Kristus přibitý na kůl — „Boží moudrost“

„Kde je moudrý? Kde je znalec Písma? Kde je debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou?“  — 1. Kor. 1:20.

 1. a) Jakým náboženským postavením Židů Ježíš otřásl? b) K jakým změnám vedlo kázání jeho následovníků?

ŽIDOVSKÝ národ byl pod mojžíšovskou smlouvou Zákona po více než 15 století. Jeho znalci Písma vypěstovali velké množství ústních podání, která vykládala Zákon a vysvětlovala jeho uplatňování pro každodenní život. Jedním z důvodů pro to bylo, aby se Židé udržovali odděleni od pohanů, a tím zachovávali své náboženství neposkvrněné pohanskými naukami. Nyní však přišel člověk Ježíš a tvrdil, že je Mesiášem, odsoudil ústní podání židovských moudrých mužů a znalců Písma, řekl, že ukončí mojžíšovský Zákon tím, že jej naplní, a nakonec byl přibit na kůl jako rouhač. Nato jeho následovníci, nazývaní křesťané, kázali jeho vzkříšení a rozšířili jeho učení po celé Palestině a římském světě. Nejen Židé, ale i pohané se shromažďovali do jejich řad po tisících a všude vznikaly křesťanské sbory. Smlouva Zákona pozbyla platnosti. Posloužila svému účelu jako vychovatel, který přivedl lidi ke Kristu, a byla přibita na Kristův mučednický kůl. Nyní byli jeho ctitelé pod novou smlouvou. Zákon již nadále nebyl psán na kamenné desky, ale na lidská srdce. — Gal. 3:10–25; Žid. 10:15–18.

 2. Co bylo obtížné pro Židy, kteří se stali křesťany, a jakými důvody Pavel čelil nebezpečí?

² Tyto významné události v náboženském ohledu otřásly celou zemí. Pro některé farizeje a jiné Židy, kteří se stali křesťany, bylo obtížné přijmout skutečnost, že Ježíš naplnil mojžíšovský Zákon, a tak ukončil nutnost poslouchat jej. Pokusili se převést některé z jeho požadavků do křesťanského sboru. (Sk. 15:1–10) Pavel, apoštol pohanů, mocně vystupoval proti tomuto úsilí: „Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil. Proto stůjte pevně a nedejte se opět upoutat do jha otroctví. Podívejte se, já, Pavel, vám říkám, že dáte-li se obřezat, Kristus vám nebude k užitku. Kromě toho opět svědčím každému muži, který se dává obřezat, že je povinen dodržovat celý Zákon. Jste odloučeni od Krista, ať jste kdokoli, kdo se pokoušíte být prohlášeni za spravedlivé pomocí Zákona; odpadli jste od jeho nezasloužené laskavosti.“ (Gal. 5:1–4; 3:10–14) Neobrácení Židé ‚činili Kristův mučednický kůl neužitečným tím, že důvěřovali ve skutky Zákona, místo aby poznali nutnost „Krista přibitého na kůl“ jako výkupní oběť. Někteří Židé obrácení na křesťanství lpěli na některých částech Zákona, a tím byli vlastně pod celým Zákonem. ‚Činili Krista přibitého na kůl neužitečným.‘ — 1. Kor. 1:17.

PAVEL A ŘEČTÍ FILOZOFOVÉ

 3. a) Jaká byla Pavlova reakce na řecké filozofy? b) Jak v Athénách tito filozofové reagovali na Pavla?

³ Pavel také varoval před každou snahou napodobovat cesty řeckých filozofů. Řím nahradil Řecko jako světová velmoc, ale tuto civilizaci přesto charakterizovala řecká kultura a filozofie. Židé i Řekové tehdejšího systému věcí měli své mudrce, své znalce Písma nebo učence a své debatéry. Pavel se ptal: „Kde je moudrý? Kde je znalec Písma? Kde je debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou?“ Řečtí filozofové stejně jako židovští rabíni byli známí jako debatéři a Pavel shrnuje obě skupiny dohromady: „Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však kážeme Krista přibitého na kůl. Židům je to příčina ke klopýtání, ale národům pošetilost.“ (1. Kor. 1:20, 22, 23) Pavel znal dobře ze své zkušenosti v Athénách řecké filozofy a jejich lásku k debatám. — Skutky 17:16–21 to ukazují:

