Rozumní nejsou v duchovní „energetické krizi“

V MNOHA zemích panuje v dnešní době „energetická krize“. Znamená to, že někteří lidé musí omezit cesty automobilem, protože je málo benzinu. Paliva je zapotřebí také k pohánění obrovských generátorů, jež slouží k výrobě elektrického proudu. Mnozí lidé se proto snaží šetřit energií a vypínají nepotřebné osvětlení.

Existuje však světlo, které nezávisí na obvyklých zdrojích energie. Vděční lidé, kteří je mají, nehodlají toto světlo zhasnout nebo je tlumit. Nechávají v duchovním smyslu ‚svítit své světlo‘. — Mat. 5:14–16.

Na tyto lidi myslel Ježíš Kristus, když srovnal Boží království s deseti pannami, které byly pozvány na svatební hostinu. Tímto podobenstvím částečně odpověděl na otázku: „Co bude znamením tvé přítomnosti a skonávání systému věcí?“ (Mat. 24:3) Skutečnosti ukazují, že nyní žijeme v „posledních dnech“; proto by nás mělo zajímat splňování předpověděného „znamení“.

Všech deset panen mělo lampy; pravděpodobně to byly nádoby s hubičkou a knotem na jedné straně a na druhé straně s držátkem. Byly snad naplněny olivovým olejem, jenž se tehdy všeobecně používal ke svícení. Protože ženich nepřicházel, panny usnuly a byly probuzeny teprve o půlnoci, když bylo oznámeno, že přichází. Pět „rozumných“ panen si vzalo v nádobkách zásobní plej, ale „pošetilé“ si zásobní olej nevzaly, a proto musely odejít, aby si nějaký koupily. Mezitím se „rozumné“ panny sešly s ženichem a vešly s ním na svatební hostinu. „Pošetilé“ panny toužily později také po tom, aby mohly vejít, ale marně. — Mat. 25:1–12.

Oslavený Ježíš Kristus je „ženich“ a „rozumnými pannami“ se stává jeho nebeská „nevěsta“, která bude mít nakonec 144 000 členů. (Zjev. 14:1–4; 19:7, 8; 20:6; 21:9) Pokud jsou na zemi, jsou bohatě zásobeni „olejem“, to jest Božím slovem a jeho svatým duchem. Nepanuje mezi nimi žádná duchovní „energetická krize“, která by mohla nepříznivě působit na světlo jejich lamp. „Pošetilé“ panny naproti tomu neměly dostatek „oleje“, aby mohly nechat své lampy hořet od doby, kdy byli Božím duchem zplozeni první „spoludědicové s Kristem“ (o letnicích 33 n. l.), až do doby, kdy se ženich objeví a půjde na svatební hostinu. — Řím. 8:17.

OČEKÁVÁNÍ ŽENICHA

Všech deset symbolických panen nějaký čas spalo. (Mat. 25:5) Během těchto staletí musela se však část „panen“ probudit, a to především panny „rozumné“. To se stalo zvláště v době po náboženském probuzení začátkem šestnáctého století n. l. , kdy byla v Evropě patrná horlivá snaha vrátit se ke Svatému písmu jako k jediné knize božské pravdy. Upřímní čtenáři a badatelé Bible měli hluboký zájem o slib, který dal Kristus, ženich, když mluvil o svém návratu. Poznali, že k jeho návratu dojde před tisíciletým panstvím, v němž bude satan uvězněn v „propasti“. — Zjev. 20:1–6.

V první polovině osmnáctého století německý luteránský teolog Johann Albrecht Bengel předpověděl, že tisícileté panství začne v roce 1836. Později vystoupil ve Spojených státech William Miller, který učil své stoupence, že se Kristus objeví v tělesné podobě v roce 1843 a že je vezme do jejich nebeského domova. Tyto roky však uplynuly, aniž se něco stalo, a ukázalo se, že spisy ani výroky Bengelovy a Millerovy nebyly oním předpověděným půlnočním voláním: „Ženich je zde! Vyjděte mu naproti.“

V sedmdesátých letech devatenáctého století začala však v Pittsburgu (Allegheny, Pennsylvánie) studovat Bibli malá skupinka mužů, kteří nebyli spojeni s jinými náboženskými společnostmi křesťanstva. K těmto mužům patřil také Charles Taze Russell. Poznali, že Kristus se vrátí jako duch a že jeho příchodem začne jeho neviditelná přítomnost, která však bude patrná z viditelných důkazů.

