Vyzkoušená jakost víry působí vytrvalost
„Ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ — Jakub 1:3.
1. Co je víra podle biblické definice?
CO je víra? Nejúplnější definici neboli popis nacházíme v jedenácté kapitole biblického dopisu Židům. Čteme: „Víra je jisté očekávání věcí, v něž doufáme, zřejmý důkaz o skutečnostech, ačkoli je nevidíme.“ Žid. 11:1.
2, 3. Co znamená výraz „jisté očekávání“ v definici víry? b) Jak je víra „zřejmým důkazem o skutečnostech, ačkoli je nevidíme“?
2 Výraz „jisté očekávání“ je přeloženo z řeckého slova, které doslovně znamená „stojící pod“. (Meziřádkový překlad království) Znamená tedy půdu, základnu, podporu, základ, důvěru, a také skutečnost a podstatu na rozdíl od toho, co je neskutečné a pomyslné.
3 Ježíš řekl samaritánské ženě: „Bůh je Duch a ti, kteří jej uctívají, musí jej uctívat duchem a pravdou“, ne podle bajek či blouznivých představ. (Jan 4:24) Pisatel dopisu Židům také dále řekl, že víra je „zřejmý důkaz o skutečnostech, ačkoli je nevidíme“. Víra tudíž působí tak, že člověk jedná, jako by neviditelné věci byly skutečné, jako kdyby je viděl. Důvodem toho je, že ty věci skutečně existují, a ten, kdo má ryzí víru, to ví, ačkoli jsou to věci v tuto chvíli neviditelné. „Vírou“ nemůže být nazváno nic než to, co je založeno na skutečnosti, jinak se nejedná o víru, ale o lehkověrnost. — Srovnej s Židům 11:27.
4. Uveď příklad víry z každodenního života.
4 Například věříš, že existují jistá města, jako je Moskva a Peking, i když jsi v nich pravděpodobně nikdy nebyl. Ani jsi snad neviděl obrázek těchto měst. Ale slyšel jsi a četl novinové zprávy a na mapách sis zjistil jejich polohu. Pro pevnost své víry, jež není založena na domněnce nebo představivosti, bys neváhal vstoupit do letadla a letět do jednoho z těchto dvou měst, kdybys shledal, že je nutné tam cestovat. Byl by sis jist, že tvá naděje, že uvidíš město, bude naplněna, jakmile letadlo přistane. Nebo jestliže máš milovaného a důvěrného přítele, který tě nikdy neoklamal, věříš tomu, co ti říká. A půjdeš tak daleko, že budeš podle toho dokonce jednat jako podle skutečnosti, i kdyby to, co říká, odporovalo všem známým faktům i jeho osobnosti, kterou velmi dobře znáš. Máš hojnost předešlých příkladů jeho pravdomluvnosti, na kterých zakládáš svou víru.
5. Když biblický pisatel říká, že víra je „zřejmý důkaz o skutečnostech, ačkoli je nevidíme“, co tím o víře naznačuje?
5 Aby ještě přesněji ukázal, co je víra, apoštol používá řeckého slova pro „výtku“ či „pokárání“, které je překládáno různými překladateli jako „zřejmý důkaz“, „pevné přesvědčení“, „přesvědčenost“ a podobnými výrazy. (Žid. 11:1; 2. Tim. 3:16, Meziřádkový překlad, Petrů, Žilka) Když někoho káráme, důkladně se záležitosti věnujeme a díváme se na ni ze všech stran. Uplatňujeme případné skutečnosti a silné argumenty, které dokazují sporné body, takže posluchač je nad veškerou pochybnost přesvědčen mocnými důkazy. Víra tedy musí být založena na přesvědčujícím důkazu. Pouhé citové pohnutí není víra. Víra musí být podložena fakty, předešlou zkušeností nebo nevyvratitelným svědectvím, kterému můžeme důvěřovat. Pak nás věci, kterým věříme nebo ve které doufáme, nezklamou. — Srovnej s Římanům 9:33, 10:11.
VÍRA VYŽADUJE ROZUMNÝ DŮKAZ
6, 7. Kteří dva, ano tři „svědkové“ podporují naši víru v existenci Boha?
