‚Nemít nic, a přece vlastnit všechno‘
„. . . jako chudí, kteří však mnohé obohacují, jako takoví, kteří nemají nic, a přece vlastní všechno.“ — 2. Korintským 6:10.
1. V jakém ohledu slouží peníze určité potřebě?
BEZ peněz bychom v dnešním systému věcí nemohli žít. Jak bychom se mohli bez nich postarat o své životní potřeby? Na mnohých místech na zemi je třeba peněz k nemocničnímu léčení, při používání veřejných dopravních prostředků, elektřiny, topení a zásobování vodou — což jsou věci pro člověka užitečné. Jak bychom mohli bez peněz opatřit obživu a ošacení pro sebe i pro svou rodinu nebo jak bychom mohli dostat byt a stále jej mít? U Kazatele 10:19 čteme moudrá slova: „Chléb je k tomu, aby se dělníci smáli, a víno samo rozradostňuje život, ale peníze, ty najdou odezvu všude.“
2. Před čím by se měl křesťan stále chránit? Proč?
2 Pokud trvá přítomný systém věcí, mohou křesťané dobře použít peněz, aby uspokojili své každodenní potřeby a především aby také mohli kázat poselství o království. Peníze jsou tedy užitečné a můžeme si za ně mnohé koupit, a proto musí křesťan neustále uplatňovat sebeovládání a musí si vždy správně uvědomovat význam peněz (bohatství, hmotného majetku), to znamená, že je vždy považuje za prostředek k cíli, nikdy je nesmí učinit předmětem své lásky a nesmějí se stát „tužbou jeho srdce“. Vzhledem k době, v níž žijeme, musí křesťané nutně získat správný názor na peníze a musí si jej zachovávat.
3. a) Jak nám Pavel pomáhá získat správný postoj k hmotnému bohatství? b) Na co zaměřoval své srdce?
3 Apoštol Pavel, který pocházel z kmene Benjamín a byl tedy Hebrejec, a pokud jde o židovské náboženství, patřil k farizeům (o nichž bylo známo, že ‚milují peníze‘), mohl mluvit z vlastní zkušenosti a jeho slova nám pomáhají získat správný duchovní postoj. (Fil. 3:5; Luk. 16:14) Měl schopnosti a vzdělání — učil se od vzdělaného farizea Gamaliela —, a proto jistě mohl dosáhnout velkého hmotného bohatství. (Skut. 5:34; 22:3) Pavel však jasně ukázal, kde je možno najít pravé bohatství. Dvacet pět let působil jako kazatel plným časem a byl proto také ve vězení; o svém postoji a o tom, že se rozhodl vzdát se způsobu života, který by mu pravděpodobně přinesl velký hmotný zisk, později napsal: „Skutečně také všechny věci pokládám za ztrátu pro vynikající cenu poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem přijal ztrátu všech věcí a dívám se na ně jako na hromadu smetí, abych získal Krista a byl nalezen ve spojení s ním, . . . zda bych nějak dosáhl dřívějšího vzkříšení z mrtvých.“ Pavel ukázal, kde bylo jeho srdce a co mělo v jeho životě skutečnou cenu. (Fil. 3:8–14; Žid. 6:10–12) Měl zdravý postoj vůči hmotnému bohatství, a proto si mohl zachovat zdravý názor. Za svého života pozoroval, jak škodlivé účinky má na mnohé lidi láska k bohatství. — 2. Tim. 4:10.
TUŽBA PO PENĚZÍCH JE LÉČKA
4. Na jaké nebezpečí byl upozorněn Timoteus?
4 Pavel měl upřímný zájem o mladého Timotea, a proto mu napsal dopis do Efezu v Malé Asii, což bylo tehdy velmi bohaté obchodní město. Varoval Timotea, aby neusiloval o hmotné bohatství, a upozorňoval jej na zhoubné následky takového úsilí. Napsal: „Avšak ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Neboť láska k penězům je kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Tim. 6:9, 10) Rozumíš těmto varovným slovům? Řídíš se jimi? Poznal jsi, jak jsou dnes pravdivá v životě mnoha lidí?
5. a) Kdy se může přání po hmotných věcech stát „léčkou“? b) Proč nelze sloužit dvěma pánům?
