Vytrvat ve věrnosti
„Jehovo, nejsou tyto tvé oči obráceny k věrnosti?“ — Jeremiáš 5:3.
1. Čím se lišilo jednání Jeruzaléma od jednání Jeremiášova?
JEHOVA položil ohledně starověkého Jeruzaléma otázku: „Jak to, že tento lid. . . je nevěrný trvalou nevěrností?“ Bylo to proto, že jednali tvrdošíjně a obrátili se „ke všeobecně oblíbenému způsobu jednání, jako kůň, který se řítí do bitvy“. A jejich tělesný způsob nazírání na věci způsobil neštěstí, protože ‚nepoznali Jehovův soud‘. (Jer. 8:5–7) Nápadně opačné bylo jednání Jeremiášovo, který vytrval ve věrnosti. Po celých 40 let, až do zničení Jeruzaléma a ještě potom, stále plnil své poslání a oznamoval Jehovovy soudy.
2. Jak Jeremiášova situace odpovídala situaci dnešního Božího lidu, vezmeme-li v úvahu blížící se soužení? (Jer. 4:5, 6; 6:1)
2 Zdá se, že Jeremiáš neznal předem den a hodinu, kdy mělo přijít zničení Jeruzaléma. Ale byl si vědom toho, že má přijít „velký dusot ze severní země“ — z Babylóna. Věděl, že se blíží síly k vykonání rozsudku a že Boží soud je jistý. Stejně i dnes Jehovův lid jasně vidí „znamení“ blížícího se „soužení, jaké nebylo od počátku stvoření“. — Jer. 10:22; Mar. 13:4, 19.
3. a) Co oznamují svědkové Jehovovi v dnešní době a jak dlouho to již činí? b) Co připojili ke své víře?
3 Jehovovi křesťanští svědkové nyní již téměř 60 let oznamují národům vně i uvnitř křesťanstva, že tento systém je od roku 1914 v „čase konce“ a že celý svět brzy zanikne v „čase tísně, jaký dosud nikdy nebyl, pokud existuje nějaký národ, až do té doby“. (Dan. 12:1, 4) Démonské síly shromažďují národy k Armageddonu. (Zjev. 16:13–16) Novodobá Jeremiášova třída oznamuje toto poselství a její členové přitom vytrvávají ve věrnosti. Ke své víře připojují vytrvalost. — 2. Petra 1:5, 6.
4. Co je pro nás zdrojem povzbuzení a jak je to znázorněno u Jeremiáše 17:5–8?
4 Jeremiášova třída spolu se všemi těmi, kteří se nově připojují do řad zvěstovatelů království, potřebuje stálé povzbuzování, aby mohli houževnatě usilovat o vítězství. Povzbuzení, které právě potřebují, poskytuje Jehova. Na rozdíl od toho, kdo „vkládá svou důvěru v pozemského člověka a skutečně činí tělo svou paží“, vkládají ti, které znázornil Jeremiáš, svou důvěru v Jehovu a spoléhají se na něj. Stávají se jako „strom pěstovaný u vod“, takže mohou vysílat kořeny a napájet se ze všech Jehovových životodárných opatření. Ani „horko“ pronásledování ani „sucho“ vyplývající z omezení je nepřiměje k tomu, aby přestali „přinášet ovoce“. Jako plodné stromy jsou „bujné“, tak i oni bohatě přinášejí chválu Jehovovi. Jsou v tom „požehnáni“. — Jer. 17:5–8.
DOCHÁZÍ KE ZKOUŠCE VYTRVALOSTI
5. Jaký příklad Jeremiášovy vytrvalosti by nás měl povzbudit?
5 Obrátili snad někteří dnes svůj zrak ke hmotným cílům, místo aby se věnovali pokladu služby království, který má nezměrnou cenu? Zdálo se snad některým obtížné vytrvat? Nuže, vzpomeňme si, že Jeremiáš kdysi také cítil, že je obtížné vytrvat. Dokonce uvažoval o tom, že by všeho nechal. Ale potom zjistil, že Jehovovo slovo je v jeho srdci ‚jako hořící oheň zavřený v jeho kostech‘. Toto slovo jej nutilo, aby dále bojoval a vítězil nad svými nepřáteli. (Jer. 20:9) Zkoumáme-li některé z problémů, s nimiž se musel potýkat Jeremiáš a které překonal, jistě to v nás vyvolá touhu vytrvat a dosáhnout vítězství!
