Hlavní prostředník božského panství uveden
„Toho Bůh vyvýšil jako hlavního prostředníka a záchrance na svou pravici, aby Izraeli nabídl pokání a odpuštění hříchů.“ — Skut. 5:31.
1. Proč bychom nebyli zachráněni, kdybychom nedbali na hlavního prostředníka božského panství?
NEMŮŽEME si dovolit nechat bez povšimnutí toho, jehož božský panovník vesmíru vyvýšil jako záchrance a svého hlavního prostředníka. Kdybychom při svém uctívání božského vládce ponechávali bez povšimnutí onoho hlavního prostředníka, nebyli bychom zachráněni. Pouze skrze svého hlavního prostředníka nám božský vládce poskytuje možnost záchrany, abychom mohli získat dokonalý život a štěstí v jeho zaslíbeném, požehnaném, novém pořádku. O této životně důležité skutečnosti se musí dovědět lidé po celém světě.
2. V souvislosti s jakým jednáním musel jeruzalémský sanhedrin, nejvyšší soud, poznat tuto skutečnost?
2 Před devatenácti sty lety museli tuto skutečnost vzít na vědomí nejvyšší duchovní hodnostáři v Jeruzalémě. Tito muži tvořili nejvyšší soud země, sanhedrin. Na základě rozhodnutí, které vynesli o několik týdnů dříve, byl odsouzen k smrti muž, o kterém se velmi mnoho mluvilo, Ježíš Kristus. Nyní před nimi stálo dvanáct vedoucích následovníků tohoto muže, o nějž byl spor. Při výslechu jim Šimon Petr spolu s ostatními jedenácti následovníky řekl, že onen muž, jehož odsoudili k smrti, byl učiněn Božím ‚hlavním prostředníkem a záchrancem‘. Na soudní nařízení odpověděli slovy:
3. Jaká slova o poslušnosti a o hlavním prostředníku řeklo dvanáct následovníků onoho odsouzeného muže v odpovědi na příkaz sanhedrinu?
3 „Musíme poslouchat Boha jako vládce více než lidi. Bůh našich předků vzkřísil Ježíše, jehož jste zabili, když jste jej pověsili na kůl. toho Bůh povýšil jako hlavního prostředníka a záchrance na svou pravici, aby Izraeli nabídl pokání a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto věcí a stejně i svatý duch, jehož Bůh dal těm, kteří jej poslouchají jako vládce.“ — Skut. 5:29–32.
4. K čemu měl dát Izraeli příležitost ten, který byl vyvýšen jako hlavní prostředník a záchrance, a podle které božské smlouvy?
4 Ať se to nejvyššímu soudu v Jeruzalémě líbilo nebo ne, Ježíš kterého přibili na kůl, byl opět živ. Dokonce byl po Boží pravici a jako hlavní prostředník a záchrance mohl jménem božského vládce učinit něco ve prospěch izraelského národa. C mohl učinit jako „hlavní prostředník a záchrance“? Mohl dát Izraeli příležitost k „pokání a odpuštění hříchů“. „Odpuštění hříchů“ mělo být podle „nové smlouvy“, o které božský vládce slíbil, že ji uzavře se svým vyvoleným lidem. — Jer. 31:31–34; Luk. 22:20.
5. a) Kdo kázal Izraeli pokání ještě před Ježíšovou smrti? b) Které otázky nyní vznikají vzhledem k pokání a odpuštění hříchů a také vzhledem k poměru členů sanhedrinu k Bohu?
5 Onen soud v Jeruzalémě věděl, že Jan Křtitel již před veřejným vystoupením Ježíše Krista kázal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Když byl potom Jan Křtitel uvězněn, ujal se onen Ježíš Kristus, jehož Jan pokřtil, kázání téhož poselství, neboť říkal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mat. 3:1, 2, 13–17; 4:12–17) Toto poselství Ježíš kázal až do chvíle, kdy byl z rozhodnutí jeruzalémského sanhedrinu usmrcen. Byl nyní nějaký rozdíl vzhledem k pokání, které měli činit Izraelité? Které hříchy jim měly být odpuštěny? Neměli členové soudu vážný důvod k přemýšlení o slovech, která jim řekl Šimon Petr? Jaký byl nyní jejich poměr k Bohu? Spočíval na stejném základu jako předtím? Uvidíme.
