‚Obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh‘

‚Časy obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků ve staré době.‘ — Skutky 3:21, NS.

1. Kdo mluvil o věcech, které mají být obnoveny, a proč se z toho můžeme radovat?

JAK můžeme být šťastni, že věcmi, které mají být obnoveny, nejsou míněny věci, o nichž mluví lidé, ale ‚věci, o nichž mluvil Bůh‘! Musely to být tudíž věci, které přinášejí požehnání všemu lidstvu, věci, které měly být bezpodmínečně obnoveny. Ano, měli bychom si přát, aby byly obnoveny, neboť nikdo neví lépe, co musí být pro nás obnoveno, nežli náš stvořitel. Přejeme si však tyto věci?

2. Jak bychom chtěli odpovídat na tyto otázky a které otázky nám proto vyvstávají?

² Na tuto otázku bychom nechtěli odpovědět bez úvahy nebo bez znalostí. Byla nám dána svobodná vůle. Proto bychom chtěli nejprve vědět, jaké to jsou věci, abychom se mohli rozhodnout na základě rozumné úvahy. Co všechno patří k těmto věcem? Jak víme, že o nich mluvil Bůh? Kdo ho slyšel mluvit? Kdy a jak o nich mluvil? Napadají nás tyto i podobné otázky. Zaslouží si odpověď, která by se opírala o spolehlivou autoritu, a taková odpověď existuje.

3. Kdo obrátil pozornost na tento námět o obnovení všech věcí, kdy to učinil, kde a proč?

³ Na toto téma obrátil pozornost jeden muž, který vystupoval zvláštním způsobem v prvním století našeho letopočtu, a učinil to ve městě, jehož jméno je v dnešní době často uváděno v mezinárodních zprávách. Je mnoho míst na zemi, která jsou pojmenována podle tohoto muže. Jméno tohoto muže bylo Petr; byl to syn Janův a bydlel v jednom městě ve sporném území na Blízkém východě. Mluvil v chrámu v městě Jeruzalémě. Tento chrám, který vystavěl slavný král Herodes Veliký, již dnes nestojí. Byl zničen v 70. roce prvního století, když římská vojska zpustošila celé město Jeruzalém. Na jeho místě dnes stojí stánek uctívání jiné víry. Petr, syn Janův, měl však onen proslov třicet sedm let před touto pozoruhodnou událostí 70. roku n. l. Obklopil jej velký zástup ctitelů. To, co se stalo jeho prostřednictvím, vyvolalo u jeho posluchačů různé otázky. Při této příležitosti mluvil Petr o ‚časech obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků ve staré době‘. — Skut. 3:21, NS.

4, 5. a) Proč tito mužové nebyli falešnými proroky a jak nám bylo zachováno to, o čem mluvili? b) Proč se dnes nemůžeme omlouvat, jestliže nevíme, co tito muži mluvili?

⁴ Zde je tedy dána částečná odpověď na naše otázky. Bůh mluvil „ve staré době“, dokonce již před dobou Petrovou. Mluvil o těchto důležitých věcech prostřednictvím svých „svatých proroků“. Nebyli to falešní proroci, ale Boží ‚svatí proroci‘. Mluvil k nim, a oni potom použili svých úst, aby jiným lidem říkali věci, o nichž mluvil Bůh. Hlasy těchto svatých proroků se odmlčely již před více než 2 300 lety. Nebyly pro nás zachovány na gramofonových deskách ani na magnetofonových páskách. Poselství, která Bůh zprostředkoval ústy těchto svatých proroků, byla zachována písemně. Tyto spisy, které byly sepisovány během více než tisíce let, byly pečlivě uchovány v prvních třiceti devíti knihách Bible. Petr, syn Janův, četl tyto knihy. Proto věděl, o čem mluví.

⁵ Také my můžeme vědět o věcech, které Bůh mluvil ústy svých svatých proroků, jestliže čteme přesně tytéž knihy. Sotva se můžeme omlouvat, jestliže o tom nic nevíme, neboť Bible je nejrozšířenější kniha na zemi, která je překládána do většiny jazyků. Tato nepomíjející kniha je spolehlivou autoritou, o níž se můžeme opírat ve svém výkladu.