6 Abychom projevovali víru v něco neviditelného, musíme mít důvěryhodný zdroj důkazů. Důkazem pro existenci Boha, Stvořitele, je stvoření, které je příliš podivuhodné, než aby je lidé plně pochopili. Díváme se na život na zemi, na tvory, kteří na sobě vzájemně závisejí a neobejdou se jeden bez druhého. Pak máme Bibli, která hovoří o tom, že tyto věci stvořil Bůh, i o účelu, k jakému to udělal. Tak máme svědectví samotných stvořených věcí a Božího slova, mluveného ne skrze jednoho muže, ale skrze mnoho ryzích a věrných mužů. — Řím. 1:19, 20; Skutky 4:24.
7 Vlastníme však také schopnost logického uvažování a to nám říká, že jako stvoření nemůžeme zřejmě plně pochopit svého stvořitele. Když se díváme na ohromný prostor hmotného vesmíru, ve kterém žijeme, můžeme pochopit jen jeho nepatrnou část. Nemusí pak být jeho stvořitel vysoko nad ním, pro nás dokonce neviditelný? Tuto skutečnost Bůh potvrzuje skrze proroka Izaiáše: „Kdo změřil vody pouhou svou hrstí a proměřil samotná nebesa pouhou pídí a zahrnul do míry zemský prach, nebo kdo zvážil ukazatelem na váze hory a pahorky na miskách vah?“ „A ke komu, vy lidé, můžete přirovnat Boha, jakou podobu můžete postavit vedle něho?“ — Iz. 40:12, 18.
8. Jaké dva silné důvody či důkazy víry ve vzkříšení dal Bůh laskavě Abrahámovi?
8 Když Bůh zkoušel Abrahámovu víru ve spojitosti s obětováním jeho syna Izáka, měl Abrahám přinejmenším dva důvody k víře, že Bůh Izáka vzkřísí. Měl jednak Boží slovo, že skrze Izáka vzejde velký národ, a to samozřejmě stačilo. Věděl však také, že mu byl Izák dán zázrakem, když byla obnovena jeho a Sářina schopnost rozmnožování. Tento Boží skutek byl stejně velkým zázrakem jako vzkříšení. Z těchto důvodů Abrahám usuzoval, že Bůh, který je věrný a který jej miluje, vzkřísí jeho milovaného syna Izáka. — Řím. 4:17–21; Žid. 11:17–19.
BOŽÍ DUCH JE NEZBYTNÝ PRO PRAVOU VÍRU
9, 10. a) I když existuje důkaz pro víru, jak se tento důkaz jeví těm, kteří víru nemají? b) Jaký druh víry požaduje Bůh od svého lidu? c) Jak znázorňuje Žalm 27:1–3 tento druh víry? d) Jak Ježíšova slova u Matouše 13:11–15 ukazují, proč „víra není vlastnictvím všech lidí“, jak je to vyjádřeno ve 2. Tessalonicenským 3:2?
9 Zvláštní rys víry ve věcech, které se týkají Boha — jeho zaslíbení, splňování jeho proroctví a tak dále —, je v tom, že člověk, který nezná Boha, se na ně dívá povrchně a může se mu zdát, že jsou proti pravé křesťanské víře nebo v rozporu s ní. Je to tím, že Bůh chce, aby mu jeho lid věřil tak, jako věří syn dobrému otci, a že chce také vyzkoušet jejich víru, i když se věci, jež zaslíbil, zdají být z čistě lidského hlediska vzdálené, a dokonce i nemožné. Nechce, aby ho ctili ti, kteří musí všechno doslovně vidět, aby uvěřili. Všimni si, že Ježíš často mluvil v podobenstvích, jež později vysvětlil těm, kteří měli dostatek zájmu, tedy dostatek víry, a ptali se jej. Ale ti, kteří neměli upřímné a hledající srdce, tedy nevěřili hluboce, žili dál bez porozumění a bez víry. Ježíš řekl svým učedníkům:
10 „Vám je poskytnuto rozumět svatým skrytým věcem nebeského království, ale oněm lidem to není poskytnuto. Neboť kdokoli má, tomu bude dáno více a bude mít hojnost, ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledí a hledí marně, slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou, a plní se na nich Izaiášovo proroctví, které praví: ‚Slyšením uslyšíte, ale smysl toho rozhodně nepochopíte, a pohledíte a budete hledět, ale rozhodně neuvidíte. Neboť srdce toho lidu ztloustlo a poslouchali ušima rozmrzele.‘ “ (Mat. 13:11–15) A přece měli Židé kolem sebe hojnost důkazů, že Mesiáš opravdu přišel.
11, 12. Uveď příklad „zřejmého důkazu o skutečnostech“, které jsou před světem všeobecně skryty.
