Dokažme, že jsme hodni toho, abychom vešli do Božího nového pořádku
„Vzhledem k tomu. . . že očekáváte tyto věci, vynasnažte se ze všech sil, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ — 2. Petra 3:14.
1. Co nemohou lidé učinit, přestože jsou nespokojeni se starým pořádkem? Co však může učinit Bůh?
NESPOKOJENOST s existujícím starým pořádkem je rozšířena po celém světě. Mnozí radikálně smýšlející lidé jej nazývají „uspořádáním“ a protestují proti němu. Mnozí z nich by jej chtěli odstranit. Zjišťují však, že nemají nic vhodného, čím by jej nahradili. Nemají místo něj nic nového a lepšího. Kdyby odstranili existující starý pořádek, nezbylo by nic než trosky. Naštěstí však nad člověkem existuje někdo, kdo je rovněž nespokojen se starým pořádkem. Může starý pořádek nejen úplně odstranit, ale je také schopen nahradit jej pořádkem, který bude pro lidstvo zcela nový. Je to všemohoucí Bůh, stvořitel nebes a země.
2. Co slíbil v této souvislosti vykonat všemohoucí Bůh a kde je zapsáno jeho ujištění?
2 Právě tento Bůh slíbil, že nejen odstraní utiskující a smrtonosný starý pořádek, ale že také zřídí spravedlivý, životodárný nový pořádek, který uspokojí potřeby a oprávněná přání celého lidstva. Božský slib týkající se této podivuhodné změny v lidských záležitostech je zapsán v knize, jejímž autorem je Bůh, v Bibli. Na tyto drahocenné sliby poukázal jeden pisatel Bible prvního století: „Jsou však nová nebesa a je nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch má bydlet spravedlnost.“ — 2. Petra 3:13.
3, 4. a) Kterou otázku bychom si měli položit v souvislosti s tímto božským zaslíbením? b) Jakým zážitkem bude pro lidi splnění slov ze Zjevení 21:3–5?
3 Čtenáři v prvním století, kteří četli tato spolehlivá slova křesťanského apoštola Petra, skutečně dychtivě očekávali slíbená „nová nebesa a novou zemi“ od Boha, který nelže. Jeho slib platí až dodnes. Měli bychom si proto položit otázku: Věříme tomu i my? Jestliže to tvrdíme, očekáváme také takové spravedlivé „nové“ věci? Z úcty k Bohu, jehož slib nikdy nezůstal nesplněn, měli bychom tak jednat. (Jozue 21:45; 23:14; Tit. 1:2) Máme dokonce všechny důvody k radosti, protože „nová nebesa a nová země“ jsou již téměř zde. Jistě je potřebujeme více než kdy dříve. Tyto nové věci symbolizují Boží spravedlivý nový pořádek, pořádek, který bude skutečně něčím „novým“. Lidé až dodnes nic takového neviděli. Bude to pro ně něco zcela nového, zažijí-li splnění slov, která čteme v poslední knize Bible:
4 „ ‚A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ A ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Hle, činím všechny věci nové.‘ Také říká: ‚Piš, neboť tato slova jsou věrná a pravá.‘ “ — Zjev. 21:3–5.
5. Jak dalece se sliby politiků odlišují od slibů Božích?
5 Je smutné, že lidé vždy znovu zjišťují, jak politikové jim ve svých volebních projevech dávají prázdné a přehnané sliby, které nemohou dodržet a na něž není spolehnutí. Pravým opakem toho jsou stvořitelovy sliby ohledně „nových nebes a nové země“, které se prokáží jako ‚věrné a pravé‘. Můžeme s naprostou důvěrou očekávat to, co slíbil. Nebudeme zklamáni.
STARÉ MUSÍ USTOUPIT NOVÉMU
6, 7. Co vidí mnozí nábožensky zaměření lidé ve starém pořádku a kterou knihu a jejího původce neznají?