6. a) Proč Petr přijímal tato Písma jako Boží slovo? b) Kde nacházíme to, co Petr napsal a co řekl v chrámu?

⁶ O několik let později napsal Petr v jednom dopise čtenářům Bible tato slova o oněch svatých spisech: „Nejprve vězte, že žádné proroctví Písma nevzniká z nějakého soukromého výkladu. Neboť proroctví nikdy nebylo vyneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:20, 21, NS) Protože to Petr věděl, chápal to, co prorokovali tito lidé unášení svatým duchem, ne jako lidské slovo, ale jako slovo Boží. Ačkoli žijeme ve dvacátém století, měli bychom přijímat tato inspirovaná Písma jako Petr, neboť zůstala nezměněná až do dnešní doby. Co Petr tehdy napsal a co řekl v jeruzalémském chrámě, to pro nás zůstalo zachováno v posledních sedmadvaceti knihách Bible.

7. Jaké vysvětlení chtěl zástup, který obklopil Petra a Jana?

⁷ Proč ale obklopil takový zástup ctitelů apoštola Petra a jeho druha Jana, syna Zebedeova? Stalo se něco pozoruhodného! Jeden chromý žebrák před chrámem prosil Petra o nějaký milosrdný dar. Petr mu dal něco lepšího. Řekl mu: „Stříbro a zlato nemám, ale dám ti to, co mám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, choď!“ Žebrák, který byl od narození chromý, mohl s Petrovou pomocí vstát a chodit. Nebyl to snad dostatečný důvod, aby se lidé shromáždili? Zcela jistě. Zástup proto od Petra vyžadoval vysvětlení.

8. Co se stalo s mužem, o jehož jménu se zmínil Petr, takže Petr mohl ve spojení s tímto jménem pomoci ochrnutému?

⁸ Pamatujme v této souvislosti na to, že počátkem jara onoho roku (33 n. l.) byla těsně za hradbami Jeruzaléma spáchána za bílého dne zcela veřejně vražda. Zavražděný byl, jak řekl Petr, „Ježíš Kristus Nazaretský“, to znamená Ježíš, Mesiáš, z města Nazaretu. Bylo připuštěno, aby jej římští vojáci přibili na kůl jako zločince. Jeho přátelé však potom dostali dovolení, aby jej v blízkosti pohřbili. Třetího dne však anděl otevřel zapečetěný hrob a ten byl shledán prázdný. Aby bylo dokázáno, že Ježíš Kristus se neprovinil žádným zločinem, vzkřísil jej všemohoucí Bůh z mrtvých, a to nikoli v těle, ale v duchu. Petr a Jan potom v následujících čtyřiceti dnech několikrát viděli vzkříšeného Ježíše Krista, protože se při několika příležitostech ztělesnil a objevil se mnoha spolehlivým očitým svědkům. Čtyřicátého dne viděl Petr a Jan a jejich druhové, jak tento Ježíš Kristus vystoupil k nebi a zmizel. Nyní použil Petr jména Ježíše Krista Nazaretského, aby pomohl chromému člověku.

9. Co řekl Petr, aby ukázal, že si nepřisvojuje čest za tento zázrak, a čím také poukázal na splnění proroctví?

⁹ Petr si neosoboval čest za tento zázrak. Zástupu, který mu kladl otázky, řekl: „Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich předků oslavil svého služebníka, Ježíše, jehož jste vy vydali a zapřeli před tváří [místodržitele] Piláta, když se rozhodl jej propustit. Ano, vy jste zapřeli toho svatého a spravedlivého a prosili jste za muže vraha, aby vám byl volně vydán, zatímco jste zabili hlavního prostředníka života. Bůh jej však vzkřísil z mrtvých, čehož my jsme svědkové. Jeho jméno tedy posílilo skrze naši víru v jeho jméno tohoto muže, kterého vidíte a znáte, a víra, jež je skrze něj, dala tomu muži úplné zdraví před zraky vás všech. A nyní, bratři, já vím, že jste jednali v nevědomosti stejně jako vaši představení. Ale tímto způsobem Bůh splnil věci, které předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Kristus bude trpět.“ — Skut. 3:1–18, NS.

