Pevné předsevzetí ohledně života a krve

1, 2. Jak někdy vzniknou otázky ohledně krve?

JEDEN novinový titulek ve Virginii, USA, oznamoval: ‚Soudce dává oprávnění k transfúzi krve‘. Článek začínal slovy:

„Ve čtvrtek ráno federální soudce udělil Námořní nemocnici ve městě Portsmouth oprávnění k provedení krevních transfúzí kriticky nemocné ženě, která transfúze odmítala čtyři dny, kdy údajně byl její život v nebezpečí, . . .“

² Občas se objevují takové zprávy a pozornost se značnou měrou soustřeďuje na hodnotu života i krve. Než zjistíme, co se dále stalo ve výše uvedeném případě, mohli bychom se zamyslet nad některými základními otázkami: Jaké hluboké přesvědčení vede takové osoby k odmítání krevních transfúzí? Vyžaduje Boží slovo skutečně něco takového od všech křesťanů? Jestliže ano, jak pevné by bylo naše náboženské přesvědčení, kdyby nám lékař řekl, že potřebujeme transfúzi? Mohla by také být kromě lékařského použití krve ještě nějaká jiná hlediska, při nichž je důležitý náš názor na život a na krev a při nichž by mohlo dokonce jít o naši budoucnost?

ŽIVOT Z KRVE

 3. Jaký důvod nám poskytuje Zjevení 7:14, abychom si vysoce vážili krve?

³ Kniha Zjevení popisuje ocenění krve, jaké dnes mají statisíce lidí. Apoštol Jan měl nejprve vidění 144 000 budoucích dědiců mesiášského království a potom viděl „velký zástup. . . ze všech národů“, kteří měli naději, že budou navždy žít v obnoveném pozemském ráji. Ale jak mohou lidé žít navždy, a to osvobozeni od hříchu a nedokonalosti? „Velký zástup“ s oceněním volá: „Za záchranu vděčíme svému Bohu. . . a Beránkovi“, Ježíši Kristu. Uznávají, že tato záchrana je možná jedině proto, že „vyprali svá roucha a vybílili je v . . . krvi“ Beránka, Ježíše. — Zjev. 7:9, 10, 14.

4, 5. a) Proč správný postoj k životu a ke krvi znamená více než pouhou víru? b) Jak to potvrzuje Bible?

⁴ Jak bylo ukázáno v předcházejícím článku, Bůh již od první knihy Bible poukazoval na to, že obětním způsobem bude vylita Ježíšova krev, aby lidé mohli získat věčný život. (1. Mojž. 3:15; 22:2–10; Iz. 53:10–12) Tato oběť ještě byla věcí budoucnosti, když Jehova objasnil, že jeho ctitelé mají považovat život i krev za svaté. Vyžadoval však také, aby jejich jednání odpovídalo tomuto božskému názoru. Když Bůh poprvé dovolil Noemovi a jeho rodině, aby jedli zvířecí maso, nebylo s tím snad spojeno jednání? Bůh řekl: „Každé pohybující se zvíře, jež jest živo, může vám sloužit za pokrm. Jako zelené rostlinstvo dávám vám to všechno. Pouze maso s jeho duší — s jeho krví — nebudete jíst.“ (1. Mojž. 9:3, 4) Jestliže tedy zabili pro pokrm nějaké zvíře, měli podniknout dobře uvážené kroky, aby zvíře nechali vykrvácet a tak aby nejedli krev.

⁵ To nebylo pouhé dietní opatření nebo bezvýznamný náboženský obřad. Takové jednání v sobě zahrnovalo nesmírně důležitou mravní zásadu: Krev znázorňovala život, který pocházel od Boha. A povšimněme si Božích slov, že zvíře sice mohlo být zabito pro pokrm, ale ne člověk. Jestliže tedy měla být pokládána za svatou zvířecí krev, která znázorňovala život, a neměla být požívána k udržení života, bylo nutné tím spíše považovat za svatý lidský život a lidskou krev a mělo se s nimi podle toho zacházet. — Srovnej Matouše 6:26.

6, 7. a) Na koho se vztahují slova z 1. Mojžíšovy 9:3, 4? b) Jak smlouva Zákona podporovala požadavek z 9. kapitoly 1. knihy Mojžíšovy?

