Obřezaní na srdci a na uších
„Vy tvrdošíjní a neobřezaného srdce a uší, vy stále odporujete svatému duchu.“ — Skut. 7:51, NS.
1. Jaký význam byl přisuzován obřízce již v dávných dobách a proč?
OBŘÍZKA je zvyk, který je znám a pěstován již téměř po celou dobu, z níž existují záznamy. Je zajímavým námětem jak z hlediska hygienického, tak i z hlediska náboženského. Obřízka se snad stala nutnou hlavně z lékařského důvodu, protože se člověk stal nedokonalým následkem hříchu. Jakmile však začala být prováděna, byl jí zřejmě dán i náboženský význam. Objasňuje to úvaha o biblické zprávě. Padlý člověk ‚uctíval a prokazoval svatou službu spíše stvoření než tomu, který stvořil‘. (Řím. 1:25, NS) To přirozeně vedlo k nemístné úctě vůči sexualitě a plodnosti a vůči všemu, co s tím je spojeno, a v tomto ohledu byl dokonce pěstován kult. Obřízka (lat. circumcisio, „obřezání“) se týká pohlavních a rozmnožovacích orgánů a slouží jako trvalé znamení a také jako důkaz přijetí do nějaké společenské nebo náboženské skupiny. Ptáme se však: Má obřízka také nějaké vhodné místo v pravém náboženství? Jestliže ano, chceme jí na základě správného porozumění věnovat potřebnou pozornost. Abychom získali toto porozumění, musíme se obrátit k Božímu slovu, Bibli, která je jediným zdrojem spolehlivého poučení.
2. Kdy a ve spojení s kým přikázal Bůh obřízku? Které podrobnosti jsou uvedeny?
2 V Bibli je první zmínka o obřízce v souvislosti se zprávou o tom, že Bůh uzavřel neboli potvrdil svou smlouvu s Abrahamem, jemuž bylo tehdy devadesát devět let. Bůh řekl Abrahamovi: „To je má smlouva, kterou budete dodržovat, mezi mnou a vámi, i mezi tvým semenem po tobě: Všichni mužského rodu mezi vámi budou obřezáni . . . dáte si obřezat předkožku a bude to sloužit jako znamení smlouvy mezi mnou a vámi.“ Potom mu oznámil tyto podrobnosti: „Každý mužského rodu mezi vámi bude obřezán, když mu bude osm dnů . . . Každý narozený v tvém domě a každý koupený za tvé peníze bude bezpodmínečně obřezán . . . A neobřezaný mužského rodu, který si nedá obřezat předkožku, ano, ta duše bude odříznuta od svého lidu. Porušil mou smlouvu.“ Kdyby tedy syn nebo mužský otrok úmyslně odmítl dát se obřezat, byl by nejen propuštěn z domu, ale bylo by to pro něj znamenalo smrt. — 1. Mojž. 17:10–14, 22–27, NS.
3. Které dvě otázky vyvstávají v souvislosti s 1. Mojžíšovou 17:10–14?
3 Zde vznikají dvě otázky. Není sporu o tom, že Bůh má v této věci právo, ale může vzniknout otázka, proč si vybral jako znamení právě obřízku, zvlášť vzhledem k tomu, že to je, z lidského stanoviska, poměrně bolestná a nemilá operace. Jestliže Bůh přikazuje, aby se něco činilo jako znamení nebo symbol, obvykle je možno snadno poznat, proč je to vhodné, na příklad křest, který je symbolem skutečnosti, že se člověk oddal Jehovovi. Druhá otázka je: Proč tento příkaz platil pro celou domácnost, včetně všech mužských otroků? Což nebyli pouze Abraham a jeho potomci přijati do smlouvy? Jistě nás zajímá, zda Boží slovo objasňuje tyto otázky.
4. a) Za jakého stavu byl nutný Boží požadavek vyjádřený u Jozue 5:5–7? b) Jaký zvláštní význam mají Jehovova slova v Jozue 5:9?
