Kázání na hoře — „Nejprve se smiř se svým bratrem“
KDYŽ Ježíš varoval své posluchače a říkal jim, jaké smrtelné následky může mít hněv, který dlouho trvá, obrátil jejich mysl k příčině hněvu. Řekl: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tu si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech tam svůj dar před oltářem a odejdi; nejprve se smiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ — Mat. 5:23, 24.
„Dar“ je v tomto případě každá oběť, kterou někdo předložil v Jehovově chrámě. Zvířecí oběti byly velmi důležité, protože je Bůh přikázal jako část pravého uctívání. Ale jestliže si někdo vzpomněl, že ‚jeho bratr má něco proti němu‘, bylo to jistě důležitější. Ježíš řekl: „Zanech tam svůj dar před oltářem a odejdi; nejprve se smiř se svým bratrem, a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“
To nemuselo být tak obtížné, jak se to zdá, protože obvyklá doba pro přinášení takových obětí byla během tří slavností, které se opakovaly vždy v určitou roční dobu, totiž při slavnosti pasach, letnic a stánků. (5. Mojž. 16:16, 17) Uražený bratr byl pravděpodobně mezi poutníky, kteří putovali k Jeruzalému na tyto slavnosti.
Snad si při tom vzpomínáme na mojžíšovský požadavek ohledně obětí za vinu. Když se jednalo o krádež, ztrátu nebo podvod ohledně majetku, Boží zákon vyžadoval, aby kající se provinilec nahradil plný obnos spolu s dodatečnými 20 procenty, než předložil svou oběť. (3. Mojž. 6:1–7) Ježíš však neomezil své vysvětlení na oběti za vinu a zvláštní přestupky. Podle Božího Syna měla být odložena každá oběť, jestliže si člověk vzpomněl, že jeho bratr má právem něco proti němu — něco, o čem mu jeho svědomí řeklo, že jednal nesprávně nebo že něco opomenul učinit svému bratru, nebo když snad vycítil z postoje svého bratra vůči sobě, že se cítí nějak dotčen. V takovém případě mohla být oběť zanechána naživu „před oltářem“, totiž před oltářem zápalných obětí v chrámovém nádvoří kněží.
Z Božího stanoviska je vztah člověka k druhému člověku zcela určitou a důležitou součástí pravého uctívání. Oběti zvířat, i kdyby to byly ‚tisíce beranů‘ neměly pro Boha význam, jestliže ti, kteří je přinášeli, nejednali správně s ostatními lidmi. (Mich. 6:6–8) Apoštol Jan píše: „Jestliže někdo. . . nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ — 1. Jana 4:20.
Ježíš dále nabádal své posluchače, aby neodkládali napravení toho, nač si někdo stěžuje. Řekl: „Buď hotov rychle se dohodnout s tím, kdo proti tobě žaluje u soudu, dokud jsi s ním na cestě tam.“ — Mat. 5:25a.
Když ten, který se dopustil nějaké urážky, je ještě s postiženým na cestě k soudu, měl by se usilovně snažit, aby věc byla vyřízena bez soudu. Jestliže ten, který se dopustil urážky, připustil svou chybu a vyjádřil lítost a naznačil, že touží po obnovení původního stavu, pak ten, který si stěžoval, bude možná nakloněn k projevu milosrdenství, a snad bude dokonce souhlasit s podmínkami, které ten, kdo jej urazil, může splnit bez zbytečných těžkostí.
Ježíš uvedl praktický důvod pro takové rychlé řešení věcí. Řekl: „Aby tě snad žalobce neodevzdal soudci a soudce soudnímu služebníku a byl bys uvržen do vězení.“ — Mat. 5:25b.
Jakmile se již něco dostalo před soud, a obžalovaný nemohl zaplatit svůj dluh, soudce jej mohl předat „soudnímu služebníku“. Tento služebník by zase uvrhl provinilce do vězení. Na jak dlouho?
Ježíš prohlásil: „Říkám ti skutečně: Určitě odtud nevyjdeš, dokud nesplatíš poslední minci nepatrné ceny.“ (Mat. 5:26) Podle řeckého textu Matouše by uvěznění trvalo tak dlouho, než by byl splacen poslední kondrantes neboli „quadrana“, mince v hodnotě šedesáté čtvrté části obvyklé denní mzdy zemědělského dělníka. Pokud někdo nepřišel a nezaplatil vězňův dluh, mohl vězeň zůstat v poutech velmi dlouho.
Přijatelné uctívání musí zahrnovat správné jednání s lidmi kolem nás. Apoštol Pavel radí spoluvěřícím: „Učiňte takové rozhodnutí, že nebudete klást před bratra kámen úrazu nebo příčinu ke klopýtnutí.“ (Řím. 14:13) Kdyby vznikl takový kámen úrazu, křesťan si musí vzpomenout na Ježíšova slova a musí být „hotov rychle se dohodnout“. (Mat. 5:25) „Protože jsem našel potěšení v milující laskavosti, a ne v obětech,“ říká Jehova. — Oz. 6:6.