je nanejvýš důležité žít podle toho, zda jsi se rozhodl vstoupit do manželství nebo zůstat svobodný, a proto chceme pomocí Bible blíže uvažovat o tomto námětu v následujících odstavcích.
ŽÍT PODLE SVÉHO ROZHODNUTÍ VSTOUPIT DO MANŽELSTVÍ
4. a) Vysvětli pojem manželství. b) Čemu nás učí první manželství?
4 Jsi ženatý nebo provdaná? Rozhodnutí o vstupu do manželství je v Jehovových očích počestné a setkává se s jeho zalíbením. Rozhodnutí o vstupu do manželství však není všechno. Manželství je pospolitý život, život, který odpovídá tomutu rozhodnutí. Žít podle tohoto rozhodnutí znamená plnit povinnosti a úkoly spojené s manželstvím. Přísloví, že „manželství se uzavírají v nebi“, nepochází sice z Bible, ale manželství samo o sobě je uspořádání našeho nebeského Otce, Jehovy Boha. To je patrné z toho, jak Bůh přivedl Evu k Adamovi, aby za něj byla provdána. „A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Jehova Bůh ženu a přivedl ji k Adamovi.“ — 1. Mojž 2:22.
5. a) Jak zní slib, který skládá muž při sňatcích prováděných Společností Strážná věž? b) Jak zní slib, který je doporučován pro ženu? c) Co je z těchto slibů patrné a které biblické zásadě to odpovídá?
5 V zemích, kde jsou zástupci Společnosti Strážná věž oprávněni provádět sňatky, skládá muž při sňatku slib, doporučený Společností: „Prohlašuji tímto, že jsem ochoten vzít si tě za manželku a milovat tě podle božského zákona pro manžely, který je stanoven v Písmu svatém a starat se o tebe, pokud budeme oba žít pod božským manželským uspořádáním na zemi.“ Slib nastávající manželky zní: „Prohlašuji tímto, že jsem ochotna vzít si tě za muže a milovat tě podle zákona pro manželky, stanoveného v Písmě svatém, starat se o tebe a mít před tebou hlubokou úctu, pokud budeme oba žít pod božským manželským uspořádáním na zemi.“ Z toho je patrné, že na manželství se nesmíme dívat ze sobeckého stanoviska, že nemáme myslet jen na to, co nám může druhý poskytnout na radostech, požitcích, penězích nebo jistotě, ale máme dbát o to, jak můžeme druhého potěšit a učinit šťastným. Jinými slovy, z těchto manželských slibů je patrné, že bychom neměli jen brát, ale též dávat, a to podle biblické zásady: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Sk. 20:35, NS.
6, 7. Jaké povinnosti mají muž a žena a jak je mohou plnit?
6 S manželským slibem jsou tedy spojeny určité povinnosti, které musí plnit muž a žena tohoto nového manželského společenství. Tak například především muž jako hlava rodinné organizace je povinen pracovat a vydělávat peníze, aby opatřil své ženě potravu, přístřeší a oděv. Měl by si být jasně vědom, že musí dostát těmto povinnostem, aby dodržel slib, jímž se zavázal milovat svou ženu a starat se o ni. Stejná zásada platí i pro ženu. Než vstoupila do manželství, věděla, že manželka musí plnit určité povinnosti. Myšlenka, že muž a žena opustí při uzavření sňatku otce a matku a založí svou vlastní domácnost, pochází z Bible. Když Jehova Bůh uzavřel první manželství, řekl: „Z té příčiny opustí muž otce svého a matku svou, a přidržeti se bude manželky své.“ (1. Mojž. 2:24) Mít byt znamená, že je třeba uklízet, vařit, žehlit, nakupovat, mýt nádobí a dělat mnoho jiných věcí. Tím, že žena koná tyto povinnosti, plní svůj slib, jímž se zavázala milovat svého muže, starat se o něj a mít před ním hlubokou úctu. — 1. Tim. 5:8.