6. Proč musel Jehova vysvobodit svůj izraelský lid z Egypta a jak to učinil?
6 Izraelský národ povstal během 215 let, kdy Jákob (Izrael) se svými potomky pobýval v Egyptě. (1. Mojž. 49:28–33) Nějaký čas po smrti egyptského ministerského předsedy Josefa, syna Jákobova, byli Izraelité zotročeni a byl učiněn pokus vyhladit je jako národ. Potom, v čase, který Bůh předpověděl, byli tito potomci Jákoba (Izraele) vyvedeni „z egyptské země, z domu otroků“. To se stalo 14. nisana roku 1513 př. n. l., poté, kdy jim Bůh přikázal, aby tam v Egyptě slavili novou večeři, večeři pasach. Večer onoho dne byl zabit beránek pasach a jeho krví byly postříkány veřeje a nadpraží izraelských domů a potom jej celého upekli a snědli za zavřenými dveřmi, jež byly označeny krví. Bůh přijal oběť tohoto beránka pasach a osvobodil Izraelity po jejich obětní večeři z Egypta. V určitém smyslu je vykoupil tímto obětovaným beránkem pasach. (2. Mojž. 12:1 až 13:18) Tak se izraelský národ stal lidem, „který si Bůh pro sebe vykoupil jako lid“. — 2. Sam. 7:23.
7, 8. a) Jak Bůh poskytl u Rudého moře další důkaz toho, že mu izraelský lid patřil? b) Co podnikl Jehova ve spojení s Izraelem u hory Sinaj a který návrh měl Mojžíš sdělit lidu?
7 Pod vedením proroka Mojžíše převedl Bůh vykoupené Izraelity bezpečně vodami Rudého moře a utopil za nimi egyptské vojsko, které je pronásledovalo. (2. Mojž. 14:1 až 15:21) Toto zázračné osvobození izraelského národa bylo dalším důkazem skutečnosti, že byli Božím vlastnictvím; skutečně mu patřili. Ve třetím lunárním měsíci (sivan) po jejich vyjití z Egypta je Bůh přivedl k úpatí hory Sinaj na Arabském poloostrově. Prorok Mojžíš, prostředník mezi Bohem a izraelským národem, vystoupil na horu Sinaj (Oréb), aby mluvil s Bohem o tomto vykoupeném lidu. Nyní byly podniknuty kroky k tomu, aby mezi Bohem a vykoupeným izraelským lidem byla uzavřena smlouva, to jest, slavnostní a právoplatná úmluva. Bůh přikázal Mojžíšovi, aby řekl lidu slova:
8 „Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egypťanům, abych vás nesl na křídlech orličích a přivedl vás k sobě. A budete-li nyní přísně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním vlastnictvím ze všech ostatních lidí, protože mě patří celá země. A vy sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ — 2. Mojž. 19:3–6.
9. Snažil se Bůh vnutit Izraeli svatou smlouvu na základě svého práva, nebo jak postupoval?
9 Tak byly jasně předloženy povinnosti vyplývající ze smlouvy a bylo ukázáno, že smlouva má sloužit určitému účelu: mělo být vytvořeno ‚království kněží‘, ‚svatý národ‘, který měl patřit Bohu. V této souvislosti nesmíme přehlédnout skutečnost, že Bůh nevnutil izraelskému národu tuto smlouvu. Neřekl: „Vykoupil jsem vás z otroctví v Egyptě a zachránil jsem vás také z vod Rudého moře, a proto mi právem patříte; vykoupil jsem vás. Mohu s vámi dělat, co chci, a co řeknu, je pro vás zákonem, který musíte poslouchat.“ Naopak, ze slov, která měl Mojžíš říci lidu na Boží pokyn, je patrné, že Bůh chtěl vědět, zda jeho vykoupený lid si přeje nebo je ochoten vstoupit s ním do svaté smlouvy. Bůh tuto smlouvu Izraelitům nevnutil jako nějaký diktátor nebo tyran, ale čekal to, aby v této věci vyjádřili svou vůli. Bez jejich ochoty by nebyla žádná smlouva!