Tito badatelé Bible uvedli do spojení „časy pohanů“, o nichž mluvil Ježíš, se „sedmi časy“, o nichž se zmiňuje Daniel. (Luk. 21:24; Dan. 4:13, 20, 22, 29) Poznali, že těchto „sedm časů“, kdy na zemi panovali pohané, začalo koncem sedmého století př. n. l. a že budou trvat 2 520 let. Proto napsal čtyřiadvacetiletý C. T. Russell v článku, který vyšel v časopise Badatel Bible (angl.) v říjnu 1876, slova: „Sedm časů skončí v roce 1914 po Kr.“

V roce 1877 vydal Russell spolu s Nelsonem H. Barbourem knihu Tři světy a žeň tohoto světa. V této knize bylo vysvětleno, že roku 1914, kdy skončí časy pohanů, bude předcházet čtyřicetileté období, jež mělo začít v roce 1874 n. l. tři a půl roku trvající dobou žní. Podle biblické chronologie, o kterou se tehdy opírali, panoval názor, že 6 000 let lidské existence na zemi skončilo v roce 1872, zatímco v roce 1874 by skončilo 6 000 let, kdy nad lidstvem vládl hřích, a začalo by sedmé tisíciletí. Panoval názor, že doba Kristovy přítomnosti začala v říjnu 1874, začátkem velkého protiobrazného jubilejního roku. — 3. Mojž. , kap. 25; Zjev. 20:4.a

Na základě tohoto porozumění panoval názor, že třída označená jako ‚čistá panna‘ vyšla v roce 1874 vstříc nebeskému ženichu. (2. Kor. 11:2) Proto když C. T. Russell začal v červenci 1879 vydávat nový náboženský časopis, dostal tento časopis název Sionská Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti. Oznamoval, že Kristus je neviditelně přítomen od roku 1874. Tato neviditelná přítomnost měla trvat až do roku 1914, kdy skončí časy pohanů. Očekávalo se, že pak budou pohanské národy zničeny a ostatek třídy ‚čisté panny‘ bude smrtí a vzkříšením k životu v duchu oslaven se svým ženichem v nebi. (1. Kor. 15:42–44) Tak by třída „rozumných panen“ vstoupila dveřmi na svatbu.

Třída označená jako ‚čistá panna‘ se snažila nechat svítit své světlo, neboť se blížila doba, kdy očekávali, že se v nebi setkají se svým ženichem. Nakonec přišel onen den — 1. říjen 1914. Skončily časy pohanů, ale nesplnilo se očekávání, že církev vejde do nebeské slávy. Nedošlo k tomu ani do doby, kdy sám Russell zemřel 31. října 1916. Všichni, kteří toužili setkat se s ženichem, byli místo toho postiženi velkými těžkostmi a prudkým pronásledováním, které vyvrcholilo v létě 1918, když byl vynesen rozsudek nad J. F. Rutherfordem, novým prezidentem Společnosti Strážná věž, a nad sedmi dalšími křesťany, kteří byli spolupracovníky ústředí; byli neprávem odsouzeni k odnětí svobody a uvězněni.

J. F. Rutherford byl odsouzen ke dvaceti letům káznice, ale ve vězení strávil pouze devět měsíců. 25. března 1919 byl se svými sedmi druhy propuštěn a nakonec byli plně rehabilitováni. Rok 1919 byl však významným rokem ještě z jiného důvodu. Jako spící panny byly probuzeny výkřikem o půlnoci, že ženich je zde, tak i všichni, kteří tvrdili, že čekají na nebeského ženicha, stáli v roce 1919 n. l. náhle tváří v tvář skutečnosti, že nebeský ženich je přítomen v království.