7 Tyto povinnosti musí plnit muž i žena, aby přispívali k pokoji, štěstí a souladu svého manželského společenství. Mohou je však plnit nezávisle na sobě. Muž může jít pracovat a vydělávat peníze, aby se staral o výživu své ženy, zatímco žena zůstane doma, uklízí, vaří a plní své ostatní povinnosti v domácnosti. To je dobré, neboť tak zůstane oběma čas pro věci, které by měli dělat jako manželé společně. — Př. 31:10–27.
8. a) Jsou hmotné věci klíčem k šťastnému manželství? b) Proč často vznikají problémy?
8 Manželský život je však víc než jen pracovat a navzájem se o sebe starat v hmotném ohledu. Jsou četné manželské dvojice, které mají víc než dost co jíst, které si dovolí nejen to nejnezbytnější, ale mohou též vydávat peníze na zábavy. Mají přepychový byt a mnoho přátel, ale přesto jsou nešťastné a snášejí se jen v naději, že jednoho dne se stane něco, co ukončí jejich nešťastný stav, nebo že Armageddon přivodí změnu. Co se stalo s těmito manželi, kteří přece kdysi slíbili, že se budou milovat, starat se o sebe a mít k sobě hlubokou úctu, pokud budou žít? Nežijí a nejednají jako „jedno tělo“! V tom je to!
9, 10. a) Co znamená stát se ‚jedním tělem‘? b) Jak může být muž hlavou a přesto zůstat ‚jedním tělem‘ se svou ženou? Znázorni to.
9 Podle Stvořitelova záměru měla být mezi mužem a ženou v manželství taková shoda, že by mysleli a jednali tak, jako by byli jednou osobou, neboť Bůh řekl: „Budou jedno tělo.“ (1. Mojž. 2:24) Být ‚jedním tělem‘ neznamená, že muž by nemohl být hlavou rodiny, jak tomu má být podle Efezským 5:22, 23: „Ženy mužům svým poddány buďte, jako Pánu. Nebo muž jest hlava ženy.“ To však znamená, že muž nerozhoduje s konečnou platností otázky, které se týkají obou partnerů, aniž o nich předtím mluví se svou ženou. Jako příklad bychom mohli uvést prázdniny, které společně tráví každý rok. Manžel by mohl každý rok říci, kam pojednou a co budou dělat, a snad by se mu pokaždé podařilo přemluvit svou ženu, aby souhlasila s jeho prázdninovými plány. Snad by s ním jela, protože jej respektuje a chce udržet pokoj v rodině, ba mohlo by se dokonce zdát, že se raduje. Raduje se však skutečně, nebo si myslí: „Jedu kvůli pokoji“ nebo: „Kéž by tyto prázdniny byly brzy na námi“?
10 Co se stane, když muž vždy přemluví svou ženu, aby se podrobila jeho vůli, a nebere nikdy zřetel na její pocity? Poddajná žena se mu sice podvolí, aby zachovala pokoj v rodině, ale časem v ní vzniknou hořké pocity, které vedou k napjatému vztahu mezi oběma, protože nejednají z nezištnosti a lásky. Oč lepší by bylo, kdyby společně mluvili o věcech, na kterých jsou oba zúčastněni. Pak může muž vzít v úvahu pocity a přání své ženy a učinit konečné rozhodnutí k prospěchu obou. Například co se týče prázdnin, má snad každý jiné přání. Milující, ohleduplný manžel by proto mohl rozhodnout, že pojedou tento rok na místo, které vyhledal, a příští rok tam, kam by ráda jela jeho žena. Takto budou oba uspokojeni a oba se mohou těšit z doby zotavení. Být ‚jedním tělem‘, jak by měla být manželská dvojice podle Jehovova záměru, tedy znamená dělat vše v souladu a k plné spokojenosti obou.
11. Jakému účelu, mimo jiné, mělo sloužit manželství podle 1. Korintským 7:8, 9 a proč?
11 K štěstí a spokojenosti obou manželských partnerů přispívá i pohlavní styk. Je jedním z účelů manželství, neboť Pavel řekl: „Pravím pak svobodným a vdovám: Je pro ně lépe zůstati tak, jak jsem já sám. Nemají–li však sebeovládání, pak nechť vstoupí do manželství, neboť je lépe vstoupit do manželství, než být rozpálen vášní.“ (1. Kor. 7:8, 9, NS) Manželství slouží tedy jako ochrana před nemravností. Pavel napsal varovně: „Ale pro daleko rozšířené smilstvo nechť každý muž má svou vlastní ženu a každá žena svého vlastního manžela.“ — 1. Kor. 7:2, NS.
