Otázky čtenářů
● Jak můžeme s jistotou vědět, že „čas a časy a půl času“ ze Zjevení 12:14 obnáší tři a půl času?
Tento verš zní: „Ženě však byla dána dvě křídla velkého orla, aby odletěla na své místo do pustiny; tam je živena čas a časy a půl času, daleko od hadovy tváře.“ — Zjev. 12:14.
Je užitečné, abychom se ujistili o tom, jak dlouhý je čas, o němž je zde zmínka. Proč? Protože nám tato informace pomáhá zjistit délku „sedmi časů“ v Danielově proroctví o ohromném stromu, který byl podťat, a také Ježíšovu zmínku o ‚ustanovených časech národů‘. — Dan. 4:16, 23–25; 4:14, 19–22, KB; Luk. 21:24.
Původní řecký text ve Zjevení 12:14 zní: „ustanovený čas a ustanovené časy a půl stanoveného času“. Co tedy je míněno prostředním výrazem „časy“? Jsou-li dva, pak je celkový počet tři a půl. Kdyby tím však mělo být rozuměno například čtyři nebo deset, pak by celkový počet byl pět a půl nebo jedenáct a půl. Jak můžeme vědět, co měl Jan na mysli?
Ve staletích před tím, než bylo napsáno Zjevení, užívalo se v řečtině duálové formy, gramatické formy, která ukazovala, že je něco ve dvou exemplářích. V Řeckých písmech neboli Novém zákoně se však duálová forma nepoužívala; používá se pouze forma pro jednotné a množné číslo. S formou pro množné číslo mohlo být spojeno určité číslo, které by ukazovalo, o jaký počet něčeho jde, například „sedm hlav“. — Zjev. 12:3.
Znalci řečtiny uznávají, že v případech, kdy Bible používá množného čísla bez označení počtu, je nutné chápat věc tak, že znamená minimální množný počet, to jest, dva. Německý teolog John Albert Bengel k tomuto verši poznamenává: „Množné číslo, kairous, časy, označuje dva časy. Množné číslo se musí chápat nanejvýš přesně.“
Ve Zjevení 12:14 se tedy mluví o třech a půl času. Při srovnání tohoto místa s 1 260 dny, o nichž je zmínka ve verši 6 (a také se Zjevením 11:2, 3), badatel Bible uvidí, že „sedm časů“ ze čtvrté kapitoly Danielovy obnáší 2 520 dnů.
● Co byly „různé křty“, o nichž se zmiňuje Pavel v Židům 9:10? Křtili Hebrejci ve vodě ty, kteří se obrátili na jejich víru?
Ne, apoštol Pavel se zmiňoval o rituálním mytí, které vyžadoval mojžíšovský Zákon.
Když Pavel mluvil o uctívání spojeném se starověkým svatostánkem, napsal: „Právě tento stan je znázorněním pro ustanovený čas, který nyní nadešel, a v souladu s tím jsou přinášeny jak dary, tak i oběti. Ty však nemohou toho, který koná svatou službu, učinit dokonalým, pokud jde o jeho svědomí, ale mají co dělat jen s jídly a nápoji a s různými křty. Byly to zákonné požadavky, které se vztahují k tělu, a byly uloženy až do ustanoveného času k urovnání věcí.“ — Žid. 9:9, 10.
„Různé křty“ byly tedy rysy uctívání pod Zákonem. Když například Zákon mluví o některých nečistých zvířatech, říká: „Všechno, nač by snad něco padlo v mrtvém stavu, bude nečisté. . . Jakákoli nádoba, která se nějak používá, bude vložena do vody a má být nečistá až do večera, a pak bude čistá.“ (3. Mojž. 11:32) Podobně snad někdo musel v rámci svého obřadného očišťování vyprat svůj oděv a vykoupat se. (3. Mojž. 14:8, 9; 15:5) Od kněží se vyžadovalo, aby se koupali, a věci, které měly něco společného se zápalnými oběťmi, měly být opláchnuty ve vodě. (2. Mojž. 29:4; 30:17–21; 3. Mojž. 1:13; 2. Par. 4:6) V době, kdy přišel Mesiáš, měli Židé mnoho přidaných rituálů souvisejících s očišťováním, které Zákon nevyžadoval. Ježíš vyprávěl: „Když se vrátí z trhu, nejedí, dokud se neočistí tak, že se postříkají; a je ještě mnoho jiných tradic, které přijali, aby se jich drželi: křty pohárů a džbánů a měděných nádob“. — Mar. 7:4.
Během staletí, kdy Izrael byl Božím vyvoleným národem, neizraelité, kteří přijali uctívání Jehovy, se nemuseli podrobovat křtu ve vodě, ale museli se dát obřezat. (1. Král. 8:41–43; Sk. 8:27) Jan Křtitel byl první muž, který byl zmocněn, aby křtil jiné; křtil Židy, kteří tím symbolizovali pokání z hříchů, jichž se dopustili proti Zákonu. (Luk. 3:3) Ale křest ve vodě se stal požadavkem pro ty, kteří přijímají křesťanství. Byl to způsob, jak měli dát najevo, že činili pokání, obrátili se a oddali se Bohu. — Mat. 28:19, 20; Sk. 22:16.