Oceňovat svatost života a krve

„Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života.“ — Zjevení 7:17.

1, 2. Jakým způsobem mnoho lidí projevuje nedostatek ocenění pro hodnotu života? (Žalm 115:17)

CO je cennější než tvůj život? Bez něho se nemůžeš radovat z ničeho. A přece jsou všude kolem nás důkazy o tom, že si dnes mnozí lidé málo cení hodnoty života — jak svého vlastního, tak i života druhých.

² Nevidíme důkazy o tom v bezohledných způsobech, jak mnozí lidé řídí vozidla? A co ti, kteří řídí pod vlivem alkoholu nebo nějaké jiné drogy a ročně usmrcují tisíce lidí? Dále jsou lidé, kteří hledají vzrušení v nebezpečných sportech, o nichž je známo, že každý rok stojí mnoho životů. A co milióny lidí, kteří vědí, že poškozují své zdraví a zkracují si život, když užívají tabák nebo nemírně jedí?

 3. Proč bychom se měli snažit zjistit, jak se na život dívá Bůh? (Žalm 25:4, 5)

³ Tváří v tvář takovým postojům se však můžeme zeptat: ‚Dívám se já skutečně s oceněním na život?‘ Klíčem k tomu, abychom si skutečně vážili života a aby to ovlivnilo náš způsob myšlení a jednání, je uznání skutečnosti, že život je darem od Jehovy. On je „živý Bůh“ a „zdroj [našeho] života“. (Jer. 10:10; Žalm 36:9; 36:10, KB) Když apoštol Pavel mluvil k některým řeckým filozofům, dosvědčil o Nejvyšším: „On sám dává všem lidem život a dýchání a všechno. . . Od něho máme život a pohybujeme se a existujeme.“ (Sk. 17:25, 28) Je tedy logické, že bychom svůj názor na život měli přizpůsobit názoru Božímu. Činíme to? Abychom si mohli odpovědět, musíme vědět, jak se Bůh dívá na život. Potom můžeme porovnat svůj názor s jeho.

 4. Ze kterých důkazů je patrné, že Jehova považuje život za svatý?

⁴ Bůh považuje život za svatý, a ne za něco, co je možné promarnit. Můžeme to říci na základě toho, že opakovaně odsuzuje vraždu a citová rozpoložení, která k ní mohou často vést. (2. Mojž. 20:13; 1. Jana 3:11–15; Zjev. 21:8) Kromě toho se ve starověkém Izraeli Jehova postaral o to, aby existovala útočištná města, do nichž měl utéci jako do útočiště člověk, který neúmyslně způsobil něčí smrt. Proč měl člověk, který náhodně někoho zabil, podniknout tak závažný krok, opustit svůj domov a zůstat snad řadu let v útočištném městě? Protože způsobil ztrátu života, posvěceného života. Můžeš poznat, že božské opatření v souvislosti s těmito městy dále podporovalo úctu ke svatosti života. — 4. Mojž. 35:9–29.

5, 6. Proč je krev právem spojena se životem?

⁵ Když Bůh objasnil toto opatření, řekl Izraelitům: „Nebudete znečišťovat zem, ve které jste; protože je to krev, jež znečišťuje zem.“ (4. Mojž. 35:33) Proč tomu tak bylo? „Krev“, o níž je zde zmínka, představovala život oběti. Bůh tak zdůraznil velmi důležité spojení mezi naším životem a naší krví.

⁶ I když se o krvi snad běžně nemluví, kdo z nás neví, že potřebujeme krev, abychom zůstali naživu? Má svou úlohu v každé důležité činnosti našeho těla. Krev přenáší do našich buněk kyslík udržující život, odstraňuje z těchto buněk odpadové látky, pomáhá nám přizpůsobovat se teplotním rozdílům a má klíčovou úlohu v obraně proti nemocem. Většina lidí však považuje krev pouze za nezbytně nutnou tekutinu. Pro jiné je to otázka obchodu. Je kupována od opuštěných nebo chudých lidí a prodávána krevním bankám nebo nemocnicím. A zvířecí krev je velmi často zpracována do potravin, hnojiv a do jiných obchodních produktů. Je tedy zřejmé, že mnoho lidí nepovažuje krev za svatou.

