Křesťanská zralost je nutná pro život
„Zůstaňte bdělí, stůjte pevně ve víře, chovejte se jako muži, posilněte se.“ — 1. Korintským 16:13.
1. Jaké je spojení mezi růstem a životem?
RŮST je přirozený pro všechny pozemské formy života, které pozůstávají z více než jedné buňky. Hmyz, ptáci, ryby, obojživelníci a savci jsou napřed malí a rostou tak dlouho, až dosáhnou zralosti, kdy mohou splnit účel, pro který je stvořitel ve své nekonečné moudrosti určil. Také člověk není při svém narození ani tělesně ani duševně vyvinut. Proto očekáváme, že děti porostou tělesně, duchovně i duševně, až dosáhnou stupně odpovědné dospělosti. Růst tedy hraje velkou úlohu v Božím uspořádání věcí.
2. Jaký bychom měli mít názor na získání duchovní zralosti a proč?
2 Také křesťané prodělávají proces růstu: rostou od stavu duchovních dětí k duchovně zralým křesťanům. Tato duchovní zralost není nedosažitelným cílem ani utopií nebo něčím, čeho mohou dosáhnout jen někteří vyvolení. Jako se očekává od každého živého tvora, že nakonec dospěje k tělesné zralosti, tak by se mělo očekávat od „nedospělého“ křesťana, že se bude snažit dosáhnout duchovní zralosti. Tento cíl je dosažitelný pro každého, kdo se přiměřeně snaží. Bydliště, zkušenost, schopnosti nebo školní vzdělání nejsou rozhodujícími činiteli. Apoštol Pavel napomíná křesťany, kteří ještě nebyli dospělí v duchovním ohledu, aby ‚spěli ke zralosti‘. (Žid. 6:1) Aby to mohli dělat, museli nejdříve poznat, v jakém jsou duchovním stavu, a pak se museli snažit dělat pokroky.
JAK POZNÁME DUCHOVNÍ NEZRALOST
3. Popiš nezralého, „tělesného“ křesťana.
3 Podle Bible je nezralý křesťan „tělesný“, obyčejně jedná podle zásad, kterých se drží lidé odcizení Bohu a Kristu. Takoví nezralí křesťané byli v prvním století v korintském sboru. Pavel k nim nemohl mluvit „jako k duchovním lidem, ale jako k tělesným lidem, jako k nemluvňatům v Kristu“. Živil je ‚mlékem‘ křesťanské pravdy, protože nebyli „dosti silní“. Byli „tělesní“, a proto mezi nimi vládly žárlivost, spory a sektářství. — 1. Kor. 3:1–4.
4. Podle jakých otázek můžeme zjistit, smýšlíme-li tělesně nebo ne?
4 Jsou také mezi námi nestálí, kteří stále ještě mají sklon následovat lidi? Myslí někteří stále ještě „tělesně“ nebo světsky a stále kritizují bratry a jejich práci, místo aby s nimi harmonicky spolupracovali pod Kristovým vedením? Nemají někteří v sobě ještě lásku, která je nutí vydávat se pro budování křesťanského sboru? Pak by se skutečně měli snažit získat křesťanskou zralost.
5. Proč nabádal apoštol Pavel jisté křesťany, aby ‚spěli ke zralosti‘?
5 V prvním století byli dále někteří křesťané, jejichž poznání nepřesáhlo ‚základní věci svatých Božích prohlášení‘, ačkoli již měli dost času, aby rostli, nejen aby získali pevnou a zralou víru, ale také způsobilost učit všeobecně jiné. Proto je apoštol Pavel káral slovy: „Ačkoli byste vzhledem k času měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil od počátku základním věcem svatých Božích prohlášení; a stali jste se potřebnými mléka a nikoli hutné potravy. Neboť každý, kdo požívá mléko, nevyzná se ve slovu spravedlnosti, neboť je děcko. Hutná potrava však patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným. Proto nyní, když jsme zanechali základní učení o Kristu, usilovně spějme ke zralosti, a nepokládejme opět základ.“ — Žid. 5:12–6:1.
