Žňové dílo v „čase konce“

„Žeň je závěr systému věcí.“ — Matouš 13:39.

1. Proč je „žeň“ předpovězená Ježíšem dvojím důvodem k radosti?

DOBRÁ žeň je vždycky důvodem k radosti a díkůvzdání. Je to čas sklízení plodů dlouhé, tvrdé práce. Žeň předpovězená v Kristově podobenství o „pšenici“ a „plevelu“ by měla celému lidstvu poskytnout dvojí důvod k radosti. Proč? Nejen proto, že znamená shromáždění požadovaného počtu „synů království“ neboli „svatých“, aby byli spojeni s Kristem v jeho „panství na neurčitý čas“, čímž zajistí pro zemi dobrou vládu, ale také protože tato „žeň“ bude sama o sobě důkazem, že žijeme v „závěru systému věcí“ a na úsvitu spravedlivého nového pořádku. — Dan. 7:14, 27; Mat. 13:38, 39; 2. Petra 3:13.

„SYNTELEIA“ A „TELOS“

2. Proč je vhodnější překládat řecké slovo synteleia jako „závěr“ než jako „konec“? Jakému období zmíněnému u Daniela odpovídá synteleia?

² Ježíš neřekl, že „žeň“ je „konec světa“, jak nás nutí věřit některé překlady Bible. („Kralická bible“, „Ekumenický překlad“, „Americký standardní překlad“, „Jeruzalémská bible“) Takové překlady nečiní rozdíl mezi řeckými slovy synteleia a telos. „Výkladový slovník slov Nového zákona“ od W. E. Vinea vysvětluje slovo synteleia: „Slovo neoznačuje ukončení, ale směřování událostí k určenému vyvrcholení.“ Když tedy Ježíš řekl, že „žeň je závěr [synteleia] systému věcí“, mluvil o období činnosti, které bude mít počátek a konec. Podle Matouše 13:30 mluvil Ježíš o „období žně“, čímž zjevně označil časový úsek, období, o němž Daniel mluvil jako o „času konce“. (Dan. 12:4) Zajímavé je, že překladatelé řecké „Septuaginty“ použili při překladu tohoto verše slova synteleia.

3. S čím souvisí „období žně“? Co znamená a označuje slovo telos u Matouše 24:14?

³ Totéž slovo je použito u Matouše 24:3, kde se učedníci ptali Ježíše: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru [synteleia] systému věcí?“ „Období žně“ tedy souvisí s Kristovou neviditelnou přítomností jako Žence. V odpovědi na otázky svých učedníků uvedl Ježíš mezinárodní válčení, nedostatek potravin, nákazy, velká zemětřesení, bezzákonnost a celkové ovzduší strachu. (Srovnej souběžné zprávy u Matouše 24, Marka 13 a Lukáše 21.) Potom, aby ukázal, že „období žně“ bude mít konec, dodal: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec [telos].“ (Mat. 24:14) Slovo telos znamená „konec“, „ve smyslu ukončení, zastavení. . . poslední části, uzavření, závěru, zejména posledních věcí závěrečného dějství kosmického dramatu.“a

4. Kdy začal „závěr“ neboli „čas konce“ a co lze říci o „žni“?

⁴ Skutečnosti novodobých dějin od roku 1914 ve splňování biblického proroctví ukazují, že současný systém věcí je hluboko ve svém „čase konce“ neboli „závěru“ (synteleia). Jsme svědky, citujeme-li W. E. Vinea, „směřování událostí k určenému vyvrcholení“ neboli konci (telos). Proto již musí probíhat „žeň“ z Ježíšova podobenství; musí se ve skutečnosti blížit svému vyvrcholení. Bylo možné pozorovat události předpověděné ve zbývající části podobenství?

„ÚRODA ZEMĚ JE ÚPLNĚ ZRALÁ“

5. Co nařídil „Syn člověka“ svým andělům v období žně?

⁵ Ježíš pokračoval ve výkladu podobenství o plevelu na poli: „Žeň je závěr systému věcí a ženci jsou andělé. Proto stejně jako plevel je vybrán a spálen ohněm, tak to bude i při závěru systému věcí. Syn člověka vyšle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno, co působí klopýtání, a ty, kteří činí bezzákonnost, a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude jejich pláč a skřípání zubů.“ — Mat. 13:39–42.