7, 8. a) Proč bychom se měli zabývat tím, co Boží slovo říká o životě a krvi? b) Jaké otázky vznikají ohledně Efezským 1:7 a výkupného?

⁷ Boží slovo nám však pomáhá chápat, že krev má daleko větší hodnotu než jako nutná přírodní tekutina. To, co říká o životě a o krvi náš stvořitel, by mělo ovlivňovat naši nynější vyhlídku i naše jednání. A může to ovlivnit i náš věčný úděl. V jakém směru? Abys mohl poznat odpověď, porovnej si dva citáty z Efezským 1:7 podle dvou moderních překladů Bible a obzvláště si povšimni výrazů, které jsme označili kurzívou:

„Jeho prostřednictvím máme vysvobození výkupným, skrze jeho [Kristovu] krev, ano, odpuštění svých přestupků, podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti.“ — Překlad nového světa, Žilka, Petrů, KB.

„Jsme totiž vysvobozeni smrtí Kristovou, to jest, jsou nám odpuštěny hříchy. Jak velká je Boží milost.“ — Překlad v dnešní angličtině (TEV).a

⁸ Z obou překladů poznáváme, že Bůh má zájem o nás, o naše životy. Poslal proto svého jednozplozeného Syna Ježíše jako výkupní oběť, která mohla osvobodit lidi od hříchu a vysvobodit lidstvo z odsouzení. (1. Tim. 2:5, 6; Jan 3:16, 17) Ježíš sám řekl: „Já jsem přišel, aby [ovce] měly život a mohly jej mít v hojnosti.“ (Jan 10:10) Je v tom však nějaký rozdíl, jestliže některé biblické překlady říkají, že to je prostřednictvím Kristovy smrti a ne prostřednictvím Kristovy krve? A jaký význam by mohl mít tento rozdíl v našem životě — v našem myšlení, jednání a vzhledem k naší budoucnosti? Uvažujme o tom.

CO BŮH ŘÍKÁ O ŽIVOTĚ A O KRVI

 9. Jak víme, že Jehova se dívá na krev jako na znázornění života?

⁹ V době, kdy Jehova poprvé dovolil lidem, aby jedli maso zvířat, významně naznačil, jak smýšlí o životě a o krvi. Noemovi a členům jeho rodiny, jejichž potomky jsme my všichni, Bůh řekl:

„Každé pohybující se zvíře, jež je živo, může vám sloužit za pokrm. Jako zelené rostlinstvo dávám vám to všechno. Pouze maso s jeho duší — s jeho krví — nebudete jíst. A kromě toho budu vyžadovat zpět vaši krev vašich duší. . . Kdokoli prolije lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť k Božímu obrazu učinil člověka.“ — 1. Mojž. 9:3–6.

Všichni tehdy žijící lidé byli tedy upozorněni na to, že z Božího stanoviska krev zastupuje život. Lidská krev by zastupovala lidskou „duši“ nebo, jak je řečeno v mnoha biblických překladech, jeho „život“. (TEV; Katolická Jeruzalémská bible; překlad rabbiho Isaaca Leesera) Božský životodárce později dodal k tomuto znázornění podrobnosti, které nám pomáhají pochopit životně důležitý morální význam, který on přisuzuje životu, jenž je představován krví.

10, 11. Co činili izraelští kněží s krví obětovaných zvířat a jakou otázku to vyvolává?

