Vděčni za svou „šťastnou naději“
„Čekáme na šťastnou naději a slavné zjevení velkého Boha a našeho zachránce, Krista Ježíše.“ — Titovi 2:13.
1, 2. Jakými dvěma způsoby může být vděčnost blahodárná?
JEJÍ spolupracovníci ji znali jako výkonnou, produktivní a šťastnou sekretářku. Možná, že připisovali většinu zásluh jejímu cviku a schopnostem. Když se ale zeptali, obrátila tato vnímavá žena pozornost ke svému zaměstnavateli a jeho vděčnosti. Proč?
2 Vysvětlila, že bez ohledu na to, jak malý či běžný je její úkol, její zaměstnavatel otevřeně vyjadřuje upřímnou vděčnost. Proto si připadá užitečná a potřebná a je jako pracovnice šťastnější. Přesto není vděčnost blahodárná jen pro toho, kdo ji přijímá; je dobrá i pro osobu, která ji vyjadřuje, která si vypěstovala ducha uznalosti.
3. Proč bychom měli pěstovat vděčného ducha?
3 Dnes se zdá, jako by se většina lidí zabývala především sama sebou. To je zcela v odporu k duchu vděčnosti, který projevujeme, když myslíme na druhé a pohotově vyjadřujeme ocenění pro to, co dělají. Je ovšem zvláštní, že se stáváš šťastnější, jestliže pracuješ na tom, aby ses naučil mít upřímný zájem o druhé, a otevřeně vyjadřuješ ocenění pro jejich služby, činy a snahy. A navíc, vypěstovat si ducha vděčnosti může mít vliv i na tvůj vztah k Jehovovi Bohu. Může to již dnes ovlivnit tvé životní štěstí i rozsah, v jakém se budeš podílet na „šťastné naději“, kterou nyní Bible předkládá pravým křesťanům. — Titovi 2:13.
„VZDÁVEJTE DÍKY“
4. Jaký je biblický názor na uznalost?
4 Bible nás vybízí, abychom pěstovali ducha vděčnosti neboli uznalosti. Apoštol Pavel například napsal: „Ve spojitosti se vším vzdávejte díky. Vždyť je to Boží vůle vzhledem k vám ve spojení s Kristem Ježíšem.“ A Kolossenským radil: „Ať také vládne Kristův pokoj ve vašem srdci, neboť jste k tomu vskutku byli povoláni v jednom těle. A prokažte se jako vděční.“ (1. Tes. 5:18; Kol. 3:15) Přestože se taková rada dotýká především naší vděčnosti k Bohu, měla by nám naznačit, jak důležité je pěstovat ducha vděčnosti v každodenních životních záležitostech.
5. Jak prokázal Pavel vděčného ducha?
5 Pavel sám neváhal vyjádřit pochvalu těm, kteří jednali dobře, nebo jim přímo děkovat. Přečti si jeho slova v Římanům 16:1–4. V celé této pasáži vděčně chválí Fébé jako tu, která ‚hájila mnohé‘ — možná tak, že svým vlivem ve společnosti hájila neprávem obviněné křesťany — nebo že projevovala pohostinnost k cestujícím křesťanům. Potom Pavel zvlášť děkuje manželské dvojici Priscille a Akvilovi, že ‚vydali do nebezpečí vlastní hrdlo‘ kvůli němu i jiným. Představ si, jak musela být Fébé, Priscille a Akvilovi příjemná tak otevřeně vyjádřená vděčnost. Bylo však dobré i pro Pavla, že se takovým způsobem vyjadřoval. Mohl tak pocítit štěstí z dávání vždyť rozdával uznání, čest, povzbuzení. I my můžeme získat takové štěstí, když vyjadřujeme vděčnost. — Sk. 20:35; 2. Tim. 1:16–18.
6, 7. Jak můžeš projevit vděčnost?
6 Denně máme příležitost ukázat, že jsme vděční. Může to být za něco tak prostého, jako je zdvořilost — třeba nám někdo podrží dveře nebo zvedne něco, co jsme upustili. Přesto by naše „děkuji“ mělo být řečeno nějak jinak, než jen jako formální fráze. Cítíme-li se opravdu ze srdce vděční, druzí to rozpoznají a budou proto šťastnější. My ovšem také.
