Co ve skutečnosti znamená dokonalost?
Bible říká o Bohu: „Dokonalá je jeho činnost“ — 5. Mojž. 32:4.
Jako Boží mistrovské dílo musela být naše planeta, Země, dokonalá. Proč řekl Bůh Adamovi a Evě, aby ‚si podmanili Zemi‘? — 1. Mojž. 1:28.
Také první lidská dvojice, jež byla výsledkem Boží činnosti, byla dokonalá. Jak tedy mohli zhřešit?
Jak bys odpověděl na tyto otázky? Co ve skutečnosti znamená ‚dokonalost‘? Víš, co o tom učí Bible? Líbilo by se ti žít v dokonalosti na této zemi, nebo si myslíš, že dokonalost by odňala životu všechny podněty a mechanicky by jej učinila jednotvárným a nezajímavým?
POCHOPIT PRAVÝ VÝZNAM
Většina lidí má ve skutečnosti velmi nedokonalé porozumění o tom, co znamená slovo „dokonalý“. Někdo například uvidí košile, u nichž je cena 75,50 Kčs a u ceny je poznámka: 125,50 Kčs při zaručeně dokonalé kvalitě. Je zde správně použito slovo „dokonalý“?
Někteří řeknou: „Není“ a snad prohlásí: „Zaručeně ‚dokonalá‘ košile neexistuje.“ Proč? Snad si myslí, že zaručeně „dokonalá“ košile by musela mít úžasnou kvalitu, snad by se nikdy neopotřebovala a vydržela by tedy navždy. Kdyby však košile byla vyrobena z látky, která by se nikdy neopotřebovala, jak by byla vůbec mohla být rozstříhána? Jestliže mohla být přistřižena, pak by se také mohla opotřebovat. A kdyby nemohla být přistřižena, byla by silnější než jakákoli jiná existující látka, ano, dokonce tvrdší než diamant. Co bys cítil, kdybys měl mít na ramenou košili z takového materiálu?
A přece by použití slova dokonalý u zvýšené ceny bylo správné. Slovník nám říká, že cizí slovo perfektní, překládané českým výrazem „dokonalý“, pochází z latinské předpony per, jež znamená „naveskrz“ nebo „dokonale“, a dále ze slova facere, což znamená „činit“ nebo „dělat“.
Jestliže je tedy něco „perfektní“ neboli „dokonalé“, je to „věc učiněná dokonale nebo úplně, jež má všechny podstatné části, není tedy defektní“. Je to také něco, co „odpovídá všem požadavkům a stanoveným měřítkům znamenitosti“.
Nyní vzniká otázka: Kdo rozhodne, co je podstatné, a kdo určuje požadavky a měřítka znamenitosti? Pokud jde o košili, určuje jisté požadavky a měřítka výrobce. Pokud jim výrobek odpovídá, je košile „dokonale“, způsobilá k použití. Pokud je to ovšem sportovní košile a kupující chtěl mít košili ke společenskému obleku, potom košile z jeho hlediska není „dokonale“ způsobilá k použití, pro které si ji přál.
Pokud má někdo námitky proti použití slova „dokonalý“ ve spojení s košilí nebo nějakým jiným předmětem, pak ve skutečnosti jde jen za svým osobním „ideálem“. „Ideál“ je něčí vlastní představa nebo vzor znamenitosti či dokonalosti, je to však jeho představa o tom, jaká by měla být nějaká věc. Každý člověk však má přece jiný ideál. Jak by sis ty sám představoval „dokonalou“ velikost muže, „dokonalý“ tvar obličeje ženy nebo i „dokonalou“ vůni jablečného koláče? Tvoje odpověď bude samozřejmě vyjadřovat jen tvou vlastní zálibu, tvůj ideál.