6. Jak to, že i dnes někteří lidé potřebují podobné pobízení?
6 Jsou mezi námi lidé, kteří již po léta patří ke křesťanskému sboru, ale nejsou s to učit druhé základním naukám Bible? Nebo připadá někomu ještě stále těžké, aby jeho svědomí rozlišilo mezi správným a nesprávným? Chtěl by stále ještě, aby druzí za něj rozhodovali v otázkách svědomí? Všichni, kdo cítí, že ještě nejsou dostatečně poučeni o základních naukách křesťanství a o důležitých zásadách křesťanského života, měli by se nyní skutečně vážně snažit získat zralost. Křesťané by neměli jednat tak jako ten, kdo chce stavět dům, ale pak přestane stavět, když již položil základ. „Základ“ jsou pro křesťana elementární neboli základní nauky o Kristu. Křesťané by měli spět k tomu, aby dokončili budovu neboli vrchní stavbu spočívající na „základě“ tím, že také poznávají obtížnější nauky Božího záměru, které byly zjeveny jeho Synem.
7. Proč je v nebezpečném postavení nezralý křesťan, který se vážně nesnaží duchovně růst?
7 Nezralý křesťan, který se vážně nesnaží být silným ve víře, ale zůstává stát u základních věcí Božího slova, je ve velkém nebezpečí. Není dost silný, aby vzdoroval klamu a falešným světským názorům. Je ‚zmítaný jakoby vlnami‘ a dožije se katastrofálního konce. (Ef. 4:14; Žid. 6:4–8) Ti, kteří budou smýšlet „tělesně“ a dále budou pěstovat žárlivost, závist a nenávist, jsou v Jehovových očích také v nebezpečném postavení. Tyto rysy náleží ke skutkům hříšného těla a mohou člověku zabránit, aby nedosáhl života. Apoštol Pavel napsal: „Skutky těla jsou zjevné, totiž smilstvo, nečistota, volné chování, modloslužba, provádění spiritismu, zášti, svár, žárlivost, výbuchy hněvu, spory, rozštěpení, sekty, závist, pitky, hýření a podobné věci. Pokud jde o tyto věci, varuji vás předem, jako jsem vás dříve varoval, že ti, kteří provádějí tyto věci, nezdědí Boží království.“ — Gal. 5:19–21.
DOSÁHNOUT DUCHOVNÍ ZRALOSTI
8. Jaký je rozdíl mezi získáním duchovní zralosti a tělesným růstem?
8 Jak ale může člověk přestat být „tělesný“ a dosáhnout duchovní zralosti? Na rozdíl od tělesného růstu, který přichází automaticky, vyžaduje vývoj k duchovní dospělosti upřímné úsilí. Předpokládá to, že je člověk pokorný a má poctivé přání utvářet svůj život podle měřítek, která obsahuje pro křesťany Boží slovo. Dále to předpokládá studium a hluboké přemýšlení, protože je nutné získat přesné porozumění Boží vůle a jeho záměru a naučit se důvěřovat mu více než lidskému uvažování. Pokoušel ses tímto způsobem duchovně růst? Posloucháš biblickou radu: „Zůstaňte bdělí, stůjte pevně ve víře, chovejte se jako muži, posilněte se“? — 1. Kor. 16:13; Žid. 5:14.
9. Jak působí studium a používání Božího slova na „nedospělého“ křesťana?
9 Tím, že „nedospělý“ křesťan pokračuje ve studiu Bible a používá to, co se naučil, učí se stále lépe porozumět Boží pravdě a obtížnějším naukám; má stále duchovnější smýšlení a rozvíjí stále více křesťanskou osobnost. Mění svůj způsob myšlení, svá stanoviska a svůj život. Jeho zájmy a pohnutky se točí kolem duchovních věcí, protože božská pravda má trvalý, prospěšný účinek na jeho život. Všímá si napomenutí z Božího slova: „A neutvářejte se již podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se přetvářením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží.“ — Řím. 12:2.