OČEKÁVALO SE, ŽE VYKOUPENÝ LID VYJÁDŘÍ SVOU VŮLI
10. Proč musel být při uzavření této smlouvy prostředník a na co bral Bůh ohled v této souvislosti?
10 Měla to být dvoustranná smlouva, slavnostní úmluva neboli dohoda mezi dvěma stranami. Protože to však byla smlouva mezi nejsvatějším Bohem a nedokonalými, hříšnými lidmi, kteří po Adamovi a Evě zdědili rozsudek smrti, byl pro tuto smlouvu nutný prostředník, jehož by Bůh uznal za spravedlivého na základě jeho víry. Tímto prostředníkem byl Mojžíš, syn Levity Amrama. (Gal. 3:19, 20) Bůh, který zde byl jednou ze smluvních stran, ukázal, že je ochoten uzavřít smlouvu, ale jaká nyní byla vůle druhé strany, která k tomu byla pozvána? K formálnímu zasvěcení smlouvy mezi Bohem a Izraelem mělo dojít teprve potom, až pozvaná podřízená strana vyjádří svou vůli. Tak dalece Bůh uznával lidskou vůli.
11. Jak se Izraelité vyjádřili k navržené smlouvě a co jim Jehova předtím neoznámil?
11 Jaký postoj zaujal lid, zastoupený svými staršími, vůči navržené smlouvě? Biblická zpráva zní: „Mojžíš tedy přišel a zavolal starší muže z lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu Jehova přikázal. Potom všechen lid jednomyslně odpověděl a řekl: ‚Jsme ochotni dělat všechno, co Jehova mluvil.‘ Mojžíš ihned přinesl slova lidu zpět Jehovovi.“ (2. Mojž. 19:7, 8) Teprve když Jehova Bůh dostal od lidu tento souhlas, oznámil jim s hory Sinaj deset přikázání, základní zákony navržené smlouvy zákona. — 2. Mojž. 19:9 Až 20:22.
12. a) Co bylo tedy ponecháno lidu na vůli e spojení se smlouvou? b) Jak můžeme označit to, co učinili Izraelité vůči smlouvě, a jaké znázornění je použito v Římanům 6:13?
12 Izraelitům bylo ponecháno na vůli, zda budou chtít přijmout božský návrh, nebo zda jej odmítnou. Mohli se svobodně rozhodnout, zda se budou chtít stát Jehovovým „zvláštním vlastnictvím ze všech ostatních lidí“, nebo zda to za daných podmínek odmítnou. Co tedy učinili tito vykoupení Izraelité, když jako jeden muž odpověděli: „Jsme ochotni dělat všechno, co Jehova mluvil“? Jak můžeme nazvat tento jejich čin jinými slovy? Jdeme snad příliš daleko, řekneme-li, že se tím Jehovovi Bohu zavázali, že budou konat jeho vůli, kterou jim oznámil? Odpovídá to slovům křesťanského apoštola Pavla, která řekl křesťanskému sboru v Římě: „Představte se Bohu jako ti, kteří jsou obživeni z mrtvých, také své údy Bohu jako zbraně spravedlnosti“? (Řím. 6:13) Škrabalův překlad říká: „Oddejte se Bohu“, Nová anglická bible říká: „Dejte se Bohu k dispozici“. Storrův překlad zní: „Zcela rozhodně se postavte na Boží stranu“, a podle Rosche: „Dejte se však do služby Bohu.“
13, 14. a) Proč Jehova nevnutil Izraelitům smlouvu, ale nabídl jim ji, a co oni v podstatě udělali, když mu odpověděli? b) Kdy znovu potvrdili své rozhodnutí a čím se tak stali pro Jehovu?