6. a) Kde našel Jeremiáš sílu k vytrvalosti? b) Jakému společenství bychom se měli vyhýbat podle Jeremiášova příkladu?
6 Jeremiáš se setkával s rozhořčeným odporem svých spoluobčanů v Anatot, kteří mu řekli: „Nesmíš prorokovat v Jehovově jménu, abys nezemřel naší rukou.“ Jeho vlastní bratři a členové domácnosti jeho otce jednali vůči němu zrádně. Zdá se, že měl všude nepřátele, kteří mu zlořečili. (Jer. 11:21; 12:6; 15:10) Ale Jeremiáš našel sílu k vytrvalosti. Kde? V modlitbě k Jehovovi a v tom, že si uvědomil, jaká je to výsada, že může nést Jehovovo jméno a slovo:
„Našla se tvá slova a já jsem je snědl, tvé slovo se mi stává jásáním a radostí mého srdce, neboť je nade mnou vzýváno tvé jméno, Jehovo, Bože vojsk. Neposadil jsem se v důvěrné skupině těch, kteří žertují, a nezačal jsem jásat.“ — Jer. 15:16, 17.
Jeremiáš našel radost v Jehovových slovech a v tom, že mohl nést jeho jméno. Neměl potěšení v prázdném žertování bezbožných lidí a moudře se vyhýbal jejich společnosti. Měli bychom snad jednat jinak?
7. a) Co umožnilo Jeremiášovi, aby si nestěžoval a přijal svůj svobodný stav? b) Jak reagoval Jeremiáš na Paschurovo drsné zacházení?
7 Jako důkaz toho, že jeho poselství bylo jisté, Jehova přikázal Jeremiášovi, aby se neženil. Tak nepřivedl na svět děti ke zničení. Nenaříkal si, že zůstal svobodný, ale plně se věnoval práci, kterou měl. Paschur, úředník v Jehovově domě, se jednou urazil pro Jeremiášova slova, uhodil jej a dal jej přes noc do klády. Ale když byl Jeremiáš propuštěn, opět nebojácně oznámil Paschurovi, že celá Judea bude vydána do ruky babylónského krále. — Jer. 16:1–4; 20:1–6.
8. Jak Jeremiáš projevil nebojácnost za vlády krále Joakima?
8 Když se v roce 628 př. n. l. dostal na trůn zlý král Joakim, dal Jehova Jeremiášovi mocné poselství, které měl oznámit, a opět mu řekl: „Nevynechej ani slovo.“ A tak se Jeremiáš postavil na nádvoří Jehovova chrámu a mluvil všechna slova, která mu Jehova přikázal, což bylo skutečně pro Judu a Jeruzalém poselství záhuby. K čemu to vedlo? Zpráva říká:
„A tak se stalo, když Jeremiáš domluvil všechno, co mu Jehova přikázal mluvit ke všemu lidu, že se jej kněží, proroci i všechen lid zmocnili a řekli: ‚Určitě zemřeš. Proč prorokuješ v Jehovově jménu a říkáš: „Tento dům se stane podobným domu v Sílo a samo toto město bude zpustošeno, takže bude bez obyvatelů“?‘ A celý lid se v Jehovově domě dále shromažďoval okolo Jeremiáše.“ — Jer. 26:1–9.
Na scéně se objevila judská knížata, a kněží a proroci volali po rozsudku smrti. Jeremiáš však vzrušující řečí objasnil, že jej Jehova vyslal prorokovat, že poslouchal Jehovův hlas a že prolijí nevinnou krev, jestliže jej usmrtí. — Jer. 26:10–15.
9. a) Kdo promluvil ve prospěch Jeremiáše? b) Co nám to připomíná v dnešní době?
