Pomoc z nebe

„Zůstaňte bdělí a neustále se modlete, abyste neupadli do pokušení.“ — Matouš 26:41.

1, 2. a) Na kterou okolnost snad myslel apoštol Petr, když napsal slova: „Buďte . . . bdělí vzhledem k modlitbám“? b) Jakou radu dal Ježíš třem apoštolům, kteří nebyli na stráži?

„ALE konec všech věcí se přiblížil. Buďte proto zdravé mysli a bdělí vzhledem k modlitbám.“ Když apoštol Petr psal křesťanům toto napomenutí, myslel snad na onu noc, když Ježíš vyzval jej, Jakuba a Jana, aby se modlili. Byli v Getsemanské zahradě. Krátce nato měl být Ježíš zrazen. Těmto třem mužům Ježíš řekl: „Má duše je hluboce zarmoucena až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ — 1. Petra 4:7; Mat. 26:38.

² Potom Ježíš poněkud poodešel, padl na tvář a modlil se ke svému nebeskému Otci: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Když se vrátil ke svým třem učedníkům, našel je spící. Řekl Petrovi: „Což jste se mnou nemohli ani jednu hodinu bdít? Zůstaňte bdělí a neustále se modlete, abyste neupadli do pokušení.“ — Mat. 26:39–41.

3. Co učinili apoštolové přes Ježíšovu radu a co jim proto řekl?

³ Ježíš odešel podruhé, vzýval Boha a prosil jej, aby se děla jeho vůle. Potom se vrátil a opět našel tři učedníky spící, „protože jejich oči byly těžké“. Ježíš je opustil potřetí a opět se modlil. Když se vrátil k apoštolům, řekl: „V době, jako je tato, spíte a odpočíváte! Podívejte se! Přiblížila se hodina, kdy má být Syn člověka zrazen do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme. Podívejte se, můj zrádce se přiblížil.“ Zatímco mluvil tato slova, blížil se Jidáš Iškariotský s ozbrojeným zástupem, aby byl Ježíš zatčen. — Mat. 26:42–47.

MODLITBA JE NUTNÁ, ABYCHOM SE VYHNULI POKUŠENÍ

4. a) Jakou výslovnou výstrahu dostali apoštolové předtím, než upadli do pokušení? b) Jak reagoval Petr na tuto výstrahu?

⁴ Ježíšovi učedníci upadli do pokušení, ačkoli je jejich Mistr varoval. Ti tři apoštolové byli na stráži a měli bdít; místo toho se však položili a usnuli, když Ježíš třikrát odešel, aby se vroucně modlil. Pravda, byla snad již půlnoc a učedníci možná byli opravdu ospalí, ale Ježíš, který dobře věděl, že duch je ochotný, ale tělo slabé, jim přece řekl, že by měli bdít a modlit se! (Mat. 26:41) Dostali výstrahu, dříve než upadli do pokušení, neboť Ježíš řekl: „Vy všichni této noci klopýtnete ve spojitosti se mnou, protože je psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce stáda budou rozptýleny.‘“ (Mat. 26:31) Tak byli varováni, že se brzy splní proroctví ze Zachariáše 13:7. Petr odpověděl Ježíšovi na jeho výstrahu slovy: „I když všichni ostatní klopýtnou, pokud jde o tebe, já nikdy neklopýtnu!“ Bylo mu však řečeno, že udělá něco ještě horšího: že třikrát zapře Pána Ježíše! — Mat. 26:31–35.

5. Co učinili apoštolové, když na ně přišlo pokušení? Co však měli udělat?

⁵ Ježíš byl pro své učedníky dobrým příkladem bdělosti; byl bdělý vzhledem k modlitbám. Apoštolové však nepoznali, jak se měla splnit Ježíšova slova. Co tedy dělali? Spali, místo aby se modlili! Měli se modlit, měli usilovně prosit nebesa o pomoc, a místo toho spali. Nebděli, nemodlili se neustále, a proto museli upadnout do pokušení.

6. a) V čem spočívá zkouška, která má přijít na „celou obydlenou zemi“ podle Ježíšových prorockých slov ve Zjevení 3:10? b) Jakou výstrahou je pro křesťany skutečnost, že zkouška ještě nepominula?