10. Jaká změna nastává u dozrávajícího křesťana ‚přetvořením mysli‘?
10 Toto ‚přetváření mysli‘ působí trvale na osobnost dozrávajícího křesťana. Světské smýšlení s jeho přemýšlením, vysoké oceňování hmotných věcí a světských radovánek jsou postupně nahrazovány zájmem o duchovní věci a přáním konat Jehovovu vůli. Místo skutků těla přináší člověk stále více ovoce ducha — lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. Působí v něm nová síla neboli převládající duch. Poslouchá biblickou radu: „Máte odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých klamných žádostí;. . . máte být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl, a máte obléci novou osobnost, která je stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrnosti.“ — Ef. 4:22–24; Gal. 5:19–23.
11. Jaká „síla“ pohání mysl zralého křesťana a jak proto reaguje na situace, které vyžadují mravní rozhodnutí?
11 Když je odložena stará osobnost a nová síla neboli nový převládající duch pobízí mysl křesťana, dosáhl zralosti. Dříve byla jeho mysl poháněna silou, která pocházela z věcí, které se naučil ve světě a které zažil. Tyto věci, které plnily jeho mysl, vytvořily v něm určitý způsob myšlení a určitý postoj srdce. Když tedy něco slyšel, co vyžadovalo mravní rozhodnutí, řídila jej jeho mysl světským směrem. Jako zralý křesťan je však nyní poháněn k jednání novou silou neboli novým duchem. Jeho pravidelné studium božského Slova pravdy provázené modlitbami a působení Božího ducha přispívají k tomu, že tato hnací síla jej zaměřuje ke správnému jednání. Když mu je tedy něco předloženo, co vyžaduje mravní rozhodnutí, tato nová „síla“ neboli převládající postoj působí, že jeho mysl se rozhodne pro spravedlivý, duchovní způsob jednání. Tím si zachovává dobrý vztah k Jehovovi Bohu a může mít důvěru, že bude odměněn věčným životem.
12. Jakým způsobem pomáhají starší členům sboru dosáhnout zralosti?
12 Jedním z nejdůležitějších cílů křesťanského sboru s jeho „dary v podobě lidí“ — staršími, kteří slouží jako pastýři a učitelé — je pomáhat všem dosáhnout křesťanské zralosti, aby byli hluboce zakořeněni v křesťanské pravdě a žili v souladu s ní. Apoštol Pavel napsal v této souvislosti v Efezským 4:11–15: „[Ježíš Kristus, hlava křesťanského shromáždění] dal některé za apoštoly, některé za proroky, některé za evangelisty, některé za pastýře a učitele s ohledem na školení svatých pro služební dílo, pro vybudování těla Kristova, až všichni dospějeme k jednotě ve víře a v přesném poznání Božího Syna, v plně dospělého muže, k míře vzrůstu, který náleží k plnosti Kristově; abychom již více nebyli dětmi, zmítanými jakoby vlnami a hnáni sem a tam každým větrem nauk, podvodností lidí, lstivostí ve vymýšlení bludů, ale mluvme pravdu a rosťme ve všech věcech láskou v něj, který je hlava, v Krista.“ Zralost tedy může být podporována kromě osobního studia a používání Božího slova také uposlechnutím biblického poučení, které dávají křesťanští starší.
NEBEZPEČÍ PRO ZRALÉ A ZRAJÍCÍ KŘESŤANY
13. a) Může se stát zralý křesťan nezralým? b) Co se může stát zralému křesťanovi, když nedává pozor na své jednání?
13 Křesťané, kteří již dosáhli zralosti, musí dávat pozor, aby nejednali špatně nebo se nějak neprovinili. Jako se dospělý, který jedná dětinsky, nestane proto dítětem, nestane se ani zralý křesťan, který jedná špatně, nezralým. Může se však zkazit a ztratit Boží přízeň. Všichni křesťané by si tedy měli vzít k srdci inspirovaná slova: „Proto kdo si myslí, že stojí pevně, dej pozor, aby nepadl.“ — 1. Kor. 10:12.
