Otázky čtenářů
● Proč „Strážná věž“ 9, 1980 (2. stud. čl., odst. 22) mluví o tom, že „nová smlouva“ brzy přestane působit, když Židům 13:20 mluví o této smlouvě jako o „věčné smlouvě“?
Ve „Strážné věži“ stálo: „Působení nové smlouvy s účelem vytvořit 144 000 duchovních izraelitů, kteří mají získat Boží schválení a být spojeni s Ježíšem Kristem v nebeském království, ideálním panství pro lidstvo, se zřejmě blíží svému konci. Až poslední z těchto schválených duchovních izraelitů přestanou být ‚lidmi‘, protože na zemi zemřou a budou vzkříšeni k účasti na nebeském království, skončí také prostřednictví Ježíše Krista.“
Všimněte si, že „Strážná věž“ nemluví o tom, že by skončila požehnání nové smlouvy. Ti, kdo žijí na zemi, budou mít trvalý prospěch ze skutečnosti, že tato nová smlouva splnila účel a vytvořila 144 000 duchovních Božích synů, kteří budou vládnout jako spoludědici s Kristem v nebesích. Pro znázornění: Někdo uzavře s jiným člověkem smlouvu o stavbě domu. Dům je podle požadavků postaven, zaplacen a smlouva je splněna, ale prospěch ze smlouvy trvá do neurčitého budoucího času tím, že je dům užíván.
V Židům 13:20 mluví apoštol Pavel o tom, že Jehova vzkřísil „velkého pastýře ovcí s krví věčné smlouvy [řecky diatheke aionios] našeho Pána Ježíše“. „The Emphatic Diaglott“ tuto část překládá jako „krev aiónské smlouvy“ (meziřádek: „po věky trvající“). Týž řecký výraz byl užit překladateli „Septuaginty“ v překladu hebrejských slov berith ohlam ve 2. Mojžíšově 31:16 ve vztahu k zákonu o sabatu (části ustanovení Zákona), který skončil, ačkoli mnohé překlady zde také mluví o „věčné smlouvě“. (2. Mojž. 31:17, „Septuaginta“, Kol. 2:13–16) Podobně smlouva s Áronem a jeho syny o „věčném [hebrejsky ohlam; řecky aionia] kněžství“ („Americký standardní překlad“) byla pouze „do neurčitého času“ („Překlad nového světa“). — 2. Mojž. 40:15; 4. Mojž. 25:13; Žid. 7:11, 12.
Hebrejské slovo ohlam a řecká obdoba aionios mohou znamenat „navždy“ ve smyslu, že něco nikdy neskončí, anebo mohou znamenat to, co trvá do neurčeného budoucího času. Mojžíšovská smlouva Zákona a smlouva o levitském kněžstvu skončily po předem neuvedené době existence, když splnily svůj účel, a přece přinesly trvalý prospěch. Podobně nová smlouva skončí, až budou všichni pomazaní vzkříšeni k nebeskému nesmrtelnému životu.
Podobně prohlásil Jehova, že jeho slib Abrahámovi ohledně ‚semene požehnání‘ bude „smlouvou na neurčitý čas“ [hebrejsky ohlam; řecká „Septuaginta“ aionion], „věčnou smlouvou“ („Americký standardní překlad“). (1. Mojž. 17:7; 22:18) Když byla mojžíšovská smlouva Zákona Jehovou ukončena jejím přibitím na mučednický kůl, její místo zaujala nová smlouva jako doplněk ke smlouvě abrahámovské. Smlouva s Abrahámem trvající „na neurčitý čas“ bude naplněna, až poslední z těch kdo tvoří druhotné ‚Abrahámovo semeno‘, obdrží svou nebeskou odměnu a toto „semeno“ — Kristus a jeho 144 000 spoluvládců — dokoná svůj tisíciletý úkol opatřit životodárná požehnání a dokonalé panství pro lidstvo. — Gal. 3:16, 19, 29; Zjev. 14:1; 20:6; 1. Kor. 15:24, 28.