10. Proč nebylo omluvy pro tyto Židy, přestože nevěděli o zavraždění Ježíše, a proč to pro ně nebylo bez následků?

¹⁰ Ačkoli to tento zástup lidí nevěděl, stal se zločin, ba co horšího, zločin byl spáchán na Božím Mesiáši neboli Kristu. Bůh neboli Kristus bude trpět, ale to neomlouvalo tento zástup lidí. Podle zákona, který dal Bůh Židům prostřednictvím proroka Mojžíše, musel být i bezděčný nebo neúmyslný případ zabití smířen, aby země nebyla poskvrněna nevinnou krví. (4. Mojž. 35:9–34) Židé, kteří poslouchali Petra, to věděli. Věděli, že na nich spočívala společná zodpovědnost za zavraždění Ježíše Krista, věrného Božího služebníka. Co měli dělat, aby unikli následkům tohoto zločinu? Jak mohly být vyhlazeny jejich hříchy v tomto ohledu? Snad to věděl tento Petr, který působil zázraky. Skutečně to věděl. Řekl tomuto zástupu lidí:

11. Co museli dělat tito Židé, aby jejich hříchy byly vymazány, a co se pak mělo v určité době stát?

¹¹ „Čiňte proto pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, aby přišly doby osvěžení od osoby Jehovovy a aby poslal Krista, určeného pro vás, Ježíše, jehož ovšem musejí podržet nebesa až do časů obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků ve staré době.“ — Skut. 3:19–21, NS.

JAK BUDOU VYHLAZENY HŘÍCHY

12. V jakém ohledu nám slouží dnes Petrova slova jako příklad a proč?

¹² Tato Petrova slova nám dnes slouží jako příklad. Všichni máme hříchy, které musí být na základě Božího láskyplného opatření vymazány, protože jsme všichni od narození hříšníky, všichni jsme zdědili hřích po svých prarodičích, Adamovi a Evě. (1. Mojž. 3:1–24; Řím. 5:12, 18, 19) Měli bychom stále pamatovat na to, že „mzda, kterou platí hřích, je smrt“. (Řím. 6:23, NS) Chceme-li dosáhnout věčného života a být v Boží přízni, musíme činit pokání, to znamená, musíme litovat své hříšnosti a nedokonalosti i svých hříchů proti Božímu zákonu. Jestliže je nám skutečně líto, že jsme v Božích očích hříšníci, snažíme se vyjít z tohoto hříšného stavu; snažíme se, abychom již nehřešili. Jak?

13. Co ještě museli dělat tito Židé kromě toho, že projevovali pokání, a jakou cestu proto museli nastoupit?

¹³ Petr řekl, že musíme jednat v souladu s pokáním. Připojil: „A obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy.“ Pouhým pokáním nebudou vymazány naše hříchy. Musíme „se obrátit“ a musíme jednat v opaku ke svému hříšnému způsobu jednání; musíme se snažit, abychom již nehřešili. Pro Židy v oné době to znamenalo, že již neměli odporovat Ježíši Kristu, ale měli jej následovat jako — jak řekl Petr — ‚Krista [neboli Mesiáše], určeného pro ně, Ježíše‘. (Skut. 3:19, 20, NS) Židé té doby byli již oddáni Jehovovi Bohu, protože byli již od svého narození ve smlouvě, kterou Jehova uzavřel s jejich předky prostřednictvím Mojžíše. Proto museli nyní přijmout Mesiáše neboli Krista, kterého pro ně Jehova určil, a měli se představit Jehovovi jako vyznavači a následovníci jeho Mesiáše. O několik dní dříve řekl Petr asi třem tisícům Židů, že musí symbolizovat své pokání a obrácení tím, že se dají pokřtít ve vodě ve jménu Ježíše, Mesiáše a Syna Božího, kterého nyní uznávají. — Skutky 2:37–42.

14, 15. a) K čemu vede vymazání hříchů pro toho, jemuž je odpuštěno? b) Kterými slovy ukazuje Jan, zda hříchy jsou vymazány vodou křtu?

¹⁴ K čemu mělo podle Petrových slov vést takové obrácení neboli opuštění cesty, která byla v rozporu s Božím předsevzetím a určením, a k čemu mělo vést nastoupení cesty, která se mu líbí a odpovídá jeho vůli? K ‚dobám osvěžení od osoby Jehovovy‘.