Co to má společného s Biblí nebo s životem na zemi v dokonalosti? Velmi mnoho. Tyto myšlenky sice vypadají jednoduché, ale pokud na ně pamatujeme, mohou nám pomoci, abychom rozuměli mnohým věcem z Božího slova a také otázkám, které byly položeny na začátku této úvahy. Je tomu tak proto, že slova, jichž používají pisatelé Bible k popisu pojmu dokonalosti, mají v hebrejštině a řečtině smysl, který je velmi podobný základnímu smyslu českého slova „dokonalý“. Zprostředkují představu něčeho „úplného“, „dokončeného“, „plně vyvinutého“, „co dosáhlo svého určeného účelu nebo cíle“. Podívejme se, jak nám to všechno pomůže, abychom porozuměli Písmu a jeho zaslíbení života v dokonalosti.
SOUDCE, KTERÝ S KONEČNOU PLATNOSTÍ ROZHODUJE O DOKONALOSTI
Celé stvoření vděčí za svou existenci Bohu. To znamená, že on s konečnou platností rozhoduje o tom, zda je něco dokonalé, nebo ne. Pokud něco odpovídá jeho měřítkům a uspokojuje jej, slouží to svému účelu způsobem, jaký si on přeje, a pak je to dokonalé. Proto můžeme právem říci, že dokonalost kterékoli části Božího stvoření je relativní, nikoli absolutní. Vztahuje se totiž na to, k jakému účelu Bůh stvoření určil, a známe-li jeho předsevzetí, můžeme vědět, zda je něco v jeho očích dokonalé, nebo ne.
Bůh například připravil naši planetu, Zemi, jako bydliště člověka. Naplnil ji rostlinami, ptactvem, rybami a jinými tvory a nakonec na ni uvedl člověka. Když se Bůh díval na své dílo, označil dokončené dílo jako „velmi dobré“. (1. Mojž. 1:31) Odpovídalo jeho dokonalým měřítkům. Povšimni si však, že Bůh dal nato oběma lidem pokyn, aby si ‚podmanili‘ zemi, což zřejmě znamená, že ji měli obdělávat a celou planetu, nikoli pouze Eden, měli učinit Boží zahradou. (1. Mojž. 1:28; 2:8) Můžeme to srovnat se stavitelem, který uzavře smlouvu, že pro nějakou rodinu postaví pěkný dům, a potom jej předá tak, že rodina sama provede malířské práce, výzdobu a zařízení nábytkem. Když předává rodině dům, je stavitelské dílo dokonalé, dokončené a pokud jde o kvalitu, vynikající. Je snad „nedokonalé“ proto, že musí být učiněny ještě další věci? Nikoli, protože to odpovídá úmluvě, kterou předtím uzavřeli.
Později dal Bůh Izraelitům příkaz, aby v pustině postavili svatostánek neboli stan uctívání, a dal jim všechny podrobnosti o tom, jak má práce vypadat. Dílo bylo vynikající kvality a bylo vytvořeno „podle všeho, co přikázal Jehova“. (2. Mojž. 36:1, 2; 39:32, 42, 43) Mohli bychom říci, že to bylo dokonalé? Jistě, neboť když byl stan dokončen, Bůh jej schválil a způsobil, že v něm byla patrná jeho přítomnost. (2. Mojž. 40:16; 33–38) V určité době však Bůh dal podnět k tomu, aby byl přenosný stan nahrazen trvalým chrámem v Jeruzalémě, a později dal dokonce chrám zničit. Proč? Protože tyto stavby měly sloužit pouze jako předobrazy nebo prorocká znázornění v malém měřítku a měly představovat ‚větší a dokonalejší stánek‘, Jehovovo nebeské uspořádání, v němž slouží vzkříšený Kristus Ježíš jako nejvyšší kněz. (Žid. 9:11–14, 23, 24) Pozemský stánek byl dokonalý, protože odpovídal všem Božím požadavkům a sloužil účelu, který on stanovil. Na druhé straně dokonalost toho, co znázorňoval — nebeského Božího uspořádání —, byla daleko vyšší a toto uspořádání mělo uskutečnit Boží předsevzetí, aby byl nakonec zcela odstraněn hřích. V tomto smyslu tedy bylo to, co znázorňoval pozemský stánek, ‚větší a dokonalejší‘.
