Miriam, poctěná v mládí i ve stáří

MIRIAM, dcera levitského kněze Amrama a jeho levitské manželky Jechebed, hrála důležitou úlohu v rané izraelské historii. Způsob, jakým byla Miriam použita Jehovou Bohem, dosvědčuje jeho zájem o národ. Prostřednictvím proroka Micheáše prohlašuje Všemohoucí: „Vyvedl jsem tě totiž z egyptské země a vykoupil jsem tě z domu otroků a poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Miriam.“ — Mich. 6:4.

JAKO MLADISTVÁ

Již jako dítě měla Miriam přednost podílet se na provádění Jehovova předsevzetí s jejím bratrem Mojžíšem. Egyptský faraón vydal příkaz, že každý chlapec, který se narodí Hebrejcům, má být vhozen do řeky Nilu. Jochebed, která se nelekla královského příkazu, si dítě nechala a schovávala je po tři měsíce. Když ale již nebyla dále schopna držet je v ústraní, udělala schránku z papyru a utěsnila ji živicí a smolou. Příští den ji položila i s dítětem do rákosí na břehu řeky Nilu. Pak se Miriama postavila nablízku, aby viděla, co se bude dít. — 2. Mojž. 2:1–4; 6:20; Žid. 11:26.

Když se faraónova dcera, doprovázena dvorními dámami, přišla vykoupat do řeky, uviděla schránku a požádala, aby jí byla přinesena. Pohled na plačící dítě rozjitřil její city a ona pocítila s dítětem soucit. Miriam jednala rychle. Obrátila se na faraónovu dceru s otázkou: „Mám jít a zvlášť pro tebe zavolat kojnou z Hebrejek, aby dítě pro tebe kojila?“ Slova Miriam vedla k tomu, že se její vlastní matka stala onou kojnou. Jaká radost a vděčnost musely tryskat ze srdce Jochebed! Tak byl Mojžíš zachráněn před smrtí a živen, aby jeho prostřednictvím byli Izraelité vyvedeni z Egypta na hranice Zaslíbené země. Jistě jen málokterá dívka se takovým způsobem přímo podílela na provedení božského předsevzetí jako Miriam. — 2. Mojž. 2:5–10.

VE STÁŘÍ

O osmdesát let později opustili Izraelité pod Mojžíšovým vedením Egypt jako svobodní lidé. Když faraón a jeho vojenské síly přikročili k pronásledování, učinil Jehova Bůh zvláštní zázrak tím, že otevřel Rudé moře, aby jeho lid mohl přejít. Ale egyptští pronásledovatelé byli všichni zničeni, jak se cesta přechodu rychle začala plnit vodou. Na druhé straně moře vedla Miriam izraelské ženy ve zpěvu a tanci a oslavovala Jehovu, že je vysvobodil. Bylo jí tehdy asi 90 let a sloužila jako izraelská prorokyně. — 2. Mojž. 15:20,21.

Následujícího roku se však stalo přednostní postavení, z něhož se Miriam těšila, příčinou jejího klopýtnutí. Začala mluvit přímo proti Mojžíšovi a ovlivňovat Árona, aby se k ní připojil. Hlavní příčinou její kritiky byla Mojžíšova kušitská manželka, jež se stala podnětem k tomu, že Miriam napadla Mojžíšovo jedinečné postavení. Biblická zpráva praví: „A dále říkali: ‚Mluvil snad Jehova jedině skrze Mojžíše? Což nemluvil také skrze nás?‘ “ Tyto otázky měly naznačovat, že Mojžíš si neváží svého staršího bratra a sestry a sám se povyšuje na jediného Božího mluvčího. — 4. Mojž. 12:1–3.

Stížnost neměla vůbec žádný základ a Nejvyšší řekl Áronovi a Miriam: „Slyšte, prosím, má slova. Kdyby se vyskytl nějaký váš prorok pro Jehovu, dal bych se mu poznat ve vidění. Mluvil bych s ním ve snu. Ne tak můj služebník Mojžíš! Je mu svěřen celý můj dům. Od úst k ústům k němu mluvím, tak mu ukazuji, a ne v hádankách; a spatřuje Jehovův zjev. Proč jste se tedy nebáli mluvit proti mému služebníku, Mojžíšovi?“ (4. Mojž. 12:6–8) Ano, Mojžíš neuchvátil nějaké postavení Áronovi či jinému členu izraelského národa. Byl přímo ustanoven Jehovou. Proto se oba, Aron i Miriam, provinili tím, že mluvili proti Nejvyššímu.

V případě Miriam mohlo být její reptání způsobeno její žárlivostí ze strachu o své postavení prorokyně. Snad se obávala, že by mohla její švagrová získat větší význačnost v národě. Pýcha Miriam zřejmě způsobila, že neviděla to hlavní — důležitost pokorného podřízení se Jehovovu uspořádání.

Protože porušila Bohem přidělené úlohy a neoprávněně si stěžovala na svého bratra, byla Miriam stižena malomocenstvím. Jaký to byl zřejmý důkaz božské nelibosti! Áron prosil o milosrdenství a Mojžíš vážně u Jehovy zasáhl ve prospěch své sestry, když řekl: „Ó Bože, prosím! Uzdrav ji, prosím!“ Miriam byla uzdravena, ale musela nést ponížení sedmidenní karantény mimo izraelský tábor. (4. Mojž. 12:9–15) Avšak v roce, kdy Izraelité vstoupili do Kanaánu, Miriam zemřela v Boží přízni. — 4. Mojž. 20:1.

Všichni služebníci Nejvyššího si mohou vzít ze zkušenosti Miriam důležité poučení. Ačkoli člověk se snad raduje z mnoha požehnání, to vše jej ještě nemusí učinit odolným vůči vážnému pádu. Je nutné, abychom se snažili zůstat pokorní před naším Bohem a nedovolili, aby vznikla pýcha, která by nad námi vládla. Ať máme vždy před očima inspirovaná slova: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ — Jak. 4:6.

[Poznámka pod čarou]