¹⁰ Bylo tomu tak obzvláště ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s Izraelem, ve smlouvě Zákona. Při jejím zasvěcení byla obětována zvířata a jejich krev byla použita při ratifikování smlouvy. (2. Mojž. 24:3–8; Žid. 9:17–21) A mezi opatřeními této smlouvy byly zákony, které se týkaly obětí za hřích; při takových obětech byla vylita krev znázorňující život obětovaný Bohu k přikrytí hříchu. (3. Mojž. 4:4–7, 13–18, 22–30) V Božích očích měla krev moc usmířit hřích, a proto při každoročním Dnu smíření bylo používáno krve obětních zvířat. Jako oběť za hřích byl nejprve obětován býk a potom kozel. Velekněz vzal něco z jejich krve do Nejsvětější ve svatostánku (později v chrámu) a vykropil ji před archu neboli truhlu, která znázorňovala Boží přítomnost. (4. Mojž. 7:89; 2. Mojž. 25:22; 3. Mojž. 16:2) Potom také dal část krve na obětní oltář. — 3. Mojž. 16:11–19.

¹¹ Někteří lidé se snad zeptají: ‚Jak se to všechno týká mne?‘ Mohlo by se zdát, že je tím popsán pouze starověký obřad, který nezachovávají již ani Židé. Jak se to vztahuje na naši naději do budoucnosti a na naše ocenění života a krve?

12. Jaké výlučné použití krve si Jehova vymínil? Proč? (5. Mojž. 12:20–27)

¹² V 17. kapitole 3. knihy Mojžíšovy Jehova Bůh sám vysvětlil zásady, na nichž byly založeny tyto požadavky obětí; výrok, který je tam uveden, je pro nás velice důležitý. Bůh řekl: „Duše [neboli život] těla je v krvi a já sám jsem ji dal pro vás na oltář, abych způsobil smíření pro vaše duše, neboť je to krev, která působí smíření skrze duši, která je v ní. Proto jsem řekl synům izraelským: ‚Žádná duše z vás ať nejí krev.‘ “ (3. Mojž. 17:11, 12) Ano, stvořitel a dárce života jasně vyjádřil své rozhodnutí: Krev (znázorňující život od něho) měla být použita pouze jediným způsobem — při oběti. Bůh tak dal krvi hodnotu a oddělil ji jako svatou. Pod Zákonem ji lidé neměli jíst ani pít a neměli ji užívat ani jiným způsobem, který by si snad vymysleli. Když bylo nějaké zvíře zabito pro pokrm a ne pro oběť, měla být krev vylita na zem; život zvířete byl tak v určitém smyslu dán zpět Bohu a izraelský lovec si nechal pouze jeho tělo. (3. Mojž. 17:13, 14) Ale jak se to týká nás dnes, kdy ani Židé, ani křesťané nemají nějaký Bohem schválený chrám, kde by mohla být obětována zvířata?

NÁŠ PROBLÉM — BOŽÍ ŘEŠENÍ — ŽIVOT A KREV

13. Jak víme, že na nás spočívá tíha hříchu?

¹³ Všichni musíme připustit, že jsme nedokonalí a hříšní. Apoštol Pavel to potvrdil a vysvětlil, jak k tomu došlo. „Skrze jednoho člověka [Adama] přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi [včetně nás], protože všichni zhřešili.“ (Řím. 5:12) Tato skutečnost má přímý vztah k našemu ocenění života a krve.

14. Co předstiňovaly oběti v Den smíření?

¹⁴ Apoštol Pavel byl inspirován, aby v knize Židům vysvětlil, že pod smlouvou Zákona nemohly oběti zvířat úplně pokrýt hřích, jinak by nemusely být obětovány každý rok. Tyto oběti, zvláště oběti v Den smíření, byly pouze „stínem nadcházejících dobrých věcí“. (Žid. 10:1–4; 8:5, 6; 9:9, 10) Skutečnost, kterou předstiňovaly, byla Kristova výkupní oběť, jež měla plně smířit všechny naše hříchy. Pavel o tom napsal:

