Nepohrdej nemajetným člověkem
JAK bys reagoval, kdyby se tvůj přítel, průměrný dělník se skromnými prostředky, vrátil z dovolené a řídil přepychový automobil v ceně 20 000 dolarů? Jeden západoněmecký autoklub chtěl vědět, jak bude na lidi působit taková náhlá, okázalá podívaná v případě toho, kdo si opravdu nemůže dopřát velmi drahé auto. Na tři týdny tedy opatřili auto takového typu jednomu programátorovi s průměrným platem, který předtím řídil malou dodávku. Žil v blízkosti Mnichova v nižší střední společenské vrstvě a nic svým sousedům, příbuzným a spolupracovníkům zpočátku nevysvětloval.
Někteří z mužových známých se znepokojili. Jiní byli podezřívaví. Ale přišly i jiné reakce. Například v hotelu, který byl na telefonický dotaz „obsazen“, překvapivě rychle se našel pokoj pro lidi, když dojeli v luxusním autu. Také vrátný, který dříve dával odtáhnout jejich malé auto z parkovací plochy před přepychovým hotelem, neměl vůbec žádné námitky, když zde zaparkovali drahý, okázalý automobil.
Ano, během tohoto experimentu reagovali lidé různým způsobem. Bezpochyby však byli někteří ovlivněni zdánlivým bohatstvím. Byli ochotni projevovat zvláštní úctu lidem, o nichž si mysleli, že jsou bohatí.
OCEŇOVÁNÍ HODNOTY ČLOVĚKA
Přemýšlej však o svém vlastním postoji. Podle čeho lidi oceňuješ? Myslíš si, že můžeš ocenit hodnotu člověka podle toho, co vlastní? Než odpovíš, vžij se do této situace: Předpokládejme, že patříš k privilegované třídě, která žije v prvním století našeho letopočtu v římské provincii Judeji. Tato třída měla příležitost zjistit totožnost Mesiáše, kterého poslal Jehova Bůh k vykoupení lidstva. (Jan 3:16) Takoví Judejci měli Mesiáše ve svém středu. Jejich naděje na dosažení věčného života závisela na tom, jak budou schopni rozeznat vynikající vlastnosti, jež odlišovaly Mesiáše od všech ostatních lidí.
Pravděpodobně si většina Židů myslela, že Mesiáš může být pouze velmi bohatý a mocný člověk. Rozhodně ne nějaká „nula“ z Nazaretu! Proto tak Ježíšem pohrdali. Znali ho pouze jako syna prostého tesaře, Josefa, který musel jako obyčejný dělník namáhavě pracovat, aby pro svou rodinu obstaral to nejpotřebnější. (Mat. 13:55) Přesto, když bylo Ježíšovi třicet let, byl při svém křtu pomazán Božím svatým duchem. (Mat. 3:13–17) A ti, kteří přijímali Ježíše jako Mesiáše, Božího Pomazaného, museli důvěřovat nemajetnému člověku. Ve skutečnosti spíše než aby měl bohatství, půdu a domy, neměl „kam položit svou hlavu“. — Luk. 9:58.
Přes mocné důkazy, dokonce zázraky, jež potvrzovaly, že Ježíš je Mesiáš, jeho současníci na něm nenacházeli nic dobrého a odsoudili ho k potupné smrti s obyčejnými zločinci. (Jan 12:37) Tak nakonec vyjádřili své pohrdání mužem, o kterém si mysleli, že nemá nic, čím by prospěl druhým. Kdybys tam byl ty, posmíval by ses Ježíšovi, jako to dělala většina? Anebo bys rozeznal jeho cenu a stal se jedním z jeho učedníků?