4 Hebrejská písma ukazují, že Abrahamovi potomci, Izraelité, stále dodržovali výše uvedený příkaz. Byl pojat do zákona, který jim byl dán prostřednictvím Mojžíše; nebyl to pro ně nový příkaz. (3. Mojž. 12:3) Během čtyřicetiletého putování po poušti nebyli však obřezáváni malí chlapci, kteří se tehdy narodili. Do Zaslíbené země přešla přes Jordán nová generace. Tehdy Jehova přikázal Jozuovi, aby obřezal všechny izraelské syny. Když byl tento příkaz splněn, pronesl Jehova významná slova: „Dnes jsem od vás odvalil egyptskou pohanu.“ (Jozue 5:2–9, NS) Protože obřízka byla zřejmě u Egypťanů běžná, mohlo to znamenat, že Egypťané nyní neměli důvod potupovat Izraelity proto, že tolik jejich mužů nebylo obřezáno. Tím byla také mladší generaci Jehovova lidu zároveň odříznuta, alespoň v symbolickém smyslu, poslední stopa jakéhokoli spojení s Egyptem a s jeho falešnými bohy a falešným náboženstvím. Z toho poznáváme, že obřízka, „znamení smlouvy“, která byla dána Abrahamovi, byla i v Abrahamově případě vhodným symbolem čistého uctívání, neboť označovala ty, kteří byli ve smluvním vztahu k Jehovovi, jako zvláštní lid. Po obřízce v Galgal dodržovali Izraelité, kteří se stali známými jako Židé, dále tento příkaz.
5. Měla by být Bible dělena na dvě části tím, že by se dělal rozdíl mezi literou a duchem zákona?
5 V Křesťanských řeckých písmech se mluví o dodržování podobného požadavku, ale mluví se zde o obřízce srdce, na příklad v Římanům 2:29. Snad si myslíš, že je to první zmínka, a pociťuješ určitou úlevu proto, že opouští doslovné hledisko, literu zákona, a doufáš, že nyní poznáš hlubší význam, ducha zákona. Ale první zmínka o obřízce srdce pochází od Mojžíše a od něj se také dovídáme o základním významu.
6. a) V jaké souvislosti mluví Mojžíš o obřízce srdce? b) Jak Mojžíš ukazuje, že se to týká uší, a o čem se z toho můžeme poučit?
6 Mojžíš napsal: „Obřežete předkožku svého srdce a nebudete již zatvrzovat svou šíji.“ To byl předpoklad nutný nikoli ke splnění požadavku obřadu, litery zákona, ale ke splnění základního požadavku založeného na pravé lásce. To je patrné z výzvy: „A nyní, Izraeli, co od tebe vyžaduje Jehova, tvůj Bůh, než aby ses bál Jehovy, svého Boha, abys chodil po všech jeho cestách a miloval jej a sloužil Jehovovi, svému Bohu, svým celým srdcem a svou celou duší.“ Později Mojžíš znovu vyzýval Izraelity a ukazoval, že jde jak o srdce, tak o uši. Řekl: „Jehova, tvůj Bůh, bude muset obřezat tvé srdce a srdce tvého potomstva, abys miloval Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem a svou celou duší, kvůli svému životu.“ Dal jim možnost, aby si zvolili: „Budeš-li poslouchat přikázání Jehovy, svého Boha“, ano, budou-li jej milovat a poslouchat jej, bohatě jim požehná. „Jestliže se však tvé srdce odvrátí a ty nebudeš poslouchat, budeš také určitě sveden a budeš se sklánět před jinými bohy a budeš jim sloužit . . . určitě zahyneš.“ Jinými slovy, být obřezán na srdci a na uších znamená mít zcela upřímné a pokorné srdce a pohotově a dychtivě naslouchat a poslouchat a tak zůstat na cestě pravého uctívání. Kdo však má srdce, které má sklon odvracet se, a kdo má následkem pýchy hluché uši, což je naznačeno zatvrzelou, strnulou šíjí, ten určitě upadne do falešného náboženství a zahyne. — 5. Mojž. 10:12, 16, NS; 30:6, 15–18, NS; dále viz Jozue 24:14, 15, 19.
