‚Ať je tvůj pokrok zjevný všem lidem‘
1. Co lze říci podle slov apoštola Pavla k Timoteovi o tom, zda i zralý křesťan může dělat pokroky?
KDYŽ Jehovův oddaný služebník dosáhl křesťanské zralosti, neznamená to, že by již nemohl dělat další pokroky. Apoštol Pavel napsal Timoteovi, zralému křesťanovi: „Věnuj se dále veřejnému čtení, napomínání, učení. . . Uvažuj o těchto věcech; zaber se do nich, aby tvůj pokrok byl zjevný všem lidem.“ — 1. Timoteovi 4:13–15.
2. Jaký příklad z denního života ukazuje, že zralost není koncem pokroku?
2 I v denním životě můžeme pozorovat, že zralost není koncem pokroku. Neplatí otec rodiny za zralého muže? Avšak nemůže ještě získat větší moudrost splňováním svých otcovských povinností? Nemůže se poučit ze svých chyb a z úspěchů a neúspěchů druhých? Zcela jistě! Může též poprosit svého otce nebo jiné starší muže o radu nebo směrnice, protože ví, že mají větší zkušenost a vědí více než on.
3. V čem mohou dělat zralí křesťané další pokroky?
3 Podobně je tomu se zralými křesťany. Studiem a používáním Božího slova dále rostou v poznání, porozumění a rozlišovací schopnosti. Jejich pokrok se projevuje lepším duchem v rodině a dobrým vlivem, který mají na druhé. Zralí křesťané se mohou učit také jeden od druhého, protože mají rozdílné duchovní způsobilosti. Někteří mohou vynikat v poznání. Jiní mohou být obzvlášť laskaví a trpěliví. Jiní opět mohou mít výjimečně dobrý úsudek nebo rozlišovací schopnost, když dojde k problémům. Někteří snad jsou neobyčejně velkorysí nebo pohostinní či mohou mít zvláštní schopnost vést.
4. O kterých třech věcech v činění pokroků mohou tedy uvažovat zralí křesťané?
4 Protože křesťanský způsob života připouští pokroky nejrůznějšího druhu, bylo by dobré, kdyby zralí Jehovovi služebníci věnovali čas k uvažování, aby zjistili, dělají-li další pokroky. Mohou přemýšlet o třech věcech: 1. jak získat větší poznání, porozumění a moudrost, 2. jak přinášet ve větší míře ovoce ducha, a 3. jak plnit povinnosti jako člen rodiny.
RŮST V POZNÁNÍ, POROZUMĚNÍ A MOUDROSTI
5. Jak je možno zjistit, zda jsi vyrostl v poznání, porozumění a moudrosti?
5 Ptej se: „Dělá mi rok od roku větší radost čtení a studium Bible? Rozumím stále lépe Bibli a znamená to pro mne stále více? Používám více biblické rady ve svém životě než dříve?“ Jestliže můžeš odpovědět Ano, vyrostl jsi v poznání, porozumění a moudrosti. Avšak co když zjistíš, že děláš jen málo pokroků?
6. Jak se můžeme ujistit, že to, co čteme v Božím slově, působí na naše srdce, takže kladně reaguje?
6 Pak by ses měl snažit naplnit mysl i srdce moudrostí, která je v Božím slově. Bez ohledu na to, jaký pokrok jsme již učinili, pouhé čtení Bible a biblických spisů (i když se to děje pravidelně) nestačí k dalšímu pokroku. Poučení Bible musí vniknout do srdce, to je, srdce musí kladně reagovat. Jen tak způsobí, že jednáme moudře. (Žalm 119:11) Proto musíme důkladně přemýšlet a ujišťovat se, jak a proč má působit na náš život to, co jsme četli a studovali. Mohli bychom při čtení a studiu myslet na otázky: Co se dozvídám o Jehovovi Bohu? Snažím se napodobit jeho osobnost, jeho způsoby a jednání, které jsou vyjádřeny ve čteném biblickém textu? Jsem Biblí upozorněn na nějakou slabost, kterou mám? Co bych mohl dělat, abych tuto slabost přemohl?
