Praktický kodex

KAŽDÝ rok se tisknou milióny a milióny knih. Jen v brooklynské tiskárně Společnosti Strážná věž v New York je často za týden zhotoveno více než milión vázaných knih. Dnes jsme tak zvyklí na knihy, že si stěží můžeme představit dobu, kdy byly knihy neznámé; a bylo tomu tak po staletí.

Teprve asi po čtyřech tisíciletích lidských dějin začal být všeobecně používán Kodex neboli kniha s listy k obrácení, tedy předchůdce novodobé knihy. Předtím plnily účel dnešních knih papyrusové nebo pergamenové svitky.

Svitky měly některé nevýhody, které později kodex neměl. Když se hledalo něco určitého na konci svitku, bylo třeba rozvinout snad šest, nebo ještě více metrů. To může být důvod, proč světští pisatelé starověku byli často velmi nepřesní, když citovali jiné prameny. Místo, aby si dali práci s rozvinováním svitku a hledáním určitého místa, citovali pravděpodobně zpaměti.

Kodex byl daleko praktičtější než svitek. Čtyři evangelia, na něž by bylo zapotřebí přes třicet metrů dlouhého svitku, bylo možno všechna shrnout do jediného kodexu. Protože byly popsány jednotlivé listy, bylo možno určitá místa v kodexu nalézt snadněji než v četných sloupcích dlouhého svitku. Kodex obsahoval obyčejně dvakrát tolik textů než svitek ze stejného množství papyru nebo pergamenu, protože svitky byly vesměs popsány jen po jedné straně, zatímco listy kodexu byly popsány po obou stranách. Kodex byl tedy hospodárnější než svitek.

VZNIK KODEXU

Některé poukazy na vznik kodexu poskytuje latinské slovo caudex od něhož je odvozeno označení „kodex“ a které původně znamenalo kmen stromu. Později bylo používáno k označení dřevěných tabulek., které byly potaženy voskem, aby se na ně dalo pást. Jednotlivé tabulky byly svazovány pásky nebo kroužky a tyto spojené tabulky byly známé jako kodex.

Římané začali místo dřevěných tabulek potažených voskem používat během doby pergamen jako materiál ke psaní. Tento pergamen se nazýval membrana. To je (k popsání upravená) „kůže“. V 1. století n. l. byla membrána zřejmě všeobecně používána. Apoštol Pavel prosil například Timotea, aby přinesl s sebou „svitky, zvláště pergameny (řec. membranas)“. Změnou psacího materiálu prodělal vývoj kodexu rychlejší pokrok. — 2. Tim. 4:13.

První kodexy měly různý tvar. Jeden druh kodexu sestával z tlusté vrstvy listů, které byly uprostřed složeny a sešity. Když byl takový kodex zavřen, přesahovaly vnitřní listy vnější, a proto musely být ořezány. Tento kodex se proto vyznačoval tím, že vnitřní listy byly podstatně užší než vnější, což bylo nevýhodné.

Kodex, který se konečně těšil všeobecné oblibě, sestával z více vrstev. Složka čtyř nebo pěti uprostřed složených listů byla nejvýhodnější k vazbě. Tímto uspořádáním se stránky co do velikosti nejméně lišily. Listy každé složky byly sešity a pak byly jednotlivé složky položeny na sebe a svázány mezi desky. Také novodobé knihy sestávají z množství složek.

PRVNÍ KŘESŤANÉ PŘEJÍMAJÍ KODEX

Alespoň do konce prvního století n. l. používali křesťané hlavně svitky. Apoštol Jan mluvil o Zjevení, které napsal okolo roku 96 n. l., jako o „svitku“. — Zjev. 22:18, 19.

O něco později přejali křesťané kodex, aby uchovali záznamy, z nichž sestávají Křesťanská řecká písma. Archeologické nálezy dokazují, že první křesťané více používali kodex, než kdokoli jiný. Existuje například 291 zlomků ze svitků klasických spisů z 3. století. Avšak v téže době existuje pouze 20 zlomků z kodexů. Z křesťanských zápisů bylo zachováno 38 kodexových fragmentů a asi 9 zlomků ze svitků.

První křesťané měli dobrý důvod, aby používali kodexy. Ježíš Kristus přikázal svým následovníkům. „Čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Aby mohli činit učedníky a poučovat je, museli křesťané používat Svatá písma. Příruční tvar kodexu jim vyhovoval při plnění tohoto úkolu, protože mohli příslušné texty snáze nalézt.

V prvním století n. l. bylo ukázáno, že při činění učedníků a poučování se má hojně používat Písem. Ve Skutcích 17:2, 3 čteme: zprávu, jak apoštol Pavel používal Písma: „Pavel k nim tedy vešel podle svého zvyku a po tři sabaty s nimi uvažoval o Písmech, vysvětloval a dokazoval odkazy, že bylo nutné, aby Kristus trpěl a byl vzkříšen z mrtvých.“ Také ti, kteří se učili, byli chváleni, že přezkoumávali určité myšlenky pomocí Svatého písma. Čteme: „Tito (Berejští) pak byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice, neboť přijali Slovo s nanejvýš chtivou myslí a denně pečlivě skoumali Písma, zda tomu tak je“. (Skut. 17:11) Při napodobování těchto vynikajících příkladů se dá kodex mnohem lépe použít než svitky.

Tak jako první křesťané moudře používali kodex, slouží Jehovovým křesťanským svědkům v nové době moderní metody k rozšiřování poselství o království. Proto knihy dnes hrají důležitou úlohu při přinášení Boží pravdy až do nejvzdálenějších částí země.