⁶ Noe byl předkem všech lidí, a proto bylo od všech lidí očekáváno, že budou jednat v souladu se svatostí života a krve. Tuto spojitost si uvědomili mnozí znalci Bible. Například:

„Uznávalo se, že krev je sídlem života, a že je proto něčím svatým. . . Zákaz krve se stal jedním z dietních zákonů mojžíšovského zákoníku, ale protože byl zahrnut do ustanovení této smlouvy s Noemem, považovali ho pozdější Židé za závazný pro celé lidstvo.“ — Nový katolický komentář k Písmu svatému, str. 187, angl.

⁷ Tento komentář poukazuje na to, že když Bůh později opatřil Izraeli sbírku zákonů, zakázal jim také požívat krev. Přikázal: „Buď jenom pevně rozhodnut nejíst krev, neboť krev je duše, a nebudeš jíst duši s tělem. . . Jako vodu ji vyleješ na zem.“ (5. Mojž. 12:23, 24; 3. Mojž. 17:10, 13) Bůh tehdy ostatnímu lidstvu nevnucoval svůj zákon proti požívání krve, stejně jako jim nevnucoval svůj zákon proti modlářství. (Sk. 17:30, 31; 14:16) Tak si pohan mohl koupit maso s krví a mohl se rozhodnout, že je tak bude jíst. (5. Mojž. 14:21) Ale neměl tak jednat ctitel stvořitele. Jestliže si nějaký Izraelita nebyl zřejmě vědom toho, že krev nebyla vypuštěna, a jedl maso s krví, musel skutečně podniknout kroky, aby se očistil od své neúmyslné chyby. — 3. Mojž. 17:15, 16.

 8. Je zakázáno používání krve zvířat nebo lidí? (2. Sam. 23:14–17)

⁸ Jestliže k udržení života neměla být požívána zvířecí krev, která znázorňovala život, tím spíše to platilo pro krev lidskou. To můžeme snadno pochopit z události, která se stala, když jednou Ježíš obrazně mluvil o tom, že se bude jíst jeho tělo a pít jeho krev. Někteří židovští učedníci, kteří nerozeznali, že mluví pouze v symbolech, byli otřeseni a opustili jej. (Jan 6:60–66) Ano, myšlenka na požívání krve, ať již zvířecí nebo lidské, byla odporná lidem, kteří se zajímali o Boží názor.

KŘESŤANSKÝ POŽADAVEK

 9. Jak můžeme ukázat, že se to týká také křesťanů?

⁹ Snad jsi však slyšel tvrzení, že biblický zákaz ohledně krve se nevztahuje na křesťany. Jak je tomu ve skutečnosti? Tato věc byla projednána v roce 49 n. l. na konferenci apoštolů a jiných křesťanských starších v Jeruzalémě. Tato poradní rada si byla jista, že je vedena svatým duchem, a dospěla k závěru, že křesťané nemusejí zachovávat mojžíšovský Zákon. Ale jak tomu bylo s věcmi, které byly označeny jako nesprávné ještě před tím, než byla Izraeli dána sbírka Zákona? Poradní sbor napsal křesťanským sborům:

„Svatý duch a my sami jsme totiž uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno, kromě těchto nutných věcí: abyste se zdržovali od věcí, které byly obětovány modlám, a od krve a od zadušeného [v čem by zůstala krev] a od smilstva.“ — Sk. 15:19, 20, 28, 29.

10–12. Z čeho je patrné, že rozhodnutí ve Skutcích 15:28, 29 nemělo pouze dočasnou platnost?