6. Mezi kým zůstala a rostla „pšenice“?

⁶ „Ženci“ neboli andělé budou vysláni „Synem člověka“ v „závěru systému věcí“, aby z prostředku pravých „synů království“ vypleli „všechno, co působí klopýtání, a ty, kteří činí bezzákonnost“. Jak ukázal předešlý článek, vedlo to, že ďábel v noci nasel „plevel“ k organizovanému odpadnutí, k falešnému křesťanství s hierarchií utlačujících náboženských vůdců, kteří jako skupina vytvořili „člověka bezzákonnosti“ předpovězeného apoštolem Pavlem. (2. Tess. 2:3–12) Pravá „pšenice“ zůstala a rostla mezi takovým „plevelem“ až do „času konce“. Pak přikáže „Syn člověka“ svým „žencům“, aby oddělili „syny království“ od „synů toho zlého“.

7. Které paralelní proroctví nám pomáhá určit čas žně?

⁷ Kdy začalo toto dělící dílo? Zajímavé paralelní proroctví nás nenechává na pochybách, kdy to mělo být: „A viděl jsem, a hle, bílý oblak, a na oblaku seděl někdo jako syn člověka se zlatou korunou na hlavě a ostrým srpem v ruce. A jiný anděl se vynořil ze svatyně chrámu a volal silným hlasem na toho, který seděl na oblaku: ‚Přilož svůj srp a sklízej, protože přišla hodina sklizně, neboť úroda země je úplně zralá.‘ A ten, který seděl na oblaku, vrhl svůj srp na zem a země byla sklizena.“ — Zjev. 14:14–16.

8. Jak je „Syn člověka“ zobrazen ve Zjevení 14:14? Po jaké události tedy muselo začít žňové dílo?

⁸ Zde vidíme „Syna člověka“, Ježíše Krista, nikoli jako rozsévače zasévajícího „na svém poli znamenité semeno“, ale jako korunovaného krále, který začíná jednat, aby byla sklizena „úroda země“. To, že sedí na oblaku, symbolizuje jeho neviditelnou přítomnost. (Sk. 1:9–11; Zjev. 1:7) „Žeň“ se tedy musí odehrávat během Kristovy přítomnosti poté, co je korunován a přijímá „panství a důstojnost a království“ od Jehovy, „Starého na dny“. (Dan. 7:13, 14) Žňové dílo tedy začalo někdy po roce 1914, po roce, který označoval počátek „času konce“ neboli „závěru systému věcí“.

9. Kdy začalo dělící dílo?

⁹ Kdy po roce 1914 ‚vyslal‘ Syn člověka „své anděly“, aby oddělili „syny království“ od „synů toho zlého“, nepravé „pšenice“, totiž „těch, kteří činí bezzákonnost“, mezi něž patří „člověk bezzákonnosti“ — náboženští vůdci nepravého křesťanství? Odpověď musí souhlasit s fakty a ta ukazují, že to bylo v roce 1919, kdy duchem zplození, pomazaní „synové království“ symbolizovaní „pšenicí“ začali být osvobozováni od „plevele“ neboli falešných křesťanů, kteří se rozrostli na náboženském poli lidstva. „Úroda země“ byla zralá a přišel čas, aby „Syn člověka“ přiložil srp a sklízel. Podobenství ukazuje, že to činil prostřednictvím svých „ženců“, andělů.

PLEVEL SEBRANÝ KE SPÁLENÍ

10. Proč bylo v průběhu staletí těžké určit totožnost pravé „pšenice“, ale odkdy je možné jasně odlišit „pšenici“ od „plevele“?

¹⁰ Ve svém „podobenství o plevelu na poli“ řekl Ježíš: „V období žně povím žencům: Nejdříve vyberte plevel a svažte jej do otýpek ke spálení.“ (Mat. 13:30) Po staletí byla totožnost „pšenice“ neboli pravých „synů království“ zastíněna hojným „plevelem“ neboli odpadlými křesťany, kteří o sobě tvrdili, že mají nebeskou naději jako dědici království. Až po roce 1919, kdy byli skutečně duchem zplození křesťané vysvobozeni z Velikého Babylóna, ďáblovy světové říše falešného náboženství, začal být patrný rozdíl mezi „pšenicí“ a „plevelem“.

