V dnešní době vítězit dobrem nad zlem

1, 2. a) Co všechno, mimo jiné, museli prožít svědkové Jehovovi v našem století? b) Dali se tím odvrátit od svého díla? c) Proč se svědkové Jehovovi obracejí k soudům? d) Která Ježíšova slova jim přinesla útěchu?

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI mají dnes povinnost rozšiřovat dobré poselství o Božím království a žít podle Božího Slova a jeho zákona. Protože uctívají Jehovu Boha upřímným srdcem, jsou často silně pronásledováni. Někteří z nich byli pro svou víru usmrceni. Jiní byli potupováni a bylo s nimi nezákonně zacházeno. Byli pomlouváni a byla jim upírána jejich práva. Jejich děti byly vylučovány ze škol. Byl ničen jejich majetek. Protiprávně a proti jejich vůli jim byla přenášena krev. Někteří byli pro svou víru obchodně přivedeni na mizinu nebo ztratili své zaměstnání. V minulosti tedy již utrpěli mnoho zlého. Přesto všechno však společnost nového světa svědků Jehovových nikdy neztrácela s očí úkol kázat dobré poselství o království. Křesťané mají právo v dobách pronásledování se podle zákona hájit, a svědkové Jehovovi vydali již mnoho peněz na ‚obhajování a zákonné upevňování dobrého poselství‘. — Fil. 1:7, NS.

² Svědkové Jehovovi jsou vděčni za dobré rady a poučení z Božího Slova, neboť jejich respektování je chrání před duchem pomstychtivosti. Když se proto obracejí k soudům, nečiní to z touhy po pomstě, ale proto, že si vzpomínají na slova Ježíšova, která čteme u Matouše 10:18–28 (Ži): „Budete voděni před vládce a krále pro mne — na svědectví pro ně i pro pohany. Když vás jim vydají, nestarejte se o to, jak a co máte mluviti; bude vám dáno v tom okamžiku, co máte mluviti; vždyť nemluvíte vy, nýbrž mluví ve vás Duch vašeho Otce. Bratr vydá na smrt bratra a otec dítě; povstanou děti proti rodičům a usmrtí je. Budete nenáviděni ode všech pro mé jméno. Ale, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn. Když vás budou pronásledovati v tomto městě, prchněte do jiného; vpravdě vám pravím, že neprojdete všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka. Učedník není nad učitele, ani služebník nad svého pána. Stačí, když učedník jest jako jeho učitel a služebník jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, oč spíše jeho domácí! Proto se jich nebojte! Vždyť není nic zahaleného tak, aby nebylo odhaleno, a nic tak tajného, aby nebylo poznáno. Co vám mluvím ve tmě, řekněte ve světle; co slyšíte do ucha, hlásejte se střech. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši nemohou zabíti. Raději se bojte toho, kdo může zahubiti duši i tělo v pekle [v geheně, NS].“ Svědkové Jehovovi se objevují před úředníky a soudy, aby vydali svědectví, jako to činil sám Ježíš.

3. Uveď příklad, který ukazuje, proč je dobré nenapadat pronásledovatele.

³ Křesťané se plně spoléhají na Jehovu Boha a nebojí se těch, kteří mohou zabít tělo; nikdy nerozvíjejí takové světské smýšlení, že by organizovali útok na své pronásledovatele. Jeden z nejznámějších pronásledovatelů prvních křesťanů byl Saul, farizeus z kmene Benjamin. Ačkoli křesťané znali Saula jako nepřítele a pronásledovatele, nikdy se nepokoušeli jej zabít. Kdyby byli přešli k odplatě a zabili pronásledovatele, byli by provedli špatnou věc. Pokud je člověk naživu — i když je to pronásledovatel —, je naděje, že jednoho dne pozná pravou skutkovou podstatu o tom, koho pronásledoval, a pokud má dobré srdce, bude jednat jako Saul, který, jakmile viděl světlo, přijal čisté uctívání a stal se křesťanem. Můžeme stále doufat, že ještě mnozí jemu podobní lidé se obrátí a začnou uctívat pravého Boha, Jehovu. — Skutky, kap. 9.