14. V jakém ohledu by měli být křesťané jako děti a v jakém ohledu dospělí?
14 Musíme dávat pozor, abychom pod vlivem světa nezačali falešně myslet a pošetile jednat. Bible nás napomíná: „Nestaňte se malými dětmi ve schopnosti porozumění, ale buďte dětmi, pokud jde o špatnost; ve schopnosti porozumění se však staňte plně dospělými.“ (1. Kor. 14:20) Křesťané jistě nepotřebují mít zkušenosti ve špatnosti a hřešení a také by po takových zkušenostech ani neměli toužit. Když jde o to, jednat nepoctivě, hrát úlohu pokrytce nebo provádět nemravné nebo perverzní činy, měli by být křesťané jako děti, nevinní a nezkušení. Ale když jde o to, rozeznávat správné a nesprávné, měli by být jako dospělí, kteří zastávají to, co je správné, a nedají se lehce ovlivnit hladkými řečmi.
15. Jaké jsou druhy ‚špatné společnosti‘ a proč může být zkažen i zralý křesťan?
15 Nečisté a nemravné myšlenky mohou zkazit i zralého křesťana. Nikdo není ochráněn před pokušením. Všichni musí bojovat proti hříšným sklonům těla a musí se varovat všeho, co může vzbuzovat tělesné žádosti. Proto je dobré dbát rady Božího slova: „Nedejte se svést. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ (1. Kor. 15:33) To znamená, že se má člověk vyhýbat společnosti nevěřících a osob, které mají špatné nebo zvrácené sklony, žádosti nebo chování smilníků, cizoložníků, homosexuálů, pijanů a sadistů. Neznamená to také, že má vyloučit takové lidi ze svých myšlenek, nepřemýšlet o nich, nečíst o nich pro smyslnou radost a nedívat se na ně pro zábavu v televizi nebo v kinu? Také vulgární řeč a vyprávění dvojsmyslných vtipů nebo historek — což platí v očích mnohých světských lidí za „mužné“ — oslabilo by zralé křesťany a působilo by špatně na ty, kteří se snaží o křesťanskou zralost. Měli bychom se vyvarovat takových věcí, protože Boží slovo nám dává vážnou radu: „Ať mezi vámi není ani zmínky o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o lakomství, jak se sluší na svaté lidi; ani neslušné chování, ani pošetilé řeči, ani nemravné žertování, věci, které se nehodí.“ — Ef. 5:3, 4; 4:29–31; Kol. 3:5–10.
16. a) Jakého světského postoje k hmotným věcem bychom se měli střežit? b) Proč nestačí k boji s žádostivostí po penězích poznání, že hmotné věci jsou pomíjivé?
16 Další nebezpečí, kterému je nutno odolávat, je nenasytná touha po penězích ve světě, spojená s honbou po hmotných věcech. K úspěšnému boji s takovou žádostivostí je zapotřebí více než jen poznání, že hmotné bohatství je pomíjivé. Mnozí lidé ve světě přesně vědí a také často přiznávají, že penězi není možno, kromě základních životních potřeb, koupit skutečně cenné věci — radost, dobré zdraví a lidské porozumění. A přece horečně usilují o hmotné cíle. Kdyby se křesťan dal nakazit takovým duchem, jeho ocenění pro duchovní věci by se pomalu ztrácelo, ano, i jeho víra by tím mohla být otřesena. Bible říká: „Neboť láska k penězům je kořen škodlivých věcí všeho druhu, a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli svedeni od víry na scestí a sami se všude probodli mnohými bolestmi.“ — 1. Tim. 6:10.
