Jmenovaní úředníci teokratické organizace

1. Jaké otázky vyvolávají slova v 1. Petrově 5:1–3 vzhledem k tomu, zda byli všichni členové sboru „staršími?

PŘIBLIŽNĚ během 62 až 64 n. l. napsal apoštol Petr za svého pobytu v Babylóně v Mezopotámii něco o „starších mužích“. Říká: „Proto dávám starším mužům [presbyterům, starším] mezi vámi toto napomenutí, neboť jsem též starší muž jako oni a svědek Kristových utrpení, ba účastník slávy, která má být zjevena: Paste stádo Boží, které je ve vaší péči, nikoliv z donucení, nýbrž ochotně; také ne z lásky k nepoctivému zisku, nýbrž horlivě; také ne jako takoví, kteří panují nad těmi, kteří jsou Božím dědickým podílem, nýbrž tím, že se stáváte příkladem stádu.“ (1. Petra 5:1–3, NS) Kdyby celé „Boží stádo“ mělo být považováno za „starší“, jaký smysl by potom měla Petrova slova o „starších mužích mezi vámi“? Jak by mohlo být dále řečeno, že toto Boží stádo „je ve vaší péči“, to znamená v péči „starších mužů“? Jak by mohli ‚pást stádo‘, kdyby celé stádo sestávalo ze „starších“ a tudíž by byli všichni pastýři?

2. Proč ti, k nimž zde Petr mluví, museli být „staršími muži“ v úředním postavení, a kolik „starších mužů“ měl jeruzalémský sbor na začátku o letnicích roku 33 n. l.?

² Apoštol Petr se sám zařazuje jako „starší muž“ vedle „starších mužů“, na které se obrací. Jestliže tedy byl Petr „starším mužem“ v úředním postavení, byli i ti, na které se obracel, „staršími muži“ v úředních postaveních. Apoštol Ježíše Krista byl nepochybně „starším mužem“ v nějakém úředním postavení. Když o letnicích roku 33 n. l. začal existovat křesťanský sbor, měl tudíž dvanáct „starších mužů“ v úředních postaveních, totiž dvanáct apoštolů Ježíše Krista. (Skutky 1:13 až 2:37) Tito apoštolové byli všichni jako Petr, neboť každý z nich byl „svědkem Kristových utrpení“, protože spolu byli pohromadě od doby Ježíšova křtu až do jeho vystoupení do nebe. (Skutky 1:21, 22; 1. Petra 5:1) Jako „starší muži“ v úředních postaveních pracovali apoštolové usilovně od letnic roku 33 n. l. a nadále „ve slově a učení“. — 1. Tim. 5:17; Skutky 2:37–42; 4:33; srovnej s 2. Jana 1 a 3. Jana 1.

JAK SE STALI „STARŠÍMI MUŽI“

3. a) Jak bylo dvanáct apoštolů učiněno „staršími muži“? b) V jaké souvislosti se dovídáme ve 14. kapitole Skutků, jak byli tehdy dosazeni „starší muži“ v jiných sborech?

³ Jedenáct věrných apoštolů Ježíše Krista bylo nejprve jeho učedníky, někteří déle než rok, než je jmenoval apoštoly. (Jan 1:35 až 2:2; Mat. 4:12–22; 10:1–4; Luk. 6:12–16) Následkem toho se stali „staršími muži“ (presbytery neboli staršími), a to tím, že je Ježíš jmenoval. Pozdější dvanáctý apoštol jménem Matěj byl po Ježíšově vystoupení do nebe vybrán losem, tedy nikoli nějakým lidským jmenováním. (Skutky 1:15–26) Jak byli dosazeni do úřadu další „starší muži“ jeruzalémského sboru a dále „starší muži“ jiných sborů, které byly založeny po letnicích roku 33 n. l.? To je nám ukázáno ve čtrnácté kapitole Skutků apoštolů. Apoštol Pavel byl tehdy s Barnabášem na své první misijní cestě a dostal se až do Derben, Ikonie, Lystry a Pisidské Antiochie v Malé Asii a založil tam sbory. Na své zpáteční cestě navštívili tyto mladé sbory.

