Žalmy
Boží předsevzetí s jeho královstvím vítězí
BŮH má své předsevzetí. Národy také mají svá předsevzetí. Tato předsevzetí se od sebe velmi liší, protože, jak říká Bůh, „jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky“. Proto je také daleko lepší Boží dobré předsevzetí s lidstvem. — Iz. 55:9.
Toto jednání na základě protichůdných předsevzetí popsal žalmista slovy: „Proč byl rozruch mezi národy a samy národnostní skupiny stále mumlaly něco prázdného?“ Jejich předsevzetí je prázdné, marné, odsouzené k nezdaru, a přece je sledují. Nemohou přinést světu mír a soulad. A přece postupují ve svém jednání tak daleko, že se staví proti Božímu panství. Žalmista říká: „Králové země se staví a vysocí úředníci, ti se srotili jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému.“ — Žalm 2:1, 2.
BOŽÍ KRÁL
Tento pomazaný je Ježíš Kristus, Boží král. Apoštolové uplatnili Žalm 2:1, 2 na Ježíše. (Sk. 4:24–27) Národy by jej mohly uznat, ale mají pocit, že by se nechtěly podřídit požadavkům a omezením, jež zavede Jehova a jeho pomazaný král, a proto říkají: „Roztrhněme jejich svazky a odhoďme od sebe jejich provazy!“ — Žalm 2:3.
Trápí se snad Bůh nad tím, že se národy tak snaží prosadit svou vlastní svrchovanost a svou formu panství? Říká: „Právě ten, který sedí v nebesích, bude se smát; Jehova sám se jim bude vysmívat.“ Postupuje podle svého předsevzetí, jako by tito vládci nebyli nic. Jejich postoj se mu však nelíbí, protože v době, kdy se oni snaží jednat proti jeho předsevzetí, bude on „s nimi mluvit ve svém hněvu [jako zvuk hrozného hromobití] a žár jeho nelibosti [jako velký úder blesku] je bude znepokojovat“. Do velkého rozčilení je uvádí jeho výrok: „Já, ano já jsem nastolil svého krále na Siónu, na své svaté hoře.“ Trůn nad zemí je již obsazen, a to králem, jehož vybral a jmenoval sám Bůh. Pro nikoho jiného tam již není místo. — Žalm 2:4–6.
Potom mluví sám Král Ježíš Kristus: „Dovolte, abych se odvolal na Jehovův výnos [Bůh již učinil se svým Synem smlouvu ohledně království]; řekl mi: ‚Ty jsi můj syn; dnes jsem se stal tvým otcem.‘“ Král je tedy Boží vlastní Syn, ten, jenž zaujímá k němu nejbližší postavení, je vyzkoušený a věrně oddaný, spolehlivý. Král se tedy odvolává na to, že má nárok na královské postavení, protože mu Bůh řekl: „Požádej mne, abych ti dal národy jako tvé dědictví a končiny země jako tvé vlastnictví.“ Má dědictví jako ten, jehož Bůh učinil prvorozeným; musí o ně jedině požádat, což činí, protože si velmi přeje vykonat Boží vůli vzhledem k zemi. — Žalm 2:7, 8.
BOŽÍ VÝNOS PROTI NÁRODŮM
Jaké je tedy dnes postavení národů s celou jejich válečnou výzbrojí? Boží výnos vydaný Králi bude vykonán, a provede jej Král: „Rozbiješ je železným žezlem, jako hrnčířskou nádobu je roztlučeš na kusy.“ Žezla starověkých králů byla ze dřeva, ze slonové kosti nebo z jiných materiálů. Některá byla železná, jako v tomto případě. Znázornění zde ukazuje, jak snadno Král Kristus zničí národy tak, že se již nebudou moci vzpamatovat. — Žalm 2:9.
Je nezbytně nutné, aby vládci národů museli zažít rozdrcení a zničení? Ne, vždyť je žalmista vyzývá: „A tak, králové, pěstujte pochopení; dejte se napravit, soudcové země.“ Jsou vyzýváni, aby se měli na pozoru, aby pochopili, že jejich plány jsou nicotné ve srovnání s tím, co přinese Boží království k užitku lidí, a aby napravili svůj způsob jednání. — Žalm 2:10.