¹⁵ Jistě by v nich muselo vyvolat osvěžující pocit vědomí, že by byly vymazány jejich hříchy, že by již nestáli před Bohem jako odsouzení hříšníci a neměli by již svědomí obtížené vinami, zvláště, když dříve bojovali proti Jehovovu Mesiáši neboli Kristu. Jejich hříchy nebyly vymazány vodou, v níž byli pokřtěni, ale krví Ježíše Krista, která byla vylita jako dokonalá lidská oběť za hříchy celého lidstva. To potvrdil i Jan, syn Zebedeův a druh Petrův, který později napsal o tom, jak máme chodit s Bohem: „Chodíme-li . . . ve světle, stejně jako on sám je ve světle, máme společenství navzájem a krev Ježíše, jeho Syna, očišťuje nás od všech hříchů.“ (1. Jana 1:7, NS) Bůh se tedy na nás již nedívá jako na hříšníky a pokojný vztah, do něhož jsme dospěli na základě tohoto jeho milosrdenství, nám skutečně přináší velké osvěžení.

16. Co mínil Petr, když mluvil o ‚dobách osvěžení‘, které měly přijít od osoby Jehovovy, a co v tomto ohledu dokazují dějiny Židů od roku 70 n. l.?

¹⁶ Jestliže je o těchto ‚dobách osvěžení‘ řečeno, že přicházejí „od osoby Jehovovy“, znamená to, že k nám s dobrou vůlí obrací svou tvář. Projevuje nám svou přízeň. Těšíme se z jeho dobré vůle během ‚Jehovova roku dobré vůle‘. Stali jsme se jeho ‚lidmi dobré vůle‘. (Iz. 61:1, 2, NS; Luk. 2:14, NS) Ve dnech křesťanského apoštola Petra bylo pro Židy nezbytně nutné, aby dosáhli Jehovovy dobré vůle, protože jeho Mesiáš byl zavražděn v Jeruzalémě a v bezprostřední blízkosti bylo zničení tohoto města a vyhlazení židovského národa v Judské zemi. Smutné dějiny židovského národa dokazují, že rozptýlení Židé po zničení Jeruzaléma Římany v roce 70 n. l. neprožívali „doby osvěžení od osoby Jehovovy [doslovně: od tváře Jehovovy]“.

17. Co musí být řečeno v tomto ohledu i o křesťanstvu a co pro ně znamená zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l.?

¹⁷ Zkoumáme-li blíže dějiny křesťanstva od jeho vzniku ve čtvrtém století, jsme nuceni k závěru, že ani křesťanstvo neprožívalo během těch více než šestnácti set let své existence až dodnes „doby osvěžení od osoby Jehovovy“. Po celou tuto dobu trpělo vnitřními náboženskými boji a válkami, vytvářením sekt, nejednotností a stále rostoucím náboženským zmatkem. Zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. bylo předobrazem zničení křesťanstva jeho světskými nepřáteli v době, která je v blízké budoucnosti. Jehova odvrátil svou příznivě nakloněnou tvář od křesťanstva a nebude je chránit před blížícím se zničením, jako nechránil Jeruzalém v roce 70 n. l.

18. Kterou radu by proto měli nyní bezpodmínečně poslechnout všichni lidé, kdo to již učinil a k čemu to vedlo?

¹⁸ Proto by dnes měli lidé nutně dbát rady apoštola Petra, ať to jsou Židé nebo Nežidé: „Čiňte proto pokání a obraťte se, aby byly vymazány [nebo odpuštěny] vaše hříchy.“ Jehovovi křesťanští svědkové to učinili a skutečnosti ukazují, že v duchovním smyslu skutečně prožívají „doby osvěžení od osoby Jehovovy“. Plně se oddali Jehovovi skrze Ježíše, jeho Mesiáše, a tak se stali jeho ‚lidmi dobré vůle‘. Za odměnu nyní prožívají to, co řekli andělé pastýřům při narození Ježíše v Betlémě: „Pokoj na zemi mezi lidmi dobré vůle.“ Nechtěli by být v blízké budoucnosti zničeni spolu s křesťanstvem, které není pokojné, ani se zbytkem světové říše falešného náboženství. Cítí se „občerstveni“, protože jsou zproštěni společenské odpovědnosti za hříchy křesťanstva a náboženské světové říše velkého Babylóna. — Zjev. 18:2–5.

