Jak dokazuje žena úctu před postavením hlavy?

ČLOVĚK byl stvořen k Božímu „obrazu“. (1. Mojž. 1:26) Protože Bůh je „duch“, není tím zřejmě myšlena fyzická podoba mezi Bohem a člověkem. (Jan 4:24) Člověk byl spíše stvořen s mravními vlastnostmi, které má Bůh — láskou, spravedlností, mocí a moudrostí — a ty jej povyšují vysoko nad zvířata. Proto může člověk oceňovat to, co Bůh oceňuje a z čeho se raduje. K tomu patří krása, umění, řeč, přemýšlení a podobné věci, na nichž se účastní mysl i srdce.

I žena byla stvořena s těmito vlastnostmi. A přece je rozdíl mezi jejím a mužovým postavením. Z Bible se dovídáme: „[Muž] je Božím obrazem a slávou; ale žena je slávou mužovou.“ (1. Kor. 11:7) Ale proč není v tomto textu řečeno, že i žena je Božím „obrazem“?

Neměli bychom zapomínat, že nejdřív byl stvořen muž a po nějaký čas byl sám, a proto jediným obrazem Boha. Žena byla učiněna z muže a měla být muži poddána. Žena proto nemůže zrcadlit postavení, které má Bůh jako hlava vůči svým tvorům; o záležitostech postavení hlavy pojednává 1. Korintským, 11. kapitola. Jehova Bůh není nikomu poddán. Na rozdíl od ženy nemá muž na zemi nad sebou žádnou hlavu, pokud jde o věci, které se týkají jeho manželky a dětí. Proto je v tomto ohledu on sám „Božím obrazem“. V jiných vztazích se žena přirozeně účastní s mužem, aby zrcadlila tyto obdivuhodné a laskavé Boží vlastnosti.

Skutečnost, že je žena poddána muži, ji nesnižuje. To je možno poznat již z toho, že je o ní řečeno, že je „slávou mužovou“. Ten, kdo je zneuctěn nebo ponížen, ať je to muž nebo žena, nemůže být nikomu slávou. Ale ten, kdo má úctyhodnou pověst a je známý pro dobré chování a obdivuhodné vlastnosti, je jistě ctí nebo slávou tomu, s nímž je spojen.

Jako ‚mužova sláva‘ může a měla by žena povyšovat a rozšiřovat odpovědnější postavení muže, který je „Božím obrazem a slávou“. Její muž by ji měl tak chválit, jako je chválena schopná žena v knize Přísloví: „Je mnoho dcer, které projevily schopnost, ale ty — ty jsi je všechny převýšila.“ — Přísl. 31:29.

PODDANOST MANŽELOVI

Aby mohla být žena „slávou“ svého manžela, je nutné, aby měla správnou úctu před jeho postavením hlavy. I když její manžel není věrný Jehovův ctitel, měla by zůstávat poddána a podporovat jeho rozhodnutí, které činí jako hlava domu. Měla by vždy zachovávat správné chování a projevovat svému muži skutečnou úctu. To je v souladu s radou, kterou dal apoštol Petr: „Podobně vy, manželky, buďte podřízeny svým manželům, aby, jestliže někteří nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože se stali očitými svědky vašeho čistého chování, spolu s hlubokou úctou. . . [Ať vaše ozdoba] je ten skrytý člověk srdce, v nepomíjejícím oděvu tichého a mírného ducha, který je velmi cenný v Božích očích.“ — 1. Petra 3:1–4.

Ve své poddanosti by měla křesťanská žena projevovat „tichého a mírného ducha“. To znamená, že by měla u ní bez ohledu na okolnosti převažovat klid a rovnováha, a ne útočnost. Srdce by ji mělo přimět, aby projevovala vůči svému manželu jako hlavě náležitou podřízenost. Tak tomu bylo u Sáry, Abrahamovy manželky. Petr napsal: „Tak se rovněž dříve zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha, a podrobovaly se svým manželům, jako Sára poslouchala Abrahama a nazývala ho ‚pánem‘.“ (1. Petra 3:5, 6) Sára nenazývala svého manžela „pánem“ jen před druhými, aby to slyšeli, ale i „sama u sebe“. — 1. Mojž. 18:12.

Jestliže chce být křesťanská žena jako Sára, nesmí přirozeně nikdy učinit nic proti Boží vůli. Je totiž zavázána nejvyšším zákonem Boha a Krista. Proto, když se „zákon“ jejího muže dostane do rozporu s pravým uctíváním, musí stejně jako apoštolové v prvním století našeho letopočtu „poslouchat Boha jako vládce více než lidi“. (Skut. 5:29) Ve všech ostatních případech by však měla být její poddanost manželovi příkladná.