4. Jak byli dáni „starší muži“ sborům, které znovu navštívil Pavel s Barnabášem, a jak byl tento způsob teokratický?

⁴ Jak obdržely tyto nedávno založené sbory své „starší muže“? Dozvídáme se to ze Skutků apoštolů 14:22, 23 (NS), kde se mluví o tom, jak apoštol Pavel a Barnabáš šli a posilovali „duše učedníků a povzbuzovali je, aby zůstali ve víře a říkali: ‚Vejdeme do Božího království skrze mnohá soužení.‘ Navíc jim ustanovili starší muže do úřadu v [každém] sboru a modlíce se v postech svěřili je Jehovovi, v něhož uvěřili.“ Sbory tehdy zjevně nedosazovaly své vlastní „starší muže“ nějakým lidovým hlasováním nebo volbou mezi svými členy. Nebyla to tedy „demokratická“ metoda dosazování „starších mužů“ do úřadu. Pavel byl vybrán jako apoštol Ježíšem Kristem a on a Barnabáš byli vysláni na tuto misijní cestu z Antiochie z pokynu Božího svatého ducha. Tak se jmenování „starších mužů“ ve sborech dělo teokratickým způsobem. — Skutky 13:1–4.

5. Co napsal Pavel Titovi o sborech na Krétě a na jaké vlastnosti měl Titus dávat pozor?

⁵ Po letech, asi okolo roku 61 až 64 n. l. po propuštění z první vazby v Římě, psal Pavel svému spolupracovníku Titovi, který tehdy byl na ostrově Krétě. Napsal: „Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys napravil věci, které byly nedostatečné, a abys provedl jmenování starších mužů od města k městu, podle příkazů, které jsem ti dal.“ (Tit. 1:5, NS) Pak Pavel klade požadavky pro případ, že by byl někdo dosazen jako „starší muž“, a připojuje: „Je-li někdo bez obžaloby, manžel jedné ženy, mající věřící děti, které by nebyly viněny z prostopášnosti nebo ze vzpurnosti. Neboť dozorce, jako Boží správce, musí být bez obžaloby, ne svéhlavý, ne popudlivý, ne opilý křikloun, ne rváč, ne žádostivý nečestného zisku, ale pohostinný, milující dobro, zdravé mysli, spravedlivý, věrně oddaný, se sebeovládáním, pevně se přidržující věrných slov při svém umění vyučovat, aby byl schopný napomínat zdravým učením a kárat ty, kteří odporují.“ — Tit. 1:6–9, NS.

6. Jak zde Pavel používal výroků „starší muži“ a „dozorci“ a jak to je ukázáno?

⁶ Tím, že Pavel mluví o požadavcích pro jmenování „staršího muže“ a pak říká: „Neboť dozorce musí být bez obžaloby“ atd., ukazuje, že „starší muž“ je také „dozorce“ (episkopos, řecky). Takže Titus až by jmenoval „starší muže“, jmenoval by také současně dozorce ve sboru. Pavel zde tedy používá slova „starší muži“ a „dozorci“ jako synonyma, jako slova, která vyjadřují stejnou myšlenku a která je proto možno zaměnit. A tak musí být dozorce „starším mužem“ a „starší muž“ musí dostát povinnostem dozorce. To ukázal Pavel v Milétu.

7. Koho si dal Pavel zavolat z Efezu do Milétu a co měli podle jeho slov udělat?

⁷ Čteme: „Z Milétu poslal do Efezu a povolal starší muže sboru. Když k němu přišli, řekl jim: ‚. . . Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil za dozorce [episkopoi, řecky], abyste opatrovali Boží sbor, který vykoupil krví svého vlastního Syna.‘“ — Skutky 20:17–28, NS.

