Hudba, kterou si vybereš

Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci

HUDBA je přirozenou součástí lidského života. Mezi první zvuky, které mnozí z nás slyšeli, patřila hudba, maminčina ukolébavka.

Sám stvořitel obklopil člověka hudbou. Nejen jasné tóny, linoucí se z ptačích hrdélek, ale také bublání potůčku, šumění nebo hukot větru v korunách stromů, cvrkot cvrčků, kvákání žab a volání, křiky a pískání mnoha jiných pozemských tvorů — to všechno jsou pro člověka hudební zvuky. Proto nás nepřekvapuje, že již na začátku lidských dějin byly vynalezeny hudební nástroje. — 1. Mojž. 4:21.

Znamená to, že každá hudba je rozhodně dobrá? Nebo je nutné, aby sis vybíral hudbu, kterou posloucháš? Co nám pomůže, abychom o tom správně rozhodovali? Záleží vůbec na tom?

Jisté je, že v hudbě najdeme velikou mnohotvárnost. Vedle tak zvané „vážné“ neboli klasické hudby a oper existují různé druhy hudby poloklasické (jako jsou operety a muzikály) a každá země má svou vlastní lidovou hudbu, lidové písně a pochody. Taneční hudbou jsou půvabné valčíky i živé polky; existují latinsko-americké tance conga, rumba a brazilská samba i merenge, beguine a bossa nova, z nichž mnohé pocházejí z Afriky. Zvláště od první světové války vešla v oblibu silně synkopovaná instrumentální a vokální hudba — džez, blues, swing a rock. V některé hudbě je zdůrazněna melodie a harmonie, jiné druhy zdůrazňují beat a rytmus.

Máme tedy možnost rozsáhlé volby. Čemu dáváš přednost? Měli bychom být opatrní?

PŘI VOLBĚ MUSÍME BÝT OPATRNÍ

Musíme být obezřetní a přemýšlet. Proč? Protože hudba má moc. A jako každá jiná moc, může sloužit k dobrému, nebo působit škodu.

Odkud pochází moc, kterou má hudba? Vyplývá ze skutečnosti, že hudba může člověka uvést do určitého citového rozpoložení, nálady nebo vzrušení. Hudba může působit uvolnění a uklidnění nebo může občerstvit a oživit. (Povšimni si, jak působila Davidova hudba na krále Saula [1. Samuelova 16:23].) Rozdíl mezi veselým pochodem a něžnou serenádou můžeme téměř „cítit“. Hudba může vyvolat všechny lidské city — lásku, něžnost, posvátnou bázeň, zasmušilost, hněv, nenávist i vášeň. Ve všech dobách byla známa síla hudby a bylo jí používáno k tomu, aby lidé byli podněcováni k určitému způsobu jednání.

V Bibli je srdce uvedeno v těsné souvislosti s city a sklony. Bible ukazuje, že klíč k našemu chování můžeme najít v srdci. (Přísl. 4:23; Mat. 15:18, 19) Hudba má skutečně moc nad našimi city, a proto hudbu, kterou posloucháme, si musíme dobře vybírat, chceme-li chránit své srdce.

Je pravda, že hudba je Boží dar, z něhož se máme radovat. Jakou má pro nás nějaký dar cenu, to je patrné jednak ze způsobu, jak jej užíváme, a jednak z toho, jak si vážíme dárce. Také řeč je dar od Boha a lidé mohou používat svého hlasu dobrým, melodickým způsobem, čímž se spolužití s druhými stává příjemnějším, protože mohou mluvit věci, které někomu pomohou a jsou užitečné. Ale co když užívají svého hlasu k hlasitým výkřikům a skřekům a řvaní a ječení? Nebo když — třeba i jemným a příjemným hlasem — lžou nebo podněcují ostatní, aby jednali špatně? Líbí se ti hlasy, které by tak byly používány? Měl bys rád jako sousedy lidi, kteří takovým způsobem používají svého hlasu? Slyšel jsi někdy hudbu, která měla takové účinky?