Není samozřejmě moudré odhadovat něčí hodnotu na základě jeho majetku. Majetnost automaticky neznamená, že člověk nabyl hbitého, rozumného úsudku nebo schopnosti ujímat se vedení. Mnoho bohatých lidí své bohatství jednoduše zdědilo. To však neříká nic o jejich schopnostech nebo zkušenostech. A kolikrát jsi již jistě slyšel o nemravných nebo nečestných obchodních praktikách používaných jistými bohatými lidmi k rozmnožení jejich bohatství! Opravdu, jak často do nebe volající porušování zákona zůstává nepotrestáno, když je použito bohatství, aby ovlivnilo rozhodování soudu! Když tedy předpokládáme, že bohatý člověk má být ctěn a vážen prostě pro své bohatství, vede to k zkreslenému, nerealistickému pohledu na druhé.
Opak je také pravdivý. Nemá-li někdo majetek, neznamená to, že nějak zklamal. Snad dává přednost skromnému životu. Mohl se k tomu rozhodnout proto, aby se vyhnul pocitům úzkosti a marnosti, které doprovázejí úsilí po hmotných věcech. Nebo může mít chatrné zdraví, jež omezuje jeho výdělečné možnosti. Snad je s ním nespravedlivě nakládáno pro jeho rasu nebo národnost. Jeho skromný příjem v zaměstnání může rovněž zrcadlit jeho neochotu jednat vychytrale nebo pochybným způsobem, aby obstál v konkurenci. Je mu snad přednější zdraví jeho rodiny, a proto raději tráví čas s rodinou, než aby vydělával větší množství peněz pro rodinu. Nedostatek majetku tedy nedokazuje, že někomu chybí odpovědnost nebo schopnosti.
Proč je tedy většina lidí nakloněna dávat přednost a vážit si spíše bohatých, zrovna jako to někteří udělali během automobilového experimentu, o němž jsme právě mluvili? To proto, že lidé jsou hříšníci a jsou náchylní k sobeckosti. Jedno biblické přísloví říká: „Ten, kdo má málo prostředků, je předmětem nenávisti i člověku ve svém okolí, ale bohatý má mnoho přátel.“ (Přísl. 14:20) Bohatý člověk může dávat dary a projevovat přízeň. Proto se vždy vyskytnou takoví, kteří vyhledávají jeho společnost a lichotí mu, i když jsou neupřímní. Ale co se stává, když jeho bohatství náhle zmizí? Mnozí z jeho „přátel“ brzy zmizí také. Kdo potom vyhledává jeho přátelství, když jsou jeho peníze pryč? Shledáváme-li tudíž, že máme sklon k úslužnosti vůči těm, kteří mají mnoho hmotných prostředků, vzpomeňme si na odvěkou tendenci lichotit bohatým pro sobeckou výhodu. Používání „lichotivé řeči“ „pod záminkou chtivosti“ nemůže být v souladu se zbožností. — 1. Tess. 2:5.
JAKÉ JE BOŽÍ HLEDISKO?
Má bohatství v očích Jehovy Boha nějaký význam? Můžeme mu nabídnout nějakou hodnotu, kterou by již nevlastnil? Naprosto ne! Protože „učinil svět a všechno v něm“, oprávněně si dělá nárok na vlastnictví veškerého bohatství, jež existuje. (Žalm 50:7–12; Sk. 17:24) Jakékoli úsilí koupit si Boží přízeň bez upřímných, zbožných skutků je pouhým uplácením. Ale „u Jehovy, našeho Boha, není žádná nespravedlnost ani stranickost ani přijímání úplatků“. (2. Par. 19:7) Bohatství neposkytuje při Božím soudu žádnou výhodu.
Chudoba však současně není žádnou překážkou. Chudí se nemusí obávat, že jejich nízké společenské postavení jim znemožňuje získat Boží dobrou vůli. Žalm 69:33 (69:34, KB) ujišťuje, že „Jehova naslouchá chudým“. V Božích očích neexistuje nic, co předem rozlišuje bohaté od chudých. „Bohatý a ten, kdo má málo prostředků, se setkali. Všechny je vytvořil Jehova.“ (Přísl. 22:2) Jehova neprohlíží peněženky, když soudí. „Já, Jehova, zkoumám srdce. . . , abych dal každému podle jeho cest.“ — Jer. 17:10.
