Týrus — proradné město

VE STAROVĚKÉM světě bylo jen málo tak proradných měst, jako byl Týrus. Města v zemích, která sousedila s Izraelem, nepředstírala, že zachovávají přátelské styky s lidmi, kteří uctívali Jehovu Boha. Zcela jinak však jednal Týrus, alespoň na nějaký čas.

Chiram, tyrský král, pěstoval například přátelské styky s judskými králi Davidem a Šalomounem. Pomáhali Šalomounovi při stavbě nádherného Jehovova chrámu v Jeruzalémě, neboť mu dodával materiál a pracovní síly. (1. Král. 5:2–6; 2. Par. 2:3–10) Později Chiram a Šalomoun se spolu podíleli na rozsáhlém loďařském podnikání. Šalomoun postavil flotilu lodí v Aziongaber v Akabském zálivu. Tyto lodě pak dostaly spojenou posádku, která se skládala ze služebníků Šalomounových a z Chiramových zkušených námořníků. — 1. Král. 9:26–28.

Ale přátelské styky mezi Týrem a Božím smluvním lidem izraelským netrvaly stále. Týrus se nakonec proradně spojil s nepřáteli Izraelitů. Inspirovaný žalmista napsal: „Proti tvému [Božímu] lidu vymýšlejí lstivé plány; radí se proti těm, které ty chráníš. Říkají: ‚Pojďme, zničme jejich národ; ať již není ani zmínky o jménu Izraele!‘ Ano, jednomyslně se spolu radí a spojili se proti tobě: stany Edomských a Izmaelitských, Moabu a lidu Agar, Gebál a Ammon a Amalech, Filistea s obyvateli Týru.“ — Žalm 83:4–8, Nová Americká Bible.

Proradnost Týru šla tak daleko, že na tržištích s otroky prodávali Izraelity Řekům a Edomitům. V Bibli není zmínka o přímé válce mezi Týrem a Izraelem, a proto ti, kteří tam byli prodáváni, byli snad zajatci jiných národů a dostali se potom do rukou tyrských obchodníků s otroky. Nebo se mohlo stát, že si Tyřané zotročili uprchlé Izraelity, kteří hledali útočiště v Týru a v jeho okolí.

Protože Týrus byl tak proradný, Jehova prostřednictvím svých proroků oznámil tomuto městu a jeho obyvatelům neštěstí. Čteme: „Splatím vaše zacházení na vaše hlavy. Protože . . . syny judské a syny jeruzalémské jste prodali synům Řeků.“ (Joel 3:4–6) „Tak řekl Jehova: ‚Pro tři vzpoury Týru, a pro čtyři, neodvrátím to zpět, protože celý zástup těch, kteří byli ve vyhnanství, vydali Edomu a protože nepamatovali na smlouvu bratrů. A vyšlu oheň proti hradbě Týru, a pohltí jeho obytné věže.‘“ (Ámos 1:9, 10) Tato prorocká slova se postupně během staletí splnila.

NABUCHODONOZOROVO OBLÉHÁNÍ

Když babylónský král Nabuchodonozor zničil město Jeruzalém a jeho nádherný chrám, začal obléhat Týrus. Podle zprávy židovského dějepisce Josepha, který žil v prvním století, trvalo obléhání více než třináct let. Během dlouhého, vyčerpávajícího obléhání hlavy vojáků „olysaly“, protože je dřely jejich přilby, a jejich ramena byla „odřená“ od nošení materiálu ke stavbě obléhacích náspů. Ale přes toto všechno úsilí bylo tomu tak, jak říká Ezechiel (29:18): „Pokud jde o mzdu, ukázalo se, že za tu službu, kterou proti němu prokázal, od Týru pro něj [Nabuchodonozora] a pro jeho vojenskou moc žádná nebyla.“

Světské dějiny neposkytují žádné zprávy o tom, jak rozsáhlé nebo účinné bylo babylónské obležení. Z prorockého popisu v knize Ezechielově však vyplývá, že Tyřané utrpěli velké ztráty na životech a na majetku. (Ezech. 26:7–12) Babylóňané zřejmě tedy nedostali ‚žádnou mzdu‘ za své vyčerpávající úsilí, protože nedostali to, v co doufali. Kořist zřejmě zdaleka nesplnila jejich očekávání. Snad tomu tak bylo proto, že katastrofa přišla pouze na město na pevnině, zatímco ostrovní město nedaleko od pobřeží uniklo.