13 Jehova Bůh se nesnažil přemluvit Izraelity tím, že by jim říkal: „Vykoupil jsem vás z Egypta a vysvobodil jsem vás z Rudého moře. Kromě toho jste přirozené semeno Abrahama, mého přítele. Proto se mnou musíte uzavřít tuto smlouvu.“ To sice byly důvody, proč jim Bůh nabídl smluvní poměr a dal jim vyhlídku na lákavou budoucnost, jestliže s ním uzavřou smlouvu. Oni sami se však museli rozhodnout, zda se budou chtít stát lidem Jehovy, svého Boha, nebo ne. Když tedy řekli: „Jsme ochotni dělat všechno, co Jehova mluvil“, oddali se Jehovovi, aby byli jeho lidem a činili jeho vůli, která byla vyjádřena v ustanoveních smlouvy. Když potom bylo vydáno deset přikázání a Mojžíš dostal sbírku zákonů, byla smlouva učiněna právoplatnou krví obětních zvířat. Tak se Izraelité stali Božím lidem, lidem, který se oddal Jehovovi a byl s ním ve smlouvě. Nyní, když věděli ještě více, znovu potvrdili své rozhodnutí, že chtějí konat Jehovovu vůli. Zpráva ve 2. Mojžíšově 24:7, 8 nám říká:
14 „Konečně vzal [Mojžíš] knihu smlouvy a četl ji před ušima lidu. Potom řekli: ‚Všechno, co mluvil Jehova, jsme ochotni činit a budeme poslušní.‘ Mojžíš tedy vzala krev a pokropil jí lid a řekl: ‚Zde je krev smlouvy, kterou Jehova s vámi uzavřel podle všech těchto slov.‘“ (Viz dále Židům 9:18–20)
15. Jak dlouho měla trvat tato smlouva a pro koho byla závazná?
15 Smlouva, která byla tehdy u hory Sinaj slavnostně uzavřena se členy onoho vykoupeného lidu, nebyla závazná pouze pro ně samotné, ale také pro jejich tělesné, přirozené potomky. Byla to ‚smlouva na neurčitý čas‘. (3. Mojž. 24:8) A tak byli všichni jejich přirození potomci ve smluvním vztahu k Bohu, pokud byla smlouva v platnosti. Izraelité, kteří se narodili v pustině po zasvěcení této smlouvy u hory Sinaj, byli tedy v oné smlouvě s Bohem ve čtyřicátém a posledním roce svého nedobrovolného putování pustinou. Dále tedy byli lidem neboli národem, který byl oddán Bohu.
16. Jak mnozí ukázali na moabských rovinách, že již nechtějí udržovat smluvní poměr s Jehovou?
16 V onom roce (1473 př. n. l.) ukázaly však tisíce členů tohoto Bohu oddaného národa, že již nechtějí zůstat ve smluvním vztahu s Jehovou. Ukázalo se to na rovinách Moabských. Čteme o tom ve 4. Mojžíšově 25:1–5:
„Nyní Izrael přebýval v Setim. Tu lid začal mít nemravné styky s moabskými dcerami. A ženy přicházely zvát lid k obětem svých bohů a lid začal jíst a sklánět se před jejich bohy. Tak se Izrael přidal k Bálovi z Peoru (Izrael se sdružil ke cti Bále z Peoru, Riessler; sloužil Bálovi z Peoru, Herder); a Jehovův hněv vzplanul proti Izraeli.
Jehova tudíž řekl Mojžíšovi: ‚Vezmi všechny představené lidu a vystav je Jehovovi směrem ke slunci, aby se od Izraele odvrátil Jehovův spalující hněv.‘ Potom Mojžíš řekl izraelským soudcům: ‚Ať každý z vás zabije své muže, kteří lpí na Bálovi z Peoru (kteří se sdružili ke cti Bál-Peora, Riessler; kteří sloužili Bálovi z Peoru, Herder).‘“
17. a) Jak tam mnozí zemřeli, protože porušili svou smlouvu s Jehovou? b) Co řekl Jehova podle slov u Ozeáše 9:10 o tom, že se připojili k Bálovi z Peoru?
