Vynikající odměna za věrnost
VĚRNOST je vlastnost, kterou každý oceňuje. „Muž věrných činů získá mnoho požehnání,“ zní jedno biblické přísloví. Věrný člověk nehledá nejprve své vlastní zájmy. To je zdůrazněno v druhé části tohoto přísloví opakem: „Ale ten, kdo spěchá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.“ — Přísl. 28:20.
Jehova Bůh je „pravý Bůh, věrný Bůh, jenž dodržuje smlouvu a prokazuje milující laskavost“. (5. Mojž. 7:9) Vynikající u něho je, že je Bůh, který oceňuje věrnost u druhých, a nemůže mu sloužit ten, kdo neprojevuje tuto znamenitou vlastnost. Ano, „kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že existuje a že se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají.“ — Žid. 11:6.
Skutky věrnosti, které člověk koná, nemusí být velké ani význačné. Být věrný ve všem, i v malých věcech, je základním předpokladem pro odměnu. Ježíš řekl: „Kdo je věrný v nejmenším, je také věrný v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém“. — Luk. 16:10.
Týká se to všech lidí, kteří opravdově slouží Bohu. Ti všichni jsou jeho „otroky“, kteří konají jeho vůli, a všichni očekávají svou opravdovou, věčnou odměnu ne od lidí, ale od Boha. Kristovi pomazaní, duchem zplození bratři jsou jako sbor nebo skupina — dokud jsou na zemi — nazýváni „věrným a rozumným otrokem“. Dostávají odměnu za věrnost od Ježíše Krista, hlavy křesťanského sboru. Ukázal to v prorockém podobenství. Když mluvil o svém návratu v královské moci, řekl svým učedníkům: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozumný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, najde-li jej jeho pán při svém příchodu, že tak činí. Vpravdě vám pravím: Ustanoví jej nade vším svým majetkem.“ — Mat. 24:45–47.
V tomto podobenství — mluvil o něm předešlý článek — označuje výraz „otrok“ pomazané křesťany jako skupinu a výraz „čeleď“ každého jednotlivce. Všichni přispívají k tomu, aby každý z nich dostal duchovní pokrm.
KDY MÁ „OTROK“ DOSTAT ODMĚNU
„Otrok“ má být odměněn, když pán přezkoumá, zda vykonal svůj úkol a dával „čeledi“ potravu. „Otrokův“ pán odešel, aby přijal větší moc, tak jako pán v podobenství o minách. Cestoval do vzdálené země, aby přijal královskou moc. „Pánem“ v podobenství je Kristus, který při svém návratu bude účtovat se svými otroky. (Luk. 19:12–27) Podle toho musí „věrný a rozumný otrok“ dostat odměnu po tom, co se Kristus navrátí a bude neviditelně přítomen v královské moci, ale dříve, než odstraní tento systém věcí, když zničí jeho panství nad zemí. Apoštol Petr poukazuje na to, že ‚soud začne u Božího domu‘ a pak se rozšíří na celý svět. — 1. Petra 4:17.
Duchovní sycení Kristovy „čeledi“ nebylo pro „věrného a rozumného otroka“ snadné, zvláště několik let po tom, co Ježíš neviditelně přišel, aby jej obhlédl a odměnil. „Otrok“ zakusil velký odpor a mocné pronásledování od náboženských organizací, které tvrdily, že jako jediné mají právo dávat duchovní pokrm „stádu“, jež jim zdánlivě patří. Avšak organizace křesťanstva byly známy tím, že se účastnily válek a provinily se vinou krve, což znevážilo jejich tvrzení, že jsou učedníky a otroky Ježíše Krista. Kromě toho využily válečné hysterie, aby členy malé skupiny ostatku křesťanských svědků Jehovových nechaly napadat lůzou, zatýkat, věznit a usmrcovat. Také omezení, která panovala během války, ztěžovala malé skupině „otroka“ pravidelně obstarávat biblické vysvětlení jednotlivcům z „čeledi“. Ale vzdor těžkostem to věrně činili.
To vše odpovídalo tomu, co se stalo Ježíšovým učedníkům v době jeho smrti v roce 33 n. l. Ježíš předpověděl jejich postavení, když citoval slova proroka Zachariáše: „Bij pastýře a ať se rozptýlí stádo a já jistě obrátím svou ruku zpět na ty, kteří jsou bezvýznamní.“ Po zradě na Ježíšovi nám biblická zpráva říká: „Potom jej všichni učedníci opustili a utekli.“ „Ovce“ se opravdu rozptýlily. — Zach. 13:7; Mat. 26:31, 56.