4. Jaký postoj by měli mít Boží služebníci vůči činitelům zla?

⁴ I vůči těm, kteří nejsou tak upřímní jako Saul, ale projevují se skutečně jako zlí lidé nebo jako nenapravitelní zločinci, měl by mít křesťan správný postoj, měl by s důvěrou očekávat na Jehovu, který řekl: „Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteří páší nepravost. Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou. Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl. Nebo zlostníci vypleněni budou, ale ti, kteří očekávají na Jehovu, dědičně zemí vládnouti budou.“ (Žalm 37:1, 2, 8, 9) Jehova zcela jistě něco podnikne. Ví, jak to vypadá v srdci člověka, a se zločinci jedná tak, jak to považuje za dobré. Tím si můžeme být jisti. V tomto přesvědčení nás posilují následující Ježíšova slova: „Jistě, což Bůh nezjedná spravedlnost svým vyvoleným, kteří k němu hlasitě volají dnem i nocí, i když je k nim trpělivý? Pravím vám, že jim rychle zjedná spravedlnost. Ale až přijde Syn člověka, nalezne skutečně tuto víru na zemi?“ — Luk. 18:7, 8, NS.

VÝHODY SEBEOVLÁDÁNÍ

5. Proč je dobré pěstovat sebeovládání?

⁵ Jehova dal nám, svým pozemským tvorům, nejlepší příklad svou neobyčejnou trpělivostí, kterou projevil vůči zlým lidem. Zná složení člověka a ví, že je slabý a nedokonalý a že se proto každý z nás řídí tím, co je v jeho srdci. Může-li Jehova projevovat trpělivost vůči nedokonalým lidem, měli bychom se to snažit naučit i my. Trpělivost je ovoce Božího ducha, které je úzce spojeno se sebeovládáním. Naučíme-li se strpět urážky a projevovat sebeovládání, jsme jistě ve výhodě. I křesťané jsou nedokonalí a mohou se navzájem urazit. Tuto myšlenku může lépe znázornit malé sebezkoumání. Kdo by mohl říci, že nikdy neztratil sebeovládání vůči někomu ze členů své rodiny? Můžeš si vzpomenout na nějaký takový případ? Pak se zamysli a zeptej se: „Co to bylo platné? Bylo to pro mne výhodné? Dostali jsme se do sporu a křičeli jsme na sebe? Pozoroval jsem to, co se stalo, ze zralého hlediska?“

6. Jak by měly být ukázňovány neposlušné děti?

⁶ Kdo snadno ztrácí sebeovládání, škodí ve skutečnosti svému zdraví. Rodiče, kteří před svými dětmi snadno ztratí sebeovládání, škodí nejen sami sobě a svému zdraví, ale i svými dětem, neboť takové děti se často stanou nervózními, uzavřenými, nebo dokonce vážně onemocní. To však neznamená, že by se dětem mělo všechno promíjet. To by bylo v rozporu s Biblí. Někdy to nejde bez trestání a Bible také ukazuje, že děti musí být vedeny ke kázni. Moudří rodiče při tom však zachovávají klid. Již se stalo, že rodiče, kteří při trestání svých dětí ztratili sebeovládání, dětem ublížili nebo je dokonce zabili. Když však dítě, které není vedeno ke kázni, vyroste, selže ve svém životě a způsobí zklamání svým rodičům. Proto je kázeň užitečná a malé děti potřebují tu a tam pořádný výprask. Všimněme si nabádavých slov Bible: „A vy, otcové, nedrážděte své děti, ale nadále je vychovávejte v kázni a v autoritativní radě Jehovově.“ „Nechť je od vás vzdálena každá zlomyslná hořkost a zlost a hněv a křik a urážlivé řeči, spolu se vším, co škodí. Ale staňte se laskavými k sobě navzájem, plnými něžného soucitu, ochotně si vzájemně odpouštějíce, stejně, jako Bůh také vám ochotně odpustil skrze Krista.“ — Ef. 6:4; 4:31, 32, NS.