7. Jak nás povzbuzují křesťanská shromáždění k „lásce a znamenitým skutkům“?
7 Také přítomnost a pozornost při shromážděních zvětšuje naše poznání, prohlubuje naše porozumění a působí, že jednáme moudře. Křesťanská shromáždění nás mají povzbudit k „lásce a znamenitým skutkům“. (Žid. 10:24, 25) Komentáře a proslovy mohou tak ovlivnit naše srdce, že nás to přiměje dále dokazovat naši lásku k Bohu tím, že se ještě pevněji držíme jeho Slova. To, co slyšíme, nás může posilnit v našem rozhodnutí činit pokroky a může způsobit, že ještě ve větší míře projevujeme obětavou lásku svým duchovním bratrům, členům rodiny a ostatním ve světě. Snad zároveň poznáme, že naše činy v určitém ohledu nejsou skutečně „znamenité“. (Mat. 5:16; Tit. 3:8) To nám umožňuje uplatňovat naučené a jednat moudře.
8. Jak nám pomůže příprava na shromáždění činit pokroky a být pramenem povzbuzení pro druhé?
8 Další pomoc k činění pokroků je osobní příprava na shromáždění. Biblické myšlenky se pevněji vtisknou do srdce a mysli, když se jimi dříve zabýváme a pak na shromáždění je opět slyšíme. Když jsme se předem připravili, můžeme dávat lepší pozor na jednotlivosti a pak se zkoušet, zda jsme při svém osobním studiu správně porozuměli podstatným bodům. Předchozí přípravou se stanou naše komentáře výstižnějšími; budeme schopni používat vlastní slova a nečíst pouze myšlenky z publikace bez vážného přemýšlení o jejich významu. (Přísl. 15:28) Tak můžeme být těm, kteří nás poslouchají, větším pramenem povzbuzení, protože naše výroky vycházející ze srdce budou mít u nich větší ohlas.
9. Proč přispěje k našemu pokroku prosba k Jehovovi o pomoc jeho ducha?
9 Modlitba je další významná pomoc k činění pokroků. Ježíš Kristus řekl: „Jestliže tedy umíte, ačkoli jste zlí, dávat dobré dary svým dětem, oč mnohem více dá Otec v nebesích svatého ducha těm, kteří jej žádají.“ (Luk. 11:13) Tímto duchem nám Jehova Bůh umožňuje správně porozumět jeho Slovu a používat je. Svatý duch připomíná a učí. Připomíná nám v mysli biblické zásady a jako učitel nám pomáhá poznat správné uplatnění. Když tedy stojíme před problémy nebo důležitými rozhodnutími, můžeme prosit Jehovu Boha o pomoc. Jeho duch způsobí, že si připomeneme potřebné věci, a ochrání nás od zbloudění tím, že nám pomůže poznat, jak máme jednat podle toho, nač jsme si vzpomněli. To souhlasí se slovy, která Ježíš řekl svým učedníkům: „Pomocník, svatý duch. . . ten vás naučí vše a opět vám připomene všechno, co jsem vám říkal.“ — Jan 14:26.
10. Jak mohou naše modlitby za odpuštění hříchů pomoci, abychom činili dále duchovní pokroky?
10 Protože jsme nedokonalí, musíme prosit Boha o odpuštění svých hříchů. Apoštol Jan napsal svým bratrům ve víře: „Vyznáváme-li své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ (1. Jana 1:9) Jestliže se ve svých modlitbách výslovně zmíníme o tom, čeho jsme se dopustili, budeme si plně vědomi vážnosti svého jednání. To nás může posilnit v rozhodnutí polepšit se a způsobit, že budeme Boha prosit o jeho ducha, abychom mohli dělat pokroky tam, kde jsme slabí. To nám pomáhá jednat moudře.
11. Co mohou ukázat naše modlitby, pokud jde o náš duchovní pokrok a náš vztah k Jehovovi?
11 To, co říkáme Jehovovi Bohu ve svých modlitbách, může ukázat, jestli jsme udělali pokrok v porozumění a uplatňování jeho Slova ve svém životě. Jak je to s tvými modlitbami? Jsou již výstižnější? Naznačují, že máš skutečný zájem o své bližní? Obsahují jednotlivosti? Projevují důvěrný vztah k tvému nebeskému Otci? Máš potřebu obracet se na něj v modlitbě, abys mu poděkoval za jeho milující dobrotivost? Když se cítíme být úzce spojeni s Jehovou, radujeme se, že se mu můžeme přiblížit v modlitbě. V jeho vedení jasně poznáme, že vyslýchá naše modlitby. Při modlitbě nám potom nebrání strach, že nás nevyslyší, protože snad máme u něho špatnou pověst. Hluboká láska k Jehovovi odhání takový strach. Na tuto skutečnost poukázal apoštol Jan, když napsal: „V lásce není strachu, nýbrž dokonalá láska vyhání strach, neboť strach působí jako překážka. Vskutku, kdo má strach, nebyl učiněn dokonalým v lásce.“ — 1. Jana 4:18.