5 Jestliže se tvůj zájem o peníze již neomezuje pouze na opatřování věcí nutných pro život, ale stává se z něj žádost po bohatství nebo tužba po věcech, které nezbytně nutně nepotřebuješ, potom ti již peníze neslouží jako prostředek k cíli. Potom tě ovládají, stávají se pro tebe „léčkou“. Ježíš řekl: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Mat. 6:24) Bible neodsuzuje bohatství; odsuzuje pouze ty, kteří se jím dají zotročit. Proč? Protože člověk, který se dá zotročit svou tužbou po hmotných věcech, nepovažuje již za svého Pána Jehovu Boha. Nemůže již milovat Jehovu, svého Boha, „svým celým srdcem a svou celou duší a svou celou myslí“. (Mat. 22:37) Říká se, že peníze mluví. Jestliže jsi však jejich otrokem, pak dokonce za tebe i myslí!
6. a) Jaké škodlivé následky může mít pro křesťana láska k penězům? b) Jaký postoj k penězům mají mnozí lidé?
6 Tužba po penězích (bohatství) může v člověku působit jako zžírající oheň; může zničit jeho křesťanské vlastnosti. Může způsobit, že se zkazí a stane se surovým a že ztratí ze zřetele spravedlnost, pravdu, čestnost, štědrost a milosrdenství. (5. Mojž. 16:19, 20; 2. Mojž. 23:8) Úsilí o hmotný blahobyt může snadno vést k tomu, že někdo začne používat nečestně obchodní metody tohoto světa. „Muž věrných činů získá mnoho požehnání, ale ten, kdo spěchá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.“ (Přísl. 28:20) Nyní snad řekneš: „To na mne neplatí. Umím se ovládat. Jak bych mohl někdy milovat peníze? Přece to není nic jiného než papír!“ To je pravda, ale kolik věnuješ času a síly, abys získal peníze? Staly se snad peníze přece tvým pánem? David T. Bazelon napsal ve své knize Papírová měna (angl.): „Peníze jsou sen. Je to kus papíru, na němž je neviditelnými barvami vytištěno všechno to vysněné, co je možno za ně koupit. . . Mnozí z nás, kteří vyloženě neprohrávají ve velké honbě, která nyní probíhá v Americe, milují peníze daleko více než cokoli z věcí, které je možno za ně koupit. Není to pro nás prostředek k cíli, ale vášeň.“ Žijeme v době, kterou Pavel předpověděl slovy ve 2. Timoteovi 3:1, 2: „V posledních dnech nastanou kritické časy, jimž bude těžko odolávat. Neboť lidé. . . budou milovat peníze.“ Jak je proto důležité, aby si křesťan zachoval správnou rovnováhu a chránil se před nenasytnou tužbou po hmotném bohatství!
7. K čemu již často vedlo neúnavné úsilí o získání peněz a bohatství?
7 Tímto neúnavným úsilím po získání majetku a láskou k penězům bylo již způsobeno nekonečně mnoho zármutku, strastí, bolestí, neštěstí, zoufalství a krveprolévání. Politováníhodným příkladem toho jsou lidé, kteří ztratili duchovní rovnováhu a připustili, aby v jejich srdci vzrostla lakota. Proto oceňujme jako Pavel, že „všechno, co bylo předem napsáno, bylo napsáno pro naše poučení“ a že to bylo zapsáno „jako výstraha pro nás, nad kterými nadešly konce systémů věcí“. — Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11.
„PODVODNÁ MOC BOHATSTVÍ“
8. a) Jaký postoj srdce projevil Achan? b) Čemu se z toho můžeme naučit?
8 Vzpomeň si na dobu, kdy Jehova Bůh vedl Izraelity pustinou a oni se měli ujmout Zaslíbené země. O městě Jerichu, které bylo prvním ovocem jejich dobyvatelského tažení, jim bylo řečeno: „Město se stane něčím, co je zasvěceno zničení, . . . patří Jehovovi.“ Podle Božích pokynů tedy nemělo být vypleněno, což bylo jinak obvyklé při dobytí města, ale mělo být spáleno. Stříbro a zlato měly přijít „do Jehovova pokladu“. (Jozue 6:17–19) Ale Achan, člen kmene Juda, připustil, že v jeho srdci vznikla lakota. Později přiznal: „Když jsem mezi kořistí zahlédl dobře vypadající část úředního oděvu ze Sineár a dvě stě šekelů stříbra a zlatou tyč o váze padesáti šekelů, tu jsem je chtěl a vzal jsem je.“ (Jozue 7:21) Láska k bohatství přiměla Achana k tomu, že porušil svou věrnost a stal se nečestným; vedla k tomu, že okradl Jehovu. Když Izraelité chtěli dobýt další město, Hai, Jehova jim odňal svého ducha, dokud nevyšlo najevo, že se Achan dopustil zlého činu. Když byl Achan spolu se svou rodinou a se vším dobytkem oddělen od ostatních, byli ukamenováni k smrti a spáleni. Jak vysoká to byla cena za pomíjivý poklad! — Jozue 7:1–26.