6 Starý pořádek věcí existuje nyní již celá tisíciletí, tak dlouho, že jej jsou lidé zcela syti. Miliony nábožensky smýšlejících osob věří, že starý pořádek je člověku určen jako osud a že je nezměnitelný. Tito lidé neznají Bibli. Neznají také božského původce Bible. Je překvapující, že mnozí dokonce ani neznají jeho jméno. Znají sice jména nebiblických bohů, neboť byli učeni, aby je uctívali, ale osobní jméno Boha Bible neznají. A přece jeho jméno v Bibli je. Najdeme je například ve 2. Mojžíšově 6:2, 3:
7 „A Bůh dále mluvil s Mojžíšem a řekl mu: ‚Já jsem Jehova. A objevoval jsem se Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi jako Všemohoucí Bůh, ale pokud jde o mé jméno JEHOVA, nedal jsem se jim poznat.‘ “
8, 9. Jaké je jméno ‚nejvyššího nad celou zemí‘ a jak a proč můžeme používat jeho jméno?
8 Dalším textem, v němž je božské jméno, je Žalm 83:18 (83:19, KB): „Aby lidé věděli, že ty, jehož jméno je JEHOVA, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“ (Viz také Izaiáš 12:2 a 26:4. V územích, kde se mluví anglicky a kde je používán Autorizovaný překlad, je na všech těchto místech jméno Jehova. Některé německé překlady, například Jeruzalémská bible a Překlad Jednoty, používají formu Jahve.)
9 Jméno toho, který je Bůh a je „nejvyšší nad celou zemí“, je Jehova. V původních Hebrejských písmech, která se obvykle nazývají Starý Zákon, vyskytuje se toto božské osobní jméno asi sedmtisíckrát a je označeno čtyřmi hebrejskými souhláskami. Protože Boží vlastní osobní jméno je v Bibli použito tak často, máme i my dnes právo používat tohoto jména, ovšem s posvátnou úctou, jestliže je nevyslovujeme nadarmo. Tak můžeme dávat najevo, že Bůh, kterého máme na mysli, je Bůh Bible. Jeho osobní jméno je jiné než jméno jeho milovaného Syna, Ježíše, jehož jméno znamená „Jehova je záchrana“.
10. a) Co pro starý pořádek znamenal Boží slib ohledně nových nebes a nové země? b) K čemu povzbuzoval Petr čtenáře svého dopisu, ačkoli mu nebylo dopřáno, aby se dožil začátku slíbených „nových“ věcí?
10 Nebeský Otec, Jehova, je ten, kdo zaslíbil nový pořádek, který se má skládat z „nových nebes“ a „nové země“. Jakmile se zmínil o nových nebesích a o nové zemi, znamenalo to, že starý pořádek, který nepocházel od Jehovy Boha, byl odsouzen k zániku. Není to dobré poselství? (Srovnej Židům 8:13.) Od doby, kdy Bůh dal tento slib, všichni, kteří v něj skutečně věří, toužebně očekávali zřízení tohoto spravedlivého nového světa. Apoštol Petr a sbory křesťanů, kterým psal svůj dopis, patřili k těm, kteří vzhlíželi do budoucnosti a s důvěrou očekávali zřízení „nebes“, skládajících se ze spravedlivého nového panství, a „země“, sestávající ze spravedlivé nové společnosti. Na základě toho, co Petrovi řekl jeho Mistr, Pán Ježíš Kristus, Petr sám neočekával, že se na zemi dožije tohoto požehnaného dne. (Jan 21:18, 19; 2. Petra 1:13–15) Povzbuzoval však své čtenáře, aby očekávali začátek spravedlivého nového pořádku. Petrovo inspirované povzbuzení platí pro nás, kteří nyní žijeme o devatenáct století později.