V těchto věcech se nesmíme řídit svými vlastními představami, jinak bychom se pokoušeli sami sebe učinit Bohem tím, že bychom své vlastní myšlenky stavěli před myšlenky Boží. On je stvořitel, tvůrce, a proto ví, co chce mít, a má plné právo rozhodnout, jaká mají být měřítka znamenitosti a dokonalosti, pokud jde o jeho konání a stvoření.
DOKONALOST MEZI LIDMI
Obrátíme-li nyní svou pozornost na první lidskou dvojici, vidíme, že Adam a Eva byli stvořeni jako tvorové fyzicky a duševně dokonalí. Bůh jim dal počátek, který byl dokonalý i v mravním ohledu, protože člověku vštípil svědomí. Proto mohl apoštol právem říci, že Boží zákon je ‚vepsán do srdcí‘ lidí. (Řím. 2:15) Mohli tito dokonalí lidé hřešit? Nebo museli být jako dokonalí neschopni hřešit, a měli být dokonce stvořeni tak, že by byli mohli jenom poslouchat, jít pouze po správné cestě a že by se nikdy nemohli odvrátit od způsobu jednání, který jim byl určen? Kdo vyrobí nějaký stroj, například automobil, vyrobil by jej tak, aby jel vždy ve směru, kam jej řídí volantem. Neměli být tedy oba první lidé také takoví, aby byli dokonalí?
Nikoli. Proč ne? Protože nebyli vytvořeni jako stroje a neměli fungovat jako stroje. Bůh, tvůrce, si přál, aby uplatňovali svou svobodnou vůli, to znamená, že měli být schopni činit osobní mravní rozhodnutí a volit mezi správným a nesprávným, mezi poslušností a neposlušností. Pamatujme na to, že tvůrce určuje měřítka a požadavky, vládne jeho vůle. Kdyby tudíž lidská dvojice nebyla měla tuto schopnost volby, byla by ve skutečnosti podle Božích měřítek neúplná, nedokonalá. — Srovnej 1. Mojž. 2:15–17; 3:2, 3; 5. Mojž. 30:19, 20; Jozue 24:15.
Někdo však může namítnout: „Ano, jestliže však byli dokonalí, měli si zvolit pouze to, co bylo správné.“ Tím je však řečeno, že by neměli žádnou volbu, neboť kdo si může „zvolit“ jenom jedno, ten ve skutečnosti nemůže zvolit nic. Taková námitka vlastně znamená, že člověk staví svou vlastní představu na místo měřítek, která ustanovil sám Bůh. Tato měřítka vyžadovala, aby lidská dvojice byla schopna volit si mezi dobrým a zlým. Proč? Protože jenom tehdy se mohla uplatnit láska. Kdyby poslouchali, protože by nemohli činit nic jiného než poslouchat, byla by jejich služba automatická. Bůh jim však dal schopnost volby, aby mohli sloužit z lásky, ze srdce. Nebo mohli být neposlušní, protože by se jejich srdce stalo sobeckým. Jak se to mohlo stát?
To záviselo na potravě, kterou sytili svá srdce, z nichž vycházely pohnutky. A stejně jako jejich těla, ačkoli byla dokonalá, potřebovala správnou výživu, aby mohla dobře působit, tak měli sytit i svá srdce správnými myšlenkami a úvahami. Dokonalý Adam nesměl jíst hlínu ani kamení ani dřevo, aby se těšil z dokonalého tělesného zdraví; kdyby se pokoušel dýchat vodu místo vzduchu, byl by se utopil. Jeho dokonalost byla relativní, byla omezena na okruh lidského života. Stejně i rozhodnutí živit svou mysl a srdce nesprávnými myšlenkami by muselo vést k tomu, že by živil nesprávné žádosti, což by nakonec přivodilo hřích a smrt. Právě to se stalo a svou neposlušností se Adam na základě své vlastní volby dostal na cestu nedokonalosti. — Jak. 1:14, 15; srovnej 1. Mojž. 1:29; Mat. 4:4.
