Podle čeho poznáme pravé náboženství

1. Proč je rozumné i biblické tvrdit, že je pouze jedno pravé náboženství?

ROZUM nám říká, že musí být jen jedno pravé náboženství. To je v souladu se skutečností, že pravý Bůh „není Bohem nepořádku, ale pokoje“. (1. Kor. 14:33) A navíc Ježíš řekl, že ti, kteří provádějí takové náboženství, uctívají Boha „duchem a pravdou“; a pravda si nikdy neodporuje. (Jan 4:23, 24) Ale kdo jsou dnes tito praví ctitelé? Podle čeho zjistíš jejich totožnost a poznáš, že jejich uctívání je skutečně uctívání, která Bůh schvaluje?

2. a) Provádějí pravé náboženství všichni, kteří se hlásí ke křesťanství? b) Jaké pravidlo stanovil Ježíš, abychom mohli rozeznat pravé Boží služebníky od falešných?

² To nelze posoudit jen podle toho, co o sobě lidé a organizace tvrdí. Ježíš poukázal ve svém kázání na hoře na to, že mnozí mu budou říkat „Pane, Pane“ a budou tvrdit, že v jeho jménu činili pozoruhodné věci. On jim však řekne: „Nikdy jsme vás neznal! Odejděte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ Nejen slova, ale i vnější zdání může být klamné. Ježíš řekl, že přijdou falešní proroci v ovčím rouchu, ale uvnitř budou jako hltaví vlci. Dal nám však pravidlo, podle něhož můžeme rozeznat pravé Boží služebníky od falešných, neboť prohlásil: „Poznáte je podle jejich ovoce.“ Ukázal, že o tom, zda jsme praví ctitelé Boží, nerozhodují naše tvrzení ani naše zdánlivě chvalitebné skutky, ale naše skutečně konání vůle nebeského Otce. — Matouš 7:15–23.

3. Která výstraha apoštola Pavla ukazuje, že je třeba, abychom byli opatrní?

³ Také věrný Ježíšův následovník apoštol Pavel ukázal, že je třeba mít se na pozoru. Varoval, že někteří lidé se budou jevit jako služebníci spravedlnosti, ale přece to budou falešní křesťané. Zevně se snad nezdají špatní, ale posuzujeme-li je ve světle Božího Slova, Bible, ukáže se, že jsou to služebníci Božího nepřítele satana, neboť jejich skutky jsou ve skutečnosti v rozporu s Boží vůlí. (2. Kor. 11:13–15) Necháme-li se vést takovými falešnými křesťany, může se stát, že nedosáhneme věčného života.

POUŽITÍ PRAVIDLA

4. Který je nejvýznamnější znak pravých Božích ctitelů?

⁴ Jaké jsou tedy některé poznávací znaky pravých Božích ctitelů? Jaké znamenité ovoce přinášejí? Bible nám říká, že „Bůh je láska“. V souladu s tím Ježíš ukázal, že nejvýznačnějším znakem těch, kteří se řídí jeho příkladem v uctívání Boha, je to, že se navzájem milují. Řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (1. Jana 4:8; Jan 13:35) Aby tato láska byla skutečně poznávacím znakem, nemůže být pouhým předstíráním vzájemné laskavosti. Musí to být láska, která se hluboce dotýká všech záležitostí každodenního života. Měla by ovlivňovat naše jednání s ostatními členy naší domácnosti. Měla by působit i na náš postoj k lidem jiných ras nebo národů. Praví Boží ctitelé prokazují lásku nejen slovy, ale též skutky. Snaží se o to, co je vskutku v nejlepším zájmu jiných. — 1. Jana 3:18.

5. Jak odpovídají dnešní náboženské organizace a jejich členové tomuto hlavnímu znaku pravého náboženství?

⁵ Mají náboženské organizace, které znáš, tento poznávací znak? Vštěpují svým členům lásku, jež je tak silná, že zůstane opravdová i v obtížných dobách? Co na příklad dělají, když napětí mezi světskými národy vede k válce? Skutečnosti ukazují, že převážná většina náboženských organizací dala souhlas k tomu, aby jejich členové vyšli do bitevního pole a pobíjeli své spoluvěřící jiné národnosti na příkaz světských lidí. Domníváš se, že toto jednání je v souladu s Božím Slovem a že skutečně odráží Božího ducha? — 1. Jana 3:10–12; Matouš 5:44.