9 Potom se stalo, že knížata a všichni lidé promluvili ve prospěch Jeremiášův: ‚Mluvil k nám ve jménu Jehovy, našeho Boha.‘ Někteří starší také podporovali Jeremiáše, například Achikam, otec Godoliášův. (Jer. 26:16–24) Jeremiáš proto nebojácně prorokoval dále. Tato dočasná přestávka, kdy Judejci přestali štvát proti Jeremiášovi, nám připomíná určitou úlevu, kterou zažili naši bratři v Malawi. Některé nedávné zprávy naznačují, že mnozí z nich byli propuštěni z vězení a že jim bylo dovoleno, aby se vrátili do svých domovů a obdělávali svá pole. Někteří mladí lidé, kteří je dříve pronásledovali, prý dokonce s nimi studují Bibli. Ale v jiných částech země místní úředníci a příbuzní ztěžují Jehovovu lidu normální život. Ten však dále vytrvává ve své ryzosti podobně jako Jeremiáš.
ZÁPAS PROROKŮ
10, 11. a) Jaké prorocké znázornění sehrál Jeremiáš a Chananiáš? b) Jak se dokázalo, že Jeremiáš byl pravým prorokem?
10 Za Sedechiášovy vlády se také stalo, že Jeremiáš sehrál prorocké znázornění, Na Jehovův pokyn si položil na šíji dřevěné jho a prohlásil, že Juda a okolní národy by se měly poddat pod jho babylónského krále, jinak že budou přísně potrestáni. Ale prorok Chananiáš odstranil jho z Jeremiášovy šíje, zlomil je a prohlásil, že tak lehce Jehova zlomí jho Babylóna z národů během dvou let. — Jer. 27:2–15; 28:1–11.
11 Kdo zvítězí v tomto zápase proroků? Byl Jehovovým pravým prorokem Jeremiáš, nebo Chananiáš? Jehova v tom nenechal nikoho na pochybách, když přikázal Jeremiášovi, aby prorokoval, že dřevěná jha mají být nahrazena železnými a že Chananiáš během jednoho roku zemře. Nejenže Chananiáš zemřel sedmého měsíce onoho roku, ale babylónské jho se nakonec ukázalo skutečně jako jho železné. — Jer. 28:12–17.
12, 13. a) Která novodobá skupina jedná jako Chananiáš a jakým působí dojmem? b) Co podporuje Boží pravé svědky?
12 Jak se podobají Chananiášovi všichni ti novodobí falešní proroci, kteří se snaží ‚strhnout‘ dílo svědků Jehovových se špatným úmyslem! Někteří z nich snad dokonce nějaký čas šli společně s Božím lidem, ale pocítili znechucení, když se nesplnila jejich ctižádostivá sobecká očekávání, a vrátili se k naukám, které dříve odvrhli. Káží „ze závisti a řevnivosti“, jistě ne „z dobré vůle“, protože nemohou říci nic budujícího. (2. Petra 2:22; Fil. 1:15) Vzhledem k nadcházejícímu „velkému soužení“ očekávají něco jiného než Jeremiášova třída.
13 Ale jako Jehova nahradil dřevěné jho jhem železným, tak jistě přijde „velké soužení“ v čase, který určil Bůh. A stejně jistě jako na základě Jehovova rozsudku zemřel Chananiáš ještě téhož roku, tak bude v náležitém čase vykonán rozsudek i nad těmito odporujícími skupinami proroků. Nemají žádnou radost a nemají Jehovova ducha ani jeho „slovo“, které by je podporovalo. — Jer. 23:16–19; 31:1, 12.
DRŽ SE SVÉ DŮVĚRY!
14. a) Jakou bychom měli projevovat důvěru podobně jako Jeremiáš? b) Proč bychom měli být stále na stráži?
14 Měli bychom mít stejně jako Jeremiáš neochvějnou důvěru v Jehovovo prorocké „slovo“. Na znamení této důvěry Jeremiáš poslechl „slovo Jehovovo“ a koupil dědičně pole v Anatot, a to právě rok před tím, než přitáhla babylónská vojska, aby zpustošila zemi! (Jer. 32:8–25) V těchto závěrečných dnech bychom měli mít stejnou důvěru, že Jehova splní všechna slova svého slibu, že bude chránit svůj lid a že se o něj postará. (Jer. 32:38–41) Čas, kdy nebeská útočná vojska pod vedením Krista Ježíše zasáhnou, je nebezpečně blízko. Proto je naléhavě nutné, abychom stále zůstávali na stráži a oznamovali Boží „slovo“. — Mar. 13:10, 32–37.