7. Co o tom říká Jeremiáš?
7 Jeremiáš o tom vhodně řekl: „Komu mám mluvit a komu mám dávat výstrahu, aby slyšeli? Hle, jejich ucho je neobřezané, takže nejsou schopni dávat pozor. Hle, i Jehovovo slovo se jim stalo k posměchu.“ V době, kdy Juda a Izrael byly obzvláště nevěrní, vyřizoval Jeremiáš Jehovovo poselství, v němž byl ukázán rozdíl mezi obřízkou na těle a obřízkou duchovní: „Budu účtovat s každým, kdo je obřezaný [na těle], a přece je v neobřízce, [s ohledem] na Egypt a na Judu . . . ; neboť všechny národy jsou neobřezané a celý dům izraelský je neobřezaného srdce.“ — Jer. 6:10, NS; 9:25, 26, NS.
8. Kdy a jak podal Štěpán přehled o izraelských dějinách, jakou pronesl obžalobu a co se potom stalo?
8 Když se křesťanský mučedník Štěpán hájil před sanhedrinem, řekl o Abrahamovi, že mu Bůh dal „smlouvu obřízky“. Potom se zmínil o Mojžíšovi a řekl: „Naši předkové jej odmítli poslouchat, ale odstrčili jej od sebe a ve svých srdcích se obrátili zpět k Egyptu, když řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, aby šli před námi.‘“ Nakonec Štěpán uvedl tyto předky do spojitosti s jeruzalémským sanhedrinem (se svými posluchači) a řekl: „Vy tvrdošíjní a neobřezaného srdce a uší, vy jste vždy odporovali svatému duchu; jak činili vaši předkové, tak činíte i vy.“ Štěpán mluvil o ‚spravedlivém [Ježíši] . . . jehož zrádci a vrahy jste se nyní stali‘. Jak reagoval sanhedrin? „Pocítili bodnutí [ne jako při obřízce, ale proříznutí“, (Meziřádkový překlad Království)] do svých srdcí.“ Neměli na uších žádné přebytečné maso, které by vyžadovalo doslovnou obřízku. Co tedy udělali? „Zacpali si rukama uši a jednomyslně se na něj vyřítili“ a ukamenovali jej k smrti. — Skut. 7:8, 39–43, 51–58, NS.
9. Čeho následkem je neobřezanost srdce a uší a jaké má následky?
9 Jaké to bylo hrozné obvinění proti oněm duchovním vůdcům! Neobřezané srdce a neobřezané uši byly znamením lidí, kteří jsou necitelní, tvrdošíjní a nepoddajní, kteří mají vzdorovitý obličej, zatvrzelé srdce a zatvrzelou šíji. (Přísl. 21:29; 28:14; 29:1) Hlavní příčinou toho je pýcha, která má stále horší následky. To potvrzují i slova Danielova, který řekl před Nabuchodonozorem, že „jeho srdce se stalo domýšlivým a jeho duch se zatvrdil, takže jednal opovážlivě“. Totéž platilo na faraóna. — Dan. 5:20, NS; 2. Mojž. 7:22; 9:7; dále viz Žid. 3:7–13.
10. a) Jak můžeme vyjádřit rozdíl mezi myslí a srdcem? b) Jak může být srdce obřezáno?