8. Jak byli Pavlovi návštěvníci učiněni „staršími muži“, jakou službu měli vykonávat a komu byli v prvé řadě odpovědni?

⁸ Podle těchto slov nebyli „starší muži“ dosazeni do úřadu nějakými demokratickými volbami nebo hlasováním, nýbrž byli jmenováni Božím svatým duchem, který působil na všechny sbory prostřednictvím viditelného vedoucího sboru. Tím, že byli jmenováni jako „starší muži“ (presbyteři, starší), byli současně jmenováni jako „dozorci“ a jejich úloha dozorců je zavazovala, aby působili jako pastýři stáda, Božího sboru. Nebyli odpovědni v první řadě vedoucímu sboru, nýbrž Velkému dozorci, Jehovovi Bohu. (1. Petra 2:25; Iz. 53:6) Pavlova slova ke „starším mužům“ v Efezu souhlasí se slovy apoštola Petra, když říká, že „starší muži mezi vámi“ by měli opatrovat Boží stádo. — 1. Petra 5:1, 2.

DOZORCI A SLUŽEBNÍ POMOCNÍCI

9. a) Jak je ve spojení s vyplněním místa po nevěrném Jidášovi ukázáno, že apoštolové byli „dozorci“? b) Kolik „dozorců“ měl jeruzalémský sbor na počátku o letnicích roku 33 n. l.?

⁹ Apoštol Petr a ostatních jedenáct apoštolů nebyli pouze „staršími muži“, ale také „dozorci“. To se ukázalo v době, kdy apoštol Petr doporučil jeruzalémskému sboru, aby se zaplnilo místo, které se uvolnilo po nevěrném apoštolu Jidášovi. Přitom Petr citoval žalm 109:8 a řekl: „Neboť je psáno v knize žalmů: ‚. . . Nechť někdo jiný převezme jeho dozorčí úřad.‘“ (Skutky 1:20, NS) Hebrejské slovo „dozorčí úřad“ bylo přeloženo v řecké Septuagintě slovem episkopé, které se vztahuje na úřad dozorce (episkopos, řecky). Úřad apoštola byl tedy úřadem dozorce a apoštolové byli dozorci jmenovaní Ježíšem Kristem. Proto na počátku, v den letnic roku 33 n. l. měl jeruzalémský sbor asi sto dvacet členů a dvanáct dozorců. (Skutky 1:15 až 2:43) Když byli později dosazeni „starší muži“, aby pomohli v péči o rostoucí sbor, sloužilo v něm víc než dvanáct dozorců.

10. a) Když Pavel poslal z Milétu do Efezu, jak byl v efezském sboru vykonáván dozor? b) Jaká služba byla poskytována sboru ve Filippi podle Filipenským 1:1?

¹⁰ Přibližně třiadvacet let po letnicích, když se Pavel na cestě do Jeruzaléma zastavil v Milétu, měl sbor v blízkém Efezu více dozorců, neboť všichni „starší muži“, které k sobě povolal, byli dozorci. (Skutky 20:17–28) O čtyři nebo pět let později měl sbor ve Filippi v Makedonii více dozorců stejně jako i více služebních pomocníků, kteří působili jako pomocníci dozorců. Proto Pavel, když psal z Říma sboru v tomto městě, začal svůj dopis slovy: „Pavel a Timoteus, otroci Krista Ježíše, všem svatým ve Filippi, kteří jsou v jednotě s Kristem Ježíšem, spolu s dozorci [episkopoi] a služebními pomocníky [diakonoi, řecky].“ — Filip. 1:1, NS.

11. Soudě podle sboru ve Filippech, kolik dozorců měly jiné sbory, v nichž bylo více způsobilých mužů, na rozdíl od systému „biskupů“?