7. Jak bychom se měli dívat na pochybení, kterých se dopustí někdo ve sboru?

⁷ Slov apoštola Pavla v Efezským 4:31, 32 lze také použít na shromáždění. Protože se stále více blížíme konci tohoto zlého světa, měli bychom se učit těsněji se držet svých bratrů ve sboru, vzájemně se milovat a radovat se, že je vidíme. Ďábel zuří a ví, že má málo času; proto působí Božím služebníkům mnoho těžkostí. Ve sboru však nacházejí lásku, útěchu a potřebné budování, což jim pomáhá čelit zkouškám nebo problémům, které snad přinese příští den. Petr zdůraznil tuto myšlenku následujícími slovy: „Ale konec všech věcí se přiblížil. Buďte proto zdravé mysli a bdělí vzhledem k modlitbám. Především mějte vřelou lásku k sobě navzájem, neboť láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:7, 8, NS) Jako zralý Boží služebník bral Petr v úvahu skutečnost, že křesťané občas hřeší nebo se dopouštějí chyb, ale pak má být uplatňována křesťanská láska. Může se stát, že se někteří proviní pochybením a jiní snad jednají bezmyšlenkovitě. Protože však postupujeme ke zralosti a máme Jehovova ducha, časem se také jistě naučíme vzájemně si odpouštět. V daném okamžiku má snad užitek z našeho odpuštění pouze ten, kdo se provinil, ale později budeme z něj mít užitek i my. Kdybychom místo odpuštění odpláceli zlé zlým nebo stejné stejným, provinili bychom se v očích svého nebeského Otce přestupkem. Proto Ježíš pronesl výstražná slova: „Neboť odpouštíte-li lidem jejich přestupky, odpustí váš nebeský Otec i vám. Jestliže však lidem neodpouštíte jejich přestupky, neodpustí váš nebeský Otec přestupky ani vám.“ — Mat. 6:14, 15, NS.

8. Jak bychom měli jednat, máme-li těžkosti s nějakým bratem nebo nějakou sestrou?

⁸ I v případech vážných pochybení, to znamená, jestliže se někdo ve sboru proviní něčím, co lze považovat za velký hřích nebo za něco zvlášť špatného, měli bychom postupovat podle pravidla, které stanovil Ježíš, když řekl: „Dále, dopustí-li se tvůj bratr hříchu, pak jdi, a poukaž otevřeně na jeho chybu mezi vámi samotnými. Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra. Jestliže však neuposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla potvrzena z úst dvou nebo tří svědků. Jestliže jich neuposlechne, mluv ke sboru.“ (Mat. 18:15–17, NS) To je velmi dobrá rada jak pro křesťanskou rodinu tak i pro sbor. V obou případech, ve sboru i v rodině, dají se těžkosti odstranit nejlépe tak, že se o nich mluví. Odplácíme-li zlé zlým, může tím být porušena jednota sboru nebo zničena rodina. Jestliže tedy někdo učinil něco, co mu nemůže být odpuštěno (což znamená též zapomenuto), je nejlépe, jestliže s ním mluvíme a uvedeme věc do pořádku. Neměli bychom připustit, aby tím byla ztracena radost, která by měla být v každé Bohu oddané rodině a v každém sboru. Pros Jehovu o odvahu a sílu k následování jeho rady; opři se o ni a pak se snaž řešit svůj problém, a budeš mít úspěch.

DOZORCI

9. Které rady by měl dbát dozorce při projednávání problémů, i když mu snad plnění jeho úkolu nepřipadá snadné?

⁹ Někdy musí dozorci ve sboru jednat s osobami, jež mají nesprávné názory o biblických naukách. Často jsou to lidé, kteří předkládají pošetilé nebo nemoudré argumenty, nebo odporují Bibli a tak působí sboru značné těžkosti. Ale i v takových případech je nutno dbát Jehovových směrnic a při projednávání problémů uplatňovat sebeovládání a zachovat klid. Nemá smysl vyvolávat proto spor. Tím by nebylo dosaženo ničeho dobrého. Pavel dal Timoteovi pod inspirací Božího ducha tuto radu: „Odmítej pošetilá a nevědomá dotazování, neboť víš, že působí boje. Ale otrok Páně nemusí bojovat, ale je třeba, aby byl ke všem mírný, způsobilý učit, umírněný, když je vystaven zlému, aby s mírností poučoval ty, kteří nejsou příznivě nakloněni, neboť Bůh jim snad dá pokání, které vede k přesnému poznání pravdy, aby přišli k rozvaze z osidla ďáblova a poznali, že jim byli za živa polapeni podle jeho vůle.“ (2. Tim. 2:23–26, NS) Dozorce, který dbá této rady, dokazuje křesťanskou zralost.