„Když. . . přišel Kristus jako velekněz dobrých věcí, jež nastaly. . . , vešel nikoli s krví kozlů a mladých býků, nýbrž se svou vlastní krví jednou provždy do svatého místa a získal pro nás věčné osvobození. Jestliže pak. . . krev kozlů a býků. . . posvěcuje do té míry, že se tělo stává čistým, oč více krev Krista, který se skrze věčného ducha obětoval bez poskvrny Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli živému Bohu přinášet svatou službu? Proto je tedy prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kteří byli povoláni, obdrželi zaslíbení věčného dědictví. Nastala totiž smrt, aby byli výkupným osvobozeni od přestupků pod dřívější smlouvou. . . Bez vylití krve není odpuštění.“ — Žid. 9:11–15, 22.

15. Jaký vztah k naší naději na věčný život má Boží názor na krev?

¹⁵ Nepomáhá nám to plněji porozumět, proč je tak důležité, abychom zastávali Boží názor na krev, jež zastupuje život? Jedním z hlavních námětů Bible je, že Ježíš přišel na zem, aby dal svůj život jako vykupující oběť. Pouze na základě tohoto výkupného můžeme mít vyhlídku na to, že nám budou odpuštěny hříchy, a můžeme mít naději na „věčný život“. (Mat. 20:28; Řím. 3:23, 24; 6:22, 23; 1. Tim. 1:15, 16) Abychom získali tato požehnání, musíme projevovat víru v Ježíšovo výkupné, což také znamená, že musíme mít přesné poznání a ocenění toho, že se vzdal svého života znázorněného krví. — 1. Tim. 2:3, 4; Gal. 3:22.

16, 17. Jakým způsobem někteří překladatelé Bible pozměnili verše, které se zmiňují o krvi? (Řím. 5:9; Kol. 1:20)

¹⁶ Známe-li tyto myšlenky ohledně obětí, smíření, krve a Ježíšova výkupného, obraťme opět svou pozornost k Efezským 1:7. Většina anglických i českých překladů tohoto verše říká, že „máme vysvobození výkupným, skrze. . . krev“ Kristovu. Některé moderní překlady místo toho uvádějí výraz „smrt Kristovu“. Je v tom nějaký podstatný rozdíl?

¹⁷ V původním řeckém textu Efezským 1:7 je použito slova haima, jež znamená „krev“. Proč tedy některé překlady podávají toto slovo zde i na jiných místech jako „smrt“? Překladatelé tomu rozuměli tak, že v některých textech, které mluví o „krvi“, je míněna smrt nebo odpovědnost za něčí vraždu. (Luk. 11:50, 51; Sk. 5:28; Zjev. 6:10) Když například Židé vyžadovali, aby Ježíš byl popraven, učinil Pilát gesto tím, že si umyl ruce, a potom prohlásil: „Nenesu vinu za krev tohoto člověka.“ Židé odpověděli: „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti.“ (Mat. 27:24, 25; srovnej Zjevení 7:14.) Ale některé překlady si dovolily následující podání těchto veršů: „Nenesu odpovědnost za smrt tohoto člověka“ a „Trest za jeho smrt ať přijde na nás a na naše děti.“ (TEV) K čemu to však vede, jestliže ve verších, kde se mluví o Ježíšově oběti, je výraz „krev“ nahrazen slovem „smrt“? Mohlo by tím snad být přehlédnuto něco, co nám Bůh chtěl sdělit?

18. Proč je důležitá Kristova smrt? (1. Kor. 11:26; Žid. 2:14)

¹⁸ Nelze popřít, že Bible zdůrazňuje Ježíšovu smrt. Pavel napsal: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ Také: „Kristus podle Písem zemřel za naše hříchy.“ (Řím. 5:8; 1. Kor. 15:3) Tím, že zemřel, když se dobrovolně vzdal svého dokonalého lidského života, splatil nebo vyrovnal to, co pro nás ztratil Adam a co vedlo k našemu hříšnému stavu.