„Když Pavel na ně čekal v Athénách, pobouřil se v něm jeho duch, když viděl, že je město plné model. Začal tedy rozmlouvat v synagóze se Židy a s jinými lidmi, kteří uctívali Boha, a každý den na tržišti s lidmi, kteří se tam naskytli. Ale někteří jak z epikurejských, tak stoických filozofů se s ním začali v rozmluvě přít a někteří říkali: ‚Co nám jen chce ten mluvka říci?‘ A jiní: ‚Zdá se, že je to zvěstovatel cizích božstev.‘ Bylo to proto, že oznamoval dobré poselství o Ježíši a o vzkříšení. Tu se jej chopili a vedli jej k Areopágu a říkali: ‚Můžeme poznat, jaké je to nové učení, o kterém mluvíš? Zavádíš totiž některé věci, které jsou cizí našim uším. Proto se chceme dozvědět, co to znamená.‘ Skutečně všichni Athéňané a cizinci, kteří zde pobývali, netrávili svůj volný čas ničím jiným, než že vyprávěli nebo poslouchali něco nového.“

 4. Jak se někteří filozofové dívali na Pavla a co jim Pavel kázal?

⁴ Filozofové mluvili urážlivým způsobem o Pavlovi jako o mluvkovi, což je překlad řeckého slova spermologos, znamenající „sběrač semen“. Znamená vránu nebo jiného ptáka, který sbírá semena, a bylo používáno na člověka, který chodil po ulicích a tržištích a sbíral zbytky, jež spadly s nákladů; tedy příživník, který žil na útraty druhých. Obrazně, v athénské mluvě, výraz označoval muže, který sbíral odpadky informací a používal je, aby dělal dojem na druhé, ale ve skutečnosti byl nevzdělanec, plagiátor. Pavel však nebyl planý žvanil. Kázal jim, že „Bůh, který učinil svět a všechno v něm“, „sám dává všem lidem život a dýchání“ a že „z jednoho člověka učinil všechny lidské národy“. O Ježíši Pavel řekl, že Bůh „jej vzkřísil z mrtvých“. To způsobilo, že někteří se posmívali, ale jiní uvěřili a připojili se k Pavlovi. — Sk. 17:24–26, 31–34.

FILOZOFOVÉ UČILI, ŽE DUŠE JE NESMRTELNÁ

 5. a) Které učení filozofů způsobilo, že se vzkříšení zdálo pošetilé? b) Které nauky orfické teologie předcházely běžné náboženské nauky o pekle a odpustcích?

⁵ Proč zmínka o vzkříšení působila posměch? Odporovalo to jejich filozofické moudrosti, a proto jim vzkříšení připadalo jako pošetilost? Vzkříšení má podle Písma své opodstatnění. Jestliže, jak říká Bible, člověk umírá tak, jako hyne zvíře, nemá vědomí, mění se v prach a je mrtvou duší, pak je vzkříšení jedinou nadějí k opětnému životu. (Žalm 146:4; Kaz. 3:18–20; 9:5, 10; Ezech. 18:4) Ale řeckým filozofům vzkříšení nedávalo smysl! Byla to pošetilost! Mnozí řečtí filozofové učili, že člověk má nesmrtelnou duši, a proto nepotřebuje vzkříšení. Stoikové mezi Pavlovými posluchači věřili, že duše žije i po smrti těla. Dávno předtím, v sedmém století př. n. l., řecký filozof Thalés učil, že nesmrtelná duše je v kovech, rostlinách, zvířatech a lidech. Životní síla, říkal, mění formu, ale nikdy neumírá.a V šestém století př. n. l. proslavený matematik Pýthagorás řekl, že po smrti duše odchází do hádesu, aby byla očištěna, a pak se navrací, aby vstoupila do nového těla, a pokračuje v tomto řetězu stěhování, dokud nevyvrcholí v dokonale ctnostném životě.b „Duše je zcela jasně nesmrtelná,“ cituje Platón rčení Sokrata (páté století př. n. l.).c Podle Orfea, zdroje mystického kultu v sedmém století př. n. l. vznikla orfická teologie, která učila, že duše jde po smrti do hádesu, aby se podrobila soudu. Dějiny civilizace od Willa Duranta, díl II., str. 190, 191 (angl.), pokračuje:

„Jestliže zněl rozsudek ‚vinen‘, následovalo přísné potrestání. Jedna forma učení si představovala trest jako věčný a předala pozdějším teologiím představu pekla. Jiná forma si přivlastnila myšlenku převtělování: duše se rodila znovu a znovu do šťastnějšího nebo krutějšího života než dříve, podle čistoty nebo nečistoty předešlé existence; a toto kolo opětného rození se mělo točit až k dosažení úplné čistoty a pak měla být duše připuštěna na Ostrovy požehnaných. Jiná varianta poskytovala naději, že trest v hádesu skončí pokáním, které člověk vykoná osobně předem, nebo po jeho smrti jeho přítel. Tak vznikly nauky o očistci a odpustcích.“