7 Znamenitým krokem k rozšíření svého ducha vděčnosti by mohlo být třeba to, že vyjadřujeme ocenění osobám, jejichž službu běžně pokládáme za samozřejmost. Například prodavači, číšníci v restauraci nebo listonošovi. Tvůj úsměv a upřímné „děkuji“ jim zpříjemní a ulehčí práci. Ale ti, kdo si nejvíce zaslouží naši vděčnost, jsou naši blízcí, jejichž námahu máme sklon přehlížet. Jak často děkuješ své manželce za dobré jídlo, které připravuje, nebo za její trpělivou péči o děti? Kolik manželů den co den pracuje a neslyší ani slůvko ocenění od své manželky, tím méně od svých dětí? Mladí, mohli byste častěji uvažovat o všem, co pro vás dělají rodiče, a vyjádřit jim někdy srdečné ocenění? Čím více budeš vyjadřovat vděčnost, tím bohatší bude tvůj život. Druzí tě budou mít raději a pouta náklonnosti se upevní. Ano, budeš šťastnější.
VDĚČNI BOHU
8–10. a) Proč bychom měli být podle Žalmu 100 vděční Bohu? b) Jaký postoj zaujímá v tomto ohledu většina lidí?
8 Máme-li důvod být vděčni za to, co pro nás dělají druzí, máme nezměrně pádnější důvod být vděčni našemu stvořiteli. Stý žalm je písní díkůvzdání, která upozorňuje na to, proč je vhodné děkovat Bohu. Čteme tam: „On nás učinil, a ne my sami sebe.“ (Žalm 100:3) To je velice rozumné. Jak bychom vůbec mohli mít nějakou naději nalézt štěstí, kdyby byl Bůh nestvořil lidský život a nedovolil nám žít? (Sk. 17:26–28) Ano, samotná skutečnost, že žijeme, je důvodem k vděčnosti.
9 Žalm 100:5 prohlašuje: „Vždyť Jehova je dobrý.“ To je pravdivé v mnoha ohledech. V neposlední řadě proto, že Bůh opatřil dobré věci, aby nás udržoval při životě a abychom se z nich těšili. Žijeme na Boží zemi a živíme se z jejích štědrých darů. (Iz. 45:18; Sk. 14:15–17) Kdyby ti dal přítel chutné, výživné ovoce, jistě bys řekl „děkuji“. A přece prvotním zdrojem tohoto ovoce a veškeré naší přirozené stravy je Jehova Bůh. (1. Mojž. 2:9, 15, 16; Žalm 104:10–15, 24; 145:15, 16) Jaké pocity máme vůči Bohu v souvislosti s takovými opatřeními? — 1. Tim. 4:3, 4.
10 Budeme-li vděční Bohu, bude to znamenat, že se zcela lišíme od většiny dnešních lidí. Ti mají sklon přehlížet Boha i to, co vykonal. Dokonce i někteří z těch, jejichž rodinnou zvyklostí je pronést několik slov „díků“ před jídlem, neprojevují svými životy, že jsou hluboce vděční Bohu. Zřídka berou v úvahu Boží vůli, když plánují svůj život. Jsme však jiní? Měli bychom být.
11, 12. Jaký návod k vděčnosti nám dává Kolossenským 3:15?
11 Jak už jsme se zmínili, apoštol Pavel napsal: „Ať také vládne Kristův pokoj ve vašem srdci, neboť jste k tomu vskutku byli povoláni v jednom těle. A prokažte se jako vděční.“ (Kol. 3:15) Je tedy zapotřebí něčeho více než slov díků, abychom byli opravdu vděční Bohu. Je třeba, abychom projevovali vděčnost ve svých životech. Důležitým krokem k tomu je studium jeho Slova, abychom zjistili, jaká je dnes jeho vůle vzhledem k nám, a potom ji činili. — Jan 13:17.
12 Pavlova slova v Kolossenským 3:15 by nám měla připomenout i to, že Jehova shromáždil jednotlivce, aby utvořili sjednocený sbor křesťanů. Jsou to ti, kteří uznali, že jsou hříšníci, ale kteří oceňují, že Boží odpuštění je možné na základě Kristovy výkupní oběti. (Řím. 6:17, 23; 7:22–25) Pomysli, co by to mělo pro tebe znamenat. Můžeš zaujímat v Božích očích čisté postavení. To je další důvod, abychom byli vděční Bohu. — Zjev. 7:10, 14.
