Může být víra prospěšná i tobě?
ABYCHOM mohli dobře zodpovědět tuto otázku, musíme nejprve prozkoumat jinou otázku: Co je pravá víra? I když se to může stát divné, všeobecná představa „víry“ je rozdílná od toho, co učí Bible. Jeden dobře známý slovník zachází ještě dále, když definuje víru jako „důvěru v tradiční nauky náboženství“ a jako „důvěru k něčemu, pro co nejsou důkazy“. — Jak to tedy je?
Především, tradiční nauky náboženství nemusí být nutně pravými naukami. Ježíš to ukázal, když mluvil o podáních znalců Písma a farizeů: „Proč také vy přestupujete Boží přikázání pro své ústní podání? . . . Pokrytci, vhodně o vás prorokoval Izaiáš, když řekl: ‚Tento lid mne ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Je to marné, že mne ustavičně uctívají, neboť jako nauky učí lidské příkazy.‘“ (Mat. 15:3–9) Byli vůdci ‚nevěřící a převrácené generace‘, která projevila nedostatek víry usmrcením Božího zaslíbeného Mesiáše, „hlavního prostředníka života“. — Mat. 17:17; Skutky 2:40; 3:15.
Kromě toho, „důvěra k něčemu, pro co nejsou důkazy“ je právě opakem víry pravé. Slovník se ovšem odvolává na viditelný důkaz. Ale tam, kde není žádný důkaz, je víra vhodně popisována jako lehkověrnost. Ta mizí před biblickou definicí víry, jak je podána v Židům 11:1: „Víra je přesvědčené očekávání věcí, v něž doufáme, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nevidíme.“ Všimni si, že víra je spojená se skutečnostmi, s věcmi, o nichž jsme přesvědčeni a které se projevují ve své realitě. Víra má ty nejhlubší základy, spočívá na hojnosti důkazů.
ZÁKLAD PRO NAŠI VÍRU
V jiném ze svých dopisů udává apoštol Pavel vážný důvod pro pěstování víry. V Římanům 1:20 nám říká, že Boží „neviditelné vlastnosti jsou totiž od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, i jeho věčnou moc a božství.“ Jsou to zázraky, které vidíme vlastníma očima — hvězdné nebe, podivuhodně vyvážené stvoření, krásy takzvané „přírody“, kde jsou jasně zřejmé láska a moudrost mistrovského architekta. Úvaha o těchto stvořitelských dílech nám může pomoci k vypěstování takové víry, která je vyjádřena v žalmu 104:24: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechny jsi je učinil v moudrosti.“ — To není víra, „pro kterou nejsou důkazy“.
Avšak naše víra v Boha nekončí uznáním jeho existence a oceněním slávy jeho stvoření. Dosahuje až k naší přednosti vstoupit do nejpožehnanějšího osobního vztahu k Bohu a stvořiteli. Chceme-li jej hledat, můžeme jej nalézt, protože „ve skutečnosti není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:24–27) Když najdeme a poznáme Boha, může to přinést do života uspokojení a radost, které převyšují všechny ostatní lidské zážitky. Budeme-li se mu líbit, můžeme obdržet nejvelkolepější odměnu. A to je možné prostřednictvím víry. Jak píše apoštol: „Bez víry je nadto nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ — Židům 11:6.
OTEC, KTERÝ SE STARÁ
Náš Bůh a stvořitel je nejlaskavější ze všech otců. Popsal se sám proroku Mojžíšovi: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, který zachovává milující laskavost pro tisíce, promíjí provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně neosvobodí od trestu.“ (2. Mojž. 34:6, 7) Můžeme si představit, že Bůh, který ztělesňuje tak vysoké zásady, by neměl úspěch při splňování slibů lidskému stvoření zde na zemi? Nikdy! Jestliže nedokonalý lidský otec něco slíbí svým dětem, jistě se přičiní o to, aby uskutečnil svůj slib. Oč spíše to učiní nebeský Otec lidstvu! Ježíš řekl v Kázání na hoře svým posluchačům: „Jestliže vy, ačkoli jste zlí, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více náš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kteří jej prosí?“ (Matouš 7:11) Můžeme mít nezvratnou víru, že všechny Boží sliby se splní v Božím určeném čase a příhodným způsobem. — Joz. 23:14.