EVOLUCE URČENÁ ŘECKÝMI FILOZOFY

 6. Proč Pavlovo kázání o Jehovovi Bohu jako stvořiteli všeho života působilo, že považovali jeho řeč za pošetilou?

⁶ Když Pavel mluvil k athénským filozofům, prohlásil, že Jehova Bůh je stvořitelem světa a všeho v něm, včetně rostlin, zvířat a lidstva. Jakmile to řekl, byl opět s řeckými filozofy ve sporu. Epikurejští filozofové v jeho posluchačstvu totiž věřili, že život začal samovolným plozením a rozvíjel se náhodně přirozeným výběrem a přežitím těch nejschopnějších. (Durantovy dějiny civilizace, díl II., str. 647, angl.) Stoikové nevěřili ve stvořitele jako osobu. Myšlenka, že stvořitel uvedl v existenci všechny živé tvory na zemi, jim připadala pošetilá. Po staletí řečtí filozofové učili, že život začal samovolným plozením a pak náhodně — po dlouhá časová údobí — se měnil a vyvíjel přirozeným výběrem a přežitím těch nejschopnějších. The Encyclopedia Americana, sv. 10, str. 606, říká:

„Řekové se, všeobecně řečeno, víceméně nepromyšleně zastávali teorie o postupném vývoji organismu, teorie o vylučování chyb v plození, a proto teorie o přežití nejschopnějších, teorie o přizpůsobivosti určité části nebo schopnosti určité struktury pro určitý účel, teorie o činném inteligentním plánování v přírodě, ale také teorie, že příroda je řízena působením přirozených příčin, které mají svůj původ v zákonech náhody.“

 7. Jak je ukázáno, že evoluce není novodobá teorie, v učení a) Anaximandra, b) Anaxagora, c) Empedoklea, d) Aristotela?

⁷ Řecký filozof Anaximandros se vyjádřil v šestém století př. n. l. přesněji:

„Živé organismy se vyvíjely postupně z původní mokřiny; pozemská zvířata byla nejprve rybami a teprve vysoušením půdy dostala přítomnou podobu. Člověk byl také kdysi rybou; nemohl být, když se poprvé objevil, zrozen jako nyní, protože by byl příliš bezmocný při hledání potravy a byl by býval zničen.“d

O učení Anaxagora (páté století př. n. l.) čteme:

„Všechny organismy povstaly původně z půdy, mokra a horka a potom jeden z druhého. Člověk se vyvinul nad ostatní živočichy proto, že jeho vzpřímené držení dovolilo jeho rukám, aby uchopil věci.“e

O Empedokleovi čteme:

„Empedoklés (493–435 př. n. l.), který je nazýván ‚otcem evoluční teorie‘, například věřil, že počátek života se dá vysvětlit samovolným plozením a že různé formy života nevznikly současně. Nejdřív existoval rostlinný život a živočišný život teprve po dlouhé řadě zkoušek; vznik organismů však byl zcela postupným procesem. [Zde je učiněna poznámka o mnoha vzniklých znetvořeninách.] Ale nepřirozené výtvory brzy zanikly, protože nebyly schopny rozplozování. Když tyto obludy vyhynuly, vznikly jiné formy, které se mohly o sebe starat a rozmnožovat se. Jestliže jsme pozorní, můžeme v Empedokleových myšlenkách rozpoznat původ teorie o přežití nejschopnějších neboli teorie přirozeného výběru.“f

Proslavený filozof Aristotelés (384–322 př. n. l.) napsal:

„Příroda postupuje pomaloučku od neživých věcí k životu zvířat takovým způsobem, že je nemožné přesně určit nějakou hranici. . . Proto nejdříve po neživých věcech ve vzestupném směru přichází rostlinný rod. . . V rostlinách je skryt ustavičný stoupající směr k živočichům. . . A tak je v živočišném uspořádání postupná odlišnost. . . Nehet odpovídá drápu, ruka račímu klepetu, [ptačí] pero rybí šupině.“g

ZASLEPENI VLASTNÍ MOUDROSTÍ

 8. Jak se Židé a Řekové nechali svou moudrostí zaslepit vůči Boží moudrosti?

⁸ Jak židovští znalci Písma, tak řečtí filozofové se nechali svou moudrostí zaslepit vůči Boží moudrosti, Kristu přibitému na kůl. Pavel napsal: „Protože totiž v Boží moudrosti svět svou moudrostí nepoznal Boha, Bůh uznal za dobré pošetilostí toho, co se káže, zachránit ty, kteří věří.“ Toto kázání bylo pro Židy pošetilostí. Jejich moudrost je učila, že mohou být zachráněni skutky Zákona, almužnami a zásluhou jejich předků, zvláště Abraháma. Navíc nechtěli slabého Mesiáše, který by dovolil, aby byl přibit na kůl! Kázání bylo pošetilostí i pro Řeky. Nepotřebovali žádného Žida, který by zemřel za jejich záchranu jako opovrženíhodný zločinec — měli nesmrtelné duše, které nikdy neměly zemřít! — 1. Kor. 1:21.