12. a) Která biblická zásada by měla ovládat intimní poměr mezi manželskými partnery? b) Pouze kdy je dovolena výjimka?
12 Pavel stanovil zásadu, která má řídit intimní poměr mezi mužem a ženou. Řekl: „Manžel nechť dává své ženě, co jí patří, ale stejně také žena svému manželovi. Žena nemá moc nad svým vlastním tělem, nýbrž její manžel; stejně ani manžel nemá moci nad svým vlastním tělem, nýbrž jeho žena.“ (1. Kor. 7:3, 4, NS) V manželství by neměl myslet každý jen na sebe a dělat jen to, co mu vyhovuje nebo jej uspokojuje, ale každý by měl dělat to, co se líbí druhému a uspokojuje jej. Oba by si neměli navzájem odpírat, co jim v manželství patří, ledaže se dohodnou, že to na čas učiní v zájmu duchovních věcí. Pavel napsal: „Neodpírejte si toho vzájemně, kromě po vzájemné dohodě na určitý čas, abyste věnovali čas modlitbám a opět se sešli, aby vás satan ustavičně nepokoušel pro váš nedostatek sebeovládání.“ — 1. Kor. 7:5, NS.
13. a) Čím je často kaleno manželské štěstí? b) Co v manželství „přísluší“ každému partnerovi a proč je to tak důležité?
13 Ze zpráv vychází najevo, že mnohé manželské dvojice jsou nešťastné a mají těžkosti, protože se scházejí k pohlavnímu styku buď příliš málo, nebo příliš často. Proto vzniká otázka: „Co přísluší manželskému druhovi?“ Mysleme na Pavlova slova, že manžel by měl poskytovat své ženě, co jí přísluší, a žena by měla jednat vůči svému muži právě tak. Manželskému partnerovi přísluší to, co potřebuje k uspokojení své pohlavní žádosti. A to může být u různých jednotlivců zcela odlišné. Mělo by však být dosaženo toho, aby se žádný z obou nedíval s vášnivou touhou buď po jiné ženě, nebo po jiném muži. Oba by měli nacházet uspokojení v rámci manželského společenství, neboť Ježíš řekl: „Ale já vám pravím, že každý, kdo se ustavičně dívá na ženu, aby živil svou vášeň k ní, již s ní ve svém srdci spáchal cizoložství.“ — Mat. 5:28, NS.
14. a) Jak by se měl křesťanský manžel stavět k tomu, co v manželství přísluší jemu a jeho ženě? b) Zvlášť za jakých okolností by měl křesťanský manžel pěstovat sebeovládání a jak je to pro něj možné?
14 Křesťanský manžel by neměl být v tomto ohledu bezohledný a panovačný. To by jistě kalilo manželské štěstí a mohlo by to dokonce vést k rozvodu. Myslete stále na radost, kterou jste pociťovali o svatebním dni. Proč byste nepracovali na tom, abyste si tuto radost zachovali? Měli by bohabojní manželé jednat jako světští muži, kteří bezmyšlenkovitě vládnou nad svými ženami, jednají s nimi bezohledně a krutě nebo snad od nich dokonce očekávají, že jsou ochotné k pohlavním zvrácenostem? Nezištný a láskyplný manžel by měl vždy myslet na zdraví a štěstí své ženy. Neměl by od ní žádat víc, než dovolují její tělesné síly a její zdraví. Stejně jako můžeme vášeň podporovat, můžeme ji i brzdit, a jestliže křesťanský manžel zjistí, že požaduje od své ženy víc, než mu může dát, měl by pěstovat sebeovládání. Může to dělat i tak, že se zabývá více duchovními věcmi. Horlivá účast na kazatelské službě, osobní studium Bible, příprava na shromáždění a účast na nich, jakož i plnění jiných úkolů ve spojení se sborem, nám pomáhají pěstovat sebeovládání. — Píseň, 4. kap.