¹⁰ V díle „Původ a počátek křesťanství“ (něm.)a profesor Eduard Meyer poznamenal, že ve Skutcích 15:29 měla „krev“ význam „požívání krve, které bylo zakázáno zákonem (1. Mojž. 9:4) uloženým Noemovi a tím také celému lidstvu“. A ačkoli mnozí duchovní říkají, že požadavek ve Skutcích 15:28, 29 byl pouze dočasným krokem, aby se neurazili Židé, profesor Meyer píše, že o více než jedno a čtvrt století později křesťané ‚všeobecně dodržovali zákaz požívat krev‘. Na důkaz toho cituje, co se stalo v roce 177 n. l. , když náboženští nepřátelé obvinili křesťany v Evropě, že jedí malé děti. Jedna mladá žena odpověděla: „Jak můžeme jíst malé děti — my, kterým zákon zakazuje jíst krev zvířat?“

¹¹ Mnohé záznamy z druhého a třetího století dokazují, že křesťané si v té době uvědomovali, že tento zákaz nepatří do minulosti; platil pro ně. Publikace nazvaná Díla rev. Josefa Binghama (angl.) vysvětluje:

„Téměř až do doby sv. Au[gustina] bylo v katolické církvi zvykem zdržovat se požívání krve v souladu s pravidlem, které dali apoštolové nově obráceným věřícím z pohanů: proto se podle nejstarších církevních zákonů všichni duchovní měli zdržovat krve pod trestem degradace [odnětí úřadu].“

Proč se tedy církve křesťanstva dnes nedrží tohoto „pravidla“? Odpověď dávají komentáře Martina Luthera. Ačkoli Luther měl osobně sklon odmítat všechny poradní sbory, o Skutcích 15 řekl:

„Jestliže tedy chceme mít církev, která by se řídila podle tohoto poradního sboru (jakožto správného, protože to je první a nejdůležitější poradní sbor a tuto poradu konali sami apoštolové), musíme učit a trvat na tom, že od té doby žádný kníže, pán, měšťan ani sedlák nemá jíst husy, srnu, jelena, nebo vepřové vařené v krvi, . . . [a] musí se zdržovat obzvláště červených a krevních uzenin, . . . Ať tedy každý, kdo chce nebo může, začíná uvádět křesťanstvo do souladu s touto radou; rád potom půjdu stejnou cestou.“

Měl pocit, že respektování rozhodnutí ve Skutcích 15:28, 29 je obtížné a že je běžně přehlíženo, a proto že nebude možno vyžadovat od všech, kteří chodí do kostela, aby se jím řídili. Sám se jím také nehodlal řídit.

¹² Martin Luther a mnozí jiní v jeho době snad nebyli ochotni poslouchat Boží zákon a většina členů křesťanstva v dnešní době k tomu také není ochotna. Ale Jehovovi křesťanští svědkové jednají jinak.

KREV V LÉKAŘSTVÍ

13, 14. a) Jak můžeme někomu pomoci, aby pochopil, že biblický zákaz se vztahuje také na transfúzi lidské krve? b) Proč odmítnutí transfúze by bylo v souladu s příklady zaznamenanými v Bibli?

¹³ Jak jsme viděli na začátku článku, lékařství je sféra, v níž často vzniká sporná otázka ve spojitosti s Božím zákonem ohledně krve. Ročně se provádějí milióny transfúzí krve a mnozí lidé to považují za nezbytnou část moderní medicíny, jež slouží k záchraně života. Praví křesťané se však ve svém myšlení a chování nemohou řídit názorem, který právě zastávají představitelé lékařství; je spíše zapotřebí, aby v prvé řadě pamatovali na Boží příkaz: ‚Zdržuj se od krve.‘

¹⁴ Je pravda, že v době, kdy byla psána Bible, neexistovala transfúze krve. Ale to, co říká Boží slovo, jistě zahrnuje i provádění transfúze krve. Jestliže lékař zakáže podávání určitého antibiotika pacientovi, který je na ně alergický, vyloučí nejen podávání ústy, ale zakáže je také ve formě injekce. Podobně i Boží příkaz, abychom ‚se zdržovali od krve‘, znamená, že je vyloučeno požívat ji ústy stejně jako přijímat ji injekcemi do žil. Bible také objasňuje, že božský zákon neměl být přehlížen ani v nouzové situaci, kdy by byl ohrožen život. (1. Sam. 14:31–35) Mnozí z Božích schválených služebníků byli ochotni raději čelit nebezpečí, nebo dokonce i smrti, než aby porušili biblické zásady a svou ryzost vůči Jehovovi. (Dan. 3:8–18; Žid. 11:35–38) Plně důvěřovali v Boží moc obnovit život a věřili slovům Ježíše Krista: „Já jsem vzkříšení i život. Ten, kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu.“ — Jan 11:25; 5:28, 29.