11 Dnes je čtenář Bible obklopen událostmi, které naznačují, že mesiášské království je blízko. Ale těm, kteří vkládají naději do tohoto světa, se zdá, že věci půjdou věčně tak jako nyní. Když byl Ježíš na zemi, byla situace podobná, ačkoli do konce židovského systému věcí zbývalo jen několik let. Ježíš jim řekl:
12 „Když vidíte mrak, který se zvedá v západních končinách, ihned říkáte: ‚Přichází bouře,‘ a je tomu tak. A když vidíte, že vane jižní vítr, říkáte: ‚Přijde horká vlna,‘ a stává se to. Umíte zkoumat vnější vzhled země a oblohy, ale jak to, že neumíte zkoumat tento zvláštní čas?“ — Luk. 12:54–56.
13. Jak 1. Korintským 2:12–14 odhaluje, proč tělesný člověk nemůže vidět věci, které jsou křesťanovi jasně zřejmé?
13 Někdo se může ptát: Proč tedy nemohou druzí lidé vidět věci tak, jako je vidí křesťané, když je víra založena na tak silném důkazu? Apoštol to vysvětluje: „My pak jsme nepřijali ducha světa, ale ducha, který je z Boha, abychom mohli znát věci, které nám Bůh laskavě dal. . . Ale tělesný [tělesně smýšlející] člověk nepřijímá věci Božího ducha, neboť jsou pro něj pošetilostí a nemůže jim rozumět, neboť jsou zkoumány duchovně.“ — 1. Kor. 2:12–14.
14. Uveď znázornění, které naznačuje důvody, proč ti, kteří nemají víru, si chybně vysvětlují skutečnosti.
14 V náboženství se například běžně věří, že když někdo zemře, zvláště je-li to dítě, že „Bůh si ho vzal“. Slýcháváme nářek: „Proč si Bůh musel vzít mé dítě (nebo mého manžela)?“ Díváme-li se povrchně, může se zdát, že vše, co se děje, řídí Bůh, protože on je všemohoucí. Tito lidé ovšem nevidí, že to nebyl Bůh, ale Adam, kdo přinesl smrt do lidské rodiny, když se úmyslně vzbouřil proti Bohu a ztratil život pro své potomky. (Řím. 5:12) Opomíjejí vidět, že satan ďábel pak napadl Boží svrchovanost a řekl, že nikdo nezachová ryzost Bohu, když bude zkoušen. (Job 2:4, 5) Nechápou, že Bůh pro tuto spornou otázku připustil na omezenou dobu špatnost a zármutek. Nevědí, že mrtví odpočívají v hrobě a očekávají vzkříšení skrze Ježíše Krista — skrze milosrdné Boží opatření. (Jan 11:11–14, 24) Ale v prvé řadě neznají osobnost Boha, který by nikdy nejednal krutě a sobecky, aby „vzal“ manželce někoho potřebného nebo rodičům jejich dítě. — 2. Mojž. 34:6, 7.
PROČ JE POŽADOVÁNA SILNÁ, VYTRVALÁ VÍRA
15. Jak je ztráta nebo oslabení víry „hříchem, do něhož se snadno zaplétáme“?
15 Apoštol dále pokračuje ve svém výkladu víry. Křesťanova ryzost a jeho způsob jednání jsou totiž na víře založeny a jakákoli odchylka od správné cesty představuje jisté oslabení víry. Uvádí proto příklady a pak říká: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také všechnu přítěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ (Žid. 12:1) Jakost křesťanovy víry musí tedy být vysoká.
16, 17. Uveď dva příklady, které vyzdvihují, proč je požadována silná víra a ryzost od těch, kteří doufají, že budou žít na „nové zemi“.
16 Proč je nezbytné, aby křesťanova víra byla tak vysoce jakostní, aby odolala útoku z kterékoli strany? Pro znázornění si vezměme případ „velkého zástupu“, který přežije „velké soužení“, v němž bude zničen přítomný svět. (Zjev. 7:9–14) Stane se „základem“ společnosti „nové země“, až vstoupí na očištěnou zemi. Má-li být základem, musí být silný. Musí bez zakolísání zastupovat Jehovu, svrchovaného Pána vesmíru. Bude žít v době, kdy se bude splňovat Zjevení 20:11–15, a tak bude zodpovědný za správné vyučování vzkříšených a za to, aby porozuměli Jehovovi a jeho Synu Ježíši Kristu. Mezi vzkříšenými lidmi s různou životní minulostí a historií budou bezpochyby takoví, kteří budou odporovat pravdě, a tak víra „velkého zástupu“ bude muset být pevně založena. Nátlak ani osobní city jej nesmí odvrátit od věrné cesty.