6. a) Jsou lidé, kteří i v dobách světských sporů prokazují pravou křesťanskou lásku? b) Jak projevují ještě větší lásku, než jen tím, že neškodí jiným lidem?

⁶ Ale jak víš, nejednali tak všichni lidé. Někteří mohli říci jako apoštol Pavel: „Neboť ačkoli chodíme v těle, neválčíme podle toho, co jsme v těle. Neboť zbraně našeho válčení nejsou tělesné.“ (2. Kor. 10:3, 4) Neprovinili se tím, že by žili ve lži, říkajíce: „Miluji Boha“ a přitom nenáviděli svého bratra jiné národnosti. (1. Jana 4:20, 21) Ti, kteří věrně napodobují Krista, nejenže neškodí jiným, ale projevují též různým způsobem svou lásku. Jak? Jednotou se svými spolukřesťany ve všech zemích, způsobem, jímž jednají se svými bližními, a svým láskyplným úsilím pomáhat jiným, aby poznali Boha. — Galatským 6:10.

7. Jaké stanovisko k Bibli podporuje pravé náboženství a jak v tom dal dobrý příklad Boží Syn?

⁷ Jiným znakem pravého náboženství a těch, kteří je provádějí, je úcta k Božímu Slovu. Když byl Boží Syn na zemi, dal nám v tom dobrý příklad, neboť prokazoval nejvyšší úctu inspirovaným spisům. Citoval je jako konečnou autoritu ve všech záležitostech. Neustále poukazoval svým posluchačům na Boží Slovo a povzbuzoval je, aby je četli a uplatňovali. (Mat. 19:4–6; Luk. 24:44, 45) Projevoval svou hlubokou úctu k Bibli tím, že žil denně v souladu s jejími naukami. Splnění Božího Slova pro něj znamenalo víc než jeho vlastní život. (Mat. 26:53–56) Nikdy neznevažoval Bibli; spíše odsuzoval ty, kteří neučili v souladu s ní a snažili se zeslabit její sílu svými vlastními naukami. — Marek 7:9–13.

8. Jaké výroky duchovních křesťanstva ukazují, že se v této věci neřídí příkladem Božího Syna a jeho apoštolů?

⁸ Co můžeme říci v tomto ohledu o mnohých dnešních náboženských organizacích křesťanstva? Když slyšíš nebo čteš výroky duchovních, kteří mluví o částech Bible jako o „mýtech“ nebo dávají přednost evoluční teorii před biblickou naukou o stvoření, řekl bys, že podporují úctu k Božímu Slovu? Nebo když čteš výroky, ve kterých tito církevní vůdci tvrdí, že mimomanželské pohlavní styky nemusí být nutně špatné nebo dokonce že i homosexualita může být vhodná, řekl bys, že povzbuzují lidi, aby používali Bible jako svého vodítka? Určitě se neřídí příkladem Božího Syna a jeho apoštolů. — Mat. 15:18, 19; Gal. 5:19–21; Řím. 1:24–27.

9. Proč se nelíbí Bohu ani uctívání mnohých lidí, kteří mají Bibli?

⁹ Ukazují členové těchto církví ovocem, které přinášejí ve svém životě, že si opravdu váží Božího Slova? Řekl bys ze své vlastní zkušenosti, že většina lidí, kteří chodí v neděli do kostela, uplatňuje biblické zásady ve svém domácím životě a ve svém jednání s jinými také v pondělí a v ostatních dnech týdne? Boží Slovo ukazuje, že jsou lidé, kteří snad mají Bibli a dokonce ji studují, ale svými skutky zapírají Boha, o němž tvrdí, že jej znají. (Tit. 1:16; Jan 5:39, 40) Způsob uctívání, který provádějí, se nelíbí Bohu, protože nedovolují, aby se jeho Slovo stalo pravou silou v jejich životě. — 2. Tim. 3:5.

10. a) Jak můžeme poznat, zda špatné ovoce neoznačuje pouze jednotlivce, nýbrž celou náboženskou organizaci? b) Jaké vážné rozhodnutí musí člověk učinit, jestliže shledal, že nauky jeho církve nesouhlasí s Biblí?