⁶ Tento zážitek tří učedníků nám připomíná slova, která adresoval Ježíš „andělu“ sboru ve Filadelfii a jež jsou zapsána ve Zjevení 3:10: „Protože jsi zachoval slovo o mé vytrvalosti, i já tebe zachovám od hodiny zkoušky, která má přijít na celou obydlenou zemi, aby byli vyzkoušeni ti, kteří přebývají na zemi.“ Od počátku „času konce“ velmi vzrostl tlak, kterým působí na obyvatele země lidé a neviditelní démoni prostřednictvím hmotařství, nevíry a nacionalismu. S tím související zkouška má ukázat, zda je člověk částí přítomného zlého světa, nebo zda je pro Boží království. Dnes je člověk vystaven velkému pokušení, aby se poddal tlaku a lákání tohoto světa a tak se stal částí tohoto světa. Světaširá zkouška, která probíhá v poměrně krátké době jakoby v „jedné hodině“, ještě není za námi. To by mělo být pro dnešní křesťany varovnou připomínkou, že žijí ve dni pokušení. Stejně jako křesťané prvního století, musí také oni bdít a modlit se, aby neupadli do pokušení.

7, 8. a) Proč Bůh připouští, že na křesťany přicházejí zkoušky, a jaké prostředky Bůh opatřil, abychom od něho dostali pomoc? b) Co je hlavní příčinou toho, že se člověk dostává do pokušení, a jak dalece je modlitba pomocí?

⁷ Na křesťany dnes doléhá mnoho pokušení, a proto musí vědět, jak se z nich mohou vymanit. Jak můžeš uniknout pokušení? Pamatuj na to, že Jehova Bůh nikoho nepokouší k něčemu zlému, ale připouští, že na jeho věrné služebníky přicházejí pokušení, aby byli vyzkoušeni ve své ryzosti k němu a ve své věrnosti vůči jeho království. Pamatuj však také na to, že i v pokušeních máme vždy možnost vejít s ním do spojení pomocí modlitby. On nám může v každé době pomoci.

⁸ Bible nám ukazuje, že žádosti jsou hlavní příčinou, proč se člověk dostává do pokušení. (Jak. 1:13–15) Proto se chraň, abys nepěstoval nesprávné žádosti, protože by tě jistě vlákaly do hříchu! Musíme být bdělí vzhledem k modlitbě, protože modlitba nám pomáhá bojovat proti sobeckým žádostem. Upřímná modlitba zahání sobecké žádosti, osvobozuje nás od jejich lákavosti a přitažlivosti. Abychom byli bdělí, musíme se modlit. Modlitba také očišťuje srdce. Ano, Bůh nám pomůže, pokud jej o to prosíme. Potřebujeme tuto pomoc z nebe, protože na nás pokušení určitě přijdou. Pamatujme na božskou výstrahu: Zůstaňte bdělí a modlete se!

POMOC V POKUŠENÍCH

9. Co napsal apoštol Pavel v 1. Korintským 10:13 o pokušeních a jak to souvisí s Boží věrností?

⁹ Křesťané musí pamatovat na to, že jejich věrný Bůh nepřipustí, aby byli zkoušeni nad to, co mohou snést. Apoštol Pavel napsal v 1. Korintským 10:13: „Bůh je věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením způsobí také východisko, abyste to mohli vydržet.“ To znamená, že Jehova Bůh je věrný až do konce pokušení, až do chvíle, kdy ten, který je v pokušení, pozná, co má s pomocí Jehovovou dělat, aby mohl odolat.

10, 11. a) O jakých pokušeních zvlášť mluví apoštol Pavel, jak to vyplývá ze zkušeností Izraelitů? b) Proč přijdou taková pokušení i na křesťany a co nám tím Bůh dovoluje ukázat?