10. Jaký dobrý příklad nám dal Pavel v jednání s lidmi, kteří působí škodu?

¹⁰ Je nutné se ovládat a zachovávat mírnost i vůči těm, kteří snad dokonce ztratili víru a snaží se působit škody. Apoštol Pavel měl zkušenost s takovými lidmi, a skutečnosti ukazují, že i vůči nim zachoval klid. V 1. Timoteovi 1:19, 20 a 2. Timoteovi 4:14 (NS) čteme: „. . . abys zachovával víru a dobré svědomí, což někteří odsunuli a ztroskotali ve víře. K těm patří Hymeneus a Alexandr, a já jsem je vydal satanovi, aby byli vyučeni kázni, že se nemají rouhat.“ „Kotlář Alexandr mně mnoho ublížil — Jehova mu odplatí podle jeho skutků.“ Podle toho tedy Pavel plnil svůj úkol dozorce, aniž osobně zranil přestupníka.

11. Jak by měl reagovat dozorce, jestliže jej jeho bratři správně nepodporují při plnění jeho úkolů?

¹¹ Někdy ostatní členové sboru nepodporují dozorce v té míře, jak to on očekává. To může být značnou zkouškou jeho sebeovládání a trpělivosti. I v tomto ohledu můžeme si vzít příklad z Pavla. Když byl pronásledován a bylo mu tak způsobeno mnoho zlého, opomněli jiní Bohu oddaní křesťané poskytnout mu potřebnou pomoc a podporu. Přál jim snad proto něco zlého? Naprosto ne; i v tomto případě projevil křesťanskou zralost a dostalo se mu útěchy a posily z nebes. O této zkušenosti se zmiňuje slovy: „Při mém prvním obhajování mi nikdo nepřispěl na pomoc, ale všichni mě opustili. Nebudiž jim pro to dávána vina! Ale Pán mi přispěl a dal mi sílu, aby bylo přesvědčivé mé kázání a aby je slyšeli všichni pohané. Byl jsem vysvobozen z tlamy lví.“ (2. Tim. 4:16, 17, Ži) Byl hotov odpustit svým bratrům a nechtěl, aby jim to Jehova počítal za vinu.

12. Jakého ducha by měl dozorce podporovat ve sboru?

¹² Dozorce by neměl pouze sám zachovávat klid, projevovat zralý způsob myšlení a dokazovat, že nemyslí na odplatu, ale měl by se také snažit pomáhat ostatním členům sboru, aby jednali tímto způsobem. Dozorce si v každém ohledu velmi váží podpory ze strany sboru. Pavel jako dozorce podporoval správného ducha slovy: „Prosíme vás pak, bratři, abyste měli úctu k těm, kteří mezi vámi těžce pracují a jsou vám představeni v Pánu a napomínají vás, a abyste jim pro jejich dílo věnovali mimořádnou pozornost v lásce. Buďte pokojní vespolek. Jinak, bratři, vás napomínáme: varujte nepořádné, utěšujícím způsobem mluvte ke sklíčeným duším, podepírejte slabé, buďte trpěliví ke všem. Dbejte, aby nikdo neoplácel druhému nepravost nepravostí, ale vždy se starejte o to, co je dobré vůči sobě navzájem i vůči všem ostatním.“ — 1. Tess. 5:12 až 15, NS.

13. Proč je ovoce ducha k požehnání všech ve sboru?

¹³ Když dozorce i sbor přinášejí ovoce Božího ducha, je sbor silný, tvoří jednotu a má pokoj. Pavel ukázal, co všechno patří k ovoci ducha, slovy: „Na druhé straně ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotivost, víra, mírnost, sebeovládání. Proti takovým věcem není zákona. Dále ti, kteří náleží Kristu, přibíjejí na kůl tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Žijeme-li duchem, pak také řádně dále duchem choďme.“ (Gal. 5:22 až 25, NS) Všechny tyto vlastnosti působí k dobru nejen křesťanu samotnému, ale i jeho okolí. Sbor, v němž všichni chodí řádně, je pro všechny požehnáním.

14. a) Jak působí skutky těla druhým ke škodě? b) Jak je jednáno s osobou ve sboru, která dělá takové věci?