PROČ JE MESIÁŠ POSLÁN PODRUHÉ

19. Jaký je rozdíl mezi očekáváním křesťanstva a očekáváním přirozených Židů, pokud jde o příchod Mesiáše, a co by muselo učinit křesťanstvo, aby pro ně přišly „doby osvěžení“?

¹⁹ Křesťanstvo tvrdí, že očekává návrat Ježíše Krista, a čeká, že ve spojení s tím pro ně přijdou „doby osvěžení“. Ale aby tomu tak mohlo být, muselo by činit to, k čemu Petr vybízel Židy, kteří si byli vědomi svých vin a jimž řekl: „Čiňte proto pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy.“ Po takovém pokání a obrácení přijdou časy osvěžení. Potvrdil to i Petr, když pokračoval slovy: „. . . aby přišly doby osvěžení od osoby Jehovovy a aby poslal Krista, určeného pro vás, Ježíše, jehož ovšem musejí podržet nebesa až do časů obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků ve staré době.“ (Skut. 3:19–21, NS) Přirození obřezaní Židé, kteří nevěří, že Mesiáš přišel před devatenácti sty lety, očekávají jeho první příchod. Petr a Jan a ostatní Židé, kteří přijali křesťanství, očekávali naproti tomu Mesiášův návrat, který měl sloužit jinému účelu než jeho první příchod. Petr a Jan jej viděli vystupovat do nebe.

20. Proč se musel Mesiáš vrátit a proč jej Bůh poslal poprvé?

²⁰ Petr a Jan si vzpomněli, že Ježíš řekl Židům: „Co tedy, kdybyste spatřili Syna člověka, jak stoupá tam, kde byl předtím?“ V den svého vzkříšení se objevil Marii z města Magdaly a řekl jí: „Ještě jsem nevystoupil k Otci, ale jdi k mým bratrům a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému a k Otci vašemu a k Bohu svému a k Bohu vašemu.‘“ (Jan 6:62, NS; 20:17, NS) Čtyřicátého dne po svém vzkříšení vystoupil do nebe. Aby se však splnila všechna proroctví o Mesiáši, musel se opět vrátit. Proto apoštol Petr, když mluvil o ‚dobách osvěžení od osoby Jehovovy‘, řekl dále: „. . . a aby poslal Krista, určeného pro vás.“ Poprvé vyslal Jehova svého Syna na zem, aby zemřel jako výkupní oběť za celé lidstvo. Proto řekl Petr zástupu, který jej obklopoval: „Tímto způsobem Bůh splnil věci, které předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Kristus bude trpět.“ — Skut. 3:18, NS.

21. Které další věci předpověděli Jehovovi proroci o Mesiáši, jak to vyplývá z Petrova dopisu, a proč jej Jehova poslal podruhé?

²¹ K věcem, které byly rovněž oznámeny ústy Jehovových proroků, patřila také budoucí sláva Mesiášova v jeho království. Ve svém prvním dopise jistým věřícím křesťanům napsal apoštol Petr o těchto prorocích: „Stále pátrali, jakou zvláštní dobu nebo jaký druh doby vzhledem ke Kristu jim naznačí duch, který byl v nich, když jim předem svědčil o utrpeních pro Krista a o slávě, která po nich bude následovat.“ (1. Petra 1:10, 11, NS) Petr si vzpomněl, že Ježíš Kristus řekl ve svém proroctví o zničení Jeruzaléma: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn.“ (Mat. 25:31, NS) Jeho utrpení v těle na zemi, která byla předpověděna proroky, měla pak být navždy minulostí. Až jej Jehova podruhé pošle k zemi, má vládnout v nebeské vládě a tak se mají splnit všechna ostatní proroctví o Mesiášově království.