15. Proč odmítnutí transfúze není z lékařského hlediska nerozumné?

¹⁵ Mnozí snad budou překvapeni, když se dovědí, že z lékařského stanoviska může být výhodné odmítnout krev a žádat jiné způsoby léčby. Přibývá totiž důkazů o tom, že s transfúzemi je spojeno mnoho rozmanitých nebezpečí.b Povšimni si například odpovědi jednoho lékaře na dopis jisté ženy, která po operaci na otevřeném srdci dostala hepatitidu, nemoc, na níž ročně umírají tisíce lidí. Dr. Robert Mendelsohn, který vede v novinách lékařskou rubriku, řekl, že jej to nepřekvapilo, a dodal:

„V některých větších lékařských střediscích byl s dobrými výsledky proveden značný počet operací na otevřeném srdci za použití krevních náhražek, a to u pacientů, kteří jsou svědkové Jehovovi a odmítají transfúzi lidské krve. . . Snad my všichni, kteří potřebujeme nějakou operaci, při níž by mohla být potřebná transfúze krve, bychom se měli zeptat svých chirurgů, zda znají tyto vědecké zprávy. Snad bychom pak mohli mít také menší pravděpodobnost, že dostaneme potransfúzní hepatitidu, a mohli bychom mít i jiné výhody, kterých nyní užívají výlučně svědkové.“ — The Idaho Statesman, 15. února 1978, str. BC, angl.

16. Co ukazuje zkušenost ohledně provádění operací bez použití krve?

¹⁶ Operace na otevřeném srdci je jen jedna z mnoha operací, o nichž odvážní lékaři zjistili, že mohou být provedeny bez krve. Vzpomeňme si kupříkladu na případ 52leté svědkyně, která potřebovala břišní operaci, protože měla krvácející vřed. Když u ní počet červených krvinek klesl na kritickou hranici, dal federální soudce oprávnění k transfúzi. Ale její manžel ji převedl do jiné nemochice, kde bylo zvykem respektovat pacientova přání. K čemu to vedlo? Novinový titulek dále zněl: „Víra manželů, kteří odmítli transfúzi krve, vítězí.“ Uzdravila se!

17. Jaká morální hlediska v souvislosti s transfúzí krve by měla být brána v úvahu?

¹⁷ Mnozí přemýšliví lékaři také začali oceňovat morální hledisko této záležitosti a docházejí k závěru, že pacienti mají právo rozhodovat, zda budou souhlasit s určitým způsobem léčení. Dr. Goldstein napsal: „Bez ohledu na to, jak je si lékař jist, že jím doporučované léčení je jediné, které může zachovat život, nemá právo přehlížet pacientovy náboženské výčitky svědomí.“ Někteří lékaři, kteří léčili děti svědků Jehovových, jež měly rakovinu, řekli:

„Naše rozhodnutí dostát jejich požadavku a omezit léčení tím, že se vyhneme transfúzi, bylo založeno na dvou činitelích. Za prvé, každé z těchto dětí mělo nemoc, která mohla skončit smrtí, a nemohli jsme předpovědět úspěšný výsledek bez značných pochybností. Za druhé jsme uznali, že v době nemoci, jež ohrožuje život, je daleko nutnější, aby rodiče měli neotřesitelnou víru.“ — Pediatrics, prosinec 1977, str. 919, angl.

18. Jak se projevuje víra v souvislosti s transfúzemi?

¹⁸ Víra, kterou mají praví křesťané a v souladu s níž jsou pevně rozhodnuti žít, zahrnuje také víru v záchrannou moc Kristovy krve. (Řím. 3:25; Žid. 13:12; 1. Jana 5:5, 6) Žádná jiná krev, na základě které by mohli získat věčný život, nebude nikdy k dispozici. (Žid. 10:29–31) A tak jejich věčný úděl je spjat s jejich věrností Jehovovi. To znamená, že musí také poslouchat to, co on říká o krvi.

