Co tím moudrý muž myslel?

Jsou v Boží ruce

AČKOLI byl král Šalomoun moudrý, nemohl postihnout celý rozsah Božího díla — nejen všechno, co Nejvyšší činí, ale také to, co při plnění svého velkolepého předsevzetí připouští. Přece si však Šalomoun po bedlivém zkoumání lidských záležitostí ‚vzal k srdci‘ jednu významnou pravdu. Kterou? „Spravedliví a moudří a jejich skutky jsou v ruce pravého Boha.“ — Kaz. 9:1.

Ano, spravedliví a moudří, jejich osoby i jejich jednání, jsou v ruce neboli v moci Nejvyššího. On snad sice připouští, že je postihuje neštěstí, ale jistě nepřijdou o svou odměnu. Jehova Bůh „zná ty, kteří mu patří“, a nechá ‚všechny své skutky spolupůsobit k dobru těch, kteří jej milují‘. (Řím. 8:28; 2. Tim. 2:19) To může být zdrojem útěchy a povzbuzení, vidíme-li, že spravedliví lidé trpí, zatímco zlým se daří dobře. — Kaz. 8:14.

Znalci Bible v minulých staletích se ptali, co myslel Šalomoun svým dalším výrokem v Kazateli 9:1: „Lidé si nejsou vědomi ani lásky ani nenávisti, které byly dříve než oni.“ Tato slova možná byla úmyslně napsána tak, aby z nich bylo možno vyvodit několik užitečných názorů. Mohli bychom těmto slovům například rozumět tak, že živí lidé nevědí, kolik lásky a nenávisti pociťovali lidé, kteří žili v dřívějších dobách před nimi, protože smrtí končí láska i nenávist.

Nebo snad byla některá Šalomounova slova chápána v souvislosti s předcházejícím výrokem, že Bůh má moc nad spravedlivým a moudrým i nad jejich skutky. Láska i nenávist, kterou pociťovali oni i všichni ostatní lidé, jsou patrné proto, že je Bůh připouští neboli snáší. Nejvyšší také dávno před jejich narozením věděl, že lidé budou pociťovat jak lásku, tak nenávist. Připustil existenci hříšného lidského rodu s jeho láskou i nenávistí. Po vzpouře Adama a Evy Jehova Bůh prohlásil: „Položím nepřátelství mezi tebe [prahada, satana ďábla] a ženu [nikoli Evu, ale Boží „ženu“ (Gal. 4:26–31) a mezi tvé semeno a její semeno.“ (1. Mojž. 3:15) Bůh tedy ‚si byl vědom‘, že v lidstvu vznikne ‚láska i nenávist‘, ale člověk sám to měl poznat teprve bolestnými zkušenostmi.

Výrok moudrého muže v Kazateli 9:1 bychom mohli vysvětlit také tímto způsobem: Mezi nedokonalými lidmi dochází k projevům lásky i nenávisti často bez příčiny a důvodu. Lidé si tedy neuvědomují důvody veškeré lásky a nenávisti, jež byla pociťována v dřívějších dobách, nerozumějí tomu a nechápou to. V tomto smyslu by Šalomounova slova dobře odpovídala následující úvaze, v níž ukazuje, jak nejistý je život, a že není možno předpovědět smrt, která všemu činí konec. Láska a nenávist může být právě tak slepá a nepochopitelná.

Lidé žijí v nedokonalém, hříšném světě, a proto jak spravedliví, tak i zlí mohou prožívat dobré i zlé, pociťovat lásku i nenávist. Jehova Bůh dovoluje, aby spravedliví i zlí užívali jídla a pití i jeho jiných štědrých opatření k udržení života. (Mat. 5:45; Sk. 14:16, 17) Není také rozdíl, pokud jde o umírání. Šalomoun dále řekl: „Všichni jsou stejní v tom, co všichni mají. Je jedna možnost pro spravedlivého a pro zlého, pro dobrého a čistého a pro nečistého, pro toho, který obětuje, i pro toho, který neobětuje. Dobrý je stejný jako hříšník; kdo přísahá je stejný jako ten, kdo se bál složené přísahy.“ — Kaz. 9:2.

Protože se snad na první pohled zdá, že není rozdíl mezi tím, co za života přichází na spravedlivého a na zlého, zvláště když všichni končí smrtí, mohlo by to vést k názoru, že ve skutečnosti nemá člověk žádnou výhodu, jestliže žije bezúhonným bohabojným životem. Šalomoun uvedl tuto okolnost jako důvod, proč lidé stále hřeší. Řekl: „Ve všem, co se děje pod sluncem, je bídné to, že srdce synů lidských je také plné špatného.“ — Kaz. 9:3.

Je jim to však něco platné, že jednají bezzákonně? Ne, vždyť moudrý muž říká: „Po celý svůj život mají ve svém srdci šílenství a potom — k mrtvým! (Kaz. 9:3) Dokud jsou živí, jednají jako bez rozumu, protože bez zábran sledují své nesprávné žádosti a sklony. Nakonec jejich prostopášný a nevázaný život náhle končí smrtí. Jak by si tedy člověk měl zařídit život, aby byl skutečně moudrý?