¹¹ Z toho je zcela zjevné, že sbor ve Filippi měl víc než jednoho dozorce a také více než jednoho služebního pomocníka (diakonos). To nepochybně platilo i ve všech ostatních křesťanských sborech prvního století, ve kterých bylo dost způsobilých mužů, aby měly tolik dozorců a služebních pomocníků, kolik bylo třeba. Později, po smrti dvanácti apoštolů, se vyvinul zvyk mít na jeden sbor nebo na několik sborů v určité oblasti pouze jednoho dozorce.a

„RADA STARŠÍCH MUŽŮ“ („PRESBYTERION“)

12. Z koho by se měla podle 1. Timoteovi 4:14 skládat skupina „starších mužů“ ve sboru a jak lze srovnat jejich vzájemné postavení?

¹² Skupina dozorců jednoho sboru tvořila „radu starších mužů“ neboli „presbyterium“ (Wiezsäcker; Storr), „staršovstvo“ (Žilka) či „staršinstvo“ (Sýkora), jak se o nich zmiňuje apoštol Pavel v 1. Tim. 4:14. (Srovnej Luk. 22:66; Skutky 22:5 — „shromáždění starších mužů“.) Členové takové „rady [neboli shromáždění] starších mužů“ si byli všichni rovni, zaujímali stejné úřední postavení a žádný z nich nebyl nejdůležitější, vynikající, nejvlivnější člen ve sboru. Každý člen se radostně účastnil odpovědnosti za dozor a opatrování celého sboru.

13. Po jakém postavení a činnosti touží muž, který má přání popsané v 1. Timoteovi 3:1?

¹³ Co měl podle toho na mysli apoštol tím, co napsal v 1. Timoteovi 3:1? Řekl tam Timoteovi: „Usiluje-li někdo o úřad dozorce [episkopé, řecky], přeje si znamenitou práci.“ (NS) Tím nechtěl říci, aby křesťan, který po tom touží, usiloval stát se nejdůležitější, nejodpovědnější, vynikající a nejvlivnější osobou ve sboru jako jeho jediný dozorce podobně jako „biskup“ v křesťanstvu, který vládne nad služební oblastí (diecése), zahrnující mnoho sborů. (1. Tim. 3:1, KB; Škrabal; Luther; Allioli; Curyšská Bible) Nikoli, Pavel tím chtěl říci, že ten, který touží po úřadu dozorce, přeje si pouze účastnit se s jinými dozorci ve sboru plnění úkolů, které spočívají ve střežení duchovního stavu sboru; chce mít podíl na duchovním sycení a vedení sboru v Jehovově uctívání. Usiluje o to, aby dostál požadavkům na dozorčí úřad, které vyjádřil apoštol Pavel v dalších verších, v 1. Timoteovi 3:2–7, a které odpovídají požadavkům u Tita 1:6–9. Z takových požadavků vyplývá, že „si přeje znamenitou práci“.

14. a) Co bylo třeba k zachování pořádku při schůzkách „sboru starších mužů“ a jak byla tato potřeba splněna? b) Jak dlouho mohl někdo být členem této „rady starších mužů“ a proč?

¹⁴ Je přirozené, že v takovém sborovém presbyteriu, „radě (shromáždění) starších mužů“, musel být předsedající, který v zájmu pořádku vedl schůzky „rady starších mužů“. Jakým způsobem byl nějaký bratr jmenován předsedajícím, není v Bibli ukázáno. Předsednictví nebylo nějakého trvalého rázu, nýbrž pravděpodobně dočasné, po určitou dobu, a předcházelo postupně od jednoho člena „rady starších“ k druhému, neboť si všichni byli rovni. Když některému staršímu skončilo období jeho předsednictví a postoupil je dalšímu, který byl na řadě, nepřestal být „starším mužem“ neboli „dozorcem“. Zůstal členem „rady starších mužů“. Protože členové nebyli dosazeni do úřadu demokratickou cestou prostřednictvím voleb sboru, zůstávalo platné jeho teokratické jmenování vedoucím sborem tak dlouho, pokud se v úřadu prokazoval jako věrný.

15. a) Proč ve sborech nebyli pomocní dozorci neboli pomocní starší? b) Co v podstatě znamená řecké slovo diakonos a jak široké je jeho použití?