UVEDLI DO POŘÁDKU SVÉ „LAMPY“

Ihned byly podniknuty kroky, aby praví křesťané, kteří vyhlíželi „ženicha“, nabyli nové odvahy. Od 1. do 8. září 1919 se proto konalo v Cedar Point (Ohio) hlavní shromáždění. Velké nadšení vyvolal prezident J. F. Rutherford, když 5. září oznámil, že od 1. října 1919 bude vydáván nový časopis, Zlatý věk. Boží „zasvěcený“ lid byl povzbuzen, aby se podílel na získávání předplatného pro tento časopis, o němž se očekávalo, že brzy dosáhne nákladu 4 000 000 výtisků. Dnes tento časopis vychází pod názvem Probuďte se! a má průměrný náklad více než 8 000 000 exemplářů.

Pro dějiny třídy, která byla označena jako ‚čistá panna‘, jistě nebyl rok 1919 bezvýznamný. Začalo tehdy velké světaširé dílo oznamování království. Třída „rozumných panen“ byla probuzena a od té doby již nikdy neusnula.

Tehdy skutečně „vstaly“ „všechny ty panny“ a „daly si do pořádku lampy“. (Mat. 25:7) Lampy byly na zhasnutí. „Rozumné“ panny si vzaly s sebou nádoby plné oleje, ale „pošetilé“ panny neměly s sebou žádný olej navíc. „Rozumné“ panny nemohly nic dát ze svého oleje, protože pro všech deset by jej nebylo dost. „Pošetilé“ panny musely proto odejít a v pozdní hodině se snažit někde koupit olej.

„Olej“ znázorňuje jak Boží slovo, tak i Božího svatého ducha, který jeho Slovo objasňuje a ve všech, kteří mají tento „olej“, působí bohulibé „ovoce ducha“. Skutečnost, že „rozumné“ panny se nechtějí dělit o svůj „olej“ s „pošetilými“, znamená, že neuzavírají s touto třídou žádné kompromisy. „Pošetilé“ panny předstírají, že jsou křesťany, ale neplní požadavky křesťanství. Snad jsou do jisté míry pod vlivem svého biblického poznání, ale ne do té míry, aby pod působením mocného Božího ducha přinášely jeho ovoce. Očekávají sice, že půjdou do nebe, ale následkem svého náboženského postoje nemohly reagovat na výzvu, která se ozvala půlnočním výkřikem: „Ženich je zde! Vyjděte mu naproti.“ Osvěcující olej jim došel. Jejich světlo nesvítí.

V roce 1919 opustila třída „rozumných panen“ Velký Babylón, světovou říši falešného náboženství. Nemohla přistoupit na žádný kompromis s třídou „pošetilých panen“; nemohla jako Velký Babylón uctívat „obraz šelmy“, Společnost národů, na kterou se v roce 1919 posadil Velký Babylón jako jezdec na koně. (Zjev. 13:14, 15; 14:11, 12; 17:1–18; 18:4) Jejich jednoznačný postoj se jasně prokázal 7. září 1919 na kongresu v Cedar Point, kdy J. F. Rutherford pronesl veřejnou přednášku na téma „Naděje pro utiskované lidstvo“. Odvážně poukázal na skutečnost, že Bůh neschvaluje Společnost národů, kterou duchovenstvo podporovalo jako politický výraz Božího království na zemi. Členové třídy „rozumných panen“ byli přesvědčeni, že v roce 1914, když uplynuly časy pohanů, bylo v nebi zřízeno království Božího Syna, a odmítli uznat nebo uctívat jakoukoli náhražku za ně. Nemohli si dovolit vzdát se něčeho ze svého duchovního „oleje“ a oslabit tak svou věrnost Božímu mesiášskému království.