NEJPRVE JE NUTNO OČEKÁVAT KONEC STARÉHO POŘÁDKU
11. Co musí být nejprve odstraněno ze země a jak stvořitel dokázal, že to pro něho není těžký úkol?
11 Nejprve však musíme očekávat konec bezbožného starého pořádku. Tento zlý starý řád, který vznikl již krátce po světaširé katastrofální potopě ve dnech proroka Noema, před více než 4 300 lety, na zemi do jisté míry zakořenil. Proto se nevzdá svého místa bez boje. Bez boje proti komu? Přirozeně proti zakladateli nového pořádku, stvořiteli „nového nebe“ a „nové země“. Vykořenění starého světa však není pro všemohoucího Boha těžký úkol. V Noemových dnech dokázal, že může zničit celý svět lidstva jedinou ranou, jediným „Božím skutkem“, který nebyl náhodný. Dávno předtím, ve druhém dnu svého stvořitelského týdne, způsobil rozdělení mezi vodami, takže velké masy vody v prostoru kolem celé zeměkoule měly mezi sebou atmosférický prostor neboli oblohu. (1. Mojž. 1:6–8) Ve svém určeném čase způsobil, aby tyto vody spadly na zem. To vedlo ke světaširé katastrofální potopě, v níž zahynulo celé obyvatelstvo země kromě osmi lidských duší v Noemově arše. — 1. Petra 3:20.
12. Kolik let nejméně čekal Bůh, než přivodil na tehdejší svět potopu, a co bylo v potopě zničeno?
12 Tato katastrofální potopa byla trestem od Jehovy Boha. S vykonáním tohoto trestu čekal trpělivě nejméně 120 let. (1. Mojž. 6:1–3) Apoštol Petr zvláště zdůraznil tuto skutečnost, když napsal: „Neupustil od potrestání starého světa, ale Noema, kazatele spravedlnosti, zachoval v bezpečí, když uvedl potopu na svět bezbožných lidí.“ Z dalších Petrových slov jasně vyplývá, že je tím míněno zničení jednoho světa: „A těmito prostředky tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zaplaven vodou.“ — 2. Petra 2:5; 3:6.
13. Jaký je rozdíl mezi „tehdejším světem“ a nynějším „světem“ neboli lidskou společností, vezmeme-li v úvahu Boží trpělivost?
13 „Tehdejší svět“ — první lidská společnost — trval asi 1 656 let po stvoření člověka. S nynějším „světem“ neboli nynější lidskou společností má Bůh trpělivost již mnohem delší dobu, totiž asi 4 200 let, neboli od doby, kdy zmátl jazyk stavitelů babylónské věže. (1. Mojž. 10:8–10; 11:1–9) „Tehdejší svět“ z Noemových dnů byl pohřben ve vodě potopy, protože byl „bezbožný“. Místo aby si zemi podmaňoval a vytvořil na ní rajskou krásu, zničil tuto zemi. „Na zemi vzrostla špatnost člověka.“ (1. Mojž. 6:5–9, 12, 13) Onen svět si zasloužil zničení.
14. Proč byl Noe se svou rodinou považován za hodna toho, aby přežil potopu?
14 Proč byl tehdy Noe se svou rodinou považován za hodna toho, aby byl v potopě uchráněn a aby mohl vstoupit do epochy po potopě? Protože Noe vedl členy své rodiny k tomu, aby ‚chodili s pravým Bohem‘, a ne s bezbožným světem. Bůh shledal, že Noe je spravedlivý, že je „mezi svými současníky. . . bezúhonný“. Byl „kazatelem spravedlnosti“ a měl příkladnou víru v Boha. Proto poslušně stavěl archu, ve které byl se svou domácností zachován naživu. — 1. Mojž. 6:9 až 7:1; Žid. 11:7.
15, 16. a) Čemu bychom se měli naučit z této lekce, jestliže myslíme na přítomnost? b) Kterými slovy Ježíš předpověděl konec jednoho světa, zničení v celosvětovém rozsahu?
15 Nepřehlédněme poučení, které nám z toho vyplývá: Jehova Bůh může zničit celý svět špatné lidské společnosti, může však také při takovém zničení zachovat naživu lidi, které schvaluje. (2. Petra 2:9, 10) Dnes je před námi konec jednoho světa, který také bude mít globální rozsah. Boží vlastní Syn, Ježíš Kristus, předpověděl tento konec slovy:
16 „Dále, jako se dělo za dnů Noemových, tak bude i ve dnech Syna člověka: jedli, pili, muži se ženili, ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy a přišla potopa a všechny je zničila. . . Stejně tomu bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.“ — Luk. 17:26–30; Mat. 24:37–39.
17, 18. Proč si „tehdejší svět“ nepovšiml výstrahy, kterou Bůh dával prostřednictvím Noema, a jak bylo potom zjeveno, co znamená božský rozsudek?