¹⁵ Nebyli žádní pomocní dozorci neboli pomocní starší. Jmenovaný buď dozorcem byl nebo nebyl. Ti, kteří pomáhali dozorcům a ujímali se sborových záležitostí, které nejsou výslovně duchovního rázu, byli dosazeni jako „služební pomocníci“ (diakonoi, řecky). Požadavky na tyto „služební pomocníky“ vyložil apoštol Pavel v 1. Timoteovi 3:8–10, 12, 13. Jméno „diákon“ je pouze počeštělá neboli transkribovaná forma řeckého označení diakonos, které obvykle znamená „služebník“. Potom tedy slovo „služebník“ (diakonos) může mít velmi rozsáhlý všeobecný smysl. Když apoštol Pavel mluví o tom, že jsme „služebníci nové smlouvy“ nebo ‚Boží služebníci‘ nebo „služebníci Kristovi“, nemíní tím, že by on a jeho spolupracovníci byli ve sboru „služebními pomocníky“, kteří by pomáhali „starším mužům“ neboli „dozorcům“. (2. Kor. 3:6; 6:4; 11:23, NS) Takoví pomocníci osob v úřadě by však mohli být „služebníky“ vzhledem k větší odpovědnosti sloužit Bohu, Kristu a Božímu slovu. — Skutky 6:4.

16. Jaké veřejné dílo měli konat křesťané v prvním století a v jakém rozsahu je splnili spolu se svými staršími čili dozorci a služebními pomocníky?

¹⁶ Okolnosti nám nyní nedovolují blíže uvažovat o teokratické organizaci křesťanského sboru apoštolské doby v prvním století n. l. Mezi jiným bylo tehdy křesťanskému sboru uloženo velké veřejné dílo. Co to bylo? Příkaz vyplnit Ježíšova slova: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národům na svědectví“; a dále: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha, učíce je zachovávat všechny věci, které jsem vám přikázal.“ (Mat. 24:14; 28:19, 20, NS) To konali s pomocí, za řízení a pod vedením svých „starších mužů“ (presbyterů, starších) čili dozorců a služebních pomocníků. Již před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. bylo kázáno „dobré poselství o království“ uvnitř i vně Římské říše a apoštol Pavel mohl v Římě napsat ze svého vězeňského bytu, že ‚toto dobré poselství, které jste slyšeli, bylo kázáno celému stvoření pod nebem‘. (Kol. 1:2, 23, NS) Tehdejší teokratická organizace příznivě ovlivnila tuto velkou činnost. Pro nás je dnes příkladem.

TEOKRATICKÁ ORGANIZACE VE DVACÁTÉM STOLETÍ

17. Jak bylo nazváno nebeské království Božích svatých podle Strážné věže z r. 1884, ale jak byla udržována v činnosti pozemská organizace těchto svatých?

¹⁷ Příkazy Pána Ježíše Krista, jak byly uvedeny v předchozím odstavci, platí ještě dnes, zvláště od té doby, kdy Jehova Bůh zřídil království Ježíše, svého Mesiáše, na konci pohanských časů v roce 1914 n. l. Máme proto zájem poznat, jak se shoduje organizace Bohu oddaných, pokřtěných křesťanů, kteří plní tyto příkazy, s apoštolským vzorem prvního století. Ve vydání Siónské Strážné věže (angl.) ze srpna roku 1884, strana 7, se říká: „Království svatých je naproti tomu teokracie, která bude panovat nad světem (během období nedokonalosti a obnovení) bez ohledu na jeho svolení nebo souhlas.“ O organizaci svatých na zemi je však možno říci, že tato viditelná pozemská organizace pro Bohu oddané, pokřtěné následovníky Ježíše Krista byla velkou měrou vedena prostřednictvím sborů. Jejich jednotlivé sbory měly své starší a diákony a ti byli nejméně jednou do roka voleni lidovým nebo demokratickým hlasováním Bohu oddaných pokřtěných křesťanů. Tento postup odpovídal tehdejšímu porozumění textu ve Skutcích apoštolů 14:23.b

18. Výběrem kterých sborových úředníků se zabýval článek „Slušně a v pořádku“ a kteří úředníci byli v tomto článku postaveni na roveň?