¹⁰ Někdo by se zprvu mohl domnívat, že se prostě mýlí jeden duchovní nebo že pouze někteří členové církve nejednají správně. Co však, když duchovní, který znevažuje Bibli, zastává nadále svůj úřad? A co když se členové církve, kteří špatně jednají, těší nadále velké vážnosti? Pak je na čase přiznat si skutečnost, že toto zlé ovoce ukazuje pravou tvář náboženské organizace. Je-li tomu tak, pak rovněž bez výjimky zjistíš, že učení té organizace nesouhlasí s Biblí. Jestliže jsi četl předchozí kapitoly této knihy a uvažoval jsi o uvedených biblických textech, snad jsi poznal, že je to možno říci i o náboženství, s nímž jsi spojen. Je-li tomu tak, pak stojíš před vážným problémem. Musíš se nyní rozhodnout, zda přijmeš pravdivost Bible, nebo ji odmítneš a dáš přednost naukám, které Bible nepodporuje. (Skut. 17:11) Musíš se ovšem sám rozhodnout, co budeš dělat. Měl bys však pečlivě zvážit věci, protože tvé rozhodnutí se projeví na tvém postoji k Bohu a na tvých vyhlídkách na věčný život v jeho novém světě.

11. a) Jak se dívá pravé náboženství na Boží jméno podle příkladu Ježíše Krista? b) Co tedy musíme dělat, máme-li být zachráněni?

¹¹ Pravé náboženství dále vyžaduje, aby jeho přívrženci posvěcovali Boží jméno. Proč? Protože Ježíš Kristus ukázal svým následovníkům, že se o to mají přednostně zajímat, když je učil, jak se mají modlit. „Budete se tedy modlit takto“, řekl: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9) To znamená považovat to jméno za posvátné, zacházet s ním jako s něčím svatým. Sám Ježíš to jistě dělal. Neopomněl používat jména svého Otce ani je nepovažoval za nedůležité. Naopak, v modlitbě k svému Otci Ježíš řekl: „Oznámil jsem jim tvé jméno a ještě oznámím.“ (Jan 17:26) Věděl, že je Božím záměrem, aby božské jméno bylo oslaveno po celé zemi, a dal dobrý příklad, neboť to jméno zvěstoval a ctil. (Jan 12:28; Iz. 12:4, 5) Písmo také ukazuje, že hlavní účel existence sboru, který Bůh povolal ze světa, je být ‚lidem pro jeho jméno‘. (Skut. 15:14) Chceš-li být zachráněn, musíš rovněž znát a ctít Boží jméno. — Římanům 10:13, 14.

12. a) Vyhovují církve všeobecně tomuto požadavku pravého uctívání? b) Jsou zde lidé, kteří svědčí o Božím jménu?

¹² A nyní se pozastav a zeptej se: Která náboženská skupina je zvlášť známá zvěstováním Božího jména, jak to činil Ježíš? Církve se všeobecně vyhýbají používání jména Jehova; některé sice říkají, že dávají přednost tvaru „Jahve“, ale i tohoto jména používají velmi zřídka. Některé církve šly dokonce tak daleko, že odstranily Boží jméno ze svých překladů Bible. Na příklad Revidovaný standardní překlad, který je nyní rozšiřován za podpory protestantů a katolíků, vypouští úplně jméno Jehova, ačkoli se vyskytuje v původním hebrejském textu téměř sedm tisíckrát. Odpovídají tyto organizace uvedenému požadavku pravého náboženství? Vskutku, která skupina svědčí o Božím jménu, jak to dělal Ježíš? (Zjev. 1:5; Iz. 43:10–12) Kdybys mluvil se svými sousedy a opětovně říkal něco o Jehovovi a používal jeho svatého jména, co myslíš, s kterou organizací by tě spojovali? Na tuto otázku není těžké odpovědět. Je pouze jeden lid, který se v tomto ohledu zřetelně řídí Ježíšovým příkladem.

13. a) Co musí praví ctitelé doporučovat jako jedinou naději lidstva? b) Jak to dělají?

¹³ Praví ctitelé rovněž zvěstují Boží království jako jedinou naději lidstva. Nemohli by jednat jinak a líbit se Jehovovi Bohu, protože Jehova jasně prohlásil, že bude panovat nad zemí prostřednictvím svého království. (Dan. 2:44; 7:13, 14) Ježíš dal příklad tím, že procházel zemí a „kázal a oznamoval dobré poselství o Božím království“. (Luk. 8:1) On i jeho apoštolé to dělali tak, že chodili od vesnice k vesnici a do domovů lidí. (Skut. 20:20) Ježíš také předpověděl, že „toto dobré poselství o království“ bude v těchto „posledních dnech“ kázáno po celé zemi na svědectví. — Matouš 24:14.