Ano, měli bychom si být vědomi skutečnosti, že hudba je určitou formou sdělování myšlenek a že skladatel nebo hudebník se tak dostává do spojení s posluchačstvem. Jsou tak zprostředkovány nejen city, ale také myšlenky. Píseň je vlastně řeč vyjádřená hudbou, při čemž hudba často přispívá k tomu, aby slova snadněji pronikla do mysli a do srdce. Někteří možná řeknou, že nedávají pozor na slova nějaké písně a že mají jenom požitek z hudby. Přece však slova slyšíme, i když na ně vědomě nedáváme pozor, a působí na nás, i když pomalu a nenápadně. Lidé, kteří skládají hudbu pro rozhlasové a televizní reklamy, vědí o této skutečnosti, a možná, že jsi již zjistil, že ti ještě dlouho po takovém reklamním vysílání zůstává v mysli text i hudba. Otázka tedy je: Co ti přináší hudba, kterou si vybíráš?

Hudba je často prostředkem k rozšiřování filozofií, politických ideologií, nacionalistické propagandy, názorů víry a mnoha jiných myšlenek. Úspěch francouzské revoluce je často do jisté míry připisován Marseillaise, písni, kterou jeden spisovatel označil jako „krvežíznivé volání do zbraně“. Školy a vyšší učiliště mají obvykle své „bojové písně“, které se zpívají před sportovními závody. Těžké, mystické tony hudby některých náboženství odpovídají jejich naukám.

Účinek hudby je jistě jen přechodný, a přece někdy trvá dosti dlouho, takže může někoho rozhodně podnítit k určitému směru jednání nebo může zmírnit odpor vůči určité přitažlivosti nebo pokušení. Pokud ses ve škole učil chemii, dověděl ses něco o „katalyzátorech“. Poznal jsi, že ke sloučení dvou nebo více chemických látek dojde často jedině za použití jiné látky, jejímž prostřednictvím se chemikálie skutečně sloučí. Tato látka se nazývá „katalyzátor“. Máme nejrůznější slabosti a špatné sklony, a proto někdy pociťujeme pokušení ke špatnému jednání. Vzniknou-li například okolnosti, které tě podněcují k něčemu špatnému, mohla by hudba posloužit jako „katalyzátor“, který způsobí, že žádost a okolnosti se spojí a výsledku budeš nakonec hluboce litovat. Jedna odbornice, která působí ve Spojených státech v komisi pro zkoumání pornografie, řekla na základě svých výzkumů:

„Hudba působí u dívky na city, vyvolává lásku a náklonnost, a proto často slouží jako katalyzátor lásky a u dospívajících dívek podněcuje sexuální vzrušení; hudba působí na tento cit.“ (Denver Post, 23. července 1971)

Ano, podnět vyvolaný hudbou může být sice krátkodobý, ale může tě přimět k takovému způsobu jednání nebo života, který sám o sobě trvá dlouho nebo přináší účinky, jež jsou dlouho citelné. Nevyplatí se proto uplatňovat při výběru hudby rozlišovací schopnost?

PROBLÉM ROZHODOVÁNÍ

Nikdo ti nemůže poskytnout seznam, z něhož by ihned vyplývalo, která hudba je dobrá a která špatná; neboť mezi všemi uvedenými druhy hudby neexistuje žádná, která by mohla být označena jako „naprosto dobrá“ nebo „naprosto špatná“. Rozumem a srdcem musíš poznat, jakou cenu má určitá hudba, a přitom by ses měl dát vést zásadami, které zde již byly uvedeny. A tvá volba prozradí také druhým něco o tom, jakým jsi člověkem.

Již dávno položil Job otázku: „Nezkouší samo ucho slovo, jako patro ochutnává pokrm?“ (Job 12:11) Tak může i tvé ucho zkoumat hudbu. I u čistě instrumentální hudby je možné říci, jakou náladu nebo jakého ducha vyvolá nebo k jakému způsobu jednání podnítí. To platilo i o hudbě, kterou slyšel Mojžíš, když sestupoval s hory Sinaj a blížil se k izraelskému táboru. Řekl Jozuovi: „Není to zvuk zpěvu o mocných činech [vítězná píseň] a není to zvuk zpěvu o porážce [smutný zpěv]; je to zvuk jiného zpěvu, který slyším.“ Zpěv skutečně zrcadlil divoké a modlářské nemravné jednání. — 2. Mojž. 32:15–19, 25.