17 Tehdy v roce 2370 př. n. l. bezbožní lidé nevěřili zřejmým důkazům o tom, že je bezprostředně před nimi konec jejich světa, „tehdejšího světa“. Něco takového bylo pro ně nemyslitelné, nanejvýš nepravděpodobné, ba dokonce nemožné. Noe je varoval před přírodním jevem, který byl tak ohromný, že tomu nemohli věřit. Proč by si tedy měli dělat starosti?
18 Až do té doby život pokračoval stejně normálně. Jedli a pili a vstupovali do manželství, aby přiváděli na svět další generaci. Nepočítali s tím, že jednoho dne je Bůh povolá k odpovědnosti za všechnu jejich špatnost, za násilí, kterým naplňovali zemi, za způsob, jak ji ničili, za jejich sobecké jednání na zemi. Noe dokončil stavbu archy a uvedl do ní základní druhy ptáků a zvířat, ale bezbožní lidé jeho varování nevěnovali pozornost. Vůbec neměli víru. Proto byli v Božích očích odsouzeni, na rozdíl od Noema, který skutky dokazoval svou víru. Konečně nadešel sedmnáctý den druhého lunárního měsíce, pravděpodobně měsíce bul, což znamená „déšť “, roku 2370 př. n. l. Nyní bylo tomuto „světu bezbožných lidí“ zjeveno, co pro ně znamená rozsudek zničení, který nad nimi vynesl Noemův Bůh. — 1. Mojž. 7:11–17; 2. Petra 2:5.
19. Co musíme dělat, jestliže bychom chtěli ujít zničení nynějšího světa podobně jako Noe, který přežil konec tehdejšího systému?
19 Toužíme my dnes po tom, abychom byli jako Noe a jeho rodina a abychom jako oni přežili konec jednoho světa a vešli do Božího spravedlivého nového pořádku a abychom se pak mohli těšit z „nových nebes“ a „nové země“? K tomu, abychom byli uznáni za hodné této výsady, je třeba více než jen přání uniknout zničení nynějšího zlého systému věcí. (Galat. 1:4) Musíme jednat tak, jak jednali členové rodiny Noema, „kazatele spravedlnosti“, ve dnech před potopou. Kromě toho, že Noe kázal spravedlnost a varoval před zničením světa, musel také dokazovat svou víru skutky. Podle Ježíšových prorockých slov žijeme od roku 1914 n. l. v době, kterou popsal a která je plná událostí. Mělo by být od nás očekáváno méně? Nikoli, rozhodně ne, jestliže dnešní protiobraz má odpovídat předobrazu z Noemových dnů. — Mat. 24:3–39.
20. Když nám Petr připomíná, co máme dělat, kterého argumentu používá, když mluví o tom, že Bůh je schopen jednat se spravedlivými lidmi i s nespravedlivými?
20 Musíme dělat přesně to, co apoštol Petr připomíná čtenářům svého druhého dopisu, který byl určen křesťanským věřícím. Petr se opírá o skutečnost, že Bůh v minulosti vykonal rozsudek nad zlými anděly a lidmi. Dále Petr píše: „Neupustil od potrestání starého světa, ale Noema, kazatele spravedlnosti, zachoval v bezpečí se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných lidí. . . Jehova umí vysvobodit ze zkoušky lidi zbožně oddané, ale lidi nespravedlivé uchovat ke dni soudu, aby byli odříznuti, zvlášť však ty, kteří jdou za tělem se žádostí je poskvrnit a kteří přehlížejí panství [nebeské moci, Moffat].“ — 2. Petra 2:5–10.