19, 20. Co všechno je zahrnuto v odkazech na Kristovu krev, vedle myšlenky na Ježíšovu smrt? (Žid. 4:14–16)

¹⁹ Jestliže však Bible mluví o ‚krvi Kristově‘, měly by nám tím být sděleny důležité věci, kterých bychom si možná nepovšimli, kdyby se mluvilo pouze o jeho smrti. (Ef. 2:13) Kristus pouze nezemřel a nezůstal mrtvý, a nebylo to ani možné.b Den smíření byl předobrazem, jehož původcem byl Jehova, a při jeho splnění musel Ježíš tehdy vstoupit do nebe, totiž přímo do Boží přítomnosti. Tam mohl Kristus předložit cenu nebo zásluhu krve svého života, stejně jako v Den smíření velekněz vnesl obětní krev do Nejsvětější. Pavel jasně poukazuje na tuto obdobu: „Kristus vstoupil ne do svatého místa udělaného rukama, které je napodobením skutečnosti, ale do samého nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha.“ — Žid. 9:24, 11, 12; 13:11.

²⁰ A v nebi je Ježíš Kristus živý a může se přimlouvat za všechny, kteří projevují víru v jeho výkupné, a může jim pomáhat k záchraně. Proto Pavel napsal: „Jestliže jsme totiž byli smířeni s Bohem skrze smrt jeho Syna, když jsme byli nepřáteli, tím spíše budeme zachráněni jeho životem nyní, když jsme byli smířeni.“ — Řím. 5:10.

21, 22. Jak se výraz „krev Kristova“ dotýká našeho života?

²¹ V díle „Náboženství v dějinách a v přítomnosti“ (angl.) je tedy právem řečeno, že ve většině případů „nemůžeme nahražovat Kristovu krev smrtí. Kristova krev znamená více. Zdůrazňuje úzké spojení mezi Ježíšovou smrtí a jeho životem spolu s jeho vítězstvím ve vzkříšení a vyvýšení.“ Kniha dodává, že výraz „krev Kristova“

„přijímá starozákonní židovské pojetí o tom, že krev má usmiřující moc, což je základem pro způsob nazírání na oběti a pro myšlenku, že smrt spravedlivého má usmiřující moc. . . Na jedné straně nám tento výraz připomíná, že jsme byli koupeni za vysokou cenu, připomíná nám toho, kdo zaplatil výkupné, a co bylo tímto výkupným. Na druhé straně jsme vírou ve smlouvu uzavřenou nad touto krví navždy osvobozeni od hříchu a smrti. Krev Kristova zahrnuje účinek jeho smrti i vzkříšení.“c

²² Jak hluboký význam tedy mají všechny ty biblické výroky zmiňující se o Ježíšově krvi, kolik je v nich pro nás požehnaných důsledků! Prostřednictvím Ježíšovy krve nám mohou být odpuštěny hříchy. (Zjev. 1:5; Žid. 10:29) Můžeme být osvobozeni od neplodného jednání. (1. Petra 1:18, 19) Můžeme být ve sboru lidí, které Bůh schvaluje a vede. (Sk. 20:28) A je zde naděje na získání dokonalosti a věčného života pod vládou království, v němž budou osoby vykoupené touto krví. — Zjev. 5:9, 10; 12:10, 11; Kol. 1:20.

23. Jaký bychom měli mít názor na krev?

²³ Je tedy nutné, aby všichni, kteří si váží hodnoty vlastního života, si vážili toho, co Bůh říká o krvi. Považuje ji za svatou. Rozhodl, že je použitelná a přijatelná výlučně pro oběť na oltáři. A jasně ve svém Slovu ukázal, že všechny naše naděje na trvalou budoucnost spočívají na obětní krvi jeho Syna. Ale jak můžeme osobně dokázat, že si vážíme svatosti krve a uznáváme ji? To jsou důležité otázky, které budou objasněny v dalším článku.

[Poznámky pod čarou]