14. a) Co podporují mnozí náboženští vůdci svými slovy a modlitbami namísto Božího království? b) Kdo jsou ti lidé, kteří přicházejí k tvým dveřím kázat království jako skutečnou naději lidstva?

¹⁴ Dnes často slyšíme, jak náboženští vůdci mluví ve prospěch politických organizací, na příklad Spojených národů, a modlí se za ně. Kdo však káže dobré poselství o Božím království, jak to předpověděl Ježíš? S kterou organizací spojíš mimoděk člověka, který navštíví tebe nebo tvého souseda a mluví o Božím království jako skutečné naději lidstva? Toto kázání je hlavní činností těch, kteří skutečně činí vůli nebeského Otce a napodobují jeho Syna Ježíše. — 1. Petra 2:21.

15. Uveď jiný životně důležitý požadavek pravého náboženství, který je vysvětlen u Jakuba 1:27.

¹⁵ Od pravého náboženství se dále vyžaduje, aby se drželo odděleně od světa a jeho záležitostí. Bible ukazuje u Jakuba 1:27, že má-li být naše uctívání z Božího stanoviska čisté a neposkvrněné, musíme se ‚zachovávat neposkvrněnými od světa‘. To je důležitá věc, neboť „kdokoli . . . chce být přítelem světa, činí se sám nepřítelem Božím“. (Jakub 4:4) Když si vzpomeneš, že Bible označuje za vládce světa Božího hlavního protivníka, satana ďábla, pochopíš, proč je to tak vážné. — Jan 12:31.

16. Pozoroval jsi, že církve v tvé obci a jejich členové nejsou skutečně „částí světa“?

¹⁶ Ukazují skutečnosti, že si to církve v tvé obci berou k srdci? Ježíš řekl, že jeho praví následovníci nejsou „částí světa“. (Jan 15:19) Nejsou duchovní a členové sborů skutečně „částí světa“, nebo jsou plně zapleteni do světských záležitostí, do nacionalismu, politiky a třídních bojů? Není třeba, aby ti na tyto otázky odpovídal někdo jiný. Činnost církví je všeobecně známá a ty víš, co se v nich děje. Jestliže jsou v tvé obci lidé, kteří se pro své náboženství zdržují takové činnosti, pak nepochybně rovněž víš, kdo to je.

17. a) Kolik z těchto požadavků musí splňovat pravé náboženství? b) Kolik je podle Bible pravých náboženství?

¹⁷ K jakým závěrům tedy dospíváme po přezkoumání těchto poznávacích znaků pravého náboženství, které nám Bůh dal ve svém Slově? Nejde o to, zda nějaká náboženská skupina zdánlivě odpovídá jednomu nebo dvěma z těchto požadavků či zda některé z jejích nauk souhlasí s Biblí. Je zapotřebí víc; pravé náboženství musí splňovat všechny tyto požadavky a všechny jeho nauky musí být v plném souladu s Božím Slovem. Jen tak se může takové náboženství opravdu líbit Jehovovi Bohu. Není mnoho náboženství, která vyhovují těmto požadavkům. Bible ukazuje, že je to pouze „jedna víra“. — Efez. 4:5.

18. a) Koho označuje tato kniha ve světle důkazů za dnešní pravé ctitele? Jsi rovněž toho názoru? b) Jak se můžeš nejlépe obeznámit se svědky Jehovovými?

¹⁸ Kdo tedy dnes tvoří sbor pravých ctitelů? Na základě důkazů, které jsou známé nebo dostupné lidem na celé zemi, neváháme říci, že to jsou křesťanští svědkové Jehovovi. Abys rovněž dospěl k tomuto přesvědčení, musíš se s nimi dobře obeznámit. Nejlépe to můžeš učinit, budeš-li navštěvovat jejich shromáždění v sále království svědků Jehovových. Tak můžeš sám pozorovat, jak působí organizace a jak ti, kteří jsou s ní spojeni, uplatňují Boží Slovo ve svém životě. Protože nás Bůh ujišťuje, že provádění pravého náboženství přináší již nyní velkou spokojenost a otevírá cestu k věčnému životu v Božím novém světě, jistě se ti toto zkoumání vyplatí. (5. Mojž. 30:19, 20) My tě k němu vřele zveme. Proč bys s ním nezačal ihned?