17 Na konci tisíciletého Kristova panství se propuštěný satan postará o konečnou zkoušku víry všech na zemi. Tato zkouška prověří u každého ryzost a víru v Boha, ba dokonce i sebenepatrnější myšlenku na nevěrnost. Je to nutné, protože ti, kteří projdou touto zkouškou, obdrží věčný život. Když tedy projeví takovou nezlomnou víru, Jehova i celý jeho vesmír budou vědět, že nikdy nezeslábnou a neodvrátí se od pravdy. — 1. Kor. 15:24–28.
18. Jak Petr a Jakub ukazují, že by křesťan neměl být překvapen, jestliže je jeho víra zkoušena různými způsoby, ba dokonce těžce?
18 Naše víra by měla být schopna odolat jakémukoli útoku. Neměli bychom tedy být překvapeni, jestliže jsme zkoušeni tím, co bychom snad nikdy neočekávali. Apoštol Petr na to křesťany upozorňuje a říká: „Milovaní, nebuďte zmateni ohněm mezi vámi, který je pro vás zkouškou, jako by se vám přihodilo něco podivného.“ (1. Petra 4:12) S tím souhlasí nevlastní Ježíšův bratr Jakub: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s rozmanitými zkouškami, neboť vy jistě víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ — Jak. 1:2, 3.
19. Jak může křesťan zkoušet svou vlastní víru?
19 Jakost víry se tedy může lišit. Každý z nás může zkoušet svou vlastní víru. Apoštol Pavel radí: „Neustále zkoumejte, zda jste ve víře, neustále zkoušejte, co jste.“ (2. Kor. 13:5) Křesťan může přemýšlet o zkouškách a problémech, kterým čelil a jak se s nimi vyrovnal. Může uvažovat o tom, jak přijímá své současné problémy a odpovědnosti. Činí pokroky v přinášení ovoce ducha? Dělá, co může, aby pomohl druhým? Je to, co dělá pro své bratry, vždy k jejich dobru? Oznamuje veřejně svou víru?
BŮH ODMĚŇUJE VYTRVALOST SVÝM SCHVÁLENÍM
20. Jak křesťanovi prospěje úspěšné podstoupení zkoušek?
20 Jakub říká, že vyzkoušená, prověřená jakost tvé víry působí vytrvalost. Apoštol Petr hovoří o zkouškách, které křesťané podstupují, a zdůvodňuje je: „Aby vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem cennější než zlato, jež pomíjí, přestože je zkoušeno ohněm, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ (1. Petra 1:7) Čím úspěšněji projdeme zkouškou své víry, tím jsme silnější — můžeme vytrvat. Přijímáme také Jehovovo schválení a činíme jej a jeho Syna šťastnými, protože se jako svědkové zastáváme Jehovy ve sporné otázce ryzosti. — Řím. 5:3, 4.
21. Jakou cenu má vytrvalá víra?
21 Ve skutečnosti je lepší mít silnou, vytrvalou víru, než být velkým dobyvatelem, protože apoštol Jan říká: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ (1. Jana 5:4) Je to otázka ryzosti, nikoli moci. Vytrvalostí ve víře následujeme toho, který měl největší víru a byl přemožitelem světa, Ježíše Krista. — Jan 16:33.
22. Jak 1. Petra 1:7 ukazuje trvanlivost vyzkoušené víry a stálost toho, kdo ji vlastní?
22 Ano, všechno hmotné, i zlato, je pomíjející. Může se opotřebovat nebo působením určitých chemických látek rozpustit. Ale víra, která je vyzkoušená a prověřená a jejíž jakost je vysoká a stálá, je „nepomíjející“. Nemůže být zničena, protože je založena na věčném, všemohoucím Bohu. Apoštol říká, že je nemožné líbit se Bohu bez víry. (Žid. 11:6) Člověk bez víry nemůže uvěřit pravdě. Přehlíží největší pravdu ve vesmíru: oprávněnou svrchovanost Jehovy Boha. Nemůže se líbit Bohu, protože dělá to, co není v souladu s celým vesmírem. Kdokoli má vyzkoušenou víru, vytrvá navždy, protože Bůh, který žije věčně, miluje a chrání život takových lidí. — Žalm 145:18–20; Zjev. 7:15–17.