NÁVRAT ČLOVĚKA K DOKONALOSTI NA ZEMI
Jako vyslyšení modlitby „staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“ odstraní Jehova Bůh ze země všechno, co neodpovídá jeho měřítkům a jeho spravedlivému předsevzetí. Jeho zaslíbení směřuje k tomu, aby již nebyly ‚slzy ani smrt ani nářek ani křik ani bolest‘. (Mat. 6:10; Zjev. 21:3–5) Během tisícileté vlády nebeského království jeho Syna nad obyvateli země budou poslušní lidé uvedeni do stavu tělesné i duševní dokonalosti, aby byli takoví jako oba první lidé předtím, než upadli do hříchu. — 1. Kor. 15:25, 26; Zjev. 20:4–6.
Ztratí tak „život všechny podněty“ a stane se „mechanicky jednotvárným a nezajímavým“? Je tomu právě naopak. Někteří lidé si to myslí, protože si představují, že dokonalý člověk bude schopen takřka bez jakéhokoliv úsilí vykonat všechno, co bude chtít. Dejme tomu, že by ses rozhodl, že budeš chtít hrát na housle. Nuže, mohl bys prostě vzít do ruky housle, a i když si je až dosud nikdy nedržel, zahrál bys skladbu, jako jsou Cikánské melodie od Sarasateho. Tak si to zřejmě někteří představují. Tento ideál však existuje pouze v představě. Bible nám nic takového neříká.
Ježíš Kristus se narodil jako dokonalý člověk. Přece však se musel učit jako všechny lidské malé děti jíst pevnou stravu, chodit a mluvit. Všechno nasvědčuje tomu, že se svým pěstounem Josefem vykonával tesařské řemeslo, a přitom se jistě musel naučit zručnosti, aby uměl zacházet s tesařským nářadím. To nepřišlo automaticky proto, že byl dokonalý, a automaticky nezískal nic ani vědomosti, ani poznání Slova a předsevzetí svého nebeského Otce. U Lukáše 2:52 se o něm mluví jako o dvanáctiletém a je o něm řečeno: „A Ježíš dále pokračoval v moudrosti a tělesném vzrůstu a v přízni u Boha i u lidí.“ — Luk. 2:42–52.
Dokonalost tedy nebude znamenat ztrátu podnětů v životě. Každý úkol bude mít své zvláštní problémy, které bude nutno řešit. Stále bude třeba úsilí, uvažování a plánování. Ale dokonalost jistě zabrání zklamání a marnosti, které s sebou nyní přináší život v nedokonalém světě postiženém hříchem, kde i naše nejlepší úsilí je často zmařeno překážkami nebo naším krátkým životem nebo slabostí naší hříšné povahy.
Již sama vyhlídka na věčný život povzbudí ty, kteří budou žít v Božím novém pořádku, aby stále získávali více poznání, poznání o podivuhodné zemi, na které žijí, a o nesmírné rozmanitosti věcí, jež stvořil Bůh. Pro každého jednotlivce bude tato vyhlídka podnětem k produktivitě, k iniciativě a zručnosti, k podnikavosti a vynalézavosti a originálnosti. Všechno, co bude každý jednotlivec podnikat, pokud jde o bydliště, zahrady, oděvy, ruční práce a umělecká díla, bude odpovídat jeho zálibě a úmyslu, i když všechno bude v souladu s Boží vůlí. To poskytne záruku nikdy nekončící rozmanitosti na celé zemi, takže nikdy nenastane žádná jednotvárnost.
Proto si uvědom, že bychom se nyní měli poučit o všem, co jen nyní můžeme poznat ze zdroje poznání, které se skutečně vyplatí. Uvědom si, že ‚pokud jde o pravého Boha, jeho cesta je dokonalá; Jehovův výrok je přečištěný‘. Důvěřuj jeho Slovu. Připusť, aby nyní působilo v tvém životě, a spolehni se na jeho zaslíbení vzhledem k budoucnosti; učiň jej svým útočištěm a zdrojem své síly. Potom budeš moci říci se žalmistou: „Je to pravý Bůh, jenž mne pevně opásá životní silou a dá mi, aby moje cesta byla dokonalá.“ — Žalm 18:30–32.