BOŽÍ SOUDNÝ DEN NEPŘICHÁZÍ POMALU
21. Proč si tato generace myslí, že jejich zničení „dříme“ a že vykonání božského rozsudku má pomalý průběh?
21 Když uplynulo dvě stě let po potopě Noemových dnů, Noemovi potomci všeobecně začali zapomínat na to, jak Bůh na celém světě vykonal rozsudek nad bezbožnými lidmi. Začali tehdy budovat lidskou společnost, která se vzpírala proti Jehovovi Bohu, svrchovanému vládci celého vesmíru. Smutně proslulé město Bábel (neboli Babylón) se stalo symbolem této lidské společnosti, která se postavila proti Bohu. (1. Mojž. 10:8–10) Od té doby uplynulo již několik tisíciletí. Tento svět, který nebral v úvahu nejvyššího soudce, jenž uvedl potopu na „tehdejší svět“, existuje s jeho připuštěním nyní již dlouhou dobu. I kdybychom vycházeli teprve od založení křesťanstva ve dnech císaře Konstantina Velikého ve čtvrtém století n. l. , trvá tento svět již dlouhý čas. I v naší generaci uplynulo již dvaašedesát let od doby, kdy v roce 1914 n. l. začal „čas konce“. (Dan. 12:1–4) Pokrytečtí náboženští vůdcové křesťanstva mohou být tedy nakloněni k domněnce, že Boží soud postupuje směrem k vykonání rozsudku pomalu a že jejich zničení ‚dříme‘. Ačkoli pokrytecky předstírají, že věří v Boha Bible, nevěří, že Bůh ještě jednou zničí celý svět vzpurných lidí.
22. Které předobrazy z dávné minulosti ukazují, že Bůh neuchrání přítomný svět?
22 Chceme-li dnes jednat moudře, musíme si vzít k srdci inspirovaná slova apoštola Petra, který napsal: „Pokud jde o ně, soud ze starých dob nepostupuje pomalu a jejich zničení nedříme.“ (2. Petra 2:3) Pozorujeme-li věci ve světle inspirovaného Písma, poznáváme, že čas velmi pokročil. Brzy bude dosaženo hranice Boží trpělivosti a shovívavosti. Jestliže tento Bůh, který se drží neměnných spravedlivých měřítek, neuchránil anděly, kteří byli neposlušní v letech před potopou, a jestliže neuchránil hmotařský svět bezbožných lidí ve dnech Noemových, jestliže neuchránil nemravná města Sodomu a Gomoru ve dnech Abraháma a jeho synovce Lota, pak jistě neuchrání ani nynější svět nevěřících, sobeckých lidí.
23, 24. a) Proč bychom neměli usuzovat, že Bůh pro to neustanovil čas? b) Co bylo umožněno tím, že Bůh byl trpělivý ve dnech Noemových?
23 Tomuto světu nebylo v Bibli přesně řečeno, kterého dne a v kterou hodinu „soudce celé země“ vykoná svůj zničující rozsudek nad přítomným systémem věcí, ale to neznamená, že by pro to nebyl ustanoven čas. — 1. Mojž. 18:25.
24 Není to právní případ, při němž by rozsudek byl vynesen teprve po zdlouhavém jednání, jak tomu často je v dnešních soudních řízeních. Bůh nedříme na své soudné stolici ani neusnul, pokud jde o zničení nynějšího zlého systému věcí. (Gal. 1:4) Jeho přesně stanovený čas až dodnes nepřišel, protože je trpělivý a „pomalý k hněvu“. (2. Mojž. 34:6) My všichni dnes můžeme být šťastní, že Bůh určil průběhu věcí takový čas. Proč? Protože nám tím dal možnost, abychom byli zachráněni. Je tomu stejně jako ve dnech Noemových. Tehdy Bůh čekal ještě 120 let, než způsobil potopu. Tak bylo možné, aby Noe se svou ženou měl ještě tři syny, aby tito synové dospěli a mohli se oženit a aby pak všech těchto osm lidí mohlo společně stavět archu a uvést do ní zvířata, aby mohla zůstat naživu. — 1. Mojž. 6:3 až 7:10; Žalm 103:8.
25. Jak využívají Boží trpělivosti lidé, kteří patří k dnešnímu pořádku, a jak ti, kteří vzhlížejí vstříc Božímu novému pořádku?
25 Dnešní svět bezbožných lidí využívá Boží trpělivosti, neboť mohou poměrně déle užívat svých sobeckých potěšení ve zkaženém starém světě. Ti, kteří touží po Božím spravedlivém novém světě, využívají toho, že Bůh je „pomalý k hněvu“, a činí pokání za své skutky, které vedou ke smrti, a prokazují, že jsou hodni záchrany a života v jeho novém světě. Zastávají názor, který vyjádřil apoštol Petr: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé považují za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ — 2. Petra 3:9.
