Neopomíjet účel Jehovova osvobození
„Pracujte spolu s ním, také vás snažně prosíme, abyste nepřijímali Boží nezaslouženou dobrotivost a opomíjeli její účel.“ — 2. Kor. 6:1.
1. Jak získal apoštol Pavel Jehovovu nezaslouženou dobrotivost a proč ji oceňoval?
KDYŽ mluvil apoštol Pavel o Jehovově nezasloužené dobrotivosti, mluvil z vlastní zkušenosti. Pavel přijal Jehovovu nezaslouženou dobrotivost a velmi ji oceňoval. Jehovova nezasloužená dobrotivost mu byla prokázána, když byl na cestě, aby pronásledoval Jehovovy pravé služebníky. Pavel však měl dobré srdce, srdce, které vnímalo Jehovovu laskavost. (Skut. 9:1–30) Shrnul způsob svého dřívějšího jednání, když napsal sborům v Galácii: „Slyšeli jste zajisté o mém dřívějším chování v židovství, že jsem až do krajnosti neustále pronásledoval a pustošil Boží sbor a činil jsem větší pokrok v židovství než mnoho mých vrstevníků mého rodu, neboť jsem daleko více horlil pro tradice svých otců.“ (Gal. 1:13, 14) Ale Jehovovou nezaslouženou dobrotivostí byl Pavel osvobozen od nebiblických tradic svých otců. Litoval svého dřívějšího jednání a nastoupil novou cestu.
2. Jaká přednost byla udělena Pavlovi prostřednictvím nezasloužené dobrotivosti? Jak na ni reagoval?
2 Z Galatským 1:15, 16 se dozvídáme, že Pavel byl povolán z Jehovovy nezasloužené dobrotivosti ke křesťanské kazatelské službě. Řekl: „Bůh, který mne oddělil z lůna mé matky a povolal mne skrze svou nezaslouženou dobrotivost, uznal ve spojitosti se mnou za dobré zjevit svého Syna, abych mohl oznamovat národům dobré poselství o něm.“ Také Efezské ujistil, že byl k této službě povolán nezaslouženou dobrotivostí: „Stal jsem se jejím služebníkem podle volného daru Boží nezasloužené dobrotivosti, která mi byla dána způsobem, jakým působí jeho síla. Mně, menšímu nežli je nejmenší ze svatých, byla dána tato nezasloužená dobrotivost, abych ohlašoval národům dobré poselství o nezměrném Kristově bohatství.“ (Efez. 3:7, 8) Pavel dokázal, že oceňuje Boží nezaslouženou dobrotivost, když namáhavě pracoval ve službě, která mu byla přidělena. Proto mohl právem jiným doporučit, aby napodobili příklad, který dal jako křesťanský služebník. — 1. Kor. 11:1.
KORINŤANÉ MĚLI ZMĚNIT SVŮJ NÁZOR
3, 4. Měl Pavel důvod psát Korintským, aby neopomíjeli účel Jehovovy nezasloužené dobrotivosti? Odůvodni svou odpověď.
3 Pavel měl dobrý důvod psát Korinťanům o osvobození způsobeném Jehovou a o jeho nezasloužené dobrotivosti. Zřejmě někteří křesťané v Korintě opomněli účel Jehovovy nezasloužené dobrotivosti. Starý Korint byl zkažené město, proslavené uctíváním bohyně Afrodité, k němuž náležel i sexuální kult. Korintští křesťané byli ovšem osvobozeni od otroctví tohoto kultu patřícího v Velikému Babylónu. Ale jak se zdá, někteří ve sboru se opět navrátili k nemravnosti a opomenuli účel Jehovova osvobození. Pod vlivem svého okolí začali zřejmě hřešit, protože Pavel řekl: „Skutečně vypráví se o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké není ani mezi národy, že jistý muž má ženu svého otce. A to jste nadutí, místo abyste raději truchlili, a muž, který spáchal tento skutek, byl odňat z vašeho středu?“ — 1. Kor. 5:1, 2.