 9. a) Jak nechtěl Pavel učinit své kázání přijatelnějším? b) Co předvídali Pavel i Petr, a co proto dělali?

⁹ Pavel proto křesťanský sbor v Korintě varoval. Lidská moudrost — ať židovských znalců Písma se zákonnými spletitostmi ústního podání, nebo řeckých filozofů s mnohomluvnými disputacemi a chytráctvími — by pro ně učinila Kristův mučednický kůl neužitečným, jestliže by byli touto moudrostí ovlivněni. Pavel nechtěl Boží slovo znásilňovat, aby je učinil chutnějším židovským nebo řeckých křesťanům, kteří si přáli zachovat své dřívější názory. Nechtěl Boží slovo ředit nečistotami, aby je učinil přijatelnějším světu, jehož moudrost byla Bohu pošetilostí. (2. Kor. 2:17; 4:2; 11:13) Oba apoštolové, Pavel i Petr, předvídali, že přijde čas, kdy falešné nauky z židovských i pohanských zdrojů poskvrní pravdu o Kristu přibitém na kůl, a proto varovali:

Skutky 20:29, 30: „Vím, že po mém odchodu vejdou mezi vás utlačující vlci a nebudou zacházet se stádem jemně, a z vás samých povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“

2. Tim. 4:3, 4: „Nastane totiž časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou shromažďovat učitele ve shodě se svými vlastními žádostmi, aby jim lechtali uši; a odvrátí se od pravdy, zatímco se obrátí k falešným historkám.“

2. Petra 2:1: „Mezi lidem se však také vyskytli falešní proroci, jako i mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět zhoubné sekty a zapřou dokonce majitele, který je koupil, a přivodí si rychlé zničení.

10. Co dokazuje, že jejich varování nebyl planý poplach?

¹⁰ Dějiny dokazují, že varování apoštolů bylo oprávněné. The Encyclopaedia Britannica (vyd. 1976) říká: „Od poloviny 2. století n. l. křesťané, kteří měli znalosti řecké filozofie, začali cítit potřebu vyjádřit svou víru v jejích výrazech; jednak pro své intelektuální zadostiučinění, jednak aby obrátili vzdělané pohany.“ Také Nová Schatt-Herzogova encyklopedie náboženského poznání (angl.) zdůrazňuje: „Mnozí z prvních křesťanů našli zvláštní přitažlivost v Platónově učení a používali je jako zbraně k hájení a rozšíření křesťanství nebo dávali křesťanským pravdám platónský tvar.“

11. Které zkušenosti ukazují, že většina církví křesťanstva si nevšímala varování Pavla a Petra?

¹¹ Málo se změnilo v našich dnech. Ohromná většina církví křesťanstva stále učí nauky, jako je nesmrtelná duše, trojice a další, které byly do odpadlého křesťanství od druhého století n. l. vstřebávány z řecké filozofie. Řekové je zase přijali od starších kultur, protože všechny vznikly z egyptského a babylónského náboženství. Mnohá dnešní náboženství také učí, že Bůh tvořil prostřednictvím evoluce, a tím se domnívají, že své nauky modernizují. Ve skutečnosti však přijala omyly řecké filozofie. Odložila biblickou pravdu, že Jehova Bůh stvořil život na zemi, že život se rozmnožuje „podle svých druhů“, že Jehova je od nekonečna a je všemohoucí a že Ježíš Kristus je jeho Syn, který má začátek a je mu podřízen. A někteří jako Židé prvního století, již ani nepovažují Ježíše za výkupní oběť, prostřednictvím které mohou poslušní lidé získat věčný život.

12. Jak dnes reagují milióny věrných křesťanů na Pavlovo poselství korintskému sboru?

¹² Naštěstí je pro milióny lidí dnes na zemi tato náboženská a filozofická moudrost, která považuje Krista přibitého na kůl za slabého a pošetilého, sama prázdnou pošetilostí. Reagují na Pavlovo prohlášení křesťanskému sboru v Korintě: „Kristus — Boží moc a Boží moudrost. Boží pošetilá věc je totiž moudřejší než lidé a Boží slabá věc je silnější než lidé.“ Volají po celé zemi k užitku všech, kteří hledají moudrost, jež dává život: „KRISTUS PŘIBITÝ NA KŮL — BOŽÍ MOC! KRISTUS PŘIBITÝ NA KŮL — BOŽÍ MOUDROST!“ — 1. Kor. 1:24, 25.

[Poznámky pod čarou]