Co tím moudrý muž myslel?

KRÁL Šalomoun byl jeden z nejmoudřejších mužů, kteří kdy žili. Mluvil pravdu, když řekl: „Hle, já jsem velmi vzrostl v moudrosti, více než kdokoli byl přede mnou v Jeruzalémě, a mé vlastní srdce vidělo mnoho moudrosti a poznání.“ (Kaz. 1:16) Výrokem, že jeho „vlastní srdce vidělo mnoho moudrosti a poznání“, Šalomoun zřejmě myslel, že měl více než jen mozek naplněný mnoha informacemi. Moudrost a poznání ovlivnily jeho srdce a staly se jeho osobním majetkem. Vážil si jejich hodnoty, a to jej podněcovalo, aby své poznání a svou moudrost používal.

Šalomoun prozkoumal každou cestu, aby získal moudrost. Poznamenává: „Přiložil jsem své srdce k tomu, abych hledal a probádal moudrost ve spojení se vším, co se děje pod nebesy. . .Přiložil jsem své srdce k tomu, abych poznal moudrost a bláznovství, a poznal jsem pošetilost.“ (Kaz. 1:13, 17) Šalomoun byl povzbuzen k tomu, aby byl pilný a upřímný ve svém úsilí důvěrně se obeznámit s moudrostí. Neomezil se na pátrání po příkazech a předpisech moudrosti, ale zkoumal také bláznovství a pošetilost. Pozorně sledoval, jak se jiní lidé drží cesty bláznovství a pošetilosti. Na základě toho, co viděl, Šalomoun dospěl k rozumným závěrům, jak se vyhnout problémům.

Co se naučil ze svého důkladného zkoumání všech rysů světského poznání a moudrosti? „I to je honění za větrem. V hojné moudrosti je totiž hojně mrzutosti, takže ten, kdo zvětšuje poznání, zvětšuje bolest.“ — Kaz. 1:17, 18.

Šalomoun poukázal na základní důvod: „Co je pokřivené, to se nedá narovnat, a co chybí, to nelze nijak spočítat.“ (Kaz. 1:15) Člověku, který rozmnožuje své světské poznání, se stává, že si je bolestně vědom toho, že mnoho „pokřivených“ věcí v tomto nedokonalém systému nemůže být narovnáno. Nenapraví to ani čas ani okolnosti. V lidských záležitostech je ve skutečnosti tolik nedokonalých věcí, že nemohou být ani spočítány. Čím větší je poznání a moudrost člověka, tím silnější je jeho vědomí toho, jak omezené jsou jeho příležitosti změnit věci k lepšímu. Krátký život a nepříznivé podmínky v nedokonalé lidské společnosti pracují proti němu. Tak vzniká rozmrzelost a zklamání.

Božská moudrost však nevyvolává takové negativní účinky, ale buduje naději, víru a důvěru. V Písmu je taková moudrost popsána následujícím způsobem: „Moudrost shora je především mravně čistá, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká.“ (Jak. 3:17) Kterému druhu moudrosti věnuješ největší pozornost — té, jež přináší zklamání, nebo božské moudrosti, která ti již nyní může pomoci získat to nejlepší ze života?