Otázky čtenářů

● Má být balzamování Jákoba považováno za precedenční případ, který mají křesťané následovat, nebo proč bylo vlastně provedeno?

Neexistuje důkaz, že by Jákobovo balzamování mělo být vzorem pro pravé ctitele. Spíše se zdá, že to vyplývalo z důvěry v Boží zaslíbení dát Abrahamovu semeni zemi.

Když Jákob v Egyptě zemřel, dal jeho syn Josef tělo balzamovat egyptskými lékaři. (1. Mojž. 50:2, 3) U starověkých Egypťanů bylo balzamování obvyklé. Dělali to zřejmě z víry, že tělo musí být konzervováno, aby se s ním případně mohla duše člověka znovu spojit. Jákob ani Josef ovšem nepřijali pohanskou nauku o nesmrtelnosti duše. Oba správně chápali, že mrtví jdou podle Božího opatření do šeolu, do všeobecného hrobu lidstva, z kterého je Bůh včas vzkřísí. (1. Mojž. 37:35; 42:38; Žid. 11:21, 39, 40) Proč dal tedy Josef Jákoba balzamovat?

Jehova Bůh se zavázal Abrahamovi, že jeho semeni neboli potomkům dá kanaánskou zemi, Zaslíbenou zemi. (1. Mojž. 15:16–21) Ještě předtím, než semeno zdědilo zemi, Abrahám a Izák v ní byli pohřbeni v rodinné pohřební jeskyni. Ale když se Jákob blížil k smrti, on i jeho rodina žili v Egyptě. Ztratil snad víru v Boží zaslíbení a soudil, že Hebrejci budou stále bydlet v Egyptě? Vůbec ne. Josef mu musel slíbit, že ho pohřbí s jeho otci v Kanaánu. Jákob tím projevil svou důvěru, že Bůh dá tuto zemi Abrahámovým potomkům. — 1. Mojž. 49:29–33.

Aby splnil Jákobovu žádost, musel Josef dopravit tělo do kanaánské země. Kdyby však nebyla učiněna preventivní opatření, tělo by se rozložilo dříve, než by dlouhá cesta v horku skončila. Ale tím, že využil umění balzamovat, které bylo v Egyptě běžné, mohl Josef uchovat tělo do té doby, než by byl jeho otec pohřben v zemi, kterou zdědí Jákobovi potomci. — 1. Mojž. 50:2, 3, 7–14.

Asi o padesát pět let později Josef sám požádal, aby byly jeho kosti vzaty s sebou, až Bůh nakonec vyvede Izraelity z Egypta. Tím Josef ukázal, že je také přesvědčen, že Bůh splní své zaslíbení dát Abrahámovu semeni zemi. Proto byl Josef v Egyptě také balzamován a při odchodu byly jeho pozůstatky vyzvednuty ze země. — 1. Mojž. 50:25, 26; Jozue 24:32; Žid. 11:22.

Pozdější generace Hebrejců sice považovaly pohřeb člověka za důležitý úkon, ale neexistuje důkaz, že by balzamovali mrtvé. (1. Král. 2:31; 2. Král. 13:21; Žalm 79:1–3; Jer. 16:4) Hebrejci pohřbívali své mrtvé krátce po smrti, dokonce v týž den, a egyptskou balzamovací techniku, při které bylo tělo upravováno celé týdny,a nepoužívali. — 5. Mojž. 21:23; 1. Mojž. 50:2, 3.

Něco podobného bylo s Ježíšem. Byl pohřben v den, kdy zemřel. Co bylo učiněno s jeho tělem před pohřbem? Čteme: „Vzali tedy Ježíšovo tělo a ovázali je obinadly s kořením tak, jak mají Židé ve zvyku připravovat na pohřeb.“ (Jan 19:40) A ačkoli po sabatu přišli k hrobce někteří učedníci, aby potřeli jeho tělo dalším kořením, nebyl to zřejmě žádný pokus o balzamování zdlouhavým upravováním konzervačními prostředky, jako se to dělo v Egyptě. Na Lazarově případě můžeme vidět, že ‚obvyklá příprava na pohřeb‘ použitá u Ježíše nebyla ochranným balzamováním. Ačkoli s Lazarovým tělem bylo pravděpodobně zacházeno běžným způsobem, jeho rodina očekávala, že čtvrtý den po smrti se bude jeho tělo již rozkládat a bude cítit. — Jan 11:39.

Zdá se, že raní křesťané se všeobecně řídili židovským postupem při pohřbívání. Znamenalo to rychlý pohřeb, aniž se uchylovali ke komplikovaným procesům balzamování. (Skutky 5:5–10; 9:37) Nic tedy nenaznačuje, že se Jákobovi potomci nebo první křesťané dívali na balzamování Jákoba a Josefa jako na příklad, který mají napodobovat.

Ve většině částí světa není dnes balzamování součástí běžného zacházení s mrtvým. Právem však může být vyžadováno v určitých případech, jestliže tělo nebude pohřbeno několik dnů anebo bude-li převáženo na velkou vzdálenost. Ve Spojených státech majitelé pohřebních ústavů normálně balzamují tělo, i když má být hned pohřbeno anebo spáleno. Kde to však zákon nevyžaduje, rodina zemřelého může balzamování odmítnout, aby se vyhnula zbytečným výdajům, nebo z jiných osobních důvodů.

Na balzamování Jákoba a Josefa se tedy nemusí pohlížet jako na vzor, který musí křesťané následovat. Je však pozoruhodné, že se Bůh ve svém Slově nezmiňuje o tom, že by jejich balzamování neschvaloval. Takže křesťané nemusí mít pocit, že se provádí něco nebiblického, jestliže okolnosti vyžadují balzamování.

[Poznámka pod čarou]