¹⁰ Musíme pamatovat na to, že apoštol Pavel mluví na tomto místě (1. Kor. 10:13) hlavně o pokušeních a ne o pronásledování. Myslel na pokušení, které je „běžné u lidí“. Na začátku tohoto verše řekl: „Žádné pokušení vás nepostihlo, kromě toho, jež je běžné u lidí.“ Běžné u kterých lidí? Měl tím na mysli zvláště Izraelity staré doby, kteří byli ve smlouvě s Jehovou. Neboť v předcházejících verších této kapitoly apoštol mluvil o pokušeních, která přišla na přirozené Židy a jimž tisíce lidí podlehly. Uvádí jejich hřích jako výstražný příklad, aby křesťané byli opatrní a nedopustili se téže chyby. Izraelité měli tehdy spojení s pohany a tisíce z nich padly za oběť nemravnosti. Apoštol Pavel napsal: „Ani nesmilněme jako někteří z nich, jen aby jich v jednom dni padlo dvacet tři tisíce.“ (1. Kor. 10:8) Také se obrátili k modloslužbě a začali reptat a naříkat. Jehova připustil, že na ně přišla tato pokušení, aby viděl, co je v jejich srdci a zda jej, svého Boha, milují nebo ne. — 5. Mojž. 8:1–3.

¹¹ Proto přicházejí všechna taková pokušení i na dnešní křesťany, kteří jsou rovněž ve smluvním poměru s Jehovou, protože jsou protiobrazem oněch lidí ve starověku, přirozených Izraelitů a ‚velké smíšené společnosti‘. (2. Mojž. 12:37, 38; 4. Mojž. 11:4–6) Jehova připouští, abychom zažili pokušení, a tak poznává, jakým druhem lidí jsme ve svém srdci. Potom opatřuje východisko z pokušení, ale nejprve dovoluje, abychom dokázali, čím skutečně jsme, to znamená, co je v našem srdci, zda nenávidíme zlo a milujeme dobro.

VÝCHODISKO Z POKUŠENÍ

12. Opatřuje Bůh východisko z pokušení tím, že by prostě odstranil přičinu pokušení, a jak to znázorňuje událost týkající se Mojžíše?

¹² Jehova ve svém Slově slibuje, že ‚spolu s pokušením způsobí také východisko‘. Jak? Jednoduše tím, že odstraní příčinu pokušení? Nikoli; jestliže někdo například pociťuje pokušení k nemravnému jednání nebo k reptání, Bůh jednoduše neodstraňuje z cesty příčinu tohoto pokušení. Vzpomeňme si na to, jak Áron a Miriam reptali proti tomu, že jejich bratr Mojžíš měl příliš vynikající postavení a že oni neměli dost vlivu. Vysvobodil je snad Bůh ze zkoušky tím, že by zbavil Mojžíše jeho postavení? Nikoli, ponechal jej v jeho postavení, protože jej tam sám dosadil a Mojžíš byl pro ně pravým mužem. Áron a Miriam se museli přizpůsobit. Jak? Museli posuzovat věci z teokratického stanoviska. Museli uznat, že Jehova Bůh je jejich králem a oni že se musí podřídit jeho uspořádání. (4. Mojž. 12:1–16) Když tedy na nás přijdou pokušení, nesmíme si myslet, že se vymaníme ze zkoušky s tím spojené dříve, než pokušení pomine. Nikoli, musí dospět až ke svému vyvrcholení; potom bude Bůh vědět, zda jsme vůči němu ryzí a loajální.

13, 14. a) Jestliže nemůžeme zabránit některým pokušením, která na nás přicházejí, jak nám tedy Bůh opatřuje východisko? b) Která zkušenost Izraelitů ukazuje, že Jehova nepřipouští na své služebníky žádnou zkoušku, kterou by nemohli snést? c) Jak dalece ukazuje Josefova zkušenost, že je nutné připravovat se na pokušení?