Zdravě užívej života

Člověk by měl oceňovat svůj život a dobře jej užít. Šalomoun napsal: „Pro každého, kdo je spojen se všemi živými, existuje totiž důvěra, protože živý pes je na tom lépe než mrtvý lev. Neboť živí jsou si vědomi toho, že zemřou [což je střízlivá myšlenka, která by je měla podněcovat, aby užili svého života prospěšně]; mrtví však si nejsou vědomi naprosto ničeho ani již nemají žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta. Také již zanikla jejich láska a jejich nenávist a jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se má dělat pod sluncem.“ — Kaz. 9:4–6.

Pouze dokud je člověk naživu, může existovat důvěra a naděje. Tehdy je čas vytvořit si u stvořitele dobré jméno. Pokud je člověk naživu, existuje naděje, že se polepší, i kdyby šlo o někoho, kdo jedná bezzákonně. Jakmile přijde smrt, je již pozdě. Proto je na tom lépe živý pes, i když jím pohrdají, než mrtvý lev, král zvířat. Živý může ještě něco dělat, ale mrtvý se již nemůže podílet na žádné činnosti a nemůže již mít city lásky ani nenávisti ani žárlivosti, které jsou tak podstatnou složkou pozemské existence člověka.

Proto bychom se měli radovat ze skutků svých rukou jako bohabojní lidé. Šalomoun doporučuje: „Jdi, jez svůj pokrm a raduj se, a pij své víno s dobrým srdcem, protože pravý Bůh již našel zalíbení ve tvých skutcích. Tvůj oděv ať je při každé příležitosti bílý [zářivý a čistý, aby na něm nebylo patrné truchlení a trudnomyslnost, ale radost] a olej [který také znázorňuje radost, protože působí chladivě a osvěživě] ať nechybí na tvé hlavě. Užívej života s manželkou, kterou miluješ, po všechny dny svého marného života, který ti On dal pod sluncem, po všechny dny své marnosti, protože to je tvůj podíl v životě a v tvé tvrdé práci, kterou těžce konáš pod sluncem. Všechno, co chce činit tvá ruka, to konej celou svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrosti v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“ — Kaz. 9:7–10.

Je správné a vhodné zdravě užívat života, včetně jídla a pití. Je to Boží dar, a proto má Boží schválení. To měl zřejmě Šalomoun na mysli, když po povzbuzení, aby člověk s potěšením jedl a pil, dále říká: „Protože pravý Bůh již našel zalíbení ve tvých skutcích. „Ano, Nejvyšší nechce, abychom žili životem plným odříkání a abychom se ochuzovali o všechnu radost. Je šťastným Bohem, a proto si přeje, aby lidé byli šťastni ve svém každodenním životě, i ve svém manželském životě. (Sk. 14:17) To samozřejmě neznamená, že bychom měli žít požitkářsky a hledat pouze potěšení. Šalomoun povzbuzoval k práci a k tomu, abychom využívali příležitosti a namáhali své ruce v práci, která je dobrá, než člověku smrt zabrání ve veškeré činnosti a člověk skončí v šeolu, v hrobě.

V tomto světě je tedy nejrozumnější užívat života co nejdéle, a to tím, že člověk žije v hranicích Božích morálních zákonů. Smrt může velmi rychle všechno zmařit, protože se příliš často stává něco neočekávaného. I nejrychlejší běžec může klopýtnout a prohrát v závodě. Mocnou armádu může porazit slabší vojsko. Moudrému člověku se možná nepodaří dostat dobrou práci, a tak může hladovět. Může se stát, že lidé, kteří výborně rozumějí řízení obchodu, nemohou za určitých okolností uplatnit své znalosti, a tak se ocitnou v chudobě. Vzdělaní lidé si mohou přivodit hněv mocných a mohou se ocitnout v nepřízni. Takových věcí si Šalomoun povšiml mimochodem, ale když o nich uvažoval důkladněji, napsal: „Vrátil jsem se, abych viděl pod sluncem, že závod nepatří rychlým, ani bitva mocným, také ani pokrm moudrým ani bohatství těm, kteří mají porozumění, ani přízeň těm, kteří mají poznání;všechny je totiž postihuje čas a nepředvídané události. Neboť člověk také nezná svůj čas [protože smrt může přijít neočekávaně]. Jako ryby, které jsou chytány do pasti, tak jsou sami lidští synové chytáni do léčky v nešťastné době, když na ně náhle přijde.“ — Kaz. 9:11, 12.

A tak stejně jako ryba může být neočekávaně chycena do sítě a ptáci do léčky, tak může nenadále, bez výstrahy, člověka postihnout smrt. Šalomoun poskytl působivé poučení o tom, jak máme zdravě a hodnotným způsobem užívat života a všech jeho pravých předností a příležitostí, dokud můžeme.