17 Čtyřiadvacet tisíc lidí tehdy zemřelo, protože tímto způsobem porušili svou úmluvu, že budou dělat „všechno, co Jehova mluvil“. (4. Mojž. 25:9; 1. Kor. 10:8) O více než sedm set let později Jehova mluvil o této hrozné události prostřednictvím svého proroka Ozeáše. Nejprve poukazuje na to, jak žádoucí byl pro něj kdysi izraelský národ, a říká, jak se přihodilo, že se mnoho Izraelitů stalo v jeho očích odpornými. Jehova říká: „Jako hrozny v pustině jsem našel Izraele. Jako raný fík na fíkovníku v jeho začátku, tak jsem viděl vaše předky. Oni sami vešli k Bálovi z Peoru a oddávali se hanebnosti a stali se ohavnými jako věc jejich lásky.“ (Ozeáš 9:10) Hejčlův překlad zní: „Oddali se hanbě.“ Tito Izraelité se odloučili od Jehovy Boha a přimknuli se k jinému božstvu. Brunsův překlad tohoto textu zní: „Zasvětili se Bálovi.“ (Dále viz Curyšskou bibli; překlad Herderův.)
18. a) Jak Bible židovské vydavatelské společnosti překládá slova u Ozeáše 9:10, aby byla vyzdvižena nevěrnost oněch Izraelitů vůči Jehovovi? b) Jak je vyjádřena nevěrnost ve spojení s týmž hebrejským slovem u Ezechiela 14:7, 8?
18 Tito nevěrní Izraelité byli kdysi oddáni jedinému pravému a živému Bohu, ale nyní se od něho odvrátili a oddali neboli zasvětili se Bálovi. Bible židovské vydavatelské společnosti zdůrazňuje tento nevěrný čin, neboť říká: „Oddělili se k hanebné věci.“ Je zde použito hebrejské sloveso nazár, které ukazuje, co dělal židovský Nazarejský, když se zvlášť oddělil, aby žil pro Boha. (4. Mojž. 6:1–8) Ve dnech proroka Ezechiele, krátce před prvním zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., jednali mnozí Izraelité podobně jako nevěrní Izraelité v době Mojžíšově na rovinách moabských. O těchto nevěrných řekl Jehova proroku Ezechielovi:
„Docela každý z izraelského domu nebo z cizích usedlíků, kteří přebývají jako cizinci v Izraeli, kdo sám ustoupí [nazár] a nenásleduje mne a vloží si do srdci své hnusné modly a postaví si před tvář právě ten kámen úrazu, jenž způsobí jeho provinění. . . jistě ho odříznu ze středu svého lidu a budete muset poznat, že já jsem Jehova.“ — Ez. 14:7, 8.
19. a) Když se tito nevěrní Izraelité oddali Bálovi z Peoru, porušili tím nějaký jiný slib oddanosti? b) O čem se výslovně mluví ve 4. Mojžíšově 25:3 namísto o odvrácení se k Bálovi?
19 Již ze způsobu vyjadřování poznáváme, že Izraelité, kteří se odvrátili, byli původně ve smluvním vztahu k Jehovovi Bohu; do tohoto stavu je uvedli jejich předkové, když řekli proroku Mojžíšovi: „Všechno, co mluvil Jehova, jsme ochotni činit a budeme poslušní.“ (2. Mojž. 24:7; 19:8) Nyní však opustili smlouvu a přešli k modlářství a tím porušili svou oddanost Jehovovi a oddali se modloslužbě. Ve 4. Mojžíšově 25:3 není řečeno jen, že se Izrael odvrátil k Bálovi, ale je tam výslovně řečeno: „Tak se Izrael přidal k Bálovi z Peoru [sloužil Bálovi z Peoru, Herder; Jeruzalémská bible; rovněž verš 5].“ To by mělo být výstrahou pro každého z nás, kteří jsme dnes ve vztahu k Jehovovi Bohu. (1. Kor. 10:6, 11) Nechceme se dopustit téže osudné chyby. Znamenalo by to nevěrnost neboli vzpouru proti božskému panství.