¹⁸ Například ve vydání Siónské strážné věže (angl.) z 15. listopadu 1895 byl uveřejněn hlavní článek nazvaný „Slušně a v pořádku“, který se odvolával na 1. Korintským 14:40. Bylo v něm pojednáno o záležitosti úředníků ve sborech Bohu oddaných, pokřtěných křesťanů, a to s podtitulky jako: „Pořádek v prvotní církvi“, „Pořádek je dnes nutný“, „Apoštolská rada doporučena“, „Podnět k volbě představených“, „Vlastnosti představených“; první odstavce uváděly 1. Timoteovi 3:1–7 podle The Emphatic Diaglott New Testament (Nový Zákon ve zdůrazněném znění) takto: „Žádá-li někdo úřad [službu] dozorce, žádá dobré dílo. [Každá služba, kterou můžeme vykonat pro Ježíšovo tělo, je požehnaná služba.] Dozorce musí být bezúhonný“ atd. Je patrné, že v článku jsou označení „starší“ a „dozorci“ postavena vzájemně na roveň. — Viz také Siónská strážná věž (angl.) z 15. ledna 1896, str. 24, pod „ODPOVĚĎ: — článek ‚Slušně a v pořádku‘.“

19. a) Jak bylo 5. října 1932 skončeno s tímto způsobem volby starších? b) Jaké dílo od té doby konaly sbory a jaké jméno přijaly?

¹⁹ Zvyk sborů dosazovat starší (dozorce) a diákony metodou volby byl zachován až do 5. října 1932, kdy sbor města New Yorku poprosil usnesením vedoucí sbor, aby jim dosadil „vedoucího služby“. Tento úředník měl mít výbor pomocníků, který by byl zvolen většinou hlasů ve sboru. Jejich příklad následovaly sbory na celém světě. (Viz Strážná věž z 15. listopadu 1932 [něm.], str. 351 pod „Usnesení“) Až do té doby však sbor vykonával působivé polní tažení pro oznamování Jehovova jména a pro ohlašování jeho zřízeného nebeského království. Také byla skončena hlavní část „žně“, shromažďování ostatku dědiců království podobných pšenici. Sbory těchto dědiců Božího království počínaly také od 26. července 1931 přijímat jméno „svědkové Jehovovi“. (Iz. 43:10–12) — Viz Matouš 13:24–30, 37–43.

20. a) Jak bylo v r. 1938 ukončeno toto změněné uspořádání? b) Jaký je vztah mezi služebním oddělením a vedoucím sborem?

²⁰ Toto změněné uspořádání sborů Jehovových svědků trvalo od října 1932 až do roku 1938. V tomto roce se ve Strážné věži z 1. a 15. července objevily dva díly článku „Organizace“, objasňující, co je teokratická organizace sborů. Potom byli všichni úředníci sboru jmenováni vedoucím sborem hlavní kanceláře. Vedoucí sbor není služební oddělení Společnosti Strážná věž, neboť vedoucí sbor má rozsáhlejší zájmy než jen zvěstování království zvěstovateli v poli. Ale vedoucí sbor používá služební oddělení a jiné prostředky pro vedení služebního díla v poli.

21. a) Kdo dnes působí jako předsedající ve sboru a jaké jsou jeho povinnosti? b) Když předsednictví přejde na jiného člena presbyteria, co se stane s tím, kdo je měl dříve?

²¹ Dnes je ve sborech svědků Jehovových obvykle služebník sboru. Působí jako předsedající sboru a řídí zvláště kazatelskou a vyučovací činnost členů sboru. Podle biblického výkladu věcí je „starším mužem“ neboli „starším“ a jako takový je dozorcem. Když předsednictví, které zastával, přejde časem na některého jiného člena presbyteria neboli „rady starších mužů“, nadále zůstává členem tohoto presbyteria a budou mu přiděleny odpovídající úkoly.