Zemští králové jsou vybízeni, aby ‚sloužili Jehovovi s bázní a veselili se s rozechvěním‘. Kdyby začali jednat tímto způsobem, mohli by místo pobouření prožívat radost z vyhlídek, které jim předkládá Král. Museli by však opustit všechnu povýšenost a pýchu, kterou ve svém vládním postavení projevovali v minulosti. A museli by to učinit nyní, než bude příliš pozdě. Bylo by nutné, aby pěstovali pochopení vzhledem k velkému nadřazenému postavení Boží svrchovanosti a vzhledem k tomu, že Jehovovi a jeho Mesiáši nemůže nikdo odolat. — Žalm 2:11.
MILOSRDNÉ POZVÁNÍ
Vládci proto dostávají radu, že by místo společného odporu měli raději líbat „syna, aby se [Bůh] nepopudil k hněvu a abyste nezahynuli cestou“. (Žalm 2:12) Když Jehova, velký svrchovaný vládce, vydává nějaký výnos, je nutno dávat pozor. Když dosadil na trůn svého Syna, vládci země měli přestat ‚mumlat něco prázdného‘. Měli ihned Krále uznat a projevit mu naprostou poslušnost.
Ti, kteří odmítají uznat autoritu Krále, jehož vybral Bůh, ve skutečnosti urážejí Nejvyššího. Popírají jeho univerzální svrchovanost a jeho schopnost a autoritu vybrat krále, který je nejlepším vládcem lidstva. Takoví lidé zjistí, že je náhle postihne Jehovův hněv, když půjdou dále svou cestou za svými vlastními plány, neboť „jeho hněv snadno vzplane“, roznítí se rychle a neodolatelně. Je to jistě čestná výstraha, jakou by měli vděčně přijmout, protože to pro ně znamená život, budou-li jí dbát. — Žalm 2:12a.
Ještě je tedy čas, aby ti, kteří se mlčky řídí plány národů — i ti, kteří snad odporovali království Božího pomazaného —, nalezli bezpečí. V hrozícím nebezpečí mohou tito lidé utéci k Jehovovi, protože on ochotně opatřuje útočiště pod královstvím svého Syna, než toto království odstraní odporující národy.
Jak je možno dosáhnout tohoto útočiště a co to znamená pro toho, kdo v něm hledá úkryt? Žalmista dochází k závěru: „Šťastní jsou všichni ti, kteří v něm [v Jehovovi] mají útočiště.“ (Žalm 2:12b) Není obtížné najít toto útočiště. Ale jak je můžeme nalézt? Člověk musí nejdříve pochopit, že potřebuje něco lepšího, než co mohou nabídnout světské národy. Pak se musí upřímně dívat do Bible, aby v ní zjistil, jak může přizpůsobit svůj život Boží cestě. To neznamená, že by měl vést v nějakém smyslu abnormální život.
Ti, kteří studují Bibli, v níž lze najít Boží vedení, mohou získat v životě daleko větší uspokojení. Řídí-li se biblickou radou, dosahují šťastnějších vztahů v rodině, jsou osvobozeni od mnoha obav a starostí, které dnes postihují svět, a získají poznání a důvěru, že se líbí stvořiteli. Kromě univerzálního svrchovaného vládce nemůže nikdo jiný poskytnout záruku „života nynějšího a toho, který má přijít [potom, až jeho hněv odstraní ze země ty, kteří odmítají jeho panství a tak odporují tomu, co je správné]“. (1. Tim. 4:8) Jako stvořitel, který ví, co je pro lidi nejlepší, splní Bůh své předsevzetí a požehná jim pokojem, trvalým bezpečím a spokojeností pod královstvím svého Syna. (Mat. 6:33) Je skutečně nejvyšší čas, abychom pěstovali pochopení, ano ‚líbali Syna‘, než Jehova Bůh ve svém hněvu stráví vladaře země a jejich království.