26, 27. a) S čím je spojeno pokání, o němž se zde mluví? b) Jak Ježíš ukázal, že měl na mysli tento druh pokání?
26 Dospěli jsme k pokání? Klademe-li si tuto otázku, nemyslíme tím obvyklé pokání za nějaký spáchaný nesprávný čin, jak o tom mluvil Ježíš, když se zmiňoval o člověku, který opakovaně hřeší. Řekl: „I když proti tobě zhřeší sedmkrát denně a sedmkrát se k tobě vrátí a řekne: ‚Kaji se‘, odpustíš mu.“ (Luk. 17:4) Ne, pokání, o němž se mluví ve 2. Petrově 3:9, je ve spojení s naším způsobem jednání vůči Božímu království, panství, v jehož čele je Ježíš Kristus jako král nad celým lidstvem.
27 Toto pokání ve spojení s nebeským mesiášským Božím královstvím měl na mysli Ježíš podle zprávy u Matouše 4:17, kde čteme: „Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “ (Viz též Marek 1:14, 15; Matouš 3:1, 2.) V souladu s touto zprávou o pokání je nám řečeno, že Ježíš Kristus vyslal svých dvanáct apoštolů po dvou, aby kázali stejně jako on: „Nebeské království se přiblížilo.“ Oni tedy vyšli a kázali, aby lidé mohli činit pokání. — Mat. 10:1–15; Mar. 6:7–12.
28. Jak poukázal Petr a Pavel na to, že je naléhavě nutné, abychom činili pokání ve spojení s mesiášským královstvím?
28 V tehdejší době bylo naléhavé, aby Židé činili pokání ve spojení s mesiášským královstvím. Proto jim Ježíš řekl: „Nebudete-li činit pokání, budete všichni zničeni stejným způsobem.“ (Luk. 13:1–4) V den letnic roku 33 n. l. řekl apoštol Petr tisícům Židů, kteří kladli otázky: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista k odpuštění svých hříchů.“ (Sk. 2:1–38) Později dal Petr podobnou radu Židům v jeruzalémském chrámě, jak o tom čteme ve Skutcích 3:19–23. Také apoštol Pavel zdůraznil pokání ve spojení s Božím mesiášským královstvím. Když v Aténách v Řecku „oznamoval dobré poselství o Ježíši a o vzkříšení“, řekl například na Martově pahorku před soudem na Areopágu: „Bůh sice přehlédl časy takové nevědomosti, ale nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání. [Proč?] Neboť ustanovil den, ve kterém zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, jehož jmenoval, a opatřil záruku všem lidem tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“ — Sk. 17:16–31; dále viz Sk. 26:20; Řím. 2:4.
29. a) Co je tedy prvním krokem, který musíme učinit, abychom se prokázali hodnými života v Božím novém pořádku? b) Učinili jsme podle slov apoštola Petra všechno, jestliže jsme dospěli k pokání?
29 Nelze tedy pochybovat o tom, že pokání — a to pokání ve spojení s Božím mesiášským královstvím — je prvním krokem, který musíme učinit, abychom se prokázali hodnými života v Božím spravedlivém novém světě. Jedině prostřednictvím Ježíše Krista, Bohem dosazeného krále tohoto panství, mohou lidé, kteří činí pokání ze svých hříchů, dosáhnout odpuštění od Boha. (Sk. 2:38) Prostřednictvím tohoto mesiášského království ospravedlní Bůh svou univerzální svrchovanou moc. Lidé musí činit pokání za to, že stáli pod panstvím Božího odpůrce, satana ďábla. Dospěli jsme všichni podle Boží vůle k tomuto pokání? Jestliže ano, pak bychom měli podle slov apoštola Petra činit také ostatní věci, které od nás Bůh vyžaduje, jestliže chceme dosáhnout jeho konečného schválení. Můžeme pro sebe využít trpělivosti, kterou má Bůh s tímto zkaženým starým světem. Tak nakonec dosáhneme jeho přízně, a to bude pro nás znamenat záchranu.