Povšimni si novodobých příkladů. Klasická hudba například zní celkem důstojně, někdy majestátně. Některé skladby naši mysl do jisté míry povznášejí, ale jiné oslavují to, co je v životě nečisté a sobecké. Měli bychom myslet na to, že mnozí slavní skladatelé, kteří jsou počítáni mezi klasiky, žili nemravným a prostopášným životem. A i když všeobecně psali pro posluchačstvo, které pravděpodobně milovalo „krásnější věci života“, je téměř nevyhnutelné, že se něco z jejich pokřivených názorů a citů slovy nebo beze slov vedralo do jejich hudby. Chceme-li proto dávat pozor, abychom si zachovali zdravou mysl a srdce, nesmíme ani „vážnou hudbu“ pojímat příliš vážně nebo ji bezvýhradně přijímat.

Proti klasickým skladatelům nacházíme na opačné straně hudebního spektra synkopovanou džezovou a rockovou hudbu. Také zde nacházíme skladby, které jsou melodické a mírné. Mnohé jsou však divoké a pronikavé. Proto sami hudebníci používají k rozlišování džezové a rockové hudby termínů „soft“ (jemná), „hot“ (horká), „hard“ (tvrdá) a „acid“ (ostře úsečná). Měl bys umět určit, jaký způsob jednání hudba podporuje — měl by ti to říci tvůj sluch, tvá mysl i tvé srdce. Text nebo hudba jsou někdy tak jednoznačné, že lidé snadno spojují určitou hudební skladbu s určitým způsobem jednání nebo s určitým druhem lidí. V Bibli se například mluví o písních lidí, kteří „pijí opojné nápoje“, a o ‚písničce nevěstky‘. (Žalm 69:12; 69:13, KB; Iz. 23:15, 16) Co v tom ohledu pozorujeme v dnešní době?

Čteš-li například v novinách o tom, že lidé při nějakém koncertu nebo hudebním festivalu křičeli, dívky omdlévaly, že byly užívány drogy a musela být volána policie, aby sál nebyl zdemolován — jaká to byla podle tvého názoru hudba? Slyšíš-li, že nějaký oblíbený mladý zpěvák nebo hudebník zemřel, protože si předávkoval drogy, na jaký druh hudby se podle tvého názoru specializoval?

V knize Psychologie hudby (angl.) bylo poukázáno na to, že „dlouho trvající rytmické zvuky působí trans určitého stupně“. Rocková hudba se většinou vyznačuje otupujícími zvuky, které jsou monotónní, těžké, a zaznívá při nich klepání a údery. Její rytmus ubíjí mysl. Její neúnavný, stálý tlukot připomíná člověka, který něco tvrdošíjně znovu a znovu opakuje, až ostatní přesvědčí, aby udělali to, co on chce, a vytlačí z jejich mysli všechny ostatní myšlenky. Určitá „ultramoderní“ klasická hudba se specializuje na podivné, často disharmonické zvuky, které mají stejný účinek. V časopise High Fidelity je citován jeden vedoucí oddělení firmy Columbia Records, který řekl: „Vnímavost pro novou rockovou hudbu i pro novou klasickou hudbu musí být stejná. . . Je nutné se jí poddat a připustit, aby zaujala naši mysl.“

Můžeš však klidně připustit, aby taková hudba „zaujala“ tvou mysl? V díle World Book Encyclopedia je psáno, že rocková hudba je pro mnohé lidi „symbolem“ určitého způsobu života. Pravděpodobně to víš, i když ses to nedověděl z žádné encyklopedie. A víš, že mnohé mladé lidi rocková hudba přitahuje, protože se domnívají, že její texty „popisují skutečnost a problémy světa, v němž žijí“. Rockovou hudbou má být pravděpodobně více než jakýmkoli jiným druhem populární hudby sděleno poselství. Jde o problémy mládeže a o generační konflikt, o drogy, sex a občanská práva a o svobodu názoru a o bídu, válku a podobné náměty. Pokouší se vyjádřit „představy [mnoha] mladých lidí o lepším světě a nespokojenost mládeže se sociální nespravedlností“. K čemu to však vede?