¹³ V čem potom spočívá východisko, jestliže nemůžeme zabránit, aby na nás nepřišla určitá pokušení? Nuže, Bůh nám poskytuje východisko tím, že nám dává teokratické zásady, jimiž se můžeme řídit a které nám pomohou, abychom se nedopustili něčeho nesprávného. Bůh také ví, kolik můžeme snést. Proto nepřipouští, aby na nás přišla nějaká zkouška, kterou bychom nemohli snést. O vyjití Izraelitů z Egypta je v Bibli například řečeno: „Bůh [je] nevedl cestou Filištínské země jen proto, že to bylo blízko, neboť Bůh řekl: ‚Mohlo by se stát, že lid bude litovat, když uvidí válku, a jistě se vrátí do Egypta.‘“ (2. Mojž. 13:17) Bůh je proto nevedl přímou cestou přes „pruh u Gázy“. Izrael nebyl vyzbrojen pro válku a nebyl připraven na střetnutí s dobře vycvičeným filištínským vojskem. Proto Jehova ve své dobrotivosti vyvolil pro svůj lid cestu přes Rudé moře. Takovým způsobem byli tehdy Izraelité uchráněni od války s Filištínskými, neboť Bůh věděl, že by takovou zkoušku nevydrželi.

¹⁴ Můžeme být vděčni Jehovovi za to, že nás nevystavuje zkouškám, které bychom nemohli snést; můžeme být také velmi vděčni za to, že nás předem připravuje na pokušení, abychom jim mohli odolávat a abychom mohli zachovat svou ryzost. Proto nás Bůh předem posiluje ve víře. Ale běda nám, jestliže nevyužijeme této přípravy, kterou nám Bůh poskytuje předem! Vzpomeňme si na zkoušku, která postihla Josefa, když jej chtěla svést Putifarova žena. (1. Mojž. 39:7–12) Mohli bychom jednat tak jako Josef? Předem se poučil o tom, jaké jsou vzhledem k těmto věcem Boží zákony.

15. a) Co se nám podaří, jsme-li připraveni na pokušení? b) Proč nám bude připadat snadnější obstát v pokušení, jestliže ‚utíkáme od modloslužby‘?

¹⁵ Ano, Jehova Bůh nám ukazuje východisko z pokušení hlavně tím, že nám předem naznačuje, jaký způsob jednání od nás očekává. (Gal. 5:19–23) Tak můžeme vítězně projít celou škálou pokušení; můžeme zachovat svou ryzost a tak se můžeme prokázat věrnými ve zkouškách. Musíme však dbát rady apoštola Pavla. Ihned po svém výkladu o tom, jak nám Bůh pomůže v pokušeních, říká dále: „Proto, moji milovaní, utíkejte od modloslužby.“ (1. Kor. 10:14) Modloslužba není rozhodně jen uctívání doslovných model, obrazů, soch a podobných věcí. Apoštol Pavel výstražně řekl, že ‚lakota . . . je modlářstvím‘. Lakota je modlářstvím, neboť vede člověka k tomu, aby zbožnil sám sebe a učinil svým životním cílem uspokojování svých žádostí. Jestliže však „utíkáme“ od modloslužby všeho druhu, jsme lépe připraveni na budoucnost a na pokušení, která snad na nás ještě přijdou. — Kol. 3:5; 1. Kor. 6:18.

16, 17. a) Proč by nebylo dobré spoléhat se na svou vlastní sílu, přichází-li na nás pokušení? b) Před jakým postojem se musíme chránit, jak nám to ukazuje zkušenost Izraelitů, když byli bezprostředně před hranicí Zaslíbené země? c) Jak musíme jednat, abychom byli v souladu se slovy apoštola Pavla ve 2. Timoteovi 4:17, 18?

¹⁶ Jestliže Jehova připouští, že jsme pokoušeni, měli bychom něco dělat, abychom odolali. Rozhodně bychom se měli vytrvale modlit a úpěnlivě prosit Boha o pomoc. Potom se nebudeme spoléhat na svou vlastní sílu. Apoštol Pavel napsal: „Proto kdo si myslí, že stojí pevně, dej pozor, aby nepadl.“ (1. Kor. 10:12) Ať křesťan slouží Bohu již jakkoli dlouho, stále ještě musí bojovat proti lidské povaze, proti svému padlému tělu. Jestliže v minulosti byli lidé, kteří se v kritických dobách za určitých okolností dostali do pokušení a nemohli v nich obstát, pak by se to mohlo stát i nám, neboť jsme také lidé. Stále ještě žijeme v tomto zlém světě s jeho pokušeními. Konec je blízko, ale musíme být ještě opatrní a nesmíme si myslet, že bychom nemohli „padnout“. Nikoli, nesmíme si myslet, že máme tolik síly, že bychom nemohli „padnout“. Izraelité byli již docela blízko Zaslíbené země, když ještě upadli do nebezpečného pokušení, a čtyřiadvacet tisíc z nich „padlo“ přímo na hranici země. Ani dnes nesmíme podceňovat nebezpečí, že bychom mohli upadnout do pokušení. Čekejme na Jehovu Boha a nebezpečí pomine. Jehova Bůh potvrdí své slovo a vysvobodí nás z pokušení.