UKÁZÁNA CESTA K NOVÉ SMLOUVĚ
20. a) Proč nebyla ona první smlouva bez nedostatků a na co tedy brala ohled? b) Který prorok předpověděl novou smlouvu a co řekl Mojžíš o lepším prostředníku?
20 Smlouva, kterou Jehova uzavřel prostřednictvím Mojžíše s izraelským lidem, jenž mu byl oddán, byla „smlouva na neurčitý čas“. Pro nedokonalost Izraelitů i jejich prostředníka Mojžíše nebyla tato smlouva, uzavřená u hory Sinaj, bez nedostatků. Proto brala ohled na lepší, novou smlouvu. Jehova Bůh tudíž předvídal novou smlouvu a přirozenému izraelskému národu měla být poskytnuta výsada, aby vstoupil do této nové smlouvy. Více než šest set let zasvěcením této nové smlouvy skrze nového prostředníka dal o ní Jehova předpověď skrze proroka Jeremiáše — v sedmém století před příchodem onoho lepšího prostředníka. (Jer. 31:31–34; Žid. 8:6–13) Příchod onoho většího a lepšího prostředníka předpověděl prorok Mojžíš a řekl, že tento budoucí prostředník bude vzbuzen z Izraelitů; bude to původem Izraelita. — 5. Mojž. 18:15–19; Skut. 3:22, 23; 7:37, 38.
21. a) Kdy a kde se narodil onen lepší prostředník a jak bylo oznámeno jeho narození? b) Proč Ježíš slavil židovský pasach a v jakém ohledu se dal poznat, když jej slavil naposled, a jak to učinil?
21 Onen lepší prostředník se narodil v roce 2 př. n. l. jako potomek krále Davida v Betlémě, v Davidově městě. Byl současně Synem Božím a při jeho zrození Boží anděl oznámil pastýřům na polích blízko Betléma slova: „Oznamuji vám dobré poselství velké radosti, kterou budou mít všichni lidé, neboť dnes se vám v městě Davidově narodil záchrance, jenž jest Kristus, Pán.“ (Luk. 2:10, 11) Ten, který měl být „Kristus, Pán“, se narodil ze židovské matky, a proto byl rodilým Židem a byl pod smlouvou Zákona, kterou Mojžíš zprostředkoval mezi Bohem a Izraelem. Na potvrzení toho čteme v Galatským 4:4: „Ale když se naplnil vymezený čas, Bůh vyslal svého Syna, který byl zrozen z ženy a který byl pod zákonem.“ Ježíš Kristus byl pod smlouvou zákona, jež byla uzavřena s Izraelem, a proto slavil večeři pasach. Při své poslední oslavě pasach v roce 33 n. l. poukázal na to, že on sám je prostředníkem zaslíbené nové smlouvy. Jak? Ustanovil nyní to, co nazýváme Pánovu večeři, a když podával svým věrným apoštolům pohár vína, řekl: „Tento kalich znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být prolita ve váš prospěch.“ (Luk. 22:20) Ježíš vylil svou vlastní krev, aby uvedl v platnost tuto smlouvu.
22. a) Kdy se Ježíš zavázal, že se stane prostředníkem nové smlouvy? b) Proč se Jan nejprve zdráhal Ježíše pokřtít?