¹⁴ Skutky těla bychom naproti tomu škodili nejen sami sobě, ale také druhým. Měli bychom se jich proto vystříhat. „Skutky těla pak jsou zřejmé, totiž smilstvo, nečistota, volné chování, modloslužba, provádění spiritismu, zášti, svár, žárlivost, výbuchy hněvu, spory, rozštěpení, sekty, závist, pitky, nevázané zábavy, a podobné věci. Pokud jde o tyto věci, varuji vás předem, jako jsem vás dříve varoval, že ti, kteří provádějí tyto věci, nezdědí Boží království.“ (Gal. 5:19–21, NS) Kdo by chtěl vnášet některou z těchto špatných věcí mezi členy sboru, hřešil by nejen vůči sboru, ale též vůči Jehovovi. Sbor by pak musel podniknout kroky, aby dotyčného potrestal, nikoli z pomsty nebo proto, aby odplácel zlé zlým, ale proto, aby jednal podle Božího práva, a proto, aby ve sboru byla zachována spravedlnost a čistota. Ostatně, člověk, který pěstuje sebeovládání, nebude pěstovat takové věci.

SPRÁVNÉ STANOVISKO

15. Z jakého hlediska by měli křesťané pohlížet na své pronásledovatele?

¹⁵ Může se nám zdát velmi obtížné naučit se takovémuto sebeovládání, jak nám o něm mluví Bible, ale je to možné. To dokázali Boží služebníci v minulých stoletích. (Jak. 5:10, 11) Nikdo z nás nevidí rád, činí-li někdo něco zlého. Ve skutečnosti je nám líto, že v těchto „posledních dnech“ v celém světě tolik lidí působí zlo. Tito lidé jsou v podstatě politováníhodní. Mnozí z těch, kteří potupují Boží služebníky a působí jim zlo, jednají tak jistě pouze proto, že jsou nesprávně informováni. Mnozí mají nedostatečné vzdělání nebo byli nesprávně poučeni. Jiní se řídí pouze svým vnitřním sklonem a nepřemýšlejí o tom, zda je něco dobré nebo špatné, správné nebo nesprávné. Ježíš řekl o pronásledovatelích: „Budou vás vyhánět ze shromáždění. Vskutku, přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabíjí, bude se domnívat, že prokazuje svatou službu Bohu. Tyto věci však budou činit proto, že nepoznali Otce ani mne.“ (Jan 16:2, 3, NS) Z toho je patrné, jak se Ježíš díval na pronásledovatele. Věděl, že neznají ani Otce ani jej, Krista, a proto se stali vrahy. V takových situacích je vždy dobré, jestliže křesťan prosí Jehovu o jeho pomoc a vedení a o jeho ducha. To činili první křesťané, když byli pronásledováni. (Skutky 4:24–31) Protože věděli, oč jde, mohli snášet zlé a při tom neztrácet radost a nenechali se odvrátit od plnění svého poslání. Pronásledovatelé „poslali pro apoštoly, mrskali je a přikázali jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména, a propustili je. Ti pak šli od Sanhedrinu, radujíce se, že byli uznáni za hodné potupy pro jeho jméno. A dále každý den bez přestání učili v chrámě i dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu Ježíši.“ — Skutky 5:40–42, NS.

16. Proč bychom při těžkostech měli spolu mluvit ve správném duchu?

¹⁶ V takovém případě odplácet zlé zlým nebo zahrnovat své pronásledovatele nadávkami mohlo by za určitých okolností mít za následek jen větší těžkosti nebo snad dokonce i škody. Je proto dobré vzpomenout si na radu v Přísloví 15:1: „Mírná odpověď odvrací vztek, ale slovo působící bolest budí hněv.“ To platí jak při pronásledování tak i při problémech v rodině nebo ve sboru. Polemisovat s někým není užitečné; různice, spory a pomstychtivost vedly již často k tomu, že byly vyhlazeny z existence celé rodiny. V jiných případech se lidé rozhodli, že spolu již nebudou mluvit. Avšak v rodině nebo ve sboru, kde spolu lidé přestali mluvit, vznikla nejednota. Víš ještě, co se stalo u věže v Bábel? Jakmile lidé již nemohli spolu mluvit, celé jejich podnikání se zastavilo. Můžeme se z toho něčemu naučit. Společné podnikání předpokládá, že spolu mluvíme a jednáme navzájem v duchu mírnosti. — 1. Mojž. 11:7, 8; Mal. 3:16.