15, 16. a) Co podporovalo Jeremiáše? b) S jakým problémem se potýkal Báruch? c) Jaké povzbuzení nám dnes poskytuje výstraha, kterou dal Jehova Báruchovi? (Zjev. 2:3)
15 Jeremiáš měl těžký život. Ale pomáhala mu jeho důvěra v Jehovu a věrná oddanost poslání, které dostal. Mohl také povzbudit svého věrného druha, písaře Bárucha, když Báruch podlehl sklíčenosti. Jeremiáš prorokoval již asi 20 nebo 30 let, a tehdy Báruch prohlásil:
„Běda mi, protože Jehova připojil k mé bolesti zármutek! Jsem nemocen svým vzdycháním a nenašel jsem žádné místo odpočinku.“
Ale Jehova mu skrze Jeremiáše řekl:
„ ‚Podívej se, strhávám to, co jsem postavil, a to, co jsem štěpoval, plením, ano samotnou celou zemi. Ale ty, ty stále hledáš pro sebe velké věci. Nehledej dále. Neboť hle, já přivádím neštěstí na všechno tělo,‘ je Jehovův výrok, ‚a dám ti tvou duši jako kořist na všech místech, kam snad půjdeš.‘ “ — Jer. 45:1–5.
Ano, tento Boží věrný služebník pocítil časem únavu. Ale Jehova ujistil Bárucha, že je blízko jeho vlastní čas, kdy bude ‚strhávat a plenit‘, čas, kdy Jehova způsobí nevěrnému Jeruzalému soužení. Ačkoli se snad zdálo, jako by se ono „neštěstí“ zpožďovalo, přece bylo jisté!
16 Jehova varoval Bárucha, aby se nevracel ke světskému, hmotařskému způsobu jednání Judejců a aby nehledal své vlastní osobní výhody. Ne, jeho místo bylo vedle Jehovova proroka, s nímž měl dále věrně sloužit. Stejně i v našem dvacátém století, v „posledních dnech“, není čas, aby se Boží lid vracel do tohoto odsouzeného hmotařského světa. Jejich správné místo je ve vytrvalé službě, až nakonec dostanou ‚svou duši jako kořist‘ v říši Božího království pod panstvím Krista Ježíše po armageddonské bouři.
VĚRNÍ DRUHOVÉ
17. Kdo byli Rechabité a co vedlo Jehovu k tomu, že je odměnil?
17 Jeremiáš měl jiné přátele. Ti se objevili teprve po mnoha letech jeho věrné služby, a bylo to pod Jehovovým vedením. Ještě za vlády zlého Joakima přiměl Jehova Jeremiáše, aby do chrámu přivedl Rechabity, potomky Jonadaba, který asi o 250 let dříve, za vlády krále Jéhua, dokázal, že stojí na Jehovově straně. (2. Král. 10:15–17) Jonadab dal svým potomkům příkaz, aby nepili víno „na neurčitý čas“. A nyní, když se poprvé přiblížili Babylóňané, Rechabité hledali útočiště v Jeruzalémě. Jeremiáš jim předložil víno. Ale oni věrně poslouchali svého předka Jonadaba a odmítli je. Jehova potom ukázal, jaký je rozdíl mezi neposlušností Judy a Jeruzaléma a vytrvalou věrnou oddaností Rechabitů. Prohlásil:
„Od Jonadaba, syna Rechabova, nebude odříznut žádný muž, aby navždy nestál přede mnou.“
A tak Jonadabovi potomci dostali velkolepou odměnu, totiž osvobození během soužení, které přišlo na Jeruzalém. — Jer. 35:1–19.
18. Kdo jsou novodobí ‚synové Rechabovi‘ a kde nacházejí ochranu?
18 Tito Rechabité mají dnes svůj protějšek — osoby, které mají čestné srdce a řídí se správnými zásadami a snad se dokonce snažily najít z těchto „kritických časů“ východisko v náboženských hranicích novodobého „křesťanstva“. (2. Tim. 3:1) Ale jejich skutečné útočiště tkví v Jehovově opatření prostřednictvím Kristovým. Posílá k nim novodobou Jeremiášovu třídu s poselstvím, které pro ně znamená záchranu. Ne, tito „Jonadabové“ nemohou najít bezpečí ve zhrouceném křesťanstvu, ale jednoznačně na straně Jehovova novodobého „proroka“.