22. Jaké jsou povinnosti a postavení pomocného služebníka sboru a služebníka biblických studií a kdo tvoří právní výbor sboru?

²² Máme také pomocného služebníka sboru, bratra, který je schopen sloužit jako předsedající v době, kdy to nemůže činit služebník sboru. Podle biblických požadavků není pomocným dozorcem, nýbrž je dozorcem a „starším mužem“. Protože nyní probíhá rozsáhlé vyučovací dílo vedením soukromých biblických studií v bytech zájemců, mají také sbory jmenovaného služebníka biblických studií. Protože Bible požaduje od dozorce, aby byl „způsobilý k vyučování“ a aby se ‚pevně přidržoval věrných slov při svém umění vyučovat‘, musí být tento služebník biblických studií rovněž dozorcem a „starším mužem“. (1. Tim. 3:1, 2; Tit. 1:5–9) Tito tři služebníci jsou používáni jako právní výbor, aby se zabývali věcmi vážného duchovního významu.

23. Kteří jiní členové sboru jsou v postavení „starších mužů“ čili dozorců a proč?

²³ Dále je ve sboru služebník studia Strážné věže a služebník teokratické školy kazatelské služby. Pro charakter úkolů, které jim jsou přidělovány ve spojení s vyučováním a kázáním, měli by být také „staršími muži“ a dozorci ‚způsobilými k vyučování‘.

24. Jaká jiná oddělení jsou v dnešním sboru a v jakém postavení jsou podle Bible ti, kteří slouží v takových odděleních?

²⁴ Biblické studijní pomůcky jsou dnes vyráběny v ohromném rozsahu a po těchto tištěných publikacích je dalekosáhlá poptávka, a proto existují oddělení pro obvod a časopisy a oddělení pro literaturu. Též jsou vedeny účty sboru o přijatých příspěvcích a výdajích. Protože však tyto věci nemají nic společného s čistě duchovními zájmy sboru, odpovídala by práce služebníka obvodu a časopisů, služebníka pro literaturu a účetního služebníka práci, která byla v apoštolských dobách přidělena „služebním pomocníkům“ (diakonoi).

25. Kdo působí jako „cestující dozorci“ a v jakém jsou postavení podle Bible?

²⁵ Dnes jsou také tak zvaní „cestující dozorci“, kteří cestují v krajích a oblastech od sboru ke sboru. Jsou dosazeni jako „krajští služebníci“ a „oblastní služebníci“. Vzhledem k požadavkům spojeným s úkoly, které jim jsou svěřovány, musí být rovněž považováni za „staršího muže“ neboli „starší“.

26. a) Čí služby jsou vykonávány pod těmito výslovnými označeními? Existuje zde třída titulovaných duchovních? b) Jaké dílo je tak vykonáváno a v jakém směru Jehova žehná úsilí svých svědků?

²⁶ Tak jsou dnes pod těmito výslovnými označeními vykonávány služby „starších mužů“ (neboli starších) čili dozorců a služebních pomocníků. Tito úředníci nejsou třídou titulovaných duchovních. Ale jejich dohled, jejich pastýřská práce, jejich vedení a pomoc jsou dobrodiním pro všechny členy sboru a ti nyní slouží Jehovovi Bohu v pokoji a jednotě, vykonávají dílo činění učedníků a káží dobré poselství o záchraně prostřednictvím Božího království po celém světě, dříve než přijde konec. Jehova dává bohaté požehnání a úspěch snahám svých křesťanských svědků, kteří chtějí působit teokraticky v organizaci, v uctívání i v činnosti. Jemu, mocnému Teokratu, buď sláva a chvála navždy skrze Ježíše Krista, našeho Pána! — 1. Petra 5:10, 11.

[Poznámky pod čarou]