13. Jak přesahuje vděčnost náš přítomný život?
13 Můžeme ovšem uvažovat také o tom, zda se náš duch vděčnosti zaměřuje pouze na náš každodenní všední život. Měli bychom projevovat ocenění jen pro to, co pro nás dnes dělají druzí, jak jiní lidé, tak Bůh sám? Ne, protože křesťanova vděčnost se týká i budoucnosti, jeho naděje. Pavel napsal: „Čekáme na šťastnou naději a slavné zjevení velkého Boha a našeho zachránce, Krista Ježíše.“ — Titovi 2:13.
ŠŤASTNÁ NADĚJE, ZA KTEROU MÁME BÝT VDĚČNÍ
14, 15. Co bylo „šťastnou nadějí“, o níž se Pavel zmínil v Titovi 2:13?
14 Co bylo tou „šťastnou nadějí“, kterou měl Pavel a o níž psal? Byla to šťastná vyhlídka na vzkříšení do nebe, kde by byl nesmrtelným duchovním tvorem a spoluvládcem s Ježíšem Kristem v jeho „nebeském království“. (2. Tim. 4:18) To byla i naděje slíbená Titovi a duchem pomazaným křesťanům v Kolosech a Tessalonice.
15 Tak mohl Pavel napsat Kolossenským: „Vždy děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, když se za vás modlíme, neboť jsme slyšeli o vaší víře ve spojitosti s Kristem Ježíšem a o lásce, kterou máte ke všem svatým pro naději, jež je pro vás vyhrazena v nebesích. O této naději jste předtím slyšeli.“ (Kol. 1:3–6) Měl tedy dobrý důvod pobízet ty, kdo byli povoláni k nebeskému životu: „Prokažte se jako vděční.“ — Kol. 3:15.
16. Kdy se tato „naděje“ uskuteční?
16 Kdy se tato „šťastná naděje“ na vzkříšení k nebeskému životu uskuteční? Pavel věděl, že to nenastane, dokud se nepřihodí jisté budoucí události. Psal, že „žijící, kteří zůstaneme naživu do Pánovy přítomnosti, rozhodně nepředejdeme ty, kteří usnuli ve smrti“. Pak „ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejprve“. Bude to tudíž teprve tehdy, až začne Kristova přítomnost (řecky parousía). — 1. Tess. 4:15–17.
17, 18. Proč je naše doba zvlášť důležitá vzhledem ke „šťastné naději“?
17 To má pro nás ovšem velký význam. Ježíš předpověděl, že jeho přítomnost bude označena složeným znamením, jež bude zahrnovat neobvyklé války, zemětřesení a jiné věci, jež se zřetelně projevují od roku 1914, od 1. světové války. (Mat. 24:3–14) Stojí také za povšimnutí, že vzkříšení pomazaných křesťanů se mělo podle předpovědi odehrát dříve, než král Ježíš Kristus začne jednat v nadcházejícím „velkém soužení“. (Mat. 24:21; Zjev. 2:26, 27) To znamená, že žijeme v čase, během kterého Pavel, Titus a jiní, kteří zemřeli ve spojení s Kristem, docházejí k uskutečnění své „šťastné naděje“.
18 Toto vzkříšení je také součástí „slavného zjevení velkého Boha a našeho zachránce, Krista Ježíše“. (Tit. 2:13) Ježíš se s Boží podporou objevuje nebo přichází na světlo tím, že soudí a odměňuje ty, kteří zemřeli ve spojení s Kristem. V tom ohledu říkají Písma, že „sestoupí z nebe s přikazujícím zvoláním, s hlasem archanděla a s Boží trubkou, a ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou“, aby se k němu připojili v nebi. (1. Tess. 4:16) A co pomazaní křesťané, kteří zůstanou na zemi živí? Jak budou umírat, každý bude ‚proměněn, v okamžiku‘. Obdrží duchovní tělo a bude vzat do nebe, odměněn „korunou života“. — 1. Tess. 4:17; 2. Tim. 4:1, 8; 1. Kor. 15:44, 50–57; Jak. 1:12.
19. Kdo další má šťastnou naději?
19 Tento čin našeho zachránce, Krista Ježíše, je také zjevením Boží slávy. Zjevením Boží slávy skrze Krista se však uskuteční něco víc, co má význam zejména pro ty dnešní křesťany, kteří vědí, že nejsou pomazáni Božím duchem a vybráni pro život v nebi. Jsou to věrní křesťané, kteří mají šťastnou naději na trvalý život v obnoveném pozemském ráji. Jestliže to je tvá vyhlídka, uvažuj o zvláštním důvodu k vděčnosti, který teď máš.
VDĚČNÍ ZA TO, CO JE PRÁVĚ PŘED NÁMI
20, 21. Co má Ježíš podle předpovědi vykonat během své přítomnosti?
20 Po staletí museli praví Jehovovi ctitelé trpět a zápasit s převážně špatným systémem věcí, jehož neodlučitelnou součástí bylo falešné náboženství. Praví křesťané dovedli vždy nalézt velké štěstí ve službě Jehovovi, ale nikdy nemohli být zcela šťastní, dokud trval tento špatný systém a jeho falešné náboženství. Nyní je však zvláštní důvod ke štěstí a vděčnosti. Jaký?
21 Když psal apoštol Pavel Tessaloničanům o Kristově přítomnosti, byl inspirován ke slibu, že tato doba přinese podivuhodné změny. Kristus bude jednat a „zjevením své přítomnosti“ nejprve odstraní falešný náboženský prvek označovaný jako „člověk bezzákonnosti“. Je to zejména protikřesťanské odpadnutí podporované náboženskými vůdci, zvláště duchovenstvem křesťanstva. — 2. Tess. 2:3–8.
22, 23. Proč bude konec falešného náboženství něčím, zač je možno být vděčný?
22 Konec falešného náboženství bude důvodem k vděčnosti Bohu. Kristus však vykoná víc. S Jehovovou podporou zničí Ježíš všechny „ty, kteří neznají Boha, a ty, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíši“. (2. Tess. 1:6–10) Žijeme v čase Kristovy přítomnosti a „slavného zjevení velkého Boha a našeho zachránce, Krista Ježíše“. To znamená, že žijeme v době, kdy opravdu nastane toto odstranění falešného náboženství a všech, kteří nechtějí sloužit stvořiteli. Jestliže mohl Pavel napsat už tenkrát Tessaloničanům, aby ‚ve spojitosti se vším vzdávali díky‘, pomysli, jaký zvláštní důvod k tomu máme dnes my. — 1. Tess. 5:18.
23 Odstranění falešného náboženství bude požehnáním. Zmizí klamné nauky, jež dlouho držely milióny lidí ve strachu z toho, že například nesmrtelné duše trpí v pekle nebo že existují duchové zemřelých. (Jan 8:32) Všechno poslušné lidstvo bude ‚poslouchat dobré poselství o našem Pánu Ježíši‘ a sloužit Jehovovi. To přivodí jednotu a mír. Není to snad něco, zač bychom měli být vděční?
24, 25. Jaká jiná požehnání má poslušné lidstvo právě před sebou?
24 Až už nebudou ti, kdo neposlouchají „dobré poselství“, bude se lidstvo učit chodit po cestách spravedlnosti. (Iz. 11:9; 26:9) Už dnes tě možná potěší rodinný rozhovor o tom, jakou to přinese změnu. Srovnej to se zkušenostmi, které nyní děláš v zaměstnání nebo při jednání s vládními úředníky nebo když cestuješ neznámou oblastí.
25 Nový pořádek se bude také vyznačovat tělesným požehnáním. Bůh odstraní nemoc a smrt. (Zjev. 21:1–4) Požehná dílu našich rukou, takže se budeme moci těšit z hojnosti všeho, co potřebujeme k životu. (Žalm 67:6; 67:7, „KB“; srovnej Izaiáše 65:21–25.) Bude dokonce mír mezi lidstvem a Božím zvířecím stvořením; Jehova se o to postará stejně jako v původním ráji, kdy se zvířata živila rostlinstvem a neškodila lidem.
26. Jaké máš důvody k vděčnosti a štěstí?
26 Tato požehnání jsou nyní před námi. Můžeš žít a zakusit je. V jak jedinečném čase tedy žijeme! Navzdory nevděku a neštěstí, které všeobecně označují dnešní lidstvo, máme hojnost důvodů, abychom byli vděční Bohu, a to zejména za šťastnou naději, kterou máme. Děkujme mu za ni pravidelně!