PŘINÁŠET OVOCE DUCHA
12. Jaký dobrý vliv to má na nás, dáme-li se vést Boží moudrostí a jeho duchem?
12 Když se dáme vést Boží moudrostí, která je vyjádřena v jeho Slově, a jeho duchem, poznáme, že náš duch čili naše převládající smýšlení nás nutí, abychom se stále pevněji přidržovali Božích měřítek svatosti neboli čistoty. Cítíme v sobě přání napodobit jeho vynikající vlastnosti: lásku, spravedlnost, moudrost, milosrdenství a věrnou oddanost. Naši bližní mohou poznat na našem postoji, řeči i chování, jaký dobrý, požehnaný vliv má na nás poučování a vzdělávání, které získáváme osobním i sborovým studiem Bible. I když nás hříšné sklony padlého těla tlačí na špatnou cestu, dá se náš duch neboli převládající postoj vést Božím duchem a působí proti žádostem našeho těla. Apoštol Pavel napsal ve svém dopise Galatským: „Choďte stále duchem a vůbec nebudete činit žádosti těla. Neboť tělo se svými žádostmi odporuje duchu a duch tělu; neboť tyto věci stojí proti sobě, takže právě to, co byste chtěli činit, nečiníte.“ — Gal. 5:16, 17.
13. Jak se můžeme ptát, abychom zjistili, zda jsme udělali pokroky v rozvíjení bohulibých vlastností?
13 Co vidíš, když se díváš objektivně na svůj život křesťana? Vidíš, jak tato prospěšná síla neboli převládající postoj v tobě dnes působí mocněji než v dobách, když jsi byl v duchovním smyslu ještě „dítě“? Vidí tví spolukřesťané, že děláš pokroky tím, že přinášíš ve větší míře ovoce ducha a že hlavně dáváš najevo obětavou lásku? Je znát pokrok ve tvém každodenním chování? Co na tobě vidí tví rodinní příslušníci, tví spolupracovníci, sousedé a všichni, s nimiž se stýkáš? Dáváš svou laskavostí, poctivostí, mírností a sebeovládáním příklad, který ctí Jehovu? Zlepšuješ se stále v tomto ohledu? — Gal. 5:22–26.
DĚLAT POKROKY JAKO RODINA
14. Jaké přání by měly mít křesťanské rodiny, pokud jde o pokrok?
14 Rodiny, jejichž všichni členové jsou oddaní svědkové Jehovovi, měly by se lišit od světských rodin. Je tomu tak i u vás? Poznali všichni ve vaší rodině odpovědnosti, které jim ukládá Bůh? Snaží se všichni ještě lépe uplatňovat božské požadavky v osobním životě?
15. Jakou vážnou odpovědnost má otec a jaký příklad by měl napodobovat, když ji vykonává?
15 Jsi otcem? Pak neseš tíhu odpovědnosti jako hlava rodiny. (1. Kor. 11:3) Jak vedeš svou rodinu? Řídíš se čím dál tím více příkladem Ježíše Krista, hlavy křesťanského sboru? Napodobuješ jej? — Ef. 5:25–29.
16. Jak dokázal Ježíš, že má zájem o duchovní blaho svých učedníků?
16 Ježíš Kristus měl upřímný zájem o duchovní blaho svých učedníků. Když ihned neporozuměli nějaké myšlence, nebyl netrpělivý. Věnoval čas, aby jim věc vysvětlil. Záleželo mu na tom, aby jeho učení skutečně chápali. (Mat. 16:6–12; Jan 16:16–30) Protože jim zřejmě připadalo zatěžko, aby se viděli ve správném světle, Ježíš jim opětovně vykládal, že mají pokorně sloužit druhým. (Mar. 9:33–37; 10:42–44; Luk. 22:24–27) V poslední noci, kterou s nimi společně strávil, podepřel tuto myšlenku názorným příkladem: umyl jim nohy. (Jan 13:14, 15) Ježíš také bral na zřetel hranice jejich chápání a neříkal jim víc, než mohli porozumět. — Jan 16:4, 12.
17. Jaké otázky by si měl klást křesťanský otec, aby si byl jist, že se stará o duchovní blaho své rodiny podle Ježíšova příkladu?
17 Napodobuješ jako otec Ježíšův příklad, když s členy své rodiny studuješ Bibli? Ujišťuješ se, že skutečně všemu porozuměli? Bereš ohled na jejich hranice chápání a dáváš pozor na to, abys od nich moc nevyžadoval? Objasňuješ těm, kteří mají špatné názory nebo snad špatně jednají, proč se mýlí a proč mají jednat jinak? Zastáváš se toho, co je správné, a dáváš se při trestání vést láskou?