9. a) Jak dokázal Gézi, že „miloval peníze“? b) Proč Ananiáš a Zafira ztratili svůj život?
9 Dalším příkladem byl Elizeův služebník Gézi. Když Elizeus vyléčil syrského vojevůdce Námana z malomocenství, chtěl Náman projevit Elizeovi ocenění a dát mu nějaký dar, ale Elizeus jej odmítl. Gézi však miloval bohatství. Chtěl z Elizeova zázračného skutku pro sebe vytěžit osobní zisk. Proto chtěl oklamat jak Námana, tak i Elizea. K čemu to vedlo? Elizeus řekl: „Námanovo malomocenství tedy ulpí na tobě a na tvých potomcích na neurčitý čas.“ (2. Král. 5:20–27) Vzpomeňme si také na Ananiáše a jeho manželku Zafiru, kteří ‚jednali nepoctivě‘ vůči Jehovovi a tajně si ponechali něco z ceny za své pole, a proto přišli o život. — Skut. 5:1–10.
10. Jak daleko může člověka dohnat lakotné srdce?
10 Jako další příklad bychom mohli uvést Jidáše Iškariotského, který měl podivuhodnou přednost, že směl patřit mezi Ježíšovy apoštoly. Zpočátku byl jistě věrný a spolehlivý, a proto se staral o společné peníze Ježíše a dvanácti apoštolů. Později se však z něho stal lakomý zloděj, který kradl ze zvyku. (Jan 12:6) Jeho lakotné srdce jej přimělo, aby zradil svého Pána za pouhých třicet kousků stříbra. K čemu to nakonec vedlo? Když viděl, že byl Ježíš odsouzen, šel „a oběsil se“. (Mat. 27:3–5) Takové nebezpečí hrozí lidem, kteří se stali otroky bohatství.
11. Proč je hmotné bohatství podvodné? Odůvodni svou odpověď.
11 Bible mluví o „podvodné moci bohatství“. (Mat. 13:22) Bohatství je podvodné proto, že člověk, který o ně usiluje nebo po něm touží, obvykle nerozezná, že moc bohatství je pouze omezená. Je podveden, protože bohatství, o které tak dychtivě usiluje, mu ve skutečnosti neposkytne uspokojení, po kterém tak velice touží. Stále má pocit, že má ještě příliš málo. Proto by chtěl mít ještě více a více. Je zajímavé, že taková tužba stále roste, čím více se jí člověk poddává. Jednou to potvrdil americký státník Benjamin Franklin [čti: bendžamin frenklin], který řekl: „Peníze nikdy nikoho neobšťastnily a nikdy neobšťastní. Není v nich nic, co by mohlo způsobit štěstí. Čím více člověk má, tím více chce mít. Snaží-li se tužbu uspokojit, ta se zdvojnásobí nebo ztrojnásobí. Pravdivé a spolehlivé je slovo moudrého skladatele přísloví: ‚Lepší je málo s bázní Pánovou, než velký poklad a s ním neklid.‘ “ — Přísl. 15:16, Autorizovaný překlad.
12. Poznáme-li, že hmotné bohatství má omezenou moc, proč nám to pomáhá, abychom si k němu zachovali správný postoj?
12 Uvědomíme-li si, že moc hmotného bohatství je omezená, snadněji k němu zachováme správný postoj. Hmotné bohatství nemůže uspokojit nejdůležitější lidské potřeby. Ježíš například řekl, že lidský život nezávisí na hmotném majetku. (Luk. 12:15–21) Mohou peníze zmírnit bolest, která vznikne smrtí milovaného člověka? Může být zemřelý vykoupen ze šeolu, z hrobu, nějakým peněžním obnosem? Když zmizí mládí a začne se projevovat stáří, mohou nám akcie nebo jiné cenné papíry odstranit vrásky a vrátit nám mladistvou sílu? Mohla by nás plná banka peněz obšťastnit, kdybychom byli nemocní? Mohl by člověk, který se narodil slepý, za všechny peníze světa spatřit milující pohledy svých rodičů nebo pozorovat nádherný západ slunce či hrající si mláďata zvířat? Jestliže se někdo narodil hluchý, nahradily by mu celé hory peněz možnost poslouchat krásnou symfonii, šumění moře nebo vlastní hlas? Jak omezená je moc pozemského bohatství!