17, 18. Jaký účinek může mít pravda a křesťanská trpělivost na naše nepřátele?

¹⁷ Dejme se vést Božím Slovem a Božím duchem! Mysleme po celý svůj život na to, že z pronásledovatele se může stát ctitel Boží, ze zločince se může stát občan dbalý zákona a ze svárlivého člověka se může stát člověk milující pokoj, ale nejprve musí pravda vniknout do jeho srdce a do jeho mysli. Buď vždy hotov působit každému dobro. Podle Přísloví 25:21, 22 může to mít velmi požehnané výsledky. Dobře to znázorňuje zpráva z Ročenky svědků Jehovových 1967:

„Tím, že svědkové Jehovovi prokazují druhým pohostinství, mají někdy příležitost pomoci lidem k poznání pravdy. (Žid. 13:2) Následující příklad je toho důkazem: Když se jedna sestra vracela domů z provedeného domácího biblického studia, potkala matku jedné mladé ženy, se kterou vedla studium. Sestra, která si všimla, že je tato paní bledá a chvěje se, pozvala ji k sobě domů v domnění, že je nemocná, a prokázala jí tolik laskavosti, kolik jen mohla, ačkoli tato žena byla proti pravdě.

Náhle tato paní propukla v pláč a řekla sestře: ‚Proč jste ke mně tak přátelská? . . . Kdybyste věděla . . .‘ Sestra odpověděla, že jako svědek Jehovův se snaží prokazovat lásku k bližnímu, a protože si myslí, že paní je nemocná, snaží se jí pomoci. Tato paní potom plakala a řekla: ‚Nejsem nemocná. Přišla jsem, abych vás zabila, protože jste mi ukradla lásku mé dcery, která nyní miluje Boha víc než mne.‘ Sestra této ženě vysvětlila, že Bible nabádá děti, aby ctily rodiče, a že je neodděluje, ale může je navzájem sblížit. Když tato žena chvíli přemýšlela, odpověděla: ‚Každý týden mě jedno odpoledne olupujete o společnost mé dcery, protože k ní přicházíte.‘ Proto sestra této paní navrhla, aby se také účastnila studia, učinila s ní úmluvu na příští týden a pak ji doprovodila domů.

Z počátku měla sestra různé těžkosti, ale dosáhla výsledků. Tato žena je nyní svědkem a stejně i její muž. Protože tato sestra je již starší, nemůže se tak pohybovat, jak by chtěla, ale dělá užitečnou práci tím, že dává pozor na děti své dcery, která tak má často možnost konat prázdninovou průkopnickou službu. Láska k pravdě jí kromě toho umožnila pomoci jedné z jejích sousedek, která se nyní rovněž stala zvěstovatelkou království.“

¹⁸ Kdyby tato sestra neprokázala dotyčné ženě dobro, ačkoli byla nepřátelsky zaměřená vůči pravdě, nebyla by jednala podle rady Ježíšovy u Matouše v kapitole 5. Protože však neodplácela zlé zlým, ale prokazovala lásku dokonce i nepříteli, dostalo se jí požehnání v podobě dobrých výsledků. Ne nadarmo si Jehova přeje, abychom se prokazovali jako jeho děti tím, že milujeme své nepřátele.

19. Jak dokážeme, že se v těchto „posledních dnech“ nedáme přemoci zlem?

¹⁹ Jako křesťané setkáváme se v těchto závěrečných dnech satanovy vlády nad přítomným světem se zlem v nejrůznějších formách, ale měli bychom nadále přemáhat zlo dobrem. Neměli bychom se nechat odvrátit zlem od provádění díla, které nám bylo uloženo a přináší lidem dobro, totiž od oznamování dobrého poselství o Božím království. Pamatujme na slova apoštola Pavla: „Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej neustále zlo dobrem.“ Podle toho můžeme tedy být přemoženi zlem pouze tehdy, jestliže to připustíme, a tomu můžeme s Jehovovou pomocí zabránit. Měli bychom jej proto neustále prosit o pomoc. Proto se nenech přemoci zlem. Nikomu neodplácej zlé zlým. — Řím. 12:17–21, NS.