Obdobně se stalo, že dílo třídy „otroka“ bylo v roce 1918 n. l. téměř přerušeno, protože jeho vedoucí členové byli odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody, které si měli odpykávat ve federální věznici. Vyhlídka byla temná. Třída „otroka“ byla podrobena zkoušce věrnosti svěřenému úkolu. Bůh však ‚obrátil na ně zpět svou ruku‘, to je, věnoval jim znovu svou přízeň. Ti, kteří byli ve vězení, byli propuštěni a rehabilitováni. Rozptýlené „ovce“ byly opět shromážděny, aby utvořily organizovanou skupinu „čeledi“, dále účinně rozdělovali duchovní pokrm a ještě více se namáhali kázat dobré poselství o království.
USTANOVEN NADE VŠÍM PÁNOVÝM MAJETKEM
Jak ustanovil Kristus „otroka“ nade vším svým „majetkem“ a jak dalece to bylo pro něho povýšením?
Krátce po svém vzkříšení Ježíš odešel do „vzdálené země“, do samého nebe a do přítomnosti svého Otce, Jehovy Boha. Po tom, co Ježíš seděl po Boží pravici a vyčkával na Boží ustanovený čas, přijal v roce 1914 královskou moc nad světem. (Žid. 10:12, 13) V roce 1919, po vykonané prohlídce, pak přišel pro Pána čas, aby odměnil svého věrného „otroka“. Protože Ježíš zjistil, že třída služebníka při rozdělování pokrmu domácnosti víry jednala opravdu věrně, dal „otroku“ nové postavení. „Otrok“ až do té doby sytil „čeleď“, ale nyní měl mnohem širší postavení ‚nade vším Kristovým majetkem‘. To obsahovalo mnohem víc než dříve. Pán získal královskou moc a věrný „otrok“ se měl nyní podílet na Pánových rozšířených zájmech. Neměl zastupovat a oznamovat žádné vzdálené království, ale království, jehož vládní obvod nyní zaujímal celou zemi. „Otrok“ teď zastupoval dosazeného mesiášského krále, který brzy začne vládnout po tisíc let nad celou zemí.
Kromě toho je dnes třída „otroka“ vysoce poctěna tím, že jí byla dána úloha v díle, které má být konáno na zemi před koncem tohoto systému věcí. Proto je jejím údělem větší odpovědnost i větší požehnání. Mohou sloužit jako nástroje, jimiž jsou uskutečněna proroctví o království, která se s konečnou platností splňují od dosazení Krále v roce 1914. K tomu patří i splňování mnoha působivých symbolů z knihy Zjevení. Jaká je to odpovědnost a jaká čest!
A stejně jako rozdělovala třída „otroka“ věrně pokrm zbylým tisícům členů Kristova těla, skládajícího se ze 144 000 duchovních bratrů, bude nyní sytit „velký zástup“ ctitelů, jehož počet mnohokrát přesahuje počet „čeledi“. Tito ctitelé přišli „jako oblak“ a připojili se k „otroku“ a přispívají velkým podílem ke kázání dobrého poselství až do končin země. Jsou velmi cenným Kristovým majetkem a jsou milováni třídou „otroka“ pro věrnou a horlivou pomoc. (Zjev. 7:9–17; Iz. 60:8) Zjevení o nich říká, že přežijí „velké soužení“, kterým bude zničen tento systém věcí, a že budou tvořit základ spravedlivé nové lidské společnosti na zemi. Jistě patří tento „velký zástup“, který je duchovně sycen třídou „otroka“, k Pánovu majetku.
Protože se Kristovi duchovní bratři, jako skupina křesťanů označená výrazem „otrok“, prokázali jako věrní, mají nyní před Kristem a jeho Otcem znamenité, čestné postavení. Jako třída jsou „věrným a rozumným otrokem“. Avšak jedinci, „čeleď“, musí všichni zůstat věrně a pevně spojeni se svými bratry jako část třídy „otroka“. Zůstanou-li věrni až do konce, dostanou odměnu nebeské nesmrtelnosti. Kdo z nich skončí život smrtí, bude vzbuzen k nebeskému životu, bude jedním z králů a kněží Boha a jeho Krista a bude s ním vládnout nad zemí. (1. Kor. 15:50–54; Zjev. 20:4, 6) V té době bude moci rozdělovat duchovní pokrm a pást společně s ostatními ze svých 144 000 bratrů, kteří sloužili v minulosti, od doby apoštolů až dodnes. Kromě toho bude moci tato skupina 144 000 kněží s velkou radostí použít zásluhy výkupní oběti Ježíše Krista na „velký zástup“ a další miliardy vzkříšených. Bude uzdravovat a dávat dokonalý život těm, kteří budou věrně poslouchat Boha.
Nevyplatí se proto být věrný? Bůh ví, že ten, kdo je věrný v malém, bude věrný i v mnohém. Dokázal, že může svou třídu „otroka“ v naší době odměnit největší odpovědností na zemi, a bude jí v budoucnu žehnat ještě podivuhodnějším způsobem. Tím jsme všichni povzbuzováni, abychom věrně sloužili, protože víme, že naše věrnost nebude přehlédnuta a že Bůh může věrné lidi ještě odměnit daleko víc, než si oni sami mohou představit. — Žid. 6:10.