10 Neměli bychom tedy považovat za důležité a žádoucí, abychom měli obřezané srdce? Ale jak toho můžeme dosáhnout? Na rozdíl od mysli, která přemýšlí a uvažuje o přijatých informacích, srdce je úzce spjato s našimi sklony a přáními a stává se proto východiskem nebo sídlem našich pohnutek. Vycházejí z něho city a může nás nutit nebo pohánět k určitému způsobu jednání. (2. Mojž. 35:21) Může snadno ovlivňovat mysl. Srdce je centrum nebo hlavní hnací pružina celé naší bytosti, naší osobnosti. Je to naše skutečné, vnitřní já, „skrytý člověk srdce“, ‚člověk, jakým jsme uvnitř‘. (1. Petra 3:4, NS; Řím. 7:22, NS) Jak můžeme mít obřezané srdce? Můžeme se řídit tím, co se děje při doslovné obřízce. Při obřízce, která je prováděna ze zdravotních důvodů, je tkáň, která se odstraňuje, považována za přebytečnou nebo za překážku, která brání zachování čistého a zdravého stavu. Obřezání srdce tedy znamená odstranit nebo jakoby odříznout ze svých přání a pohnutek všechno, co je v rozporu s přáními Jehovy. Znamená to úplně odstranit všechno, co působí jako překážka, na příklad pýchu, která působí, že člověk přestává poslouchat Jehovu, jeho napomenutí a jeho Slovo.
11. a) Jaký vynikající příklad obřezaného srdce a uší nacházíme v Bibli? b) Jak může být provedena tato duchovní operace?
11 Vynikající příklad obřízky srdce a uší nacházíme v Lukášově zprávě: „Jistá žena jménem Lydia . . . ctitelka Boží, naslouchala a Jehova dokořán otevřel její srdce, aby dávala pozor na to, o čem mluvil Pavel.“ (Skut. 16:14, NS) Nebyla zde tedy žádná překážka. Z vlastní síly a vlastní moudrostí bychom nemohli podniknout tuto duchovní operaci. Pavel říká o pravém židu tato slova: „Jeho obřízka je obřízka srdce duchem.“ Ano, potřebujeme Božího ducha a Boží slovo nám ukazuje, jak bychom se měli modlit o nový postoj: „Stvoř mi také čisté srdce, ó Bože, a nového, pevného ducha vlož do mne.“ — Řím. 2:29, NS; Žalm 51:10, NS.
NOVÁ OSOBNOST
12. Co všechno souvisí s odložením staré osobnosti a oblečením nové osobnosti?
12 Bůh do nás nevloží svého ducha, svou neviditelnou účinnou sílu, automaticky. Musíme s ním spolupracovat tak, že podřídíme svého ducha neboli svůj způsob myšlení a své city vlivu a působení jeho ducha, který působí prostřednictvím jeho Slova. Potom budeme mít ve svém čistém srdci nového, pevného ducha, který je založen na přesném poznání, „jako je v Ježíši pravda“. Budeme ‚obnoveni silou, která podněcuje naši mysl‘, a to nám pomůže ‚odložit starou osobnost, která odpovídá našemu dřívějšímu chování‘. Místo toho se poučíme, jak můžeme ‚obléknout novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrnosti‘. Všichni, kteří tak jednají, se stanou „napodobiteli Boha“ a napodobí dobro. — Efez. 4:20–24, NS; 5:1, NS.
13. Znamená to, že musíme být zcela novou osobností? Jak to můžeme znázornit?
13 Snad si pomyslíš, že je snadnější to říci než vykonat. Proto bychom chtěli uvažovat ještě o některých hlediscích. Obléci novou osobnost neznamená stát se zcela novou osobností a tak se vzdát své vlastní povahy. Je pravda, že musíme ve svém srdci a ve svém životě přivést na kůl neboli umrtvit to, co je špatné. (Gal. 5:24; Kol. 3:5) Jsou však vlastnosti a schopnosti, které sice mohou být škodlivé, pokud nejsou ovládány, ale pokud jsou ovládány a řízeny správným směrem, mohou působit mnoho dobrého. Živý temperament na příklad souvisí s živým duchem a se silnými city. Pokud nejsou ovládány, mohou brzy způsobit mnoho škody. Jestliže je však tato schopnost, rychle myslet a spontánně vyjadřovat soucit nebo nadšení, ovládána dobrými pohnutkami, může být velkou pomocí zvláště při vydávání svědectví. Při tom všem je nutné sebeovládání a vytrvalost. Jakub říká: „Kdo se . . . zahledí do dokonalého zákona, jenž náleží k svobodě, a kdo v něm setrvá . . . ten bude šťasten . . . protože se stal nikoli zapomětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ — Jakub 1:25, NS.