Třída „rozumných panen“ se tak v roce 1919 setkala se slavným ženichem a od té doby se účastní slavnostního průvodu, který mu bude vzdávat čest až do konce. Když přichází ke „dveřím“, ukazuje se, že je hodna toho, aby vešla. Ženich shledává, že tyto dnešní „rozumné“ panny mají zářivou křesťanskou osobnost, a proto je přijímá jako členy křesťanského sboru. — 2. Kor. 11:2, 3; Efez. 5:27.

PŘED ZAVŘENÝMI DVEŘMI

Když se „pošetilé“ panny vrátily, dveře byly zavřeny. (Mat. 25:10) Kdy jsou však zavřeny na vyšší příkaz ve splnění? Až propukne „velké soužení“ a začne zničení křesťanstva a všech ostatních částí Velkého Babylónu. Potom bude pro všechny údajné křesťany příliš pozdě, aby opustili Velký Babylón. V té době bude také plný počet 144 000 „vyvolených“, kteří tvoří Kristovu „nevěstu“. — Mat. 24:21, 22.

Podobenství končí slovy: „Potom přišly také zbývající panny a řekly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Odpověděl jim: ‚Řeknu vám pravdu, neznám vás.‘ “ (Mat. 25:11, 12) Jejich nedbalost vedla k duchovní „krizi“, pokud jde o olej, a proto „pošetilé“ panny se nesešly s ženichem a nepřispěly k lesku jeho svatebního průvodu. Proto je právem nechal stát před zavřenými dveřmi.

Tak i v době, kdy pro křesťanstvo nadejde „velké soužení“, pozná třída „pošetilých panen“, že nepatřila k náboženské společnosti, jež tvoří ‚čistou pannu‘, „nevěstu, manželku Beránkovu“. (Zjev. 21:9) Ano, bude volat ženicha, ale dveře nebudou otevřeny, neboť Ježíš při jiné příležitosti řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ (Mat. 7:21–23) Ve „velkém soužení“ ženich ponechá třídu „pošetilých panen“ venku, v hluboké temné noci tohoto světa, kde zahynou s ostatními ‚činiteli bezzákonnosti‘. Po svém zničení nebudou vzkříšeni k nebeskému životu.

„ZŮSTAŇTE PROTO BDĚLÍ“

Ústřední myšlenku svého podobenství zdůraznil Ježíš slovy, která jsou obzvláště aktuální pro pomazané křesťany žijící v době „skonávání systému věcí“. Řekl: „Zůstaňte proto bdělí, neboť neznáte den ani hodinu.“ (Mat. 25:13) Ti, kteří chtějí být jako pět „rozumných“ panen, musí neustále svítit svou činností a svou křesťanskou osobností. Odmítají jakékoli kompromisy s těmi, kteří by jim chtěli vzít trochu nebo mnoho jejich duchovního „oleje“. Musí mít stále silnou víru v příchod a přítomnost ženicha a musí se účastnit průvodu osvětleného lampami, který jde za ženichem; musí v něm zůstat, dokud nepřivede svou nevěstu, svůj sbor, domů.

Skončila dlouhá doba, kdy ženich nepřicházel. Je zde, je přítomen ve své slávě. Skončila doba únavy a spánku! Je čas svítit k jeho cti a podílet se s ním na radosti, kterou mu připravil jeho nebeský Otec, na radosti, že si může vzít svou duchovní „nevěstu“ a oslavit to svatební hostinou. Duchem pomazaní křesťané musí proto nyní bezpodmínečně zůstat bdělí, neboť neznají den ani hodinu, kdy budou „dveře“ této příležitosti uzavřeny a již nikdy nebudou otevřeny. Pro tyto bdělé a rozumné nebudou dveře nikdy uzavřeny, protože mezi nimi není osudná duchovní „krize“, pokud jde o osvěcující olej.

[Poznámka pod čarou]

V roce 1943 vydala Společnost Strážná věž knihu „Pravda vás vysvobodí“. V této knize se již k období soudců nepřipočítávalo navíc sto let a bylo ukázáno, že člověk bude žít na zemi 6 000 let teprve v sedmdesátých letech dvacátého století. Jako začátek času Kristovy přítomnosti se již také neuváděl rok 1874, ale rok 1914 n. l.