4 Jiní členové korintského sboru začali následovat lidi místo Krista a tak povstaly uvnitř sboru rozštěpení a sekty. To je zřejmé z Pavlových slov: „Neboť mi o vás bylo oznámeno, moji bratři, od příslušníků domácnosti Chloe, že jsou mezi vámi neshody.“ (1. Kor. 1:11) Ti křesťané, kteří uvnitř Pánova sboru vyvolali rozštěpení, opomenuli účel Jehovova osvobození a též jeho nezasloužené dobrotivosti.
5. Jak reagoval korintský sbor na apoštolovu radu?
5 Pavlův první dopis jistě pomohl korintskému sboru, aby se očistil. Nemravným byla odňata pospolitost, to je, byli vyloučeni ze sboru. (1. Kor. 5:5, 11) Všichni dostali dobrou radu a byli napomenuti, aby společně pracovali v jednotě a v lásce a aby následovali Krista a ne lidi. (1. Kor. 1:10) Sbor si zřejmě vzal k srdci Pavlovu radu, protože v druhém dopise korintskému sboru je Pavel chválil a povzbuzoval a podle 2. Korintským 13:11 uzavírá slovy: „Konečně, bratři, dále se radujte, budujte a potěšujte, buďte jedné mysli, žijte pokojně; a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“
OSVOBOZENÍ V NAŠÍ DOBĚ
6. Proč by měli dnes křesťané uvažovat o radě apoštola Pavla, aby neopomíjeli účel Jehovovy nezasloužené dobrotivosti?
6 Učiníme dnes dobře, když budeme uvažovat o Pavlově radě Korintským, aby nepřijímali Jehovovu nezaslouženou dobrotivost a opomíjeli její účel. Jako křesťané v Korintě byli obklopeni špatným vlivem, i my musíme většinou žít ve zkaženém prostředí. Okolo nás je mnoho lidí, kteří jednají nemravně, kradou, lžou, podvádějí a dělají věci, které Jehova Bůh nenávidí. Ti, kteří činí takové věci, nejsou ovšem pravými křesťany, ale my, jako praví křesťané, jsme tyto věci zanechali. Pravda nás osvobodila od těchto zlých věcí. Jak řekl Pavel: „A přece takoví byli někteří z vás. Ale vy jste byli čistě umyti.“ (1. Kor. 6:11) Jako křesťanští svědkové Jehovovi jsme byli především osvobozeni z otroctví Velikého Babylóna a od jeho bludných nauk a tradic, ale též i od špatností přítomného zlého světa. Toto osvobození a z něho plynoucí svoboda jsou skutečně výrazem Jehovovy nezasloužené dobrotivosti.
7. Jak oceňoval Pavel poznání Krista a křesťanskou službu ve srovnání s vážností a bohatstvím, které měli farizeové?
7 Jako byl kdysi Pavel osvobozen Jehovovou nezaslouženou dobrotivostí od hmotařského postoje, tak jsme i my byli osvobozeni od hmotařství, k němuž mají sklon mnozí lidé tohoto starého světa. Pavel, dřívější farizeus, je výborným příkladem ocenění, protože byl ochoten zříci se vážnosti i bohatství farizeů. Dokázal, že nepřehlédl tuto stránku svého osvobození a Jehovovy nezasloužené dobrotivosti. Považoval vážnost, bohatství a světské radosti za smetí nebo odpadky ve srovnání s požehnáními, která dostal z Jehovovy nezasloužené dobrotivosti. Napsal: „Doposud jsem všechno, co mi bylo ziskem, pokládal pro Krista za ztrátu. Ano, proto skutečně také všechny věci pokládám za ztrátu, pro vynikající cenu poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem přijal ztrátu Krista.“ (Fil. 3:7, 8) Ano, Pavel dobře užíval své křesťanské svobody.
NEOPOMÍJET JEJÍ ÚČEL
8. (a) Které otázky jsou zde vhodné? (b) Jak mohou někteří lidé odpovědět?