18. a) Jak dokázal Ježíš, že se zajímá i o tělesné blaho svých učedníků? b) Jak může křesťanský otec v tomto ohledu napodobovat Ježíše?
18 Ježíš myslel i na tělesné blaho svých učedníků. Když se apoštolové vrátili z evangelizační cesty k Ježíši a podávali mu zprávu o své činnosti, řekl jim: „Pojďte vy sami soukromě na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“ (Mar. 6:31) Jsi si vědom jako hlava rodiny potřeb své manželky a svých dětí? Jednáš se svou manželkou jako se ‚slabší nádobou‘ a bereš ohled na fyzické a biologické hranice? (1. Petra 3:7) Dohlížíš na to, aby vaše rodina měla čas společně si odpočinout od pravidelných povinností života?
19. V jakých jiných věcech se může křesťanský otec zkoumat, aby zjistil, zda napodobuje příklad, který dal Ježíš svou obětavou láskou?
19 Ježíš Kristus dokazoval svou vroucí lásku ke svým učedníkům tím, že byl ochoten obětovat pro ně život. (Jan 15:13) Dokazuješ takovou lásku své manželce a svým dětem? Jsi ochoten nechat stranou své osobní výhody a přání, jde-li o štěstí rodiny? Dokazuješ, že miluješ svou manželku, když jí dáváš čestné a důstojné postavení v rodině, nemluvíš posměšně o jejích slabostech, nekritizuješ ji nebo neděláš něco, čím by se mohla cítit pokořená a ponížená? Staráš se o to, aby všichni v rodině měli pocit, že jsou rádi viděni, oceňováni a užiteční? Věnuješ čas, abys jim naslouchal, dozvěděl se o jejich názorech na určité věci, ano, bereš ohled na jejich stanovisko, když se rozhoduješ?
20. Co se může naučit křesťanský otec od Ježíše, pokud jde o způsob, jak vede jako hlava křesťanský sbor?
20 Ježíš nevedl křesťanský sbor tím, že by nad ním vládl. Neomezoval jednotlivé členy množstvím komplikovaných pravidel, ale nechal je jednat podle jejich svědomí. Odvoláváš se — tak jako Ježíš — ve své rodině na lásku ke spravedlnosti a dáváš si pozor, abys od ní prostě nevyžadoval poslušnost a neuplatňoval pouze svou autoritu?
21. Jak může křesťanská manželka dokázat, že je skutečně poddána svému manželovi?
21 Manželkám dává Bible radu: „Vy, manželky, buďte podřízeny svým manželům, jak se to sluší v Pánu.“ (Kol. 3:18) Jsi-li manželkou, podporuješ rozhodnutí svého manžela? Přijímáš jeho rozhodnutí i tehdy, když neodpovídají tvým přáním? Odoláváš pokušení uplatňovat svůj ženský vliv k prosazení své vůle? Manželka, která je skutečně podřízena svému manželovi, dává pozor na jeho postoj a na to, co si o určitých věcech myslí. Proto pečuje o rodinu takovým způsobem, který neodporuje smýšlení jejího manžela. Když přesně neví, co by řekl, když sama něco dělá nebo pořizuje větší nákup, nejedná svévolně, ale zeptá se ho, a tím se vyhne problémům. Plní jako manželka své povinnosti vždy tak, že její manžel je spokojen a nemá oprávněný důvod nacházet na ní chyby.
22. Jak je žehnána křesťanská manželka, která je poddaná svému manželovi?
22 Manželka, která projevuje svým chováním, že uznává svého manžela jako hlavu, je v rodině ctěna a vážena. V Příslovích 31:11, 28 čteme o zdatné manželce: „V ni důvěřuje srdce jejího vlastníka. . . Její synové povstali a prohlašovali ji za šťastnou; její vlastník povstává a chválí ji.“ Její manžel je jist, že nejedná pošetile a neohrozí blaho rodiny. Protože ví, že nikdy úmyslně nezamítne jeho stanovisko, manžel, který napodobuje Krista, nikdy nebude tak přísně dohlížet na její jednání, aby měla pocit, že nemůže svobodně používat své vlastní iniciativy. To ulehčuje manželce vykonávání jejích odpovědností a přispívá to ke štěstí celé rodiny. Děláš jako manželka další pokroky tím, že stále lépe poznáváš názory svého manžela a bereš na ně zřetel při svých rozhodnutích v rodinných záležitostech?