POKRÝVKA HLAVY

Jsou příležitosti, při nichž křesťanská žena nosí vnější známku toho, že uznává postavení muže jako hlavy. Je to tehdy, když se musí ujmout některých záležitostí, jež souvisejí s uctíváním a které obyčejně vykonává její manžel nebo jiný muž. Podklad pro to je uveden v 1. Korintským 11:4–6: „Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, hanobí toho, jenž je jeho hlavou; ale každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nepokrytou hlavou, hanobí toho, jenž je její hlavou, neboť je to totéž, jako by byla ženou s oholenou hlavou. Neboť jestliže se žena nezahaluje, ať se i ostříhá; ale je-li to hanebné pro ženu, aby byla ostříhána nebo oholena, ať se potom zahaluje.“

V rodině je manžel a otec pro svou ženu a děti Božím zástupcem. Proto by měl v záležitostech uctívání přejmout vedení. Když však je manžel nevěřící, připadá tato odpovědnost matce. Když se tedy křesťanská žena v přítomnosti svého manžela za sebe a druhé hlasitě modlí nebo s dětmi či jinými lidmi vede biblické studium, je správné, aby měla pokrývku hlavy. Tím dokazuje, že uznává skutečnost, že slouží na místě svého manžela.

Protože má božské právo poučovat děti (Přísl. 1:8; 6:20; srovnej 2. Tim. 1:5; 3:14, 15), nebude obyčejně nosit pokrývku hlavy, když její manžel není přítomen. Ale může se stát, že jeden syn v rodině je oddaným a pokřtěným služebníkem Jehovy Boha. V tom případě bude matka nosit pokrývku hlavy, když se bude v jeho přítomnosti modlit za jiné nebo studovat Bibli s ním a s jinými dětmi. Je to proto, že syn je členem křesťanského sboru a měl by být poučován mužskými členy sboru. (1. Tim. 2:12) Kdyby byl otec věřící, dostal by poučení od něho. Matčina pokrývka hlavy naznačuje, že v této záležitosti jedná za svého manžela a (nebo) za mužské členy sboru. Když jde však o jiné rodinné věci, může matka projevovat vůči svému synu autoritu, aniž nosí pokrývku hlavy.

Na shromážděních křesťanských svědků Jehovových nastanou někdy okolnosti, které vyžadují, aby ženy měly pokrývku hlavy. Někdy snad není přítomen žádný pokřtěný mužský svědek Jehovův při sborové schůzce (obyčejně v malých sborech a skupinách). Proto je nutné, aby se pokřtěná žena na shromáždění modlila nebo předsedala. Jelikož uznává, že dělá něco, co má normálně dělat muž, bude mít pokrývku hlavy.

Jsou příležitosti, při nichž křesťanské ženy překládají spatra biblické přednášky nebo veřejně předčítají odstavce z biblické pomůcky, která je při shromážděních používána. Ženy, které vykonávají tyto úkoly, nepředsedají a také neučí. Proto též není nutné, aby měly pokrývku hlavy. Některé křesťanské ženy jí však pro své svědomí přece chtějí mít. Na tom jistě není nic špatného.

Věřící muži by měli být na shromáždění poučováni muži. Apoštol Pavel psal Timoteovi: „Nedovoluji ženě učit nebo vykonávat autoritu nad mužem, ale aby byla v tichosti.“ (1. Tim. 2:12) Přesto se však mohou jak muži tak i ženy účastnit poučování těch, kteří nejsou v organizaci. Ježíš dal svým následovníkům příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) K těmto budoucím učedníkům mají přirozeně náležet muži i ženy. Protože jsou muži i ženy povinni kázat a učit, nemusí mít ženy pokrývku hlavy, když mluví v přítomnosti mužského svědka Jehovova s jinými lidmi o Božím slově. Ale chce-li ji mít pro své svědomí, je to v pořádku.

Něco jiného je, když je prováděno pravidelné smluvené biblické studium v bytě a je přítomen Bohu oddaný, pokřtěný muž. To je předem smluvená schůzka k poučování a vyučování, při níž vlastně předsedá ten, kdo řídí studium. Když je přítomen pokřtěný muž, začíná se studium v něčem podobat sboru. Jestliže z určitého důvodu řídí studium pokřtěná žena, bylo by správné, aby měla pokrývku hlavy a tak uznávala, že za těch okolností by měl normálně udílet biblické poučení muž.

Křesťanské ženy mají dobrý důvod, aby přiměřeně dbaly o pokrývku hlavy, když to okolnost vyžaduje. Jak vysvětluje apoštol Pavel, má se to dít „pro anděly“. (1. Kor. 11:10) Ano, je předností křesťanských žen dávat andělům dobrý příklad pro jejich vlastní věrnou podřízenost Jehovovi Bohu a jeho panujícímu králi Ježíši Kristu. To neznamená, že se andělé učí dobrým příkladem křesťanských žen. Milióny andělů se věrně podřizovaly Bohu dávno předtím, než byl stvořen člověk, a činí to i nadále. Ale stejně jako jsme povzbuzováni dobrým příkladem spoluvěřících, těší se i andělé, když vidí ženy, které mají správný názor na postavení hlavy.

Jaká by to měla být krásná pobídka pro křesťanskou ženu, aby dokazovala dále správnou úctu před postavením hlavy v Jehovově uspořádání!