Modlářství a pád izraelského království
ZAČÁTEK desetikmenného izraelského království byl velmi špatný. Jeho první král, Jeroboám, zavedl uctívání telete. Tak upadli do modlářství, které nikdy nebylo odstraněno a nakonec vedlo k tomu, že Jehova dovolil Asyřanům zničit severní království. Obyvatelé dvoukmenného království se z tohoto příkladu nepoučili a také se poskvrnili modlářstvím. Proto jim Jehova odňal své požehnání. Hlavní město s nádherným chrámem bylo zničeno. Biblická kniha Druhá Královská pokračuje v historické zprávě, která začala v První Královské, a ukazuje, že Izraelité mohli odvrátit neštěstí, kdyby dbali slov proroků.
Mezi vynikajícími proroky severního království byl Eliáš a Elizeus. Když byl Eliáš zázračným způsobem vzat ze scény, pokračoval Elizeus v Eliášově poslání. Jedním z důležitých úkolů tohoto poslání bylo pomazat za krále Jéhua. Když Elizeus poslal jednoho ze svých služebníků, aby to vykonal, Jéhu bez otálení vykonal Jehovovu pomstu proti Achabovu modlářskému domu, včetně zlé Jezábel.
Jéhu se potom pouští do úkolu, aby očistil svou říši od uctívání Baala. Vyvolává dojem, že bude podporovat uctívání Baala ještě velkolepěji než Achab, a dává shromáždit všechny modláře do Baalova domu. Když se ujistil, že mezi nimi není ani jediný ctitel Jehovův, přikázal svým mužům, aby shromážděné modláře pobili. Za tento skutek dostal Jéhu ujištění, že čtyři generace jeho synů budou po něm vládnout jako králové. Byli to Joachaz, Joas, Jeroboám II. a Zachariáš.
Jéhu však nevymýtil uctívání telete. Biblická zpráva říká: „A sám Jéhu se nestaral o to, aby chodil v zákoně Jehovy, Boha Izraele, celým svým srdcem. Neodvrátil se od hříchů Jeroboámových, jimiž ten přiměl Izrael, aby hřešil.“ — 2. Král. 10:31.
Nikdo z Jéhuových potomků ani nikdo z jiných pozdějších vládců desetikmenného království nepodnikl žádné kroky, aby skoncoval s uctíváním telete. Zpráva Druhé Královské poskytuje o situaci a jejím výsledku tento komentář: „A synové Izraele dále chodili ve všech hříších Jeroboámových, jichž se dopustil. Neodstoupili od nich, dokud Jehova nevzdálil Izrael od svých očí, jak mluvil skrze všechny své služebníky proroky. Tak Izrael odešel ze své vlastní půdy do vyhnanství v Asýrii až do tohoto dne.“ (17:22, 23) Eliáš a Elizeus nebyli jediní proroci, kteří varovali Izraelity. Mezi jinými byli Micheáš [syn Jemlův], Jonáš, Oded, Ozeáš, Ámos a Micheáš [Moraštický]. Ale lid nevěnoval pozornost prorokům, kteří jej nabádali k pokání.
Ve dvoukmenném království nebyla situace o mnoho lepší. Přes snahy tak dobrých vládců, jakými byli Jozafat a Ezechiáš, Izraelité vždy znovu upadali do modlářství. Ezechiášův syn Manasses obnovil modlářství. Za Manassesovy vlády se lid dostal ve svých modlářských zvycích tak hluboko, že pozdější snahy změnit tento sklon měly již jen malý úspěch. Jejich chování bylo horší než chování Kanaánitů, které Izraelité vypudili. Manasses se ujal vedení ve falešném uctívání. Svého syna dal provést ohněm, pěstoval magii, používal věštění a podporoval spiritismus. Kromě toho prolil mnoho nevinné krve.
Ani očistné tažení proti modlářství, které bylo vedeno za vlády Manassesova vnuka Joziáše, nemohlo zachránit dvoukmenné království před katastrofou. Joziáš zemřel v bitvě, když se snažil zahnat egyptská vojska u Megidda. Poslední čtyři judští králové — Joachaz, Joakim, Joachin a Sedechiáš — nenapodobovali věrného krále Joziáše. Protože vládci i poddaní nechtěli naslouchat prorokům a zanechat modlářství, byl Jeruzalém zničen a judská země byla zpustošena.
Od doby, kdy byla zapsána Druhá Královská, se Boží názor na modlářství nezměnil. Modláři nemohou doufat, že uniknou vykonání Božího nepříznivého rozsudku. Proto učiníme dobře, budeme-li dbát biblického napomenutí: „Utíkejte od modloslužby.“ — 1. Kor. 10:14.