14. Jak lze užitečně uplatnit přirozené nadání?
14 Mohl bys možná také cítit, že je nutno potlačovat nějaký přirozený dar, na příklad hudební nebo básnické nadání, protože tyto věci mohou člověka rozptylovat a vést ho ke snění, zatímco dnes je tolik práce. To by se ovšem snadno mohlo stát, pokud by tento dar nebyl správně používán; ale zvláštní schopnost spojená s tímto nadáním může být použita k dobrému účelu. Na příklad symfonie se skládá z různých pečlivě vytvořených vět, v nichž jsou dobře vyrovnané kontrasty a v nichž je vyjádřena krása a harmonie. Vyznačují se dobrou modulací bez únavného opakování. Totéž platí o přípravě a přednesu proslovu o pravdě. Čím lépe rozumíme skladbě Božího slova a také biblickým studijním pomůckám, které vydává Společnost Strážná věž, tím více z nich získáme pro sebe i pro pomoc druhým. Také odměna je daleko větší. Zatímco hudba působí převážně na city, oznamování pravdy neboli poselství o království působí rovnoměrně jak na rozum tak i na city. Především ale slouží ke cti Jehovy, velkého skladatele.
15. a) Co nás může skličovat? b) Kterým Božím služebníkům muselo být podobně a o čem se z toho můžeme poučit?
15 Snažíme-li se obléknout novou osobnost, pocítíme někdy sklíčenost. Vždy znovu nabývá převahy stará osobnost se svými zakořeněnými zvyklostmi a vnitřním zatížením — nehledě na vnější tlak ze strany satanova světa. Pavel sice řekl: „Tyto věci [duch a tělo] stojí proti sobě, takže právě to, co byste chtěli činit, nečiníte“, ale řekl také: „Choďte stále duchem a vůbec nebudete činit žádosti těla.“ (Gal. 5:16, 17) Jsme-li přemoženi a dopustíme-li se nesprávného jednání, pociťujeme vnitřní sklíčenost. Nejsme však v této věci sami. Představme si, jak muselo být Petrovi, když poznal, že udělal právě to, co slíbil, že nikdy neudělá: že zapřel svého milovaného Mistra. Nebo si představme, jak mu muselo být, když jej po dlouholeté službě v odpovědném postavení Pavel veřejně pokáral. Nebo si představme jak muselo být Pavlovi, když ještě jako Saul „soptil výhrůžkami a zabíjením proti učedníkům Pánovým“, a náhle mu byla tak důrazně ukázána skutečnost. (Mat. 26:35, 75; Gal. 2:11–14; Skut. 9:1–9, NS) Tito Boží služebníci však neztratili odvahu a nezatvrdili své srdce, což je ještě důležitější. Neměli bychom to udělat ani my. Jakou útěchou jsou pro nás slova Janova: „[Tím] . . . zabezpečíme před ním své srdce vzhledem k tomu, v čem by nás naše srdce mohlo odsuzovat, protože Bůh je větší než naše srdce a ví všechno.“ Proč to může být řečeno? — 1. Jana 3:19, 20, NS.
POZVÁNÍ, ABYCHOM PŘIŠLI
16. a) Kdo nás nyní zve, abychom k němu přišli, a jsme povinni přijmout toto pozvání? b) Jak Jehova činí výběr jako první a jaké dává povzbuzení?