Ale které to jsou sliby? Nejsou to jen jednorázové sliby. Boží sliby dobrých věcí, které jsou určeny lidstvu, byly opakovány, opakovány, a znovu opakovány během více než 4 000 let. Nedají se srovnat se sliby lidí, kteří řeknou, že něco učiní, a potom udělají úplně něco jiného. Boží sliby jsou spolehlivé. Jejich provedení je jisté, protože jsou dány v nesrovnatelném jménu Jehova. I jeden ze svých nejvelkolepějších slibů zpečetil Bůh dokonce přísahou. „Bůh, když chtěl projevit dědicům zaslíbení hojnější měrou nezměnitelnost své rady, vystoupil s přísahou.“ — Židům 6:17.
VÍRA V BOŽÍ SLIBY
V 11. kapitole biblické knihy Židům jsou Boží sliby neoddělitelně spojeny s námětem víry. První muž víry v biblických dějinách, Ábel, zřejmě znal Boží zaslíbení o ‚semeni‘ zapsané v 1. Mojžíšově 3:15 — zaslíbení o potomku, který měl vzejít z Boží andělské organizace v nebesích a měl zrušit díla „prahada, který je nazýván ďábel a satan“. (Zjev. 12:9) Ábel obětoval tučnou oběť z „prvotiny svého stáda“, přibližně znázorňující oběť, kterou mělo přinést „semeno“, „Boží Beránek“, o 4 000 let později, aby bylo lidstvo vykoupeno z hříchu a smrti. „Vírou obětoval Ábel Bohu cennější oběť nežli Kain.“ — 1. Mojž. 4:4; Jan 1:29; Žid. 11:4.
Pak zde byl Enoch, který také žil v době před potopou. „Vírou byl Enoch přenesen, aby neviděl smrt.“ Ne, že by nezemřel, protože Pavel píše v 1. Korintským 15:22: „V Adamovi všichni umírají.“ Bůh však zřejmě nedovolil, aby zažil útrapy smrti. Enochova víra byla založena na znalosti Božích zaslíbení, protože věděl o soudu, který vykonají v určeném čase Boží andělské zástupy, a o odstranění všech zlých lidí ze země. Proto Enoch prorokoval: „Hle, Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud proti všem a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které činili bezbožně, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.“ — Žid. 11:5; 1. Mojž. 5:21–24; Juda 14, 15. Stejně jako Enoch, můžeme i my mít dnes víru ve slib, že Bůh zbaví zemi vší špatnosti.
Životní zkušenosti ještě jiného muže víry potvrzuje jistotu Božího slibu. Byl to Noe, o němž je psáno: „Vírou Noe, když obdržel božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo možno spatřit, projevil zbožnou bázeň a postavil archu k záchraně své domácnosti; a touto vírou odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je podle víry.“ (Žid. 11:7) Podobně ti, kteří dnes slouží ve víře Jehovovi Bohu, jsou živým svědectvím odsouzení zlého světa. A jejich víra je namístě. Což „Syn člověka“, Ježíš Kristus, neučinil srovnání s potopou, když prorokoval o skonávání světa? Řekl: „O tom dnu a hodině nikdo neví, ani nebeští andělé, ani Syn, ale pouze Otec. Jako totiž byly Noemovy dny, právě taková bude i přítomnost Syna člověka. Proto jako byli v těch dnech před potopou, když jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Mat. 24:36–39) Avšak nezahrnuje naše víra víc než očekávání, že dnešní zlý svět bude smeten s tváře země? Jistě ano.
POZNAT „SEMENO“ ZASLÍBENÍ
Slovo „víra“ se poprvé objevuje v Bibli ve spojení s Abrahámem, který žil 2 000 let po Ábelovi. „On uvěřil Jehovovi; a ten mu to počítal za spravedlnost.“ (1. Mojž. 15:6) Ábel, Enoch a Noe projevovali víru v Jehovovo zaslíbení „semene“, které má vykonat rozsudek na Božích nepřátelích, ale Abrahámovi dal Jehova rozsáhlejší slib. Bylo to po tom, kdy Jehova vyzkoušel Abraháma, zda by byl ochoten obětovat svého jediného syna Izáka. Bůh pak řekl: „Jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako hvězdy nebeské a jako zrnka písku, jež jsou na mořském břehu; a tvé semeno se ujme brány svých nepřátel. Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země, protože jsi naslouchal mému hlasu.“ — 1. Mojž. 22:1–18.