8 Když uvažujeme o Pavlově radě a o jeho dobrém příkladu, měli bychom se ptát: „Co dnes činíme se svou svobodou? Napodobujeme dobrý příklad apoštola Pavla nebo opomíjíme účel Jehovova osvobození?“ Někdo snad odpoví: „Jak můžeme opomíjet účel tohoto osvobození?“ Jiný možná namítne: „Snažím se vést slušný život. Nejednám nemravně. Jsem přítomen na většině shromáždění a jsem pravidelný zvěstovatel Božího království. Každý měsíc se účastním kazatelské služby.“
9, 10. (a) Jakou chybu dělají někteří křesťané? Ovlivňuje to jejich duchovní postoj? (b) Ukaž na příkladu, co se může stát, kdyby se člověk pokoušel sloužit dvěma pánům.
9 Ale podívejme se z jiného hlediska: Když jsi spojen se sborem svědků Jehovových, jak silné je tvoje pouto k starému světu? Jsi s ním úzce spjat? Někdo se možná snaží, aby sloužil dvěma pánům. Líbí se mu nový svět pod Ježíšem Kristem a je ochotný něco pro něj udělat, ale ve skutečnosti dělá mnohem víc pro starý svět pod satanem ďáblem. Neklam se, Ježíš řekl, že není možno sloužit dvěma pánům. Řekl: „Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Mat. 6:4) Když udržujeme pevné spojení se starým světem, znamená to, že máme velmi slabá pouta s novým světem. Pevná pouta se starým světem dokazují, že jsme duchovně slabí, že netoužíme po přednostech služby a neděláme pokroky jako křesťané v Jehovově organizaci.
10 Uvažujme na příklad o křesťanovi, který je vynikajícím pracovníkem ve svém oboru. Jeho zaměstnavatel ho má rád a oceňuje jeho píli. Ví, že je poctivý a spolehlivý, a proto mu dobře platí. Bratr pracuje rád, těší jej, když získává důvěru; vidí v tom dobré doporučení pro sebe jako křesťana, protože si je vědom slov apoštola Pavla v 1. Timoteovi 3:7, že máme mít „dobré svědectví od lidí, kteří jsou vně“. Ale co se nyní stane? Je mu nabídnuto povýšení. To pro něj znamená více odpovědnosti. Musí nyní pracovat přesčas. Proto má méně času pro návštěvu shromáždění a pro kazatelskou službu. A jak to je s osobním studiem a s rodinným studiem? Ten, kdo chce přijmout od svého zaměstnavatele více odpovědnosti, se musí často těchto věcí úplně vzdát.
11. Jakému nebezpečí se vydávají ti, kteří příliš vysoko cení hmotné věci?
11 Stalo se tobě něco podobného? Zabraňuje ti tvé zaměstnání, abys sloužil Jehovovi tak, jak bys měl? Ceníš si více úsudku svého zaměstnavatele než úsudku Jehovy? Kde bys stál, kdyby byl zítra zničen Veliký Babylón a krátce nato celý ostatní starý svět? Unikl bys zničení nebo bys jím byl zastižen? Máš dobré svědomí pokud jde o službu Jehovovi?
12. (a) Je špatné mít v majetku hmotné věci? Proč tak odpovídáš? (b) Jaké chyby se dopustil Démas?
12 Satan lstivě působí láskou k hmotným věcem. Jistě není nic špatného na krásném autu, dobrém televizoru, útulném bytě, různých domácích potřebách nebo jiných věcech, pokud si je můžeme dovolit a přitom dávat Jehovovi Bohu první místo v našem životě. Ale zeptej se: nedávají někteří lidé hmotným věcem první a Jehovovi druhé místo ve svém životě? Dělali to někteří ve dnech apoštola Pavla. Vzpomeňme si na Démase, který byl s Pavlem spojen v křesťanské službě a který posílal spolu s Lukášem pozdravy křesťanskému sboru v Kolosech v Pavlově dopise Kolossenským. Později opustil Démas Pavla a vzdal se křesťanské služby. Proč? Pavel napsal Timoteovi: „Démas mne opustil, protože miloval přítomný systém věcí, a šel do Tessaloniky.“ (2. Tim. 4:10) Dávno, v Pavlových dnech, byli tedy lidé, kteří si zamilovali hmotné věci a světské radosti více než křesťanskou službu a kteří proto zcela opomněli účel Jehovovy nezasloužené dobrotivosti.