15. Jak by se měla křesťanská manželka stavět k tomu, co přísluší jejímu muži?
15 Nezištná, milující manželka se stále snaží dát svému muži to, co mu patří, a dělat to, co jej obšťastňuje a působí, že se k ní cítí více přitahován. Pavel řekl, že manžel má moc nad svou ženou; i když tedy žena snad nepociťuje nebo nepotřebuje stejné uspokojení jako její muž, měla by dbát, aby uspokojila pohlavní touhu svého muže. Bude tak mít radost a uspokojení z uspokojení svého muže.
16. Za jakých předpokladů si budou manželští partneři rozumět v pohlavním ohledu?
16 Zásada, která převyšuje vše, je ta, že oba slíbili, že budou dávat, ne brát. Žít podle tohoto společného rozhodnutí i v intimním poměru mezi mužem a ženou je velmi důležité. Měli by o tom spolu hovořit zcela otevřeně, aby byli v plné shodě vzhledem k tomuto právu, které jim Bůh dal. Tak odpovídají ve svém manželství Boží vůli a drží se rozhodnutí, které učinili, když se oddali Bohu.
ŽÍT PODLE SVÉHO ROZHODNUTÍ ZŮSTAT SVOBODNÝ
17. Z jakých důvodů se mnozí rozhodli, že zůstanou svobodní?
17 Mnozí Bohu oddaní křesťanští muži a ženy se rozhodli zůstat na určitou dobu svobodní. Učinili toto rozhodnutí, aby byli volnější pro Jehovovu službu a mohli se ještě vydatněji a bez překážek věnovat jeho dílu. Někteří se rozhodli zůstat svobodní v posledních bouřlivých letech tohoto starého světa, jinými slovy až do doby po Armageddonu. Jiní se rozhodli zůstat svobodní určitý počet let, aby mohli působit jako průkopníci, sloužit v betelu nebo být činní jako misionáři. Mnozí učiní toto rozhodnutí prostě proto, že uznávají, že jsou ještě mladí, a chtějí být duchovně i duševně ještě zralejší, než se rozhodnou vstoupit do manželství. — 1. Kor. 7:32–35.
18. Proč je důležité, jestliže jsme se rozhodli zůstat svobodní, žít podle tohoto rozhodnutí?
18 Učinil jsi toto rozhodnutí? Jestliže ano, pak je důležité, abys podle něj žil. Chceš–li být jako svobodný člověk radostný a šťastný v Jehovově službě, nesmíš být rozpolcený, ale musíš upírat své myšlenky na tento jeden cíl. Musíš, jak řekl Pavel, ‚pevně stát ve svém srdci, takže necítíš žádnou potřebu‘; jen tak se budeš radovat jako svobodný v Jehovově službě. — 1. Kor. 7:37, NS.
19. Jak lze žít podle tohoto rozhodnutí? Znázorni to.
19 Jak ale můžeš žít podle svého rozhodnutí zůstat svobodný? Jestliže někdo „učinil rozhodnutí ve svém srdci zachovat své panenství“, měl by pečlivě dbát, aby v duchovním i tělesném ohledu žil podle tohoto rozhodnutí nebo odhodlání, aby nezačal kolísat ve svém srdci. (1. Kor. 7:37, NS) Mohli bychom to znázornit takto: Dejme tomu, že by ses rozhodl žít dietně, abys ubral na váze. Bylo by pak rozumné, kdyby sis při každém jídle stavěl před sebe na stůl tučná, kaloricky bohatá jídla, která bys neměl jíst? Nebylo by rozumnější, kdybys měl před sebou jen to, co smíš jíst, aby sis nezkazil radost stálým pohledem na to, co právě nesmíš jíst? Stejně tak je to se svobodným, který se rozhodl zůstat svobodný. Učinil-li toto rozhodnutí na určitý čas, bylo by rozumné, kdyby upustil od častého styku s někým z druhého pohlaví. Neměl by mít žádná dostaveníčka a neměl by se zdržovat stále ve společnosti druhého pohlaví, protože by se tím v něm mohla budit přání, která se snaží potlačit.