22. Co je naznačeno v Žalmu 110:1, 2 a v Židům 10:12, 13 o době splnění těchto proroctví o království?

²² Kdy se to mělo stát? Jeruzalémský král David, předek Ježíše Krista, řekl prorocky o jeho návratu do nebe: „Výrok Jehovův mému Pánu zní: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sióna, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘“ (Žalm 110:1, 2, NS) Jako vysvětlení k tomuto prorockému žalmu čteme v Židům 10:12, 13 (NS) o Ježíši Kristu a jeho dokonalé lidské oběti: „Ale ten obětoval jednu oběť za hříchy provždy a posadil se po pravici Boží a od té doby čeká, až jeho nepřátelé budou učiněni podnoží jeho nohou.“ Podle tohoto proroctví zvítězí oslavený Ježíš Kristus, který je v nebi po Boží pravici, nad všemi, kteří nechtějí, aby vládl jako Jehovův Mesiáš nad celým lidstvem.

23. Co by se proto měl nyní ptát každý z nás a proč?

²³ Proto by si nyní každý z nás měl položit otázku: „Jsem proti Jehovovu mesiášskému království pod vládou Ježíše Krista?“ O křesťanstvu je to možno říci! Je to možno říci i o velkém Babylónu, světové říši falešného náboženství, a stejně o národech, které tvoří mezinárodní organizaci pro zachování světového míru a mezinárodní bezpečnosti! Všichni tito nepřátelé musí být podmaněni a poraženi. Soudě podle biblických proroctví a světových událostí, je to blízko před námi!

24. Až do kterých „časů“ měla nebesa podržet Ježíše, Mesiáše, a o kterou otázku zde hlavně jde?

²⁴ Proč jsme přesvědčeni o tom, že tato světová katastrofa je v blízké budoucnosti? Protože apoštol Petr předpověděl, že „nebesa“ mají „podržet“ Ježíše Krista po tom, kdy se do nich vrátil, „až do času obnovení všech věcía, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků ve staré době“. (Skut. 3:21, NS) Důležitá je zde otázka: Co máme rozumět těmito věcmi, které jsou označeny jako ‚všechny věci‘ a do jejichž obnovení mají nebesa podržet Mesiáše, Ježíše, který do nich vystoupil a sedí po Jehovově pravici, kde čeká, až jeho nepřátelé budou položeni jako podnož jeho nohou?

25. Co je, krátce řečeno, míněno těmi „věcmi“, které jsou označeny jako „všechny věci“, a které otázky vyvolává tato krátká odpověď?

²⁵ Tyto „věci“ jsou mesiášské království a jeho zájmy na zemi. Je to překvapující odpověď na tuto otázku? Chce snad někdo z nás říci: „Jak je možné, že zřízení tohoto Jehovova mesiášského království bylo ve dnech apoštola Petra ještě v budoucnosti? Jak mohlo být obnoveno, aniž bylo zřízeno a poraženo?“

26. Na obnovení čeho se ptal Petr a jeho spoluapoštolové Ježíše před jeho vystoupením do nebe a jak zněla jeho odpověď?

²⁶ Apoštol Petr však věděl, o čem mluvil. Věděl, že toto království mohlo být obnoveno. Patřil k apoštolům, kteří se ptali vzkříšeného Mesiáše, Ježíše, bezprostředně před jeho odchodem do nebe: „Pane, nyní obnovíš království Izraelské?“ Vzkříšený Mesiáš, Ježíš, odpověděl na tuto otázku slovy: „Není vaše věc poznat časy nebo období, která Otec ustanovil ve své vlastní pravomoci; ale přijměte moc, když na vás přijde duch svatý, a budete mi svědky v Jeruzalémě, i v celé Judeji a v Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ Když to řekl svým učedníkům na Olivetské hoře a požehnal jim, byl od nich vzat vzhůru do nebe. — Skut. 1:6–11, NS; Luk. 24:5–53.

[Poznámky pod čarou]

Křesťanští svědkové Jehovovi zažili od roku 1919 n. l., jak se na nich v duchovním smyslu splňovala tato slova z Izaiáše 1:25–27: „Obrátím ruku svou na tě, až přepálím dočista trůsky tvé, a odejmu všechen cín tvůj, a obnovím soudce tvé tak jako na počátku, a rádce tvé jako s prvu. A tu potom slouti budeš městem spravedlnosti, městem věrným. Sion v soudu vykoupen bude, a kteříž zase uvedeni budou do něho, v spravedlnosti.“