13. Jaká je jedna z příčin problémů křesťanstva? (b) Můžeme se z toho něčemu naučit?
13 Když dáváme přednost lásce k hmotným věcem před láskou k Jehovovi, pomíjíme účel, k němuž nás Jehova osvobodil od tohoto starého světa. Brzy bychom byli stejní jako odpadlí křesťané, které dnes najdeme v křesťanstvu. Troška křesťanství, které snad měli, je u nich zatlačena láskou k hmotným věcem a světským radostem. Ve zprávě o problémech církví křesťanstva čteme ve známém americkém časopise: „Náboženská zřízení narážejí — jak říkají — nikoli na nenávist nebo odpor. . . nýbrž na všeobecnou lhostejnost světa, zaujatého hmotnými hodnotami a starostmi.“ (U. S. News and World Report, 23. března 1970) Tito odpadlí křesťané nahradili Boha hmotnými věcmi; učinili si z nich boha a slouží jim. To by se mohlo snadno stát i nám křesťanům, kdybychom nechali vychladnout svou lásku k Jehovovi a jeho službě a dali se ovlivnit láskou k hmotným věcem, která panuje ve starém světě.
POUČIT SE Z PŘÍKLADU STARÉ DOBY
14. (a) Jaký byl účel Jehovova osvobození Izraele z Babylóna v roce 537 př. n. l.? (b) Co museli tehdy učinit věrní Židé?
14 Učiníme dobře, když si vzpomeneme na osvobození Izraelitů ze starého Babylóna. Osvobození sloužilo zvláštnímu účelu. Jehova Bůh chtěl, aby bylo obnoveno jeho pravé uctívání v Jeruzalémě a aby byl opět vystavěn jeho chrám. Skutečně, výnos vydaný Cýrem a zaznamenaný Ezdrášem se zvlášť zmiňoval o znovuvystavění Jeruzaléma a chrámu: „Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu, ať je jeho Bůh s ním. Ať tedy jde do Jeruzaléma, který je v Judsku, a znovu vystaví dům Jehovy, Boha Izraele — on je [pravý] Bůh -, který byl v Jeruzalémě.“ (Ezdráš 1:3) Věrní Židé měli tedy opustit Babylon, navrátit se do Jeruzaléma, tam vystavět znovu Jehovův chrám i město a začít předčítat lidu Jehovův zákon. Měli opět přinášet Jehovovi oběti, jak to vyžadoval jeho zákon. Měli poznat všechny zákony, které se týkaly pravého uctívání, a následovat je.
15, 16. (a) Bylo pro židovský ostatek lehké navrátit se do Jeruzaléma a Judy? Odůvodni svou odpověď. (b) Co asi bránilo mnoha Židům, aby se vrátili do Jeruzaléma?
15 Byl to lehký úkol pro bohabojné Izraelity? Jistě nebyl. Byla s tím spojena námaha, těžká práce. Znamenalo to pro ně dlouhé putování polopouští, vzdát se příjemností hezkého bydlení v Babylóně a snad též dobrého zaměstnání. Znamenalo to, že mají vstoupit do rozbořeného města a stavět si domy, které jistě nebudou tak pohodlné jako ty, které obývali v moderním městě Babylóně. Potravy bude málo a bude jednotvárná. Nebudou mít lehký život. Pro Židy, kteří dávali první místo pravému uctívání, to znamenalo, že budou muset leccos podstoupit.
16 Ale na druhé straně byli Židé, kteří příliš lpěli na Babylóně a kteří nepoznali vlastní účel Bohem způsobeného osvobození. Jejich dobré zaměstnání a pohodlné byty ve velkém městě Babylóně se jim líbily. Mnohým se to příliš líbilo, než aby to opustili a navrátili se do Jeruzaléma. Byli tak zvyklí na život v Babylóně, že nemysleli na to, aby odešli. Snad měli mezi Babylóňany některé dobré obchodní přátele. Nebo snad měli dobře jdoucí obchod, kterému věnovali mnoho času a kterého se nyní nechtěli vzdát, aby se vrátili do Jeruzalémě, kde by museli začít znovu. Ano, vyhlídky nebyly příliš příznivé pro ty Židy, kteří více oceňovali hmotné věci než přednost být při obnovení pravého uctívání v Jeruzalémě.