22 Jako prorok Mojžíš, musel se i Pán Ježíš zavázat, že se stane prostředníkem nové smlouvy. Kdy se k tomu zavázal? V době svého křtu v řece Jordánu. Ve věku třiceti let opustil svou tesařskou dílnu v Nazaretě a odešel k Janu Křtiteli, aby se dal ponořit ve vodě. To byl pro Jana nový druh křtu. Do té doby, jak čteme u Marka 1:4, „Jan Křtitel se objevil v pustině a kázal křest jako symbol pokání k odpuštění hříchů“. (Luk. 3:3) Ale Ježíš, Syn Boží, nepřišel k Janu Křtiteli proto, aby se dal pokřtít na znamení pokání k odpuštění hříchů. Ježíš byl dokonalý a bezhříšný. (Žid. 7:26) Nepřišel k Janovi se špatným svědomím a s úmyslem přednést „žádost k Bohu o dobré svědomí“. (1. Petra 3:21) Jan to věděl, a proto čteme, že se mu v tom „snažil zabránit, neboť řekl: ‚Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?‘“ Co mu však Ježíš odpověděl?
23. Co Ježíš odpověděl Janovi a proč řekl: „Tak se sluší, abychom vykonali vše, co je spravedlivé“, ačkoli dodržoval zákon?
23 „Ježíš mu odpověděl: ‚Nech to tentokrát tak, neboť se sluší, abychom vykonali vše, co je spravedlivé.‘“ (Mat. 3:13–15) Co tím Ježíš myslel? Byl zrozen jako Žid a dokonale dodržoval zákon mosaické smlouvy. Ve svém kázání na hoře o tom později řekl: „Nemyslete, že jsem přišel zničit zákon nebo proroky. Nepřišel jsem, abych zničil, ale abych naplnil.“ (Mat. 5:17) Smlouva zákona uzavřená s Izraelem byla ovšem projevem Boží vůle, ale Ježíš po celý svůj pozemský život před svým křtem odpovídal v tomto ohledu Boží vůli. Ježíšova slova „vše, co je spravedlivé“, tedy znamenala něco, co převyšovalo smlouvu zákona, ale co bylo splněním jejích symbolických rysů. To bylo „vše, co je spravedlivé“, protože bylo Boží vůlí, aby to Ježíš všechno vyplnil. K tomu se zavázal při svém křtu.
24. Které zvláštní proroctví splnil Ježíš podle Židům 10:5–10, když přišel, aby se dal pokřtít?
24 Když Ježíš předstoupil, aby se dal pokřtít, skutečně splnil, jak řekl, slova „proroků“. Které proroctví splnil, to ukazuje apoštol Pavel ve slovech Židům 10:5–10, kde čteme o tom, jak Ježíš přišel, aby se dal pokřtít: „Proto, když přichází do světa, říká: ‚Oběť a dar jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. Úplné zápalné oběti a oběť za hřích jsi neschválil.‘ Nato jsem řekl: „Hle, přicházím (ve svitku knihy je o mně psáno), abych činil, Bože, tvou vůli.“ , . . . Zmíněnou ‚vůlí‘ jsme byli posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy.“ Ježíš tím splnil žalm 40:6–8. Boží „vůle“ vyžadovala, aby Ježíš obětoval sám sebe, své „tělo“.
25. a) Co tedy symbolizoval Ježíšův křest ve vodě? b) Proč byl Ježíš již Bohu oddán a vykoupen?
25 Protože proroctví vyžadovala tento čin, byl by Ježíš měl špatné svědomí, kdyby nepřišel, aby konal zvláštní Boží vůli, a kdyby nebyl předstoupil před Jana, aby se dal pokřtít. Ježíšův křest byl zřejmě symbolický. Nebyl to křest „jako symbol pokání k odpuštění hříchů“. Byl to symbol skutečnosti, že Ježíš přišel neboli přestavil se, aby konal Boží vůli, jež mimo jiné vyžadovala, aby položil své tělo jednou provždy jako oběť. Jako rozený Žid již byl pod mosaickým zákonem a byl členem jediného národa na zemi, který byl Bohu oddán a byl povinen ‚dělat všechno, co Jehova mluvil‘. Jako Mariin prvorozený syn, jehož Josef, její muž, adoptoval za svého prvorozeného, byl Ježíš také zasvěcen Bohu a patřil mu. (2. Mojž. 13:1, 2) Josef a Marie jej tedy museli vykoupit, aby mohl vykonávat světské povolání. (4. Mojž. 3:13–51; 18:14–16) Proto Ježíšův křest neznázorňoval, že se oddává Bohu, ale že předstupuje před Boha, aby konal jeho vůli, v níž je od něho dokonce vyžadováno, aby se obětoval.