23. Jak můžeme poznat pokroky křesťanské manželky v její volbě oděvu a ozdob?
23 Ozdoby a oděv jsou další oblasti, kde Bible poskytuje ženám radu: „Ať vaše ozdoba není vnější, že byste zaplétaly své vlasy a oblékaly si zlaté ozdoby nebo nosily roucha, nýbrž ať je to skrytý člověk srdce, v nepomíjejícím oděvu tichého a mírného ducha.“ (1. Petra 3:3, 4; srovnej Přísloví 31:30.) To neznamená, že by žena vůbec neměla dbát o svůj zevnějšek. Bible napomíná ženy, aby se „zdobily dobře upraveným oděvem, se skromností a zdravou myslí“. (1. Tim. 2:9) Důraz však má být kladen na vlastnosti srdce a vnější zjev má tak odrážet vynikající vlastnosti skromnosti. Udělala jsi jako manželka pokroky v tomto ohledu? Máš pocit, že už tě poslední móda tak neláká jako dříve? Přikláníš se dnes spíše k tomu, abys volila něco jednoduššího? Projevují se tvé pokroky v tom, že se zdobíš ‚tichým a mírným duchem‘, to je, že se sama za nepříznivých okolností dáš ovládnout pocitem klidu a vyrovnanosti?
24. V kterých věcech mohou děti dělat pokroky?
24 Ačkoli děti nejsou obyčejně považovány za zralé křesťany, mohou i ony dělat pokroky v duchovním ohledu. Od dítěte se očekává, že jednoho dne již nemyslí a nejedná dětsky. Apoštol Pavel řekl na základě své vlastní zkušenosti: „Když jsem byl děcko, mluvil jsem jako děcko, myslel jsem jako děcko, uvažoval jsem jako děcko; ale nyní, když jsem se stal mužem, zbavil jsem se dětinských rysů.“ (1. Kor. 13:11) Odkládáš ještě jako dítě — dětinské rysy? Přejímáš určité úkoly v domě, abys ušetřil co možno nejvíce práce rodičům? Vidíš, kde můžeš přiložit ruku, nebo musíš být ještě vždy opětovně vyzýván, abys pomáhal; a děláš to pak jen s polovičním srdcem? Ukazuješ, že máš zájem být duchovně silný? Čteš z vlastního popudu Bibli a biblické pomůcky a připravuješ se na shromáždění sboru? Používáš svůj čas způsobem, který dokazuje, že věříš, že „tělesné cvičení je málo užitečné, ale oddanost Bohu je užitečná ke všemu“? (1. Tim. 4:8) Poznal jsi, že je správné poslouchat rodiče a že se tím především můžeš líbit Bohu? — Ef. 6:1; Kol. 3:20.
25. Jak mohou dokazovat děti svou poslušností rodičů, že dělají pokroky?
25 Poslouchat rodiče neznamená pouze dělat to, co řeknou; znamená to i jednat tak, aby na rodinu bylo vrháno příznivé světlo. Znamená to i podřizovat se nařízením a radám otce a matky, v souladu s Boží vůlí. Mohl by ses zeptat: „Když jsem mimo dům, vidí lidé, že jsem z křesťanské rodiny? Jsou mé duchovní pokroky zřejmé z dobrých způsobů, z uctivého postoje k starším lidem a lidem majícím autoritu, z důsledného zastávání se toho, co je správné, ať je to ve škole, u sousedů a kdekoli? Češu a oblékám se tak, jak to chtějí mí rodiče? Nebo bych chtěl přebírat určité módní pošetilosti, a proto se snažím vyvíjet tlak na rodiče, aby mi nakonec ponechali mou vůli?“
26. Podle čeho by měli druzí lidé poznat, že jsme v křesťanském životě udělali pokroky?
26 Ať jsi svobodný, nebo náležíš k rodině, ať jsi již dosáhl křesťanské zralosti, nebo se o ni ještě snažíš, měly by být zřejmé pokroky v duchu neboli převládající síle, která působí, že konáš Boží vůli. Ostatní lidé by měli poznat, že následování Božího slova z tebe učinilo lepšího muže nebo ženu, lepší manželku a matku, lepšího manžela a otce, lepšího syna nebo dceru. V křesťanském domě má vládnout štěstí, pokoj a láska, ne spory a hlasitý křik. Má být pořádný, čistý a dobře udržovaný. Je tomu tak u vás? Když naše pokroky, které děláme v duchovním ohledu jako Boží služebníci, nejsou zřejmé v praktickém životě, naše kázání nemá valný užitek. Naše náboženství neboli naše bohoslužba je převážně posuzována podle toho, jak ovlivňuje nás a náš denní život. — Kol. 3:8–14.