17. (a) Kdo stál při věrném ostatku, který se vrátil do Jeruzaléma a Judy? (b) Jakých požehnání a jaké přednosti se dostalo těmto věrným Židům?
17 Ale s těmi, kteří oceňovali Jehovovo osvobození z Babylóna, Jehova byl a pomáhal jim. Ezdráš nám říká: „Tu povstali přední z otců Judy a Benjamina a kněží a levité i každý, jehož ducha vzbudil [pravý] Bůh, aby tam odešel a znovu vystavěl Jehovův dům, který byl v Jeruzalémě.“ (Ezd. 1:5) Ano, Jehova byl s věrnými, kteří oceňovali jím způsobené osvobození z Babylóna a jeho nezaslouženou dobrotivost. S jeho pomocí se jim podařilo obnovit v Jeruzalémě pravé uctívání a to byla v jejich očích nádherná přednost. Skutečně se radovali, když viděli, že je obnoveno pravé uctívání. Ve zprávě čteme: „Pokud jde o celý národ, jásali hlasitými výkřiky a velebili Jehovu, že byly položeny základy Jehovova domu. A mnozí kněží a levité a přední z otcovských domů, staří muži, kteří viděli dřívější dům, hlasitě plakali, když byly před jejich očima položeny základy tohoto domu, zatímco mnozí jiní pozdvihli hlas a jásali radostí.“ (Ezd. 3:11, 12) Naproti tomu všichni, kteří více milovali své domovy v Babylóně a své dobré zaměstnání než obnovení pravého uctívání, si nechali ujít krásnou přednost spolupůsobit při obnovení pravého uctívání v Jeruzalémě.
18. Proč je dnes věc ještě závažnější? Jaké otázky jsou nadhozeny?
18 Dnes je věc ještě závažnější. Jde o více než o ztrátu přednosti sloužit. Dnes jde o ŽIVOT. Až bude zničen Veliký Babylón, bude příliš pozdě z něho vyjít. Ti, kdo důvěřovali v něj i v celý ostatní starý svět, padnou s ním. Proto se ptáme: Kde stojíš? Věříš, že můžeš sloužit Jehovovi, a přece dávat přednost hmotnému majetku před pravým uctíváním?
19. Ukaž, jak máme poslouchat radu apoštola Pavla v 2. Korintským 13:5, a co se tím může prozradit?
19 Dnes je pravý čas dbát Pavlovy rady v 2. Korintským 13:5: „Neustále zkoumejte, zda jste ve víře, neustále zkoušejte, co jste.“ Rozeber si jednou přesně svůj pracovní program. Co prozrazuje o tvém čase? Zabírá většinu tvého času světská práce a starost o hmotný majetek? Bylo by pro tebe těžké vzdát se hmotného majetku, kdyby to Jehova vyžadoval? Jestliže jsi odpověděl Ano, pak jsi ve velmi nebezpečném postavení. Nyní jde o tvůj život!
20. (a) Která Ježíšova rada je v této souvislosti velmi časová? (b) Co bychom proto měli nyní dělat?
20 Jistě by nebylo dobré, kdybychom dnes ztratili své postavení přízně v Jehovově organizaci. Nikdo neví přesně, kdy přijde „velké soužení“ a bude zničen tento zlý svět. Musíme být připraveni! Ježíš řekl: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a životními starostmi a tento den by na vás přišel náhle jako osidlo. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na celém povrchu země. Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, abyste úspěšně unikli všem těmto věcem, které se mají stát, a abyste zachovali své postavení před Synem člověka.“ (Luk. 21:34–36) Je proto vhodné pro každého z nás, abychom si udělali čas a zkoušeli svou víru a tak poznali, je-li dosti silná a jsme-li duchovně bdělí. Potom, kdyby bylo zapotřebí, bychom měli změnit svůj způsob myšlení, abychom tak ukázali ocenění pro Jehovovo osvobození a pro jeho nezaslouženou dobrotivost.