13. Jaký postoj je vyjádřen v Příslovích 30:8, 9?
13 Uznání a požehnání od Jehovy nezávisí na tom, zda něco máme nebo nemáme nic, ale na tom, jak užíváme toho, co máme, a jaký k tomu máme vztah. „Nedávej mi chudobu ani bohatství. Ať polykám pokrm, který je mi předepsán, abych nebyl příliš nasycen a dokonce tě nezapřel a neřekl: ‚Kdo je Jehova?‘ A abych nezchudl nebo dokonce nekradl a nenapadal jméno svého Boha.“ (Přísl. 30:8, 9) Nezůstaneme-li vyrovnaní a nezachováme-li si správný názor na pozemský majetek, dostaneme se do nebezpečí, ať jej máme málo nebo mnoho.
14. a) Jaký postoj mají někteří lidé, kteří jsou chudí v pozemském ohledu? b) Je jejich uvažování správné?
14 Chudý člověk může velmi milovat peníze. Protože nemá nic, může si myslet, že má právo krást a být nečestný, aby získal to, po čem touží. Závidí druhým, a proto si myslí, že má právo věnovat celý svůj čas a sílu, aby získal to, co by chtěl mít. Snad si myslí jako mnozí jiní, že je mu svět dlužen obživu. Velmi však záleží na tom, z jakého hlediska se na věc díváme. Člověk, který si myslí, že je chudý, může se někomu jinému v jiné zemi zdát při srovnání bohatým. Měli bychom být vděčni za to, co máme, a správně toho používat. „Ať se moudrý člověk nechlubí sám sebou pro svou moudrost a ať se silný nechlubí sám sebou pro svou sílu. Ať se bohatý člověk nechlubí sám sebou pro své bohatství.“ (Jer. 9:23) Zde je vyjádřen správný názor, jaký by měl člověk mít, bez ohledu na to, zda je moudrý, silný nebo bohatý. Nejde o to, že bychom museli být moudří nebo silní nebo bohatí, ale musíme být vyrovnaní. Měli bychom se chlubit tím, že známe Jehovu. — 1. Kor. 1:31.
15. a) Jak Pavel ukazuje, že není nesprávné, má-li člověk hojnost? b) Před jakým nebezpečím se však musí takoví lidé chránit?
15 Boží slovo nikoho neodsuzuje za to, že by měl hojnost pozemského majetku. Pavel věděl, že tehdy byli někteří křesťané bohatí, ale nedal Timoteovi pokyn, že by měl poradit těmto bohatým bratrům, aby se vzdali svého bohatství, stali se chudými a aby žili v bídě. Ne! Spíše je nabádal, aby si zachovali správný názor na bohatství. „Těm, kteří jsou bohatí v přítomném systému věcí, nařizuj, aby nebyli domýšliví a aby nevkládali svou naději v nejistá bohatství, ale v Boha, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu spokojenému užívání, aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, ochotní dělit se, a shromažďovali si bezpečně jako poklad znamenitý základ pro budoucnost, a aby se pevně chopili skutečného života.“ (1. Tim. 6:17–19) Pavel zde varuje před nebezpečími, která s sebou přináší nadbytek. Někdo by mohl být sveden, aby začal důvěřovat v bohatství. Mohli bychom jím být odvedeni od duchovních věcí a mohli bychom se stát otroky bohatství, kdybychom mysleli jen na to, jak se o ně starat a jak je chránit. Ať jsme bohatí nebo chudí — můžeme sníst jen určité množství jídla a najednou si můžeme obléknout jen jeden oblek nebo jedny šaty. Měli bychom být spokojeni s tím, co máme, a měli bychom toho používat k podpoře zájmů království, abychom se tak „pevně chopili skutečného života“.