11. Kdo je zahrnut mezi plevel a jak byli svázáni do otýpek?

¹¹ Symbolický „plevel“ zahrnuje všechny nepravé křesťany, nevyjímaje novodobé odpadlíky, kteří učí „to, co působí klopýtání“, a stejně tak i ty, kteří „činí bezzákonnost“. To tedy zahrnuje i „zlého otroka“, „pošetilé panny“ a „zlého a lenivého otroka“. (Mat. 24:48–51; 25:1–12, 14–30) Zmínka o tom, že jsou ‚svázáni do otýpek‘ ke spálení, neznázorňuje, že jsou seskupeni do různých církví a sekt křesťanstva, protože stěží lze říci, že za takové odpadlické církevní systémy nesou odpovědnost andělé. ‚Vázání do otýpek‘ navíc probíhá během „období žně“ v „čase konce“, kdežto mnohá náboženství nepravého křesťanství existovala již po staletí. Vázání „plevele“ do otýpek značí, že od roku 1919 je rozlišení pravých křesťanů od nepravých stále zřejmější, a to jak v lidských myslích, tak skutečným oddělováním. „Plevel“ neboli „synové toho zlého“ jsou ‚svázáni‘ v tom smyslu, že andělé dohlížejí, aby se nedostali zpátky mezi „pšenici“ neboli pravé „syny království“.

12. Co symbolizuje „ohnivá pec“ a kdy do ní bude „plevel“ vhozen?

¹² Když Ježíš mluvil o tom, co andělé udělají s „plevelem“, až jej svážou, řekl: „Uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude jejich pláč a skřípání zubů.“ (Mat. 13:42) Pamatuj, že studujeme podobenství. Jestliže jsou „pšenice“ a „plevel“ symbolické, platí to i o „ohnivé peci“, „pláči“ a „skřípání zubů“. Matouš 25:41, 46 ukazuje, že „věčný oheň“ symbolizuje „věčné odříznutí“, a Zjevení (20:14; 21:8) říká, že „ohnivé jezero“ znamená „druhou smrt“, zničení bez naděje na vzkříšení. „Plevel“ jde tedy na zničení.

13. Kdy a jak plakali a skřípali zuby ti, kteří jsou symbolizováni plevelem, a kdy budou naříkat ještě víc?

¹³ Jestliže „ohnivá pec“ symbolizuje naprosté zničení, potom „pláč a skřípání zubů“ „plevele“ musí proběhnout dříve, než bude zničen. Už desítky let naříkají nepraví křesťané, a zejména „člověk bezzákonnosti“ — duchovenstvo křesťanstva — nad tím, že „synové království“, Jehovovi pomazaní svědkové, je ubíjejí tvrdými biblickými pravdami a odhalují je v jejich pravé podstatě jako „syny toho zlého“. (Mat. 13:38; Zjev. kap. 8, 9) Odpadlické duchovenstvo skřípe zuby proti svědkům Jehovovým, protože nebojácně oznamují nejen Jehovův „rok dobré vůle“, ale také jeho „den pomsty“. (Iz. 61:1, 2) Všechen takový „plevel“ bude ovšem naříkat a skřípat zuby ještě více, až zakrátko přijde „Syn člověka“, aby zničil jej i zbytek satanova světa. — Mat. 24:30.

‚SPRAVEDLIVÍ ZÁŘÍ JASNĚ JAKO SLUNCE‘

14. Kam je shromažďována „pšenice“ a co činí takoví „spravedliví“?

¹⁴ Když nařídil „žencům“, aby svázali „plevel“ do otýpek ke zničení, dává „Syn člověka“ svým andělům další příkaz: „Potom jděte a shromážděte pšenici do mé zásobárny.“ (Mat. 13:30) A výklad svého podobenství uzavřel Ježíš slovy: „Tehdy spravedliví budou zářit jasné jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, naslouchej.“ — Mat. 13:43.

15, 16. a) Proč nesvítí „spravedliví“ v nebi? b) Kde a jak svítí „spravedliví“ a kam jsou shromažďováni?

¹⁵ Zjevení 21:23 říká o nebeské vládě království, Novém Jeruzalému: „A město nepotřebuje, aby na ně svítilo slunce nebo měsíc, protože je osvítila Boží sláva a jeho lampou byl Beránek.“ Světlo v nebeském království nezávisí na vzkříšených „synech království“. Toto království tone v slavném božském světle. To se velmi liší od národů zde dole na zemi. (Ef. 4:17, 18; 5:8) Pavel vysvětluje, co Jehova dělá pro „syny království“, dokud jsou ještě na zemi: „Osvobodil nás z moci tmy a přenesl nás do království Syna své lásky.“ — Kol. 1:13.