Pozastav se a polož si otázku: Co učinila rocková hudba pro mladé lidi během téměř dvaceti let, kdy (začátkem padesátých let) vynikla? Vyřešily její filozofie skutečně problémy mladých lidí? Poskytla její poselství skutečně jasné, jednoznačné řešení, nebo je v nich patrný podobný zmatek jako v naukách světských náboženských sekt, neboť některé písně podněcují k násilnosti a jiné vyzdvihují opak? Ukazuje život těch, kteří tuto hudbu skládali a kteří ji hrají, že oni sami nejen vydělávají peníze, ale že našli vyřešení lidských problémů? Může tato hudba poskytnout něco skutečně nového? Nemá snad pohlavní bezuzdnost, nerespektování autority, útěk před odpovědností, užívání drog a podobné věci již dlouhou historii — historii, která se nikdy nevyznačovala pokroky, ale jež dříve nebo později přinesla nezdar?

Jestliže taková hudba údajně zdůrazňuje skutečnost, proč je tak úzce spojena s drogami, že pouze lidé, užívající drogy, rozumějí některým jejím textům? Nedovolává se spíše lidského sklonu utéci od odpovědnosti? Pomáhá snad mladým lidem, aby rozuměli životu?

Není tedy lhostejné, jakou hudbu posloucháš. Můžeš nechat za sebe rozhodovat jiné, jestliže jdeš jednoduše s proudem a vybíráš si to, co je populární a co se líbí velkému počtu lidí. Můžeš však také sám o tom přemýšlet a můžeš pečlivě volit, jestliže se dáš vést věčně platnou a nejvyšší moudrostí Božího slova. (Přísl. 14:15) U Kazatele 7:5 čteme: „Lepší je slyšet výtku někoho moudrého, než být mužem, který slyší píseň hloupých.“ Když Bible mluví o „hloupých“, nemíní tím prostě lidi myšlenkově tupé, ale lidi, kteří jsou v morálním ohledu nerozumní a pěstují takový způsob jednání, který jim přináší pouze těžkosti. Z toho, jakou hudbu si budeš vybírat, bude patrné, zda máš zájem pouze o zábavu nebo zda toužíš po dobrém životě, po věčném životě v Boží přízni.

Pamatuj také na to, že tvůj výběr působí i na ostatní. Snad si myslíš, že tě určitá hudba, jejíž smyslný, divoký zvuk a jejíž text v některých slovech odporuje tomu, co je pravé a správné, neovlivňuje. Jaký vliv však máš na jiné? Máš stejný postoj jako apoštol Pavel, který řekl, že on sám by se raději vzdal věcí, na které má právo, například jedení masa, jestliže tím může zabránit, aby jiným neposkytl příčinu ke klopýtání? (1. Kor. 8:9–13; Řím. 14:13, 21; 15:2) Za koho tě lidé pokládají, posuzováno podle hudby, kterou si vybíráš?

Existují písně, které jsou součástí čistého uctívání Jehovy — uctívání Boha, jemuž děkujeme za dar v podobě hudby. Jistě od nás není očekáváno, abychom zpívali pouze tyto písně nebo abychom poslouchali pouze tuto hudbu. Měli bychom však stále pamatovat na to, že jednou přijde doba, kdy budou na zemi žít pouze lidé, kteří budou zpívat ke chvále Jehovově. (Žalm 148:12, 13; 150:1–6) Buď proto moudrý a vybírej si takovou hudbu, která nebude odvádět tvou mysl a tvé srdce od tohoto cíle.