19. Jak by nás měl povzbudit Jeremiášův postoj před Sedechiášem?
19 Poslední judský král Sedechiáš (617–607 př. n. l.) povolal Jeremiáše, aby se modlil k Jehovovi ve prospěch Judy. Ale Jeremiáš dále oznamoval nadcházející zničení Jeruzaléma. Později, když s ním bylo tvrdě zacházeno a byl mnoho dnů ve vězení, byl předveden před krále, který se jej soukromě zeptal: „Je nějaké slovo od Jehovy?“ Jeremiáš mu přímo odpověděl: „Skutečně je!. . . Budeš vydán do ruky babylónského krále!“ (Jer. 37:3–17) Podobně dnes svědkové Jehovovi otevřeně poukazují na božský soud. Nemají zájem o mezicírkevní hnutí a poselství oznamované proti křesťanstvu nechtějí změkčovat.
20. a) Co vedlo k tomu, že Ebedmelech zachránil Jeremiáše a jakou odměnu dostal tento Etiop? b) Kdo v dnešní době jednal jako Ebedmelech a co to bude pro takové lidi znamenat? (Mat. 25:34, 40)
20 Jeremiáš vytrvale oznamoval Jehovovy soudy proti městu, a proto byl uvržen do cisterny, kde bylo bahno. Zdálo se, že jej čeká bídná smrt. Ale Ebedmelech, etiopský eunuch, šel ke králi a prosil za Jeremiáše. Na králův pokyn vzal Ebedmelech třicet mužů, použili roztrhané hadry a látky, vytáhli Jeremiáše z cisterny a vyhradili mu místo na nádvoří stráží. Tam zůstal až do zničení Jeruzaléma a byl osvobozen. Ale co se stalo s Ebedmelechem? Když byl Jeremiáš ještě na nádvoří, přišlo k němu Jehovovo slovo:
„Jdi, a řekneš Etiopu Ebedmelechovi: ‚Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: „Hle, uskutečňuji svá slova na tomto městě k neštěstí, a ne k dobrému, a jistě se stanou před tebou v ten den. A v ten den tě osvobodím,“ je Jehovův výrok, „a nebudeš vydán do ruky mužů, jichž se ty sám děsíš. Neboť ti zcela jistě opatřím únik a nepadneš mečem, a zcela jistě obdržíš svou duši jako kořist, protože jsi ve mne důvěřoval,“ je Jehovův výrok.‘ “
Když tedy přišla babylónská vojska a udeřila od severu, Ebedmelech unikl a zachránil si život. Také v dnešní době je mnoho lidí, dokonce i vládních a vězeňských úředníků, kteří projevili laskavost pronásledovaným svědkům Jehovovým. Později se někteří z nich stali svědky, což pro ně bude znamenat záchranu, až nebeské síly Krista Ježíše, které mají vykonat rozsudek, přistoupí v Armageddonu k činu. — Jer. 38:6–13; 39:15–18; Zjev. 7:14–17; 16:16.
21. a) Jak je možno dnešní Jehovovy služebníky srovnat s jeho služebníky v době Jeremiášově? b) Ve kterých ohledech projevují vytrvalost? (Zjev. 14:12)
21 Je radostné, že dnes je stále ještě možno na zemi vidět osoby stejného ražení jako Jeremiáš, Báruch, Rechabité a Ebedmelech. Zpráva o světaširé činnosti svědků Jehovových ve služebním roce 1977 dokazuje, že tomu tak je. Je pravda, že snad někteří pocítili únavu jako Báruch, obrátili se na čas ke svým sobeckým zájmům, ale tito lidé by si měli uvědomit, že Báruch zůstal i ve své zkoušce na svém místě vedle Božího proroka. Ano, stojí za to vytrvat s nadějí na věčný život, který bude následovat po „velkém soužení“. A kéž jsou dále nacházeni lidé, kteří milují spravedlnost a mají stejný postoj jako synové Jonadabovi a jako Ebedmelech. Velká odměna čeká všechny, kteří pilně projevují víru v Jehovovy sliby a vytrvají až do konce!