26. a) Jak Bůh dokázal, že přijal Ježíše, který před něj takto předstoupil? b) Jak daleko šel Ježíš v konání božské „vůle“ během své existence v těle?
26 Jehova Bůh dokázal, že přijal tento projev svého Syna, a vylil na pokřtěného Ježíše svého svatého ducha a z nebe bylo slyšet jeho hlas: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:16, 17) Potom Jan Křtitel oznámil, že pomazaný Ježíš je „Beránek Boží, který snímá hřích světa“. (Jan 1:28–36; Skut. 10:37, 38) Ježíš konal Boží vůli až do konce své existence v těle na zemi. V poslední noci, kterou strávil na zemi ve svém přirozeném lidském těle, modlil se k Bohu a řekl: „Můj Otče, není-li možné, aby [tento kalich] pominul, aniž bych jej vypil, staň se tvá vůle.“ (Mat. 26:39–44) Příštího dne, asi ve tři hodiny odpoledne, když Ježíš visel na mučednickém kůle, řekl slova, jež čteme u Jana 19:30: „ ‚Je dovršeno!‘, a sklonil hlavu a vypustil ducha.“ Tak bylo podle Boží vůle Ježíšovo tělo přineseno jako oběť jednou provždy.
27. a) Jaké vzkříšení se dostalo Ježíši Kristu a proč? b) Jak se stalo, že mu nyní patří celé lidstvo, a co to znamená pro mrtvé?
27 Protože Ježíš Kristus přinesl své dokonalé lidské tělo jako oběť, nebyl třetího dne vzkříšen z mrtvých v těle z masa a krve, ale v těle duchovním. (1. Petra 3:18; 1. Kor. 15:42–45) Čtyřicátý den po svém vzkříšení vystoupil Ježíš do nebe a přinesl tam Bohu hodnotu neboli zásluhu své lidské oběti za celé lidstvo. Když byl ještě na zemi, řekl, že přišel, „aby dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Mat. 20:28) Apoštol Pavel mluví o tom, že Ježíš vytrpěl smrt, „aby z Boží nezasloužené dobrotivosti za každého okusil smrti“. Mluví také o člověku, ‚Kristu Ježíši, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny‘. (Žid. 2:9; 1. Tim. 2:5, 6) Ježíš Kristus předložil Bohu životní hodnotu své lidské oběti a tím vysvobodil neboli vykoupil celé lidstvo, aniž jej o to lidé žádali. Proto bude pod vládou jeho nebeského království „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skut. 24:15) Všichni mu patří.
28. a) Čím se tedy stal vzkříšený Ježíš Kristus pokud jde o záchranu lidstva? b) Ve kterém ohledu rovněž slouží jako hlavní prostředník?
28 Tímto způsobem se Ježíš Kristus, Syn Boží, stal podle božské „vůle“ hlavním prostředníkem záchrany pro celé lidstvo. Tak máme rozumět slovům v Židům 2:9, 10: „Vidíme Ježíše, který byl učiněn maličko nižším nežli andělé, korunovaného slávou a ctí, protože utrpěl smrt, aby z Boží nezasloužené dobrotivosti za každého okusil smrti. Slušeno se, aby ten, pro něhož jsou všechny věci a skrze něhož jsou všechny věci, když přivedl mnoho synů ke slávě, učinil hlavního prostředníka jejich záchrany skrze utrpení dokonalým.“ A v Židům 5:9, 10 čteme: „Když byl učiněn dokonalým, stal se zodpovědným za věčnou záchranu všech, kteří jej poslouchají, neboť byl výslovně Bohem povolán jako nejvyšší kněz podle podobnosti Melchisedechovy.“ Dokázal, že je hoden toho, aby sloužil jako hlavní prostředník božského panství.