16 Jistě máš velkou radost, pozve-li tě někdo poprvé k sobě domů, protože je ti dána možnost blíže se s dotyčným seznámit. Již samo pozvání tě povznáší a vzpružuje a cítíš se jako jiný člověk. Už se ti to někdy stalo zvláště v těžkých dobách? Nuže, v přítomných ‚kritických časech, kterým bude těžko odolávat‘, předkládá Jehova laskavé pozvání. (2. Tim. 3:1, NS) Nikdo není nucen je přijmout. Jak již bylo řečeno, můžeš si vybrat. V první řadě si však vybírá Jehova, a to právem. David napsal: „Šťastný je ten, kterého si ty vybereš a jemuž dovolíš, aby se přiblížil, aby bydlel v tvých nádvořích.“ Zaprvé, Jehova si vybírá tím, že určuje podmínky, které musí být splněny. (Žalm 65:4, NS; 24:3, 4) Za druhé pozvání je předkládáno tak, že působí pouze na upřímné lidi, kteří mají pokorné srdce nebo jsou dokonce vnitřně zlomení. Z toho je patrné, že Jehova je větší než naše srdce. Říká: „Ve výši a na svatém místě přebývám, a také s tím, kdo je v duchu sklíčený a pokorný, abych oživil ducha pokorných a abych oživil srdce sklíčených.“ — Iz. 57:15, NS; dále viz 2. Par. 16:9.
17. V jakém ohledu je třeba pokory na straně Boží a jak ji Bůh projevoval?
17 Chceme-li předstoupit před Jehovu, musíme být pokorní. Je překvapující, že tato pokora je na obou stranách. Napadlo tě někdy, že je projevem Boží pokory, jestliže se jakoby sklání, aby se pozorně zadíval na hříšnou lidskou rodinu? „Kdo je jako Jehova, náš Bůh? . . . Snižuje se, aby se díval na sebe i na zem, pozvedá pokorného i z prachu.“ „Tvá vlastní pravice mne bude podporovat a tvá vlastní pokora mne učiní velkým.“ I k těm, kteří se dostali na scestí, se Jehova obrací slovy: „Celý den jsem vztahoval své ruce k tvrdošíjnému lidu.“ Povšimněme si také slov Ježíšových: „Jak často jsem chtěl shromáždit tvé dítky jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly. Ale nechtěli jste.“ K takové trpělivosti a nezasloužené dobrotivosti je jistě zapotřebí pokora. — Žalm 113:5–7, NS (KB verš 36); Iz. 65:2, NS; Mat. 23:37, NS.
18. Kam nás Jehova zve a jak víme, kde to dnes je?
18 Nepochybuj o tom, že jsi pozván. Kam? Na místo, které zvolil Jehova. „Jehova vyvolil Sión; toužil po něm jako po svém příbytku.“ David měl na mysli pozemský Sión, středisko čistého uctívání. (Žalm 132:8, 13–18, NS) To se dnes splňuje na nebeské hoře Sión, kde Jehova dosadil v roce 1914 n. l. svého Syna jako krále. Jan viděl ve vidění Beránka, který tam stál, „a s ním sto čtyřicet čtyři tisíc“, celý křesťanský sbor. Z této siónské třídy je stále ještě na zemi ostatek, který zastupuje Boží organizaci. Tam zve Bůh všechny, kteří poznali, že potřebují útočiště, podobné opatření, jaké učinil Bůh za dnů potopy. Postaral se o to, aby byla postavena archa, v níž „zachoval v bezpečí Noéma . . . se sedmi jinými“. — Žalm 2:6; Zjev. 14:1, NS; 1. Mojž. 7:1; 2. Petra 2:5, NS.
19. a) V jakém stavu je Sión od svého obnovení? b) Co je požadováno od všech, kteří přicházejí k Boží organizaci?