HLEDAT PRAVÉ BOHATSTVÍ
16. Jaký bychom měli mít názor na budoucnost, pokud jde o pozemský majetek?
16 Do jaké míry bychom měli mít zájem o hmotné věcí? Apoštol Pavel radil: „Neboť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“ (1. Tim. 6:7, 8) Když Ježíš učil své apoštoly, jak se mají modlit, řekl: „Dej nám náš denní chléb podle denní potřeby.“ (Luk. 11:3) Neřekl nic o tom, že bychom si měli ukládat velké zásoby. Měli bychom se prostě starat o to, co potřebujeme pro každý den, a neměli bychom si dělat starosti do budoucnosti. Proč si hromadit bohatství pro dobu, kterou možná nikdy nezažijeme? Proč si shromaždovat poklady ve světě, který pomíjí? — 1. Jana 2:15–17.
17, 18. a) Jak se uchráníme před úzkostlivými starostmi? b) Co chtěl Ježíš ukázat svým podobenstvím?
17 Můžeme se spolehnout na to, že Jehova nám opatří věci, které nutně potřebujeme pro život, jestliže zájmům jeho království vyhradíme ve svém životě první místo před vším ostatním. Ježíš ukázal, jaký bychom měli mít postoj: „Proto vám říkám: Přestaňte mít úzkostlivou starost o své duše, pokud jde o to, co budete jíst a co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat. Což neznamená duše více než pokrm a tělo více než oděv?“ (Mat. 6:25) Ježíš tedy zdůrazňoval to, co je důležité: duchovní věci — „duši“ neboli náš život —, nikoli hmotné věci, které nám mohou způsobit velké starosti. Řekl, že bychom měli ‚bedlivě pozorovat ptáky na nebi, které Jehova živí‘, a že bychom si měli vzít ‚poučení z polních lilií, jak rostou, . . . že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich‘. Potom ukázal, oč by lidé měli mít hlavně starost, řekl: „Nikdy tedy nemějte úzkostlivou starost a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O všechny tyto věci totiž dychtivě usilují národy. Neboť váš nebeský Otec ví, že toto všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ (Mat. 6:26–33) Věříš tomu skutečně?
18 To neznamená, že bychom si měli udělat pohodlí, že bychom neměli nic dělat a čekat na to, až nám Bůh opatří jídlo a oděv. Z Ježíšova podobenství vyplývá, že ptáci hledají to, co potřebují. Jehova jim k tomu poskytuje schopnost i sílu. Stejně jedná s námi. (Fil. 4:13) Ježíš chtěl zdůraznit, že bychom se neměli příliš zabývat hmotnými věcmi, ale že bychom měli učinit svým pokladem službu pro Boha. To nám přinese nesčetná požehnání. Tímto způsobem se dostáváme za hranice, které jsou určeny moci hmotného bohatství, a jsme odměňováni něčím, co nelze získat za peníze, ale co nás nesrovnatelně obohacuje! — Řím. 11:33.
19. Proč není možno srovnávat duchovní bohatství s bohatstvím hmotným?
19 Všechno převyšující cena tohoto bohatství je výstižně popsána v Příslovích 3:13–18: „Šťastný je člověk, který nalezne moudrost, a člověk, který získá rozlišovací schopnost, neboť získat ji je lepší než získat stříbro, a její výnos je dokonce lepší než zlato. Je drahocennější než korále a všechna tvá jiná potěšení nemohou se jí vyrovnat. Dlouhost dnů je v její pravici, v její levici je bohatství a sláva. Její cesty jsou líbezné cesty a všechny její stezky jsou pokoj. Je stromem života pro ty, kteří se jí chopí, a kdo se jí přidrží, bude nazýván šťastným.“ Toto bohatství nám přináší pravý pokoj a skutečné štěstí, ano znamená pro nás věčný život!
20. a) Jaký příklad dal Ježíš vzhledem k hmotnému majetku? b) Co lidstvu zpřístupnil?