Ježíš Kristus se na tyto záležitosti dívá přesně jako jeho Otec. Kristus pozval všechny, aby k němu přišli pro duchovní osvěžení, bohaté i chudé, mladé či staré, otroky nebo svobodné. (Mat. 11:28) Jak bohatí, tak chudí měli užitek z jeho učení a zázraků. Bohatí nepřijali ani více ani méně než chudí. Všem byla dána příležitost slyšet a reagovat na dobré poselství, a Ježíš je učil milovat své bližní jako sami sebe. — Mat. 22:39.
I když většina bohatých si Ježíše nevšímala, chudí a prostí lidé měli velký prospěch z jeho času a péče. Odsoudil pokrytecké zákoníky a farizey, protože chtivě požadovali pro sebe to nejlepší. (Mat. 23:2–7) Rovněž nestrpěl žádný pokus kohokoli ze svých učedníků získat nadřazené postavení nad ostatními.
PROJEVOVAT SI NAVZÁJEM ÚCTU
Máme-li být Jehovou Bohem příznivě posuzováni, musíme s druhými jednat slušně a nestranně. „Kdo se vysmívá tomu, kdo má málo prostředků, haní svého tvůrce“, ale „kdo prokazuje přízeň chudému, velebí jej“. (Přísl. 17:5; 14:31) Jehova odměňuje ty, kteří mají ohled k potřebným a „kdo dává tomu, jenž má málo prostředků, nebude mít nouzi“. (Přísl. 28:27) Naše uctívání může být bezvýznamné, jestliže činíme „stranické rozdíly“, které snižují druhé. — Jak. 3:17.
Křesťané tudíž radostně předávají dobré poselství o Božím království všem, kteří naslouchají. Jsou stejně tak ochotni navštívit skromné domovy v nejchudším sousedství, jako jít do impozantních sídel boháčů. Na každého jednotlivce se dívají jako na jednoho z mnoha, za něž Ježíš položil svůj život. (Mat. 20:28) Všichni, kteří prokazují vlastnosti podobné ovcím, mají právo na duchovní opatření poskytovaná křesťanským sborem.
Uvnitř sboru není místo pro projevy stranickosti. V prvním století našeho letopočtu byli ti, kteří projevovali větší náklonnost bohatým, právem označeni jako takoví, kteří provádějí něco hříšného. (Jak. 2:1–9) Jak prostým, tak bohatým lidem by měla být poskytována duchovní starostlivost a péče bez stranickosti. — 3. Mojž. 19:15.
Nemajetní lidé jsou nedílnou součástí sboru. Neměli by tedy pociťovat, že jsou přehlíženi, protože určití jednotlivci vytvářejí nějakou kliku. Ježíš doporučoval, aby „chudí lidé“ byli zváni na hostiny a tím byla projevována pravá pohostinnost. (Luk. 14:12–14) A jestliže někteří křesťané získali hmotné věci, které si jiní křesťané nemohou dovolit, přirozeně nebudou majetnější ‚okázale vystavovat prostředky, které mají k životu‘. — 1. Jana 2:16.
Podle čeho tedy oceňuješ člověka? Dívej se bedlivě na to, čím je, a ne na to, co má. Posuzuj jej podle jeho úspěchu v pěstování křesťanských vlastností. Bojí se Boha? (Žalm 111:10) Má silnou víru? (Žid. 10:38, 39) Je pohostinný? (Řím. 12:13) Projevuje laskavost a ochotu odpouštět druhým? (Ef. 4:32) Je známý svou pravdomluvností a zdravou řečí? (Ef. 4:29; Tit. 2:6–8) Prokazuje lásku, jež má označovat Kristovy učedníky? (Jan 13:35) Člověka takového druhu bys rozhodně měl chtít za svého přítele!