17. Co musíme dělat, abychom nebyli zkaženi nepřiměřenou starostí o věci potřebné k životu nebo touhou po bohatství?
17 Abychom se nedostali do takového stavu, měli bychom mít na mysli, že duchovní bohatství je mnohem cennější. Neměli bychom si dělat nepřiměřené starosti o věci potřebné k životu, čímž bychom byli oloupeni o útěšnou jistotu, že Jehova Bůh se stará o své služebníky. Ježíš Kristus to potvrdil slovy: „Váš nebeský Otec ví, že to všechno [potravu, oděv a obydlí] potřebujete. Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány. Nikdy si tedy nedělejte úzkostlivou starost o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní starosti.“ (Mat. 6:32–34) Ano, měli bychom být spokojeni s tím nejnutnějším k životu. Oddanost Bohu, nikoli pomíjející hmotné bohatství, přináší trvalý zisk. Svou oddaností Bohu získáme duchovní zdraví a spokojenost a zachováme si vyhlídku na věčný život. — 1. Tim. 4:8; 6:6–8.
18. a) Jaké pochybnosti mohou vzniknout v mysli zralého a uzrávajícího křesťana? b) Jak mohou takové pochyby na křesťana působit?
18 Také pochybnosti mohou škodlivě působit na zralé a uzrávající křesťany. I zralí křesťané mohou někdy ne zcela správně porozumět biblické myšlence. Jestliže se tím dají oloupit o vnitřní klid a pokoj srdce, pak mohou být snadno odvráceni od toho nejdůležitějšího, od věrné služby Jehovovi Bohu. Jiní někdy předkládají své osobní teorie při vykládání určitých biblických textů. Když potom sbor dnešního Božího lidu neuznává tyto výklady jako pravdu, začnou kritizovat a pochybovat o tom, že Jehova podporuje svůj lid. (Srovnej Jana 6:53, 66–69; Lukáš 12:42–44.) Opět jiní se příliš zabývají smýšlením a jednáním svých bratrů ve víře. Začínají vzhlížet k nedokonalým lidem, posuzují pak podle toho celý sbor, a proto brzy ztrácejí radost z toho, když mohou ostatní poučovat o pravdě. Začnou pochybovat, že jsou skutečně Božím oddaným lidem ti, se kterými doposud prožívali příjemné duchovní společenství. — Srovnej Kolossenským 3:13, 14.
19. Co můžeme dělat, jestliže začneme pochybovat o křesťanském sboru?
19 Co můžeš dělat, jestliže v tobě vzniknou takové pochybnosti? Pros pokorně Jehovu Boha o moudrost. Můžeš se spolehnout, že ti dá potřebnou moudrost, abys mohl vzdorovat každé zkoušce. Učedník Jakub napsal: „Jestliže se tedy někomu z vás nedostává moudrosti, ať neustále prosí Boha, neboť on dává štědře všem a bez výčitek; a bude mu dána.“ (Jak. 1:5) Přijmi také pomoc, kterou ti mohou poskytnout starší ve sboru křesťanských svědků Jehovových. Když mluvíš s někým, kdo má dobré porozumění Božího slova, jistě ti pomůže jeho věcné vysvětlení, aby ses zbavil svých pochybností a opět měl pravou radost ze služby Bohu.
20. Co by měli dělat zralí a uzrávající křesťané, protože mají vyhlídku na věčný život?
20 Ať všichni, kteří ještě nedosáhli křesťanské zralosti, „spějí ke zralosti“ a chrání se před nezdravým vlivem světa. Jestliže již jsme zralí křesťané, „choďme dále řádně týmž způsobem“ a nedejme se zkazit. Chceme svou zralost dobře využít, když se ‚budeme chovat jako muži a posilníme se‘ a budeme pomáhat druhým, kteří usilují o křesťanskou zralost, aby jí dosáhli. Tak všichni společně dospějeme ke konečnému cíli: Božímu uznání, které nám přinese život. — Fil. 3:12, 14–16; Gal. 6:1, 2; 1. Kor. 16:13, 14.