20 Vážíš si tohoto bohatství? Ježíš si jej vážil. Jeho pokladem bylo, aby činil vůli svého Otce. Řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34; 6:38) Všechno ostatní v jeho životě přicházelo na druhé místo. Správně si vážil pravého bohatství. Ačkoli byl Božím Synem, nečteme nic o tom, že by byl za svého pozemského života žil v nadbytku. Naopak. „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízda, ale Syn člověka nemá kde složit svou hlavu.“ (Luk. 9:58) Ačkoli byl chudý, přece byl bohatý. Uvažuj o jeho životě a zjistíš, že byl šťastný, pokojný a spokojený. Ačkoli měl málo světského majetku, přece mohl vykoupit celý lidský rod a svým následovníkům dal možnost získat největší poklad: vyhlídku, že se mohou stát „Božími syny“. Umožnil jim kromě toho ještě další duchovní bohatství. — 2. Kor. 8:9; Řím. 8:14, 19; Jak. 2:5; Kol. 1:27; 2:2, 3.
21. a) Jak Ježíšovi apoštolové ukázali, že mají ocenění pro nebeské poklady? b) O jakých otázkách bychom mohli uvažovat?
21 Také o apoštolech můžeme říci, že měli správný postoj, protože také oni dávali přednost nebeským pokladům. Petr a jeho bratr Ondřej byli rybáři, ale když je Ježíš pozval, „ihned opustili sítě a šli za ním“. (Mat. 4:20) Jan a Jakub reagovali podobně. „Ihned opustili člun a svého otce a šli za ním.“ (Mat. 4:22) Radostně se chopili příležitosti, že mohou sloužit Jehovovi Bohu spolu s jeho Synem, kterého vyslal. Co bys byl udělal ty, kdybys tehdy byl na jejich místě? Byl bys také ihned opustil své sítě? Nebo bys váhal a nejprve bys uvažoval o tom, zda bys měl ještě poněkud déle pracovat ve výnosné rybářské živnosti, dokud nezískáš lepší finanční postavení, a teprve potom abys jej následoval? Jak je dnes nutné, abychom věděli, kde je pravý poklad! Dokazuješ svým způsobem života, že ve tvém životě jsou nejdůležitější věci tyto duchovní poklady? (Mat. 13:44–46) Roste tvé ocenění pro duchovní poklady, pro Jehovovu přízeň a jeho požehnání? Poznáváš všechna duchovní požehnání, která dostáváme prostřednictvím Boží organizace, a plně jich využíváš?
SPRÁVNĚ ZAMĚŘIT SVÉ „OKO“
22. a) Jak je oko „lampou těla“? b) Co to znamená, že máme správně zaměřit ‚oči svého srdce‘?
22 Ježíš řekl: „Lampa těla je oko. Jestliže je tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné, je-li však tvé oko zlé [sobecké, Moffatt], bude celé tvé tělo temné. Jestliže tedy světlo, které je v tobě, je ve skutečnosti temnota, jak veliká je tato temnota!“ (Mat. 6:22, 23) Jaké je to vhodné upozornění! Nevážíme si toho, máme-li na nějakém temném místě lampu, abychom neklopýtali nebo na něco nenarazili a nezranili se? Abychom správně viděli, musí naše oko být „prosté“, to znamená, že musí hledět jedním směrem. Musí být zaměřeno tak, aby věrně zachytilo všechny světelné paprsky, které se odrážejí od nějakého předmětu, a aby je mohlo registrovat takovým způsobem, že předměty jsou viděny takové, jaké skutečně jsou. Stejně je tomu s „očima našeho srdce“. (Ef. 1:18) Také tyto oči musí být správně zaměřeny a jejich pohled musí být nerozdělený. Abychom se o něčem mohli správně rozhodnout, musíme to vidět ve správné perspektivě. Čisté (štědré) oko nás chrání, abychom nemysleli příliš sami na sebe. Budeme se chtít dělit s jinými. (Fil. 2:4) „Zlé“ oko neboli takové oko, které není správně zaměřeno, povede nás k tomu, že budeme toužit po požitcích, a povede nás ke špatnému rozhodování. Celé naše tělo bude úplně „temné“.
23. a) Jak můžeme mnohé obohacovat, ačkoli jsme sami chudí? b) Jaký postoj mnohým umožňuje věnovat se službě plným časem?