20. Proč je tak důležité dbát na hovorovou látku, chceme-li žít podle svého rozhodnutí?
20 Je pravda, že každý mluví o tom, co jej zajímá. Zajímáš se o to zůstat svobodný? Pak by ses neměl bavit se zvláštní zálibou o druhém pohlaví a mluvit s jinými o věcech, které se neslučují s tvým rozhodnutím. Protože hovorové téma často udržují jiní, měl by sis volit přátele, kteří mají stejné přání a sledují stejný cíl jako ty, kteří se rozhodli jako ty zůstat svobodní.
21. Jaké máme dvě možnosti žít podle svého rozhodnuti, pokud jde o naše myšlení?
21 Abychom mohli žít podle svého rozhodnutí, musíme též dbát na své myšlení. Nebylo by dobré zabývat se v duchu právy, která s sebou nese manželství, jestliže jsme se rozhodli zůstat po určitou dobu svobodní v zájmu Jehovovy služby. Dále je důležité, abychom se po tuto dobu spokojili se svým rozhodnutím a stále znovu o něm nemluvili nebo nepřemýšleli, jinak bychom nežili podle svého přání zůstat svobodní.
22. Co může dělat svobodný, aby se necítil osamocený?
22 Jako svobodný bys měl být horlivě činný v Jehovově službě; měl by ses v ní vydávat. Učiň Jehovu středem svého života. Buď ochoten převzít dodatečné úkoly v jeho službě. Buď neustále zaměstnán. Vyplňuj své volné hodiny doma modlitbou, osobním studiem a úvahami, které posilují víru. Nejsi nikdy sám, neboť tví nejlepší přátelé, Jehova Bůh a Kristus Ježíš, jsou stále s tebou. Hledej si dobré přátele, s nimiž můžeš něco podniknout, když máš čas k uvolnění. To tě rovněž zaměstná a uspokojí.
23. Z kterých biblických osob, které úspěšně sloužily Jehovovi ve svobodném stavu, si můžeme vzít příklad?
23 Ber si vždy příklad z těch, kteří se rozhodli sloužit Jehovovi jako svobodní a úspěšně to činí, neboť to tě povzbudí. Pro bratry, kteří se rozhodli zůstat svobodní a chtějí podle tohoto rozhodnutí žít, je znamenitým příkladem apoštol Pavel. Pro naše sestry, které učinily toto rozhodnutí, je vynikajícím příkladem Jefteho dcera, která se držela tohoto rozhodnutí. V její době byla považována za požehnanou ta žena, která měla početnou rodinu dětí. Jefteho dcera se však držela svého rozhodnutí zůstat svobodná v zájmu Jehovovy služby podle slibu svého otce. — 1. Kor. 7:8; Soud. 11:36–40.
24. Co pro tebe znamená žít podle svého rozhodnutí?
24 Pro ženaté a provdané i pro ty, kteří se rozhodli zůstat svobodní, platí rada apoštola Pavla: „Jsi připoután k ženě? Přestaň hledat uvolnění. Jsi uvolněn od ženy? Přestaň hledat ženu.“ (1. Kor. 7:27, NS) Jsi-li ženatý nebo provdaná, žij podle svého rozhodnutí, že budeš milovat svého druha, starat se o něj a mít před ním hlubokou úctu, a nezáviď těm, kteří jsou svobodní. Jestliže jsi se rozhodl zůstat svobodný, měj toto rozhodnutí na mysli a dokazuj je svým chováním, svými rozhovory, svým způsobem myšlení a svými přátelstvími, a nezáviď těm, kteří jsou v manželství. Raduj se, ať již jsi ženatý či svobodný, ze svého daru od Boha a žij podle svého rozhodnutí. Pak budeš uplatňovat ve svém životě Boží Slovo a budeš žít podle svého nejdůležitějšího rozhodnutí — podle svého slibu konat Jehovovu vůli. — 1. Kor. 7:7.