SNAŽ SE, ABY NA TOBĚ NELPĚLA VINA KRVE

19. Jaký názor na vinu krve by měli mít křesťané? (Žalm 26:9; 55:23; 55:24, KB)

¹⁹ Je naprosto správné, aby se křesťané vážně snažili nepřestupovat Boží zákon o krvi, ať již v lékařském ohledu nebo jinak. Porušováním tohoto zákona by se člověk provinil před Bohem. Měli bychom pěstovat stejný postoj, jaký projevil král David. Modlil se: „Osvoboď mě od viny krve, Bože, Bože mé záchrany.“ — Žalm 51:14; 51:16, KB.

20. Jak by někdy mohlo dojít k vině krve?

²⁰ Mnozí lidé si myslí, že vina krve vzniká jedině v případě úmyslné vraždy. O Bohu je rozhodně zapsáno, že nenávidí takové prolévání krve. (Žalm 5:6; 5:7, KB; Přísl. 6:16, 17) Ale Písmo ukazuje, že život je svatý, a proto jistá míra viny krve může vzniknout i tehdy, jestliže někdo způsobí něčí smrt neúmyslně. (5. Mojž. 22:8; 4. Mojž. 35:15–33; 2. Mojž. 21:29) Dokazujeme my osobně, že si ve svých každodenních záležitostech vysoce vážíme života a krve? Taková vážnost by nás například měla podnítit k tomu, abychom byli umírnění a opatrní při řízení motorových vozidel, abychom poslouchali bezpečnostní pravidla a abychom udržovali své vozidlo v bezpečném stavu, pokud jde o řízení. Stejně nutné je věnovat rozumnou péči tomu, aby bylo vyloučeno cokoli rizikového v domácnosti a v zaměstnání, aby tak byla co nejmenší pravděpodobnost smrtelné nehody pro nás nebo pro jiné. Zastáváš takový názor?

21. Jak by si dnes někdo mohl nepřímo přivodit vinu krve a jaké sebezkoumání je proto nutné?

²¹ Chceme-li se vystříhat viny krve, musíme si uvědomit, že některé organizace nebo instituce nesou v Božích očích vinu krve. Bůh například výslovně odsuzuje Veliký Babylón, světovou říši falešného náboženství, protože nese vinu za prolévání krve pravých ctitelů. (Zjev. 17:6; 18:24; 19:2) Tato světová říše falešného náboženství také schvalovala politické a vojenské instituce, které během staletí prolily moře krve. Jestliže si upřímně přejeme být zproštěni viny krve, musíme se odloučit od dnešních organizací, které Bůh posuzuje záporně, a musíme být opatrní, abychom je nepodporovali. Dáváme to najevo v celém svém životě?

22, 23. a) V jakém jiném ohledu bychom se měli zajímat o vinu krve? (Skutky 18:6) b) K čemu bychom tedy měli být rozhodnuti ohledně života a krve?

²² Své rozhodnutí, že chceme být prosti od viny krve, můžeme také projevit tím, že se aktivně a horlivě účastníme kázání poselství o království. (Mar. 13:10) V této souvislosti si povšimni Boží rady proroku Ezechielovi před pádem Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Bůh řekl Ezechielovi, že v případě, že by jako strážný nedal zaznívat varovnému poselství, nesl by odpovědnost za krev Izraelitů, kteří by zahynuli. (Ezech. 3:17–21; 33:1–16) Ale jaké uspokojení jen můžeme získat, jestliže plníme svou křesťanskou odpovědnost a šíříme pravdu o nadcházejícím konci tohoto zkaženého systému věcí a o ráji, který má přijít! Jestliže to činíme, můžeme mít stejný pocit jako apoštol Pavel, který řekl křesťanským starším: „Jsem čistý od krve všech lidí, neboť jsem se nezdržel, abych vám neoznámil celou Boží radu.“ (Sk. 20:26, 27) Jaká je to přednost! Osobně se vystříháme viny krve, a přitom můžeme pomáhat jiným, aby projevovali víru v krev Kristovu a tak mohli získat věčný život.

²³ Ačkoli si tedy většina lidí snad neuvědomuje, co Bůh říká, a dívá se snad na krev jen jako na něco, co může dočasně uchovat lidský život, praví křesťané smýšlejí jinak. Na základě Božího slova si vážíme Jehovova názoru na život a krev. Buďme rozhodnuti zachovat si tento názor a žít podle něj.

[Poznámky pod čarou]