23 Máme-li „štědré oko“, můžeme rozumět, co Pavel mínil slovy: „. . . jako chudí, kteří však mnohé obohacují, jako takoví, kteří nemají nic, a přece vlastní všechno.“ (2. Kor. 6:10) Pavel neměl žádné finanční závazky, které by jej nutily, aby stále pracoval jako výrobce stanů, ale někdy vyráběl stany, aby finančně nezatěžoval sbor, v němž pobýval. Sloužit Jehovovi s nerozdělenou pozorností — to je poklad, který nelze srovnat se všemi penězi na světě. Jako tehdy Pavel, tak mohou i dnes tisíce lidí zachovávat „prosté“ oko a věnovat všechen svůj čas službě v kazatelském díle, neboť působí jako průkopníci, jako zvláštní dozorci nebo spolupracovníci v domovech bétel. Mají správný postoj k penězům, a proto považují duchovní požehnání za daleko cennější než všechno, co by mohli mít, pokud jde o hmotné věci, kdyby věnovali téměř výlučně všechen svůj čas světským cílům.
24. Jak může být dávání pokladem?
24 Zaměřujeme-li správně své oko, můžeme prožívat nesrovnatelné radosti, protože můžeme pomáhat jiným, aby poznávali Boží podivuhodné pravdy, a můžeme sledovat změny, které to působí v jejich životě. To je podklad pro pravé štěstí. Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Sk. 20:35) Žádný poklad na světě nemůže vyvážit radost a požehnání, jež prožíváme, můžeme-li pomáhat jiným obzvláště v duchovním ohledu. „Vidíš“ to a vážíš si toho?
25. V jakém smyslu je pokladem „ovoce ducha“ a proč je tomu tak zvláště v dnešní době?
25 Boží svatý duch je také poklad, který nelze koupit. (Skut. 8:18–20) Ani ovoce Božího ducha nelze získat za peníze. Bible popisuje tento poklad slovy: „Ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání.“ (Gal. 5:22, 23) Jak cenné jsou tyto vlastnosti v dnešním světě, kde všude panuje nepokoj! Jak je cenné, máme-li „pokoj Boží, který převyšuje každé pomyšlení“! Bude ‚chránit tvé srdce i síly tvé mysli skrze Krista Ježíše‘. (Fil. 4:7) Chráníš-li se před láskou k penězům, která panuje v tomto světě, přizpůsobuješ-li se Boží vůli, jestliže se neustále modlíš a prosíš Boha o jeho ducha a o lepší porozumění a dáváš-li se vést jeho duchem, pak také pocítíš požehnání tohoto pokladu.
26. Jakou odměnu dostanou „jiné ovce“, které si zachovávají „prosté“ oko?
26 Máš-li jasné duchovní vidění, můžeš vidět i další poklad — vyhlídku na věčný život! Ano, představ si věčný život na rajské zemi! Ten bude odměnou pro všechny „jiné ovce“, které nyní zachovávají „prosté“ oko, to znamená oko, jehož pohled je nerozdělený. (Jan 10:16; Tit. 1:2; 1. Jana 2:17; 1. Tim. 6:12) Tento život bychom nikdy nemohli získat hmotným bohatstvím. (Luk. 12:15–21) „Neboť tak velice Bůh miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) To Bůh slibuje všem, kteří jej milují a kteří činí jeho vůli, také „jiným ovcím“.
27. a) Jaký postoj bychom měli mít k hmotnému bohatství vzhledem k době, v níž žijeme? b) Jaké radosti můžeme prožívat?
27 Zachovejme si proto schopnost duchovního vidění tím, že stále pozorujeme pozemské bohatství ze správného hlediska a pamatujme na to, že peníze tohoto systému věcí jsou určeny k zániku. (Ezech. 7:19; Luk. 16:9) Ve „velkém soužení“, v němž brzy zaniknou všechny národy, ztratí svou cenu všechny poklady tohoto světa — jak pro ty, kteří budou mrtví, tak i pro ty, kteří „soužení“ přežijí. Proto se řiďme Ježíšovou radou a to, co máme, používejme k Boží oslavě! (Jan 15:8) Nejen slovy, ale také svými činy bychom měli dokazovat, že dáváme přednost duchovnímu bohatství tím, že plně využíváme všech Jehovových opatření. Účastněme se oznamování dobrého poselství a pomáhejme jiným získat duchovní poklady. Na hmotný majetek se dívejme ze správného stanoviska a získávejme si dobrou pověst u svého nebeského Otce! Potom budeme i my prožívat mnoho radosti jako „chudí, kteří však mnohé obohacují, jako takoví, kteří nemají nic, a přece vlastní všechno“. — 2. Kor. 6:10.