Existují náznaky, že se Týrus zotavil z této rány, kterou mu zasadili Babylóňané. Když se Izraelité vrátili z Babylónského vyhnanství do Judeje a do Jeruzaléma, Tyřané jim poskytli cedrové dřevo z Libanonu k obnovení Jehovova chrámu v Jeruzalémě. (Ezd. 3:7) Po letech, v době Nehemiášově, žili v Jeruzalémě tyrští kupci a prodávali ve městě ryby a nejrozmanitější jiné zboží. — Neh. 13:16.

ALEXANDR VELIKÝ OBLÉHÁ MĚSTO

Ale prorocká slova proti Týru stále ještě platila. Město ještě mělo být připraveno o všechnu slávu. Jehova Bůh zdůraznil, že Týrus ještě nezažil konečné splnění proroctví, které proti němu bylo vyneseno, a proto přiměl svého proroka Zachariáše, aby řekl: „Hle, Jehova sám se jej [Týru] zřekne a jeho vojenskou moc jistě svrhne do moře; a bude stráven ohněm.“ (Zach. 9:4) Toto proroctví a dřívější předpovědi se překvapujícím způsobem splnily v roce 332 př. n. l.

Makedonský král Alexandr Veliký tehdy napadl Blízký východ a vyžadoval, aby se mu podřídila fénická města, včetně Týru. Zatímco ostatní města Alexandrovu požadavku vyhověla, Týrus odmítl otevřít mu brány. V té době se město rozkládalo na ostrově, vzdáleném od pevniny asi 800 metrů, a bylo chráněno silným opevněním. Část hradby obrácená k pevnině byla nejméně 46 metrů vysoká.

Týrus tvrdošíjně odmítal podřídit se Alexandrovi, a proto Alexandr začal město obléhat. Neměl žádné loďstvo, a proto přikázal strhnout staré město Týrus na pevnině a použít trosky ke stavbě mola nebo hráze, která byla široká 61 metrů, postavil válečné stroje a zřídil tam věže. Tyřané použili paličských lodí a podařilo se jim tak zničit tyto věže a také poškodit hráz. Alexandr dal opět neohroženě postavit věže a rozšířit hráz.

Poznal, že bez lodí nebude mít úspěch, proto shromáždil mocné loďstvo, lodě ze Sidonu, Rhodu, Mallu, Soloi, Lykie, Makedonie a z Kypru. Tak obyvatelé Týru ztratili volný přístup k moři. Pád města byl jistý.

Alexandr nechtěl prodlužovat obléhání, a proto přikázal, aby bylo vybudováno plující obléhací zařízení, na němž dal postavit bořící berany. Jeho vojska pak zaútočila na oba městské přístavy a vyšplhala se na opevnění.

Týrus padl po sedmiměsíčním obléhání. Město se však ještě po dobytí rozhořčeně bránilo, a proto Alexandrovi vojáci Týrus zapálili. Kromě 8 000 Tyřanů, kteří zahynuli v bitvě, bylo později při odvetném opatření zabito dalších 2 000 lidí a 30 000 lidí bylo prodáno do otroctví.

SLÁVA MĚSTA TÝRU SKONČILA

Město Týrus sice ještě několikrát ožilo, ale biblické proroctví se na něm splnilo. Dnes již dřívější sláva Týru neexistuje. Na tom místě jsou sutiny a malý přístav jménem Souro. Encyclopaedia Britannica (1971) o tomto místě říká, že „není nijak významné; v roce 1961 mělo asi 16 483 obyvatel“. (Sv. 22, str. 452, angl.) Tak dějiny Týru až do dnešní doby dokazují pravdivost prorockého slova:

„[Já, Jehova] jsem proti tobě, Týre, a přivedu proti tobě mnoho národů, jako moře vynáší své vlny. A jistě zpustoší hradby Týru a strhnou jeho věže a já z něho seškrábu jeho prach a učiním z něho zářící hladký povrch skalního útesu. Stane se z něho místo k sušení vlečných sítí uprostřed moře.“ — Ezech. 26:3–5.

Osud Týru jasně dokazuje, že Jehova Bůh nepovažuje proradnost za něco bezvýznamného. Měli bychom si proto uvědomit, jak je důležité znát Boží vůli a věrně lnout k Bohu. Stejně jako nenechá bez potrestání proradnost, tak také neponechá bez odměny služebníky, kteří jsou mu věrně oddáni. Apoštol Pavel napsal svým spoluvěřícím: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ — Žid. 6:10.