A proto požehnání pro všechny lidi na zemi musí přijít skrze Abrahámovo „semeno“. A kdo je tím „semenem“? Apoštol Pavel odpovídá: „Zaslíbení byla vyslovena Abrahámovi a jeho semenu . . . ‚A tvému semenu‘, jímž je Kristus.“ — Gal. 3:16.
Jak tedy Kristus přinese požehnání lidem všech národů? Skrze vládnoucí „město“. Abrahám hleděl ve víře vstříc zaslíbenému městu: „Očekával totiž město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ (Žid. 11:10) Je to nebeské město, kde je „Beránek“ — Ježíš Kristus — dosazen na trůn jako král. A má společníky z věrných lidí, kteří byli vzkříšeni z mrtvých, a ti s ním mají vládnout „jako králové nad zemí“. (Zjev. 5:9–12) Vzpomeň si, Abrahám žil 2 000 let před tím, než se objevil Ježíš Kristus jako „semeno“ zaslíbení, a přece jeho víra v tento slib byla neotřesitelná. Také tvá víra se může stát skutečná — pevná jako Abrahámova víra v Boží zaslíbení. — Řím. 4:20–22.
VÍRA NEZKLAME
Až do dnešních dnů byli na zemi věrní následovníci Ježíše Krista, o nichž on sám řekl: „Znám tvé skutky a tvou lásku a víru a službu a vytrvalost.“ Pro svou vítěznou víru dostali odměnu v nebesích. (Zjev. 2:19, 26–28) Kromě toho od poloviny třicátých let našeho století jejich věrné „skutky“ svědectví o Jehovově jménu a království vedly ke shromáždění ‚velkého zástupu, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojícího před trůnem a před Beránkem (Ježíšem Kristem, hlavním ze semene zaslíbení).‘ Protože projevovali víru ve výkupní hodnotu ‚Beránkovy krve‘, „vycházejí z velkého soužení“, aby prokazovali Bohu „dnem i nocí svatou službu“. A on „rozprostře nad nimi svůj stan“. — Zjev. 7:9, 14, 15.
Ještě jiné požehnání obdrží šťastný „velký zástup“. O těchto pozemských Božích služebnících je psáno: „Nebudou již hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani sálající vedro, protože Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ (Zjev. 7:16, 17) Pro víru, kterou si zachovali až do „velkého soužení“ i během něho, budou duchovně i tělesně hojně zásobeni. Byli ušetřeni „sálajícího vedra“ dne Jehovova hněvu. Boží vlastní Syn je občerstvuje a vede do nekonečných požehnání obnoveného pozemského ráje! Jejich pláč, pramenící z náboženské neznalosti a oddělení od pravého Boha, bude věcí dávné minulosti.
Na konci Zjevení vidí apoštol Jan „nové nebe“ a „svaté město“, Nový Jeruzalém, sestupující z nebe. Je zde symbolické znázornění Kristovy „nevěsty“, která bude spojena s Beránkem, Ježíšem Kristem, v nebeském království! (Zjev. 21:1, 2, 9) Pod vládou království „velký zástup“ spolu se vzkříšenými lidmi vytvoří „novou zemi“, která vstoupí do úzkého, důvěrného vztahu s milujícím nebeským Otcem. „Bude s nimi přebývat a oni budou jeho lid. A sám Bůh bude s nimi.“ Apoštol Jan znovu zdůrazňuje požehnání pro ty, kteří projevují víru: „ (Bůh) jim setře každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ Jaká to jsou požehnání od Boha, který se opravdu stará! — Zjev. 21:3, 3; Jan 5.28, 29.
Máš víru, že tyto sliby se stanou skutečností? Měl bys ji mít, protože Bůh sám prohlašuje z nebeského trůnu: „Hle, činím všechny věci nové.“ K tomu dodává: „Piš, neboť tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ (Zjev. 21:5) Boží sliby jsou pravé. Po 6 000 let lidských dějin muži víry věřili a jednali podle těchto slibů. Taková víra ti bude prospěšná. Jeden z apoštolů „semene“, Ježíše Krista, řekl: „Žádný, kdo vkládá svou víru v něho, nebude zklamán.“ — Řím. 10:11.