¹⁷ Proto důvěřuj v Jehovu, když stojíš tváří v tvář pokušením. Usilovně pros v modlitbě slovy: „Otče náš v nebesích . . . neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho, který je zlý.“ Potom budeš moci říci jako apoštol Pavel: „Pán stál při mně a vlil mi sílu . . . Pán mne vysvobodí od každého zlého skutku a zachrání mne.“ — Mat. 6:9–13; 2. Tim. 4:17, 18.

18, 19. a) Jaké pokušení přišlo v poslední době na tisíce svědků Jehovových a jak mohli tomuto pokušení odolat? b) Jak našel jeden svědek Jehovův ze Surinamu východisko z pokušení, při němž šlo o otázku „transfuze krve nebo smrt“?

¹⁸ Tisíce svědků Jehovových se v poslední době ocitlo v pokušení přijmout transfuzi krve. Někteří podlehli tomuto pokušení pod tlakem lékařů a jiných, ale převážná většina Jehovových služebníků odolala tomuto pokušení a přidržela se jeho slova, z něhož jasně vyplývá, že je třeba se ‚zdržovat . . . od krve‘. (Skut. 15:20, 29) Pevně lpěli na biblických zásadách a modlili se. Jeden svědek Jehovův ze Surinamu například těžce onemocněl při cestě lodí. Na Haiti byl vysazen z lodě, aby se mu mohlo dostat lékařského ošetření. Lékař zjistil krvácející žaludeční vřed a řekl, že jsou jen dvě možnosti: „Transfuze krve nebo smrt.“

¹⁹ Jak reagoval onen svědek Jehovův na toto silné pokušení? Napsal: „Byl jsem tisíce kilometrů vzdálen od svých příbuzných. Snad ani nevěděli, že jsem v takovém nebezpečí. Nebyl tam nikdo z mých křesťanských bratrů, s nimiž bych mohl mluvit. Stále mi procházela hlavou slova ‚transfuze krve nebo smrt‘. V nemocnici si zřejmě mysleli, že jistě zemřu. Modlil jsem se k Jehovovi. Někdy jsem se sice cítil osamělý, ale s ním jsem mohl mluvit vždy. Jak je podivuhodné, že člověk může vložit všechny své starosti na Jehovu v plné důvěře, že on pečuje o své služebníky. Věděl jsem, že bych byl opět vzkříšen, kdybych zemřel. Naděje na vzkříšení mne posilovala v rozhodnutí nepřijmout krev.“ Onen svědek byl nakonec osvobozen z pokušení a opět se uzdravil bez transfuze krve. Zůstal v pokušení pevný, protože se pevně držel biblických zásad a zůstal bdělý vzhledem k modlitbám.

OSAMĚNÍ NENÍ PŘEKÁŽKOU PRO MODLITBU

20–22. Proč je modlitba podivuhodnou pomocí z nebe?

²⁰ Potřebujeme-li okamžitě božskou pomoc, je modlitba nejjistější cestou, jak získat tuto pomoc. Jehova Bůh nikdy nespí, a proto se neopožďuje. „Ten, který tě chrání, rozhodně nemůže být ospalý.“ (Žalm 121:3) Kdo se přibližuje k Bohu v modlitbě, dostává od něho okamžitě pomoc. Není tomu tak, jako když někomu napíšeme dopis a potom musíme čekat několik dnů, než dostaneme odpověď. Je tolik věcí, o které se můžeme modlit, a to nejen pro sebe, ale i pro své křesťanské bratry.

