Boží slovo je živé

Neochvějná panenská láska

JE něco skutečně krásného na neochvějné lásce mezi mužem a ženou. Když taková láska zůstane stálá, i když je vystavena ohromnému vnějšímu tlaku, který má takovou hlubokou náklonnost zlomit, pak to působí i na city pozorovatelů.

Uvažujme o tom, co prožila jedna orientální dívka ze Sunem neboli Sulem. Zamilovala se do statného pastýře. Její bratři se snažili chránit Sulamitku před pokušením, a proto jí zabránili, aby nepřijala pozvání svého milého, který ji zval, aby s ním šla jednoho krásného jarního dne na procházku. Bratři jí dali za úkol dávat pozor na vinice, aby je nezpustošily malé lišky. — Píseň 1:6; 2:8–15.

V té době se k domovu Sulamitky blíží král Šalomoun v celé královské nádheře, aby se v jeho blízkosti utábořil. Dívka plní své povinnosti, a král si jí všímá. Je krásná a on ji dává přivést do královského tábora. Tam se jí dvoří. — Píseň 6:11, 12; 1:2–4.

Působí to na Sulamitku? Kolísá snad ve své lásce? Ne. Beze studu vyjadřuje, jak touží po svém milovaném pastýři. Šalomoun ji však nechce nechat odejít, dále ji zahrnuje slovy lásky a slibuje jí, že pro ni nechá vyrobit vybrané ozdoby. Sulamitka však mluví o své stále živé lásce ke svému pastýři. Později se s ní pastýř dostává do styku a oba si vzájemně vyjadřují slovy svou něhu. — Píseň 1:7–17; 2:1, 2.

Když se král Šalomoun vrací do Jeruzaléma, bere Sulamitku s sebou. Zde ve městě k ní pastýř nachází cestu, aby ji viděl. (Píseň 3:6–11; 4:1–5) Když Šalomoun poznal, že se marně snaží získat Sulamitčinu lásku, dovoluje jí nakonec, aby se vrátila domů. (Píseň 8:5a) Jaké je to pro Sulamitku vítězství!

Tato venkovská dívka jistě vyniká jako vznešený příklad věrnosti v lásce, v lásce, která se nedá odvést jinam. Takovou lásku mají praví členové Kristovy duchovní nevěsty, a také jeho „jiné ovce“, ke svému „znamenitému pastýři“. — Srovnej Jana 10:14, 16; 2. Korintským 11:2; Efezským 5:25–32.