19 Když byl opět shromážděn tento ostatek duchovního Izraele po období kárání v letech 1914–18, splnila se tato podivuhodná zaslíbení, v nichž je zdůrazněna zvláště čistota a pokora: „Probuď se, probuď se, Sióne, oblékni se do své síly! Oblékni si svá nádherná roucha, Jeruzaléme, svaté město! Neboť již do tebe znovu nevejde neobřezaný a nečistý.“ „A jistě ponechám v tvém středu lid pokorný a skromný a skutečně budou mít útočiště ve jménu Jehovově.“ (Iz. 52:1, NS; Sof. 3:12, NS) Všichni, kteří přicházejí k Boží organizaci, do úzkého společenství se siónskou třídou, musí mít obřezané srdce a uši. Nyní tedy můžeme rozumět, proč museli být obřezáni i otroci v Abrahamově domácnosti. Celá tato domácnost znázorňovala Boží organizovaný lid dnešní doby. Musí zůstat čistý, musí z něj být ‚odvalena egyptská pohana‘. — Jozue 5:9, NS.
20. Jak bylo umožněno, abychom zůstali v Siónu navždy, a jaká cena byla zaplacena?
20 Jak můžeme být vděčni, že nás Jehova laskavě pozval, abychom přišli k Siónu, nejen na návštěvu, ale abychom tam zůstali. Ve sportovním světě, na příklad v kopané, je často zaplacen ohromný obnos za to, aby obzvlášť dobrý hráč přešel z jednoho mužstva do jiného. Ať je tento obnos jakkoli velký, rozhodně jej nelze srovnat s cenou, kterou dal Jehova k dispozici a kterou ochotně zaplatil jeho Syn v podobě své drahocenné lidské oběti. Pavel říká: „Byli jste koupeni za cenu.“ — 1. Kor. 6:20, NS.
21, 22. a) Jak můžeme projevit ocenění pro Jehovovo pozvání? b) Jakými různými způsoby je v Bibli vyjádřeno pozvání, abychom přišli, a jak bychom měli na toto pozvání reagovat?
21 Ocenění pro Jehovovo pozvání můžeme vyjádřit tím, že je předkládáme dalším lidem, a to bychom měli dělat. Tak jednala Lydia, která po svém křtu usilovně prosila Pavla a jeho druhy, aby přišli do jejího domu a zůstali u ní. Lukáš říká: „Přiměla nás, abychom přišli.“ Izaiáš předpověděl toto podivuhodné dílo slovy: „Mnozí lidé zajisté půjdou a řeknou: ‚Pojďte, lidé, a vystupme na horu Jehovovu‘ . . . Neboť ze Sióna vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.“ Poslechněme také toto neomezené pozvání: „Hej . . . pojďte, kupujte a jezte. Ano, pojďte, kupujte víno a mléko dokonce bez peněz a bez udání ceny.“ Když byl Ježíš na zemi, zval: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ Předpověděl, že při svém návratu pozve lidi podobné ovcím slovy: „Pojďte vy, kteří máte požehnání mého Otce, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa.“ Ano, Boží slovo končí touto závěrečnou výzvou a vybízí všechny, kteří ji slyší, aby ji dávali dále jiným lidem: „A duch a nevěsta neustále říkají: ‚Pojď!‘ a každý, kdo slyší, nechť řekne: ‚Přijď!‘ a každý, kdo žízní, nechť přijde; každý, kdo si přeje, nechť vezme zdarma vodu života. Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, praví: ‚Ano, přicházím rychle.‘ [A Jan odpovídá:] ‚Amen! Přijď, Pane Ježíši.‘“ — Skut. 16:15, NS; Iz. 2:3, NS; 55:1, NS; Mat. 11:28, NS; 25:34, NS; Zjev. 22:17, 20, NS.
22 Pozvání, abychom přišli, je v Bibli tak časté a tak důrazné, že je můžeme označit skutečně jako naléhavé pozvání. Přijmeš je? Přijdeš sám a pozveš také jiné, aby přišli?