²¹ Modlitba je nejen rychlým sdělovacím prostředkem, ale také překonává překážky v podobě jakékoli izolace. (Jonáš 2:1–10) Misionář, který byl v jedné zemi ve východní Asii v samovazbě, myslel na proroka Daniela, když řekl: „Třikrát denně jsem si ve své cele klekl, na očích všem, kteří chodili kolem, a nahlas jsem se modlil.“ Jaký byl výsledek? Řekl: „Jakou duchovní sílu a jakou útěchu mi poskytla modlitba! A všichni mne tak poznali jako křesťanského kazatele.“ Jak podivuhodná pomoc z nebe přišla jako vyslyšení jeho modlitby! — Dan. 6:10.

²² Křesťan se dále může modlit o utěšujícího svatého ducha, který se nezastaví před žádnou překážkou, ani před vězeňskými zdmi a mřížemi. Nic nemůže od nás vzdálit Božího ducha, jestliže si jej vyprošujeme a jsme hodni toho, abychom jej přijali.

23–25. a) Které hrozby nemohly otřást jedním mladým křesťanem na Guadeloupe a proč ne? b) Jak pro něj věc dopadla, protože zachoval ryzost?

²³ Nedávno bylo jednomu svědku Jehovovu na Guadeloupe vyhrožováno samovazbou. Tento mladý muž pevně lpěl na své křesťanské neutralitě. (Jan 15:19) Dostal se do vězení a zůstal v cele sám. Potom byl vystaven tlaku. Hrozili mu: „Nezměníte-li své stanovisko, budete ve vězení nejméně dva roky. Kromě toho budete po celou tu dobu v cele sám, dobře si to tedy rozmyslete: sám po celé dva roky!“ Jakou odpověď dostali od tohoto mladého křesťana?

²⁴ Odpověděl: „To si myslíte vy. Já však rozhodně nebudu sám, jak říkáte! Jehova Bůh bude se mnou a bude mne posilovat svým duchem.“

²⁵ Úředníci byli překvapeni touto odpovědí. Velmi na ně také zapůsobilo jeho dobré chování. Plynul měsíc za měsícem a nakonec přišel čas, kdy se měl konat kongres svědků Jehovových. Jaké to bylo překvapení, když bylo možné vidět onoho mladého muže při zahajovacím proslovu! Byl propuštěn právě den předtím. Na kongresu podal zprávu o své zkušenosti. Aniž o tom věděl, byl přítomen jeden z úředníků. Tento úředník později řekl předsedajícímu služebníku ve sboru, k němuž patří onen mladý muž: „Víte, co potom řekla moje žena o jeho křesťanském chování a pevnosti? Řekla: ‚Nemysli si, že jste to vy udělali sami od sebe. Ne, jeho Bůh, Jehova, to pro něj udělal, aby mohl navštívit kongres. Jeho Bůh, Jehova, je silnější nežli náš bůh!‘“

26. Proč bychom měli pamatovat na dobrou radu z 1. Petrovy 4:7 (4:8, KB) a co bychom proto měli dělat, stojíme-li před nějakým závažným rozhodnutím?

²⁶ Věrní svědkové Jehovovi, pamatujte tedy na tuto skutečnost: Ze situací, kdy jste sami, kdy jste pronásledováni, pokoušeni nebo vystaveni tlaku, můžete vítězně vyjít ke cti a oslavě Jehovově. Pamatujte však na dobrou radu apoštola Petra: „Buďte proto zdravé mysli a bdělí vzhledem k modlitbám.“ (1. Petra 4:7; 4:8, KB) Petr sám z bolestné zkušenosti poznal důležitost modlitby v noci, kdy jej Pán Ježíš vyzval, aby ‚zůstal bdělý a neustále se modlil, aby neupadl do pokušení‘. (Mat. 26:41) Je-li tedy nějaká kritická situace, dejte pozor, abyste ji pouze neprospali, ale raději se stále modlete. Potom dostanete pomoc od Jehovy a díky jeho pomoci vyjdete vítězně ze zkoušek i z pokušení. On opatří východisko, neboť „Bůh je věrný“.