¹⁶ Výrok „spravedliví budou zářit jasně jako slunce v království svého Otce“ se tudíž vztahuje k osvícenému stavu a slavné službě pomazaných křesťanů na zemi, kde „září jako zdroj světla ve světě“. (Fil. 2:15; Mat. 5:14) „Zásobárna“, do níž jsou shromažďováni od roku 1919, se dá označit jako ‚království jejich Otce‘ proto, že křesťanský sbor je teokratická organizace, která uznává Jehovovu univerzální svrchovanost. Je to čistá organizace, neboť andělé z ní vybírají „všechno, co působí klopýtání, a ty, kteří činí bezzákonnost“. — Mat. 13:30, 41, 43.

SKLIZEŇ „ÚRODY ZEMĚ“ POKRAČUJE

17. Kolik „synů království“ je sklizeno? Proč tedy shromažďování pokračuje?

¹⁷ Jak se to vše dotýká tebe? Pamatuj, že Ježíš toto podobenství uzavřel slovy: „Kdo má uši, naslouchej.“ (Mat. 13:43) Toto podobenství popisuje nepochybně shromažďování plného počtu „synů království“, který je požadován k utvoření Kristovy nebeské vlády. Táž (14.) kapitola Zjevení, která mluví o „úrodě země“, odhaluje počet těch, kteří jsou takto sklizeni, aby panovali s „Beránkem“ na nebeské „hoře Siónu“; je jich 144 000. Ale tato kapitola dodává: „Ti byli koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi.“ (Zjev. 14:1–4) Sklízení „prvního ovoce“ by naznačovalo, že je i jiné ovoce, které má být sklizeno později, jak je to patrné z toho, že i v závěru zemědělského roku jsou sklízeny ostatní plodiny. Shromažďování tedy pokračuje a dotýká se i tebe.

18. Jaké další dílo dělení probíhá kromě sklizně „synů království“?

¹⁸ Sklízení „synů království“ rychle pokračovalo od roku 1919 do raných 30. let. Protože tito věrní křesťané ‚nechávali svítit své světlo‘, mnoho jiných s naslouchajícíma ušima se nechalo oddělit od „plevele“ neboli nepravých křesťanů v církvích a sektách křesťanstva. (Mat. 5:16) I tato dělící práce byla předpovězena Ježíšem v jeho proroctví o „závěru systému věcí“. (Mat., kap. 24, 25) Prohlásil: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn. A budou před ním shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postaví ovce po své pravici, ale kozly po své levici. Ti [kozli] odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví do věčného života.“ — Mat. 25:31–33, 46.

19. Co se v Boží ustanovený čas stane zbývajícím z třídy „pšenice“ a „velkému zástupu“?

¹⁹ Jak se tedy sklizeň „pšenice“, třídy pomazaných křesťanů, blíží ke svému závěru, pokračuje shromažďování „ovcí“. V Boží ustanovený čas ukončí zbývající z třídy „pšenice“ svůj pozemský běh a připojí se k „Synu člověka“ jako členové jeho nebeského království neboli vlády. Obdrží „království“ s ostatními ze 144 000 „svatých“. (Dan. 7:18, 22, 27) Pokud jde o „velký zástup“ „ovcí“, které jsou dnes shromažďovány, ten přežije „velké soužení“, jež označí konec (telos) současného satanského systému věcí, a stane se součástí ‚lidí, národnostních skupin a jazyků‘. Ti budou na zemi sloužit „Synu člověka“ pod jeho „panstvím na neurčitý čas“ neboli pod nebeským královstvím. — Zjev. 7:4, 9, 10, 14; Dan. 7:13, 14.

20. Co dokazuje skutečnost, že žeň již daleko pokročila? Co bys měl dělat ty a proč?

²⁰ Kde stojíš vzhledem ke splňování podobenství o „pšenici“ a „plevelu“? „Žeň“ „synů království“ již hodně pokročila, a to dokazuje, že „závěr [synteleia] systému věcí“ se blíží ke konci [telos]. Tvůj postoj k pomazaným Kristovým „bratrům“, kteří jsou znázorněni pšenicí, a tvé chování vůči nim rozhodnou, zda půjdeš do „věčného odříznutí“, nebo obdržíš „věčný život“. (Mat. 25:34–46) Prokaž se jako věrně oddaný druh pomazané třídy „pšenice“, „věrného a rozvážného otroka“, kterého opatřil Kristus, aby dával duchovní „pokrm v pravý čas“. (Mat. 24:25) Pilné se podílej na shromažďovacím díle a pamatuj, že „toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům, a potom přijde konec [telos]“. „Kdo vytrvá až do konce [telos], bude